Znáte techniku "muška - splávek?"

Klasická muškařina, tedy lov na suchou nebo mokrou mušku, to je pro fajnšmekry opravdu skvělý zážitek a přináší navíc i nezapomenutelné zážitky. V poslední době se však stále více chytá také technikou francouzské, klasické nebo krátké nymfy, protože jsou to velmi efektivní metody a máme šanci ulovit ryby ode dna, které nesbírají nebo jsou jen minimálně aktivní. Další muškařskou disciplínu, která si vydobyla už samostatné označení a slouží k lovu nejen lososovitých ryb, ale i dalších dravců na pstruhových i mimopstruhových vodách, je lov na streamery. Každá muškařská kategorie má určitá specifika, většinou se na ni používají i speciální pruty a další vybavení, vždycky ale zbývá možnost zaimprovizovat a sestavu obměnit, když se změní podmínky a nechceme se vydávat pro jinou výbavu. Techniku muška - splávek lze použít s většinou běžných prutů a šňůr (včetně vybavení na francouzskou nymfu), jen vědět jak na to a mít u sebe ty správné mušky.

Jak to funguje?

Snaha o usnadnění sledování záběru spolu s nadnášením mokrých mušek a především nymf nade dnem nebo ve vodním sloupci vedla různými směry. Mnozí asi ještě pamatují dobu, kdy se objevily "indikátory záběru", které občas skutečně sloužily jen pro sledování spoje šňůry a návazce pro rozeznání kontaktu ryby s nástrahou, někdy ale plnily i funkci jakého si "plováku", což bylo mnoha muškaři odsuzováno jako kombinace lovu na plavanou s prezentací nymfových mušek. Později byly indikátory nejrůznějších typů a provedení nahrazovány "nepotopitelnou" muškou, která kromě funkce indikátoru sloužila i jako nosný prvek. V tomto případě už ale sestava nekoliduje s tím, co říká Rybářský řád a je tudíž prakticky téměř na všech pstruhových (a samozřejmě i mimopstruhových) revírech regulérní technikou, pokud ovšem není v Bližších podmínkách stanoveno jinak.

Horní přívěsná muška (většinou na velmi krátkém návazci) bývá dobře plovoucí a na přívěsu bývá umístěna ještě jedna nebo častěji dvě nymfy, většinou poměrně malé a výrazněji zatížené. Na stojatých nebo pomalu tekoucích revírech se používají na přívěsu i nezatížené nymfy, malé mokré mušky, pakomáři nebo nymfy typu perdigone. Extrémně zatížené nymfy použít při tomto způsobu lovu není možné protože ani opravdu kvalitní a velká "splávková" muška by je neunesla.

Kdy je čas sáhnout po sestavě muška - splávek?

Tuto techniku lze často úspěšně praktikovat na malých i velkých vodách, na rychle i pomalu proudících tocích stejně jako na stojácích, způsob používání se ale samozřejmě podle podmínek odlišuje. Často nám může tento způsob prezentace nástrah dopomoci k ulovení opatrných ryb, které už se častěji setkaly se záludnostmi rybářských nástrah, proto dobře funguje i na často navštěvovaných vyhlášených revírech. Jedná se o rybolovnou techniku, při níž neprovádíme ono občas oblíbené "přeorávání" dna pomocí supertěžkých nymf, ale nabízíme nástrahu, která se pohybuje v dolní části vodního sloupce nebo těsně nade dnem a tudíž i problémy s vázkami nejdou zdaleka tak časté. Většinou se používá plovoucí šňůra, v hodně členité a rychleji táhnoucí vodě je ale ještě lepším řešením kombinace metody muška - splávek s jemným vybavením na francouzskou nymfu. Muška - splávek je účinná v zapadlé čisté vodě, za běžného stavu i za zvýšeného průtoku a přikalené vody. Sáhnout po ní můžeme cíleně nebo jako po výpomoci v nouzi, když zklamaly naše oblíbené metody, je účinná na začátku sezóny, přes léto, na podzim a občas se jedná o techniku, která přinese na mimopstruhových a privátních vodách úspěch i za nepříliš mrazivých zimních dnů.

Výběr vhodných mušek

V první řadě se jedná o volbu "nepotopitelné" mušky, která bude sloužit jako nosný prvek a současně i jako signalizátor záběru, navíc i tato muška se někdy stane cílem zájmu ryb a úlovek na velkou, většinou nápadně zbarvenou mušku - splávek není žádnou neobvyklou výjimkou. Jaké mušky tedy použijeme? Na horní přívěs (může být i o něco silnější s ohledem na použití většího háčku) se skvěle hodí například větší, hustě navázaný chrostík, zhotovený a vystříhaný kompletně ze srnčí srsti, tedy takzvaný Goddard, dobře ale poslouží (především na klidnější hladině a při použití méně zatížených nymf) klasický chrostík s dabovaným tělíčkem a křídly v kombinaci CDC s dutou zimní srstí srnce, jelena nebo antilopy. Velmi oblíbená je i takzvaná "rockerka", tedy muška, která je bohatě vyvázána z pírek CDC a nechybí u ní ani atraktor v podobě několika lesklých flashových vláken. Lze použít i bohatě uvázané velké palmerové mušky z nápadně zbarveného kvalitního kohoutího srpku, případně speciální vzory, vyvinuté přímo pro tento styl lovu. Ty jsou vázány opět nejčastěji z peří CDC, ovšem bývají nápadně zbarvené a místo typického tvaru hmyzu připomínají spíš chomáček nebo květ, i proto se jim často říká "pampelišky". Aby byla nosná muška dobře vidět, je vhodné s sebou mít světlé i tmavé vzory v různých barvách a volit vždy takovou, která se bude dostatečně dobře na pohled odlišovat od pozadí. Na lesknoucí se hladině spíš oceníme mušku tmavou, případně univerzální dvoubarevnou (v kombinaci světlé a tmavé), na zastíněné hladině jsou dobře vidět především mušky bílé, žluté, růžové, fialové, světle zelené...určitě to vždycky chce mít polarizační brýle s sebou. Velikost nosné mušky je dána tím, jaká bude hmotnost zavěšených nymf, výjimkou nejsou mušky na háčku 10 i větším, ačkoli nymfy používáme mnohem menší. Jako nosné mušky mohou posloužit i modely s pěnovou kuličkou (typ Klinkenhammer).

Co se nymfových mušek týče, používají se menší vzory, než při klasickém lovu na krátkou nebo odhozenou nymfu, běžná je velikost háčku 16 až 18. Pokud se rozhodneme použít dvou nymf, musejí být lehčí už proto, aby je na hladině plovoucí muška unesla a nepřitápěla se. Používají se nejčastěji běžné nymfové vzory, například oblíbená bažantí nymfa (Pheasant Tail) se žlutým nebo stříbrným kroužkováním, jako koncová skvěle poslouží imitace larev chrostíka ve schránce (Caddis nymph), nymfa zaječí ouško (Hare´s Ear Nymph), Pallaretta, Tup´s Nymph, jigové nymfy a další podobné vzory. Vhodné jsou i nymfy, zalité v epoxidu nebo UV laku (Perdigones), ty se velmi rychle potápějí a hodí se zejména do rychlejší, hlubší vody. Pro mělčí úseky můžeme použít i nezatížené (nebo jen minimálně zatížené) nymfy, často v kombinaci s řídce vázanými mokrými muškami (také ve velikostech 16 až 18) na prostředním návazci. Na stojatých vodách používáme pod nosnou mušku vzory, napodobující patentky, dobře fungují i mikrolury, jako přívěsná muška rozenci. Na střední přívěs lze navázat i napodobeniny blešivců nebo malé mokré mušky, které ve vodním sloupci jsou často pro ryby lákavé a někdy i jinak apatickou rybu vyprovokují k záběru.

Většinou proti proudu

Na tekoucích vodách lovíme zpravidla šikmo nebo přímo proti proudu, nahazujeme vždy dostatečně daleko před předpokládané stanoviště ryby, aby nástrahy mohly řádně vyklesat a dostaly se do zorného pole ryb. Nejčastěji se loví tak, že nymfy necháváme na tenkém návazci vyklesat a dál je necháváme unášet bez jakýchkoli zásahů do jejich pohybu zcela přirozeně, záběr se projeví zastavením nebo přitopením nosné mušky. Někdy se jedná o pohyb do strany či dokonce po proudu, prostě najednou se muška rozjede někam, kam by se pohybovat s ohledem na povrchové proudění neměla. Při lovu je třeba nerušit co nejpřirozenější pohyb mušek, ale současně s nimi mít určitý kontakt a hlavně dostatečně stahovat šňůru, aby zásek nepřišel pozdě. Mezi kontaktem ryby s nymfou a okamžikem, kdy se to projeví na plovoucí mušce, uplyne sice jen minimum času, ale když přičteme i čas, potřebný pro reakci a jemné zaseknutí, musíme být pohotoví. Umělou nástrahu ryba přece jen brzo rozezná a potom by ji určitě hned vyvrhla z tlamky.

Dojde-li k záběru na nosnou mušku, pozorujeme záběr na vlastní oči a zásek by měl přijít tak, jak jsme zvyklí u lovu na suchou mušku, tedy s nepatrným zpožděním po sebrání mušky z hladiny, aby se ryba stačila obrátit hlavou dolů. Návazec, na němž je umístěna nosná muška, by neměl být kratší něž 5 a ne delší než 12 centimetrů. Delší návazec by totiž znamenal menší citlivost na kontakt ryby s nymfami a záběry by potom nebyly tak dobře patrné. A tím by pochopitelně celá sestava ztrácela na účelnosti a smyslu. K záběru na nosnou mušku můžeme ryby občas "vyhecovat" i v situaci, kdy sestava už doplavala pod nás a před zvednutím ji ještě chvíli popotahujeme tak, aby nymfy postupně stoupaly k hladině a zase klesaly, čehož docílíme "poťukáváním" nosné mušky o hladinu. To funguje především v letních podvečerech, kdy takto napodobujeme chrostíky, kladoucí na hladinu vajíčka. V této fázi se totiž hmyz často stává kořistí ryb. K záběru samozřejmě může dojít i u pohybujících se nymf, které dráždivě stoupají a klesají ve vodním sloupci.

Technika propadání nymf

Tento způsob prezentace se používá především na stojatých revírech, kde je velká šance na záběr nejen u dna, kam nymfy nakonec doputují, ale i v průběhu jejich klesání ve vodním sloupci. Proto často používáme jen minimálně (nebo vůbec) zatížené nymfy a další nástrahy, které nám zaručí pomalé a dostatečně dráždivé klesání. Do vyklesání to trvá někdy i celé dlouhé desítky sekund, potom lze sestavu pomalu krátkými pohyby přitahovat a tak ji opatrně uvést do pohybu. Záběr při klesání nymf je někdy docela překvapivý, protože přijde z ničeho nic a nosná muška jen poklidně sedí na hladině, zatímco ryba už se pohybuje s nymfou v tlamě. Proto lze doporučit po nahození lehce zkrátit šňůru a docílit tak lepšího kontaktu. Potom po malých kouscích přitahujeme sestavu směrem k sobě. Na stojatých vodách touto technikou často ulovíme i kaprovité ryby, pokud se tam vyskytuje, neodolá mnohdy ani maréna.

Jaké vybavení budeme potřebovat

Na techniku muška - splávek můžeme přejít s téměř každým muškařským vybavením, jen hodně tvrdé streamerovací pruty nám vše komplikují tím, že neumožní použít dostatečně tenký návazec a potom s citem zasekávat. Delší pruty mají výhodu, protože často potřebujeme (především na hlubší vodě) použít hodně dlouhý návazec (až o polovinu delší, než je samotný prut, občas i delší). I když máme "splávkovou" mušku z hodně kvalitního CDC nebo duté zimní srnčí srsti, vyplatí se mít s sebou i kvalitní floatant a na sušení mušky třeba amadou nebo sušící prášek.