Údržba a výměna vlasců i pletených šňůr

Vlasec nebo pletenka jsou tím, co vlastně spojuje rybáře s nástrahou na háčku, takže se jedná bezesporu o jednu z nejdůležitějších součástí rybářského vybavení. A přitom se mnohdy nedostává této části výbavy zasloužené pozornosti. Když potom dojde k nejhoršímu a ztratíme pěknou - nebo dokonce tu vytouženou životní - rybu díky zpuchřelému či zauzlíkovanému nebo již prostě starému a vysloužilému vlasci (nebo šňůře), je pro sypání popela na hlavu pozdě. Přitom stačí poměrně málo...

Otázka času

Jak dlouho si uchovají vlasce a šňůry svou pevnost i pružnost? Samozřejmě to pro každého rybáře bude jiná hodnota, vždyť nemáme všichni stejnou četnost vycházek ani nelovíme za stejných podmínek. Jak vlastně vlasce a šňůry stárnou bez přihlédnutí k mechanickému opotřebení a poškození? U běžných nylonových vlasců dochází ke stárnutí i při uložení v optimálních podmínkách, ale jedná se o řádově roky až desítky let. Ovšem zda je vlasec (nebo šňůra) úplně nový nebo zda nějakou dobu již výrobek ležel kdesi ve skladu, to mnohdy zjistit nelze, protože značení výrobních šarží výrobci provádějí jen na krabicích a ne na jednotlivých cívkách. Musíme tedy věřit serióznosti obchodníka, pokud kupujeme značku a typ, které se už nějaký ten rok vyrábějí. Jistě, mezi kamarády lze vyslechnout historky o letitých vlascích po tátovi nebo po dědovi, nalezených kdesi na půdě, které i po desítkách let "drží jako helvétská víra", ovšem realita je jiná. Když takový hodně dlouho uskladněný vlasec namočíme, najednou se snadno trhá, láme a hlavně praská v uzlu, ačkoli při zkoušení v tahu "nasucho" v ruce opravdu držel dobře. Kromě toho vlascům ani šňůrám nepřispívá ani působení slunečního světla, střídavé teploty a trvalá vysoká nebo extrémně nízká vzdušná vlhkost. Neznámým vlascům s neurčitou dobou výroby se tedy raději vyhněme, i kdyby byly ve velké slevě nebo snad skoro zadarmo.

Mechanické poškození

K běžnému opotřebení dochází i při běžném chytání. Na vlasce nebo šňůry totiž působí občasný zvýšený tah, otěr v očkách, a další vlivy. Tam kde jsou na dně ostré kameny, zatopené zbytky budov, škeble nebo jiné "pasti" na rybáře, dostávají vlasce i šňůry mnohem víc "do těla". Mechanicky jsou hodně namáhány při vláčení, kdy následuje prakticky hod za hodem. Poškozená místa zjistíme většinou zrakem nebo (u vlasců) při protažení mezi prsty a takový otřepený konec bez váhání odstřihneme. Ovšem takhle máme za nějakou dobu cívku zčásti prázdnou, což negativně ovlivňuje délku a přesnost náhozů a při lovu větších ryb i ubírá rezervu pro případné zdolávání bojovného mohykána. Pokud je zbylý vlasec kvalitní a nechceme zatím investovat do nového, existuje na to alternativní řešení - přetočíme vlasec na naviják s cívkou o menší kapacitě a můžeme ho ještě používat. Obrácením dojde k tomu, že používáme druhý, dosud nepoužitý konec vlasce. Jeho pevnost ovšem nejprve prověříme, někdy stárne celý a potom bychom si moc nepomohli, tohle řešení je spíš pro případ, že je koncová část mechanicky lehce poškozená (zploštělá nebo otřepená), ovšem výměna za nový je přece jen spolehlivější řešení. Případně můžeme vlasec natočit na jiný naviják, cívku podložíme jiným vlascem nebo korkovou či plastovou podložkou a vlasec navineme zpět na původní místo - je opět použitelný. To samé pochopitelně platí o šňůrách, při navíjení vždy používáme vhodný tah, neměl by být příliš velký (zařezávání vadí), ale vlasec ani šňůra se zase nesmějí navíjet volně a tvořit odstávající smyčky. U šňůr je nespornou výhodou to, že nemají tvarovou paměť.

Uzlíky jsou jasnou cestou k problému

Když na vlasci objevíme uzlíky (kdoví, jak tam vznikly, ale prostě se tam najednou nějaký objeví), okamžitě se je pokusíme opatrně rozvázat, dokud nejsou utažené. Poslouží k tomu jehla nebo šídlo, postupujeme vždy co nejopatrněji, abychom strukturu vlasce nebo šňůry nepoškodili. Pokud není možné už natvrdo utažený uzlík rozvázat, přední část odstřihneme. V žádném případě nelze doporučit chytání s navazovaným vlascem nebo šňůrou. Uzlík výrazně zeslabuje pevnost a pokud bych ho nechali být, může se v tom nejméně vhodném okamžiku stát, že se zeslabený materiál v uzlu "ustříhne". To neriskujeme v žádném případě!

Slaná voda vlascům a šňůrám nesvědčí

Pokud lovíme ve fjordech nebo přímo na volném moři, trpí samozřejmě vlasce i šňůry působením agresivní slané vody více. Pokud je to možné, raději použijeme speciální vlasce nebo šňůry, určené pro mořský rybolov. Jinak rozhodně nezanedbávejte důkladné omytí ve sladké vodě, je to nenáročná, ale užitečná operace, která dokáže výrazně trvanlivost vlasců i šňůr prodloužit.

Pro šňůry platí, že i při chytání ve sladké vodě se do struktury pletenky dostávají mikroskopické nečistoty a také na povrchu šňůry se snadno usazuje jemný kal, rozpuštěný ve vodě a někdy i (bohužel) další chemické látky, obsažené ve znečištěné vodě. Takže důkladné omytí (můžeme použít i neagresivní čisticí prostředek, například vodu s trochou Jaru) je rozhodně potřebné.

Navinutí nového vlasce nebo šňůry

Vlasec si můžeme nechat navinout v požadované délce přímo v obchodě, což je občas výhodné v tom, že si platíme přesně tolik vlasce nebo šňůry, kolik potřebujeme, nic nezbude a cívka je optimálně naplněna pro dlouhé a přesné hody. Pokud budeme provádět návin sami z cívek, dbejme především na rovnoměrné napnutí (nesmí být příliš silné, aby se závity nezařezávaly) a nesmí být ani příliš volné, aby nedocházelo k deformacím. Navíc v příliš volně navinutém vlasci nebo šňůře se drží v cívce voda a působí na jejich stárnutí.

Nesprávně navinutý vlasec může způsobit to, že hned při první vycházce se bude kroutit a spadávat z cívky, případně při nahození najednou dojde ke stržení celého chuchvalce, který se zasekne do oček. A to se zatraceně špatně rozmotává! Přitom možná zbytečně proklínáte výrobce nebo prodejce, třeba jste jen vlasec špatně navinuli a chyba tudíž vznikla u vás. Při navíjení postupujeme tak, že cívku navlékneme na osičku a pokud nemáme po ruce kamaráda, který by ji při odvíjení držel, můžeme to provést jinak. Postačí lehce navlhčená utěrka, skrz kterou vlasec vedeme. Navlhčení pomůže i lepšímu ukládání vlasce na cívku. Pro lepší napnutí na utěrku položíme vhodnou zátěž (například prkénko nebo sáček s trochou písku apod), abychom docílili požadovaného tahu při navíjení. Tah nesmí být příliš silný ani příliš slabý, tahem rukou to snadno vyzkoušíme a nastavíme ho podle potřeby.