S muškou za pstruhy na jezero I.

Pstruzi se nechytají jen v bystřinách a proudných potocích, můžeme se na ně vypravit i na stojaté revíry, kde sice často nejsou původní rybou nebo převažujícím druhem, ale díky vysazování do vhodných míst tady dobře prospívají, dosahují často i trofejní velikosti a každopádně je to zajímavé rozšíření našich možností. Pokud se chystáte na pstruhy vyrazit na některý ze "stojáků", možná v tomhle povídání najdete pár přínosných informací nebo inspiraci.

Není jezero jako jezero

Za jezerní lov se považuje chytání na stojatých vodách všeobecně, nemusí se jednat doslova o jezero. Často se loví pstruzi na výše položených rybnících nebo v chladnějších vytěžených pískovnách s čistou vodou, na přehradách a údolních nádržích, kde se voda výrazně neprohřívá a proto podmínky vyhovují právě lososovitým rybám. Také spodní prameny mohou pomoci udržet i přes léto vodu na dostatečně nízké teplotě a pstruzi se docela dobře snášejí i s dalšími druhy ryb, pokud tyto nejsou ve výrazné převaze a nemají tendenci příliš kalit vodu. To je občas problém revírů s takzvanou "smíšenou obsádkou", při rozumném hospodaření se ale dá situace často zvládnout a revír nabízí možnost k rybolovu nejrůznějšími technikami. Na některých jezerech a údolních nádržích se dobře daří i lipanům, kteří také patří mezi oblíbené ryby pro muškaře.

Na žížalu by brali líp?

Proč na revírech s obsádkou lososovitých ryb není povolen lov na živočišné nástrahy? Rozhodně to není kvůli tomu, aby byl lov ryb nesnadný nebo komplikovaný, ovšem vysvětlení je vcelku logické a jasné. Jde o to, že pstruzi by právě červy a další živočišné nástrahy často shltli příliš hluboko (háček je skrytý v nástraze a ryba ho hned nezjistí) a vyproštění háčku by tedy nebylo mnohdy možné bez vážnějšího poškození ryby. Potom by tedy ani režim "chyť a pusť" neplnil správně svůj účel, jelikož v jícnu a v žábrách poraněné ryby jsou náchylné k onemocnění a docházelo by ke zbytečným ztrátám. Ano, po dešti v přikalené vodě se pstruzi sice vrhají na červy bez rozmyslu, ale v čisté vodě k nim mnohdy moc velkou důvěru nemají, jak ostatně jistě poznali rybáři, kteří navštívili soukromé revíry, na některých je občas povolen lov i na živočišné nástrahy. Dokonalé napodobeniny hmyzu a dalších vodních živočichů, které představují umělé mušky, ryba nepolkne tak hluboko, dřív pozná svůj omyl a nástrahu vyplivne.

Vybavení pro jezerní chytání

Pokud chceme chytat ze břehu nebo (kde to bude možné) zabrodíme i kousek od břehu, oceníme většinou delší prut (v délce 9 až 10 stop, tedy 275 - 300 centimetrů) v kategorii AFTMA 5 až 6. Při lovu z loďky nebo z mola je využijeme také, stejně jako na bellyboatu, můžeme ale sáhnout i po prutech o něco kratších (8 - 9 stop) v AFTMA 5. Vyšší váhová kategorie (tedy AFTMA) nám sice umožní dosáhnout dlouhých hodů a zvládat muškařskou šňůru i za mírného větru, ovšem dopad šňůry o vyšší váhové kategorii na hladinu přece jen působí větší rozruch, což především za bezvětří může na ryby působit dost rušivě. Navíc s náčiním o vysoké AFTMA je to přece jen o něco náročnější i na fyzičku rybáře. Občas to vyřešíme hodně dlouhým návazcem, ale s tím se zase samozřejmě o něco obtížněji hází. Co se týče šňůr, na jezero se lépe hodí typ WF, který umožňuje lepší odhoz i na velké vzdálenosti. Naviják by měl správně vyvažovat prut a měl by mít spolehlivou, jemně regulovatelnou brzdu, kterou oceníme v případě, že se nám podaří zaseknout opravdu velkou, bojovnou rybu. Dostatečně prostorný bezuzlíkový podběrák je samozřejmostí.

Důležité jsou i návazce, které se mnohdy liší od těch běžně používaných nejen svou délkou, ale i ujímáním a celkovým zpracováním. Za bezvětří nebo za opravdu mírného vánku si můžeme dovolit použít návazec o jeden až dva metry delší než je prut a prezentace je tak méně rušivá. To samozřejmě platí hlavně v situaci, kdy lovíme z loďky, z boatu nebo z mola, případně z rovného břehu, kde za sebou nemáme stromy, křoví nebo podobné překážky. Pozor je třeba dávat i na zvědavé přihlížející, takoví "čumilové" se dokáží přiblížit jako Indiáni a pokud o nich nevíme, je k maléru jen krůček. Za silnějšího větru je schůdnější nahazovat směrem po větru nebo použít strměji ujímaný návazec, ale když to fouká nad míru, je někdy lepší zkusit najít místo v závětří (což se však podaří jen málokdy) nebo odložit chytání na jindy. Nepříjemný je i nárazový vítr, ale občas se nám podaří vystihnout chvilku, kdy se nahodit podaří, potom vedeme mušky se špičkou prutu těsně nad vodou nebo ji můžeme i trochu ponořit. Házet proti silnému větru je víceméně zoufalství...to raději ani nezkoušejte, jedině snad se střelnou hlavou.

A abych nezapomněl, velmi praktické jsou pro lov na jezeře i kvalitní polarizační brýle!

Výběr mušek

Tady je těžké poradit konkrétní vzory, protože pstruhové stojáky se od sebe velmi liší a to, co funguje na jednom, nemusí být účinné na druhém. Podívejme se tedy spíš všeobecně na typy mušek, které se pro jezerní lov pstruhů používají.

Když ryby berou hmyz z hladiny, je čas na suché mušky, ať už jsou to křídlaté vzory nebo chmýřenky, osvědčují se hlavně napodobeniny chrostíků, pakomárů a jepiček, velmi dobře někdy fungují i takzvané "fantastické" vzory. Vždy je dobré dívat se kolem sebe a snažit se vybrat napodobeninu hmyzu, který se v dané lokalitě vyskytuje. Jde nejen o siluetu, ale i o barvu a podcenit nelze ani velikost. Právě volba správné velikosti umělé mušky může být u "suchého" chytání tím rozhodujícím faktorem.

Pro lov v povrchové blance se výborně hodí napodobeniny ROZENCŮ, napodobující právě se v povrchové blance svlékající, bezbranný hmyz. Můžeme je vlastně počítat mezi suché mušky, i když z mušky nad hladinu vyčnívá jen drobná štětička, imitující dýchací orgán hmyzu nebo svlečku.

Na jezeře lze uplatnit i klasické MOKRÉ MUŠKY, buď samostatně nebo v kombinaci s dalšími vzory. Velmi oblíbené je použití větší mokré mušky na krátkém bočním návazci před streamerem nebo lurou, kdy funguje jako atraktor a upozorní rybu na další nástrahu, ovšem často přicházejí záběry právě na tu mokrou mušku. Je to taková ta sestava, která se ve vodě chová způsobem "větší rybka (představovaná streamerem) honí menší rybku (mokrou mušku)". Další variantou je kombinace mokré mušky se zatíženou nymfou (olověným drátkem v tělíčku nebo tungstenovou kuličkou), kdy můžeme sestavu dostat do větší hloubky i s plovoucí šňůrou, která se dobře zvedá z vody a navíc i opticky signalizuje při vedení záběr.

Nelze opomenout ani populární "ďáblíky", což je specifický druh mokrých mušek, které mají původ ve Velké Británii, kde slouží právě pro lov na jezerech a nádržích už docela dlouho. Jsou to nezatížené mušky s poměrně štíhlým tělíčkem a často mají na bočních stranách použit atraktor z drobného pírka Jungle Cock nebo jeho napodobenin. Váží se na poměrně malé háčky a někdy jsou "muškou poslední záchrany", když všechny ostatní vzory jsme už vyzkoušeli a nefungují. Lovíme s nimi většinou pomocí plovoucí nebo pomalé intermediální šňůry v podpovrchové vrstvě jen pár centimetrů pod hladinou.

Pakomáři patří také svým použitím mezi mokré mušky, ale lovíme s nimi buď vyklesáváním nebo stahováním v pomalých osmičkách, skládaných do dlaně, často je i několik minut můžeme nechat volně splývat vodou. Vždy ale buďme připraveni na záběr. Ten je někdy tak prudký, že by nám mohl vyrazit prut z ruky, jindy je sotva znatelný. Fungují od jara až do chladných podzimních dnů.

Na jezeře samozřejmě fungují dobře i nymfy, ať už zatížené v hlavohrudi, s wolframovou kuličkou, korálkem nebo úplně bez zatížení. Je to univerzální nástraha, která napodobuje larvy hmyzu a můžeme ji prezentovat pasivně občasným popotažením v hloubce (pokud není jezero příliš hluboké) nebo až u dna, nechat ji vyklesávat s pozvolným přerušovaným přitahováním nebo zvedáním napodobovat hmyz, stoupající k hladině v období líhnutí.

Mezi aktivně vedené muškařské nástrahy patří LURY, připomínající na první pohled menší streamery s ocáskem z peří marabou, který vykovává dráždivý pohyb. (Marabou není nedostatkový materiál z onoho známého afrického ptáka, používá se chmýřité peří z běžně dostupných domácích opeřenců - slepic, kohoutů, krocanů a dalších druhů, povětšině barvené).

STREAMERY jsou nástrahy, které napodobují zpravidla drobnou rybku nebo jiného vodního živočicha a vodíme je prakticky vždy aktivně, tedy dodáváme jim pravidelný nebo lépe nepravidelný dráždivý pohyb. Kromě pstruhů se na ně můžeme dočkat i úlovku všech ostatních dravých ryb, pokud se v revíru vyskytují. Zhotovují se z peří, syntetických i přírodních materiálů, lamet a kdoví z čeho dalšího, mohou být zatížené nebo nezatížené. Někdy jsou streamery (hlavně ty větší) opatřeny holografickýma očima nebo oči nahradí "činka" z kuličkového řetízku.

ZONKERY jsou podobné streamerům a stejně se s nimi i chytá, jsou ale zhotoveny z tenkého proužku kůže se srstí, která je navázána na hřbetní stranu ramínka háčku.

Nástrahy typu BOOBY jsou něco mezi streamerem a lurou, podobným způsobem se s nimi i chytá, ovšem využívají principu toho, že jsou lehčí než voda. Takže s nimi lovíme pomocí potápivého návazce na plovoucí šňůře, plovoucí šňůry s potápivým koncem nebo s intermediální šňůrou, použít je lze i v kombinaci se šňůrou potápivou. Při zatažení se ponoří pod hladinu a při zastavení se pomalu zvedají k hladině, tudíž při správném vedení se pohybují šikmo nahoru a dolů vodním sloupcem a umožní nám prochytat opravdu velkou část vodního sloupce. Aby byly lehčí než voda, k tomu slouží váleček z pěnové hmoty (foamu), který je křížovými oviny navázaný hned za očkem háčku a občas je zastřižen do tvaru kuliček (odtud název "booby" = anglicky "prsa", takže "prsatá muška ☺), nebo jsou na jeho koncích nalepeny holografické oči pro zvýšení atraktivity.

BLOB je huňatá kulička v nápadných barvách (často i vícebarevná nebo fluorescenční), připomínající trochu jikru. Je to výborná nástraha na čerstvě vysazené ryby, později už ji znají a úspěšnost této nástrahy se často v průběhu sezóny rapidně snižuje.

Pod označením LEECH najdeme napodobeninu pijavice, která je na některých revírech s místy bahnitějším dnem velice úspěšná a s oblibou ji kromě pstruhů berou i okouni. Mívají delší, většinou tmavě zbarvené poddajné tělíčko a většinou jsou zatíženy kuličkou. To umožňuje lovit přizvedáváním ve spodní části vodního sloupce a dodat nástraze vlnivý pohyb, napodobující dobře skutečnou pijavici.

Tip: I když nejsem zastáncem odnášení ryb od vody (ale ani ortodoxním zastáncem metody "chyť a pusť"), dovolím si jako účinnou pomoc na neznámé vodě poradit ponechání jedné ryby (pokud je to na revíru povoleno, samozřejmě) a neprodlenou prohlídku obsahu jejího žaludku. Tak totiž můžeme získat aktuální a spolehlivý přehled o tom, co ryby v dané lokalitě konzumují, tedy velikost, barvu i druh nejčastěji vyhledávané potravy. Pokud revír známe nebo máme spolehlivé informace, můžeme se tomu samozřejmě vyhnout. Ale pokud už byste si nějakou rybu odnesli domů, podrobte obsah jejího žaludku podrobnému zkoumání, většinou se to vyplatí pro příště.