Proč umět rozeznávat pohlaví u ryb?

Měl by rybář ovládat takové věci, jako je rozlišení pohlaví u ryb? Rybářský řád ani rybářské minimum nic takového samozřejmě nevyžaduje a tak si mnozí řeknou, k čemu by to vlastně vůbec mohlo být dobré. Ano, u profesionálů, kteří se zabývají chovem ryb včetně výtěru, je taková znalost jistě potřebná, ale k čemu nám bude na svazových revírech? Ovšem když se nad tím zamyslíme trochu v širším rozsahu, taková znalost vlastně nemusí být na škodu a občas ji využijeme i v praxi. Pokud totiž necháme ve vodě jikernačky, v příhodných revírech mohou být zdrojem dalších generací ryb ze samovýtěru, který je sice v současné době poměrně omezený, ale právě plůdek ze samovýtěru většinou prospívá nejlépe. To platí nejen pro ohrožené pstruhy potoční a lipany, ale i pro mnoho dalších druhů. A navíc, vědět o rybách něco navíc, to je přece také fajn, ne?

Co je to pohlavní dimorfismus

Na rozdíl od savců nejsou mnohdy u ryb rozdíly mezi pohlavími tak zřetelné a zřejmé. Právě rozdílnost mezi pohlavími se označuje jako "pohlaví dimorfismus" a u některých ryb je patrný již od doby dospívání, u jiných až v době dospělosti, u některých druhů se projeví druhotné znaky výrazněji jen v období tření. Na tyto druhotné znaky ale rozhodně nelze stoprocentně spoléhat, například třecí vyrážka u některých kaprovitých ryb bývá výraznější u mlíčáků, ale můžeme se setkat s jikernačkami, které ji vykazují prakticky ve stejné intenzitě.

Některý druhy ryb ale nevykazují pohlavní dimorfismus ani před výtěrem, ovšem můžeme se u nich řídit podle takzvaných "druhotních poznávacích znaků". Ale o tom se zmíním podrobněji o kousek dál...

Mlíčák a jikernačka nebo samec a samice?

Setkat se můžeme s oběma variantami označení pohlaví, žádná z nich není chybná ani ta "jediná správná": V praxi je tomu tak, že sportovní rybáři i rybníkáři častěji používají termín "mlíčák" a "jikernačka" (podle pohlavních buněk), zoologové mnohem častěji inklinují k použití termínu "samec" a "samice".

Jasné poznávací znaky

Je asi jedno, kterou rybou začít, takže to vezmu třeba od ryb, u nichž je rozlišení pohlaví poměrně snadné a velmi přesné.

PSTUH OBECNÝ POTOČNÍ je typickým příkladem ryby, u níž se vyvíjejí druhotné pohlavní znaky ve fázi pohlavní dospělosti. Mizí namodralé svislé pruhy na bocích a mlíčákům se začíná formovat hákovitě směrem vzhůru zakřivená dolní čelist, hluboce rozeklaná tlama dosahuje často až za oko (při pohledu shora), s nástupem podzimu navíc mlíčáci mívají výraznější barvy a jejich pohlavní papila je na pohled protáhlého tvaru. Jikernačka má menší hlavu s ne tak výrazně rozeklanou tlamkou (dosahuje jen před úroveň oka) a pohlavní papila bývá oválná, načervenalá. U potočáků v době tření ale samozřejmě papilu zkoumat nebudeme a rybu s maximální ohleduplností vrátíme do vody.

Poznámka: Protože pohlavní papila bude ještě častěji zmiňována, dovolím si připomenout, oč se vlastně jedná. Pohlavní (neboli genitální) papila je u ryb krátká masitá trubice, která se nachází za konečníkem a u některých druhů je výraznější, zatímco u jiných je téměř nevyvinutá. Z papily se při výtěru uvolňuje mlíčí nebo jikry a proto v době rozmnožování mnohdy může její tvar a vzhled posloužit k určení pohlaví u mnoha druhů ryb.

U PSTRUHA AMERICKÉHO DUHOVÉHO jsou rozeznávací znaky podobně jako u pstruha obecného potočního, ovšem s přihlédnutím k tomu, že se u nás vyskytují různé formy této ryby a dochází k jejich křížení v líhních při umělém výtěru, nejsou tyto znaky tak výrazné. U starších ryb je to opět hákovitá dolní čelist u mlíčáků spolu s větší hlavou a hluboko rozeklanou tlamkou (až za oko), zatímco jikernačka mívá hlavu méně výraznou, ne tak zašpičatělou a dolní čelist se do háku neformuje ani u starších ryb.

LOSOS ATLANTSKÝ je u nás velmi vzácný a jedná se o ojedinělý úlovek, ovšem rozlišování pohlaví je právě u lososů, táhnoucích za třením do míst, kde ze vykulili z jiker a jako drobné strdlice odrůstali, poměrně spolehlivé a snadné. Když lososi táhnou do rodných vod, u mlíčáků dochází k výrazným fyziologickým změnám. Především dolní čelist se protahuje do hákovitého tvaru a dochází ke zvětšení zubů. Mlíčák bývá také nápadněji zbarven, zatímco jikernačka je spíše bledší, pořádně zakulacená v břišních partiích a její hlava nedosahuje žádných výraznějších změn.

LIPAN PODHORNÍ má výraznou hřbetní ploutev, která je u mlíčáků mnohem větší a protažená dozadu (u starších ryb někdy i roztřepená), zatímco u jikernaček bývá menší a je zakončena tupě.

U LÍNA OBECNÉHO lze pohlaví rozlišit podle párových břišních ploutví. Mlíčák má druhý paprsek této ploutve výrazně ztluštělý a ploutve po přiložení k tělu dosahují až přes řitní otvor, zatímco jikernačka má všechny paprsky v břišních ploutvích měkké a tyto ploutve k řitnímu otvoru nedosahují.

Mlíčák SUMCE VELKÉHO má první paprsek prsní ploutve pilovitý (respektive vroubkovaný) a poměrně tvrdý, zatímco jikernačka má i první paprsek prsních ploutví měkký. Dalším rozlišovacím znakem může být pohlavní papila, která je u mlíčáka užší, plochá a s menším otvorem, často i výrazně pigmentovaná, zatímco jikernačka má pohlavní papilu širší, lehce vypouklou a většinou bez pigmentace.

Kde už to tak jednoznačné není

I u dalších druhů ryb se můžeme pokusit určit pohlaví, ale není to zcela spolehlivé. Někdy jsou rozlišovací znaky výraznější, jindy téměř chybí.

Mlíčák KAPRA OBECNÉHO má v období tření (koncem jara, když teplota vody dosahuje teploty kolem 15–18 °C) nápadně větší břišní ploutve, jikernačka bývá zavalitější a má menší řitní ploutev. U mlíčáka se může objevit třecí vyrážka, ovšem ne v podobě bílých krupiček (jak to známe především od cejnů a podouství), ale jedná se spíš o jakoby svraštělou kůži na hlavě. Pohlavní papila mlíčáka je štěrbinovitá, zatímco u jikernačky má většinou tvar hvězdičky.

U AMURA BÍLÉHO, TOLSTOLOBIKA BÍLÉHO a TOLSTOLOBCE PESTRÉHO slouží jako poznávací znak prsní ploutve, které jsou u mlíčáků na omak drsné, zatímco u jikernaček jsou měkké a hladké.

ŠTIKA OBECNÁ je na rozlišení trochu oříšek, ale mlíčák má často štěrbinovitou pohlavní papilu, zatímco jikernačka ji mívá spíš oválnou a lehce zarůžovělou. U štik je téměř pravidlem, že stejně staří mlíčáci jsou výrazně menší, jikernačky pak dorůstají značně větší velikosti. Také většina ulovených (i uhynulých) trofejních štik byly jikernačky.

U CANDÁTA OBECNÉHO máme možnost rozlišit pohlaví (i tak jen s poměrně malou přesností) pouze v období před výtěrem, kdy se u mlíčáků břicho zbarvuje do šeda, zatímco u jikernaček zůstává čistě bílé.

Také SÍH SEVERNÍ MARÉNA a SÍH PELEĎ mají poměrně málo výrazné znaky, podle nichž lze určit pohlaví ryb. Jedná se o to, že se projevují výrazněji jen v období před výtěrem. Třecí vyrážka se objevuje většinou jen u mlíčáků a současně se jikernačkám nápadně zvětšuje objem břicha. Pohlavní papila je u mlíčáků světlejší než u jikernaček.

Drobnější rybky, u kterých pohlaví můžeme rozlišit

Jedná se o druhy, které se nevyskytují plošně, ale najdeme je spíš vzácně a jen v některých lokalitách.

HOŘAVKA HOŘKÁ je drobná rybka, která byla dříve zaměňována s podobným druhem, s hořavkou duhovou. Ta se ale podle posledních zjištění u nás nevyskytuje, což většina rybářů nejspíš ani nezaregistrovala. Ovšem pro oba druhy platí to, že u jikernaček se v době rozmnožování vytváří kladélko a současně mají mlíčáci výraznou třecí vyrážku. Tato rybička se často vytírá i dvakrát do roka. Jinak je však zajímavá spíš pro akvaristy, než pro sportovní rybáře, její život je ale opravdu zajímavý....

Zajímavost: Tato rybka je zajímavá především svým rozmnožováním, protože to je plně vázáno na dalšího živočicha - na škebli rybničnou. Mlíčák si vyhlédne vhodnou škebli a prostor kolem ní si hájí jako své výsostné teritorium, ostatní rybky stejného druhu i ty další ve stejné velikosti odtud potom srdnatě vyhání a láká sem jen jikernačku, již připravenou ke tření. Hořavka dorůstá kolem deseti centimetrů a kladélko samičky dosahuje až pěti centimetrů, mlíčák se tedy nejspíš nesplete. Jikernačka nejprve kladélkem uloží do vnitřních žaber škeble jikry a ty následně mlíčák oplodní tak, že vypustí mlíčí nad dýchacím otvorem škeble a ta je tudíž nasaje. Plůdek se vykulí po dvou až třech dnech a nějakou dobu ještě drobné budoucí rybičky žijí v bezpečném žaberním prostoru škeble, tráví svůj žloutkový váček a sílí. Ve škebli se plůdek zdržuje přibližně tři až čtyři týdny a potom se rozplavává za potravou. Ani škeble ale nepřijde zkrátka a za svou pomoc při vývoji rybek si vybere svoji odměnu. Při výtěru se totiž na dospělé hořavky zachytí glochidie (to je larvální stadium škeblí) a rybky je tak roznášejí do nových míst k životu, kam by škeble nejspíš nikdy nedoputovala. Prostě dokonalá symbióza, nezbývá než před dokonalostí a důmyslem Matky Přírody zase jednou pomyslně smeknout!

KOLJUŠKA TŘÍOSTNÁ je nepůvodní, ale v některých tekoucích i stojatých vodách zdomácnělou rybkou, která za svůj výskyt v našich revírech (a občas i v chovných rybnících) vděčí nejspíš trochu neukázněným akvaristům. Mlíčák bývá v době tření nápadný ostře červenou přední částí břicha, jikernačka má ztluštělou zadní část těla a je tmavě stříbřitá. A stejně jako u hořavky, ani u koljušek není rozmnožování jen tak obyčejná činnost...

Zajímavost: Mlíčák se před obdobím tření (které probíhá nejčastěji od března do června, podle teploty vody v dané lokalitě) věnuje intenzívně stavbě jakéhosi tunelu nebo domečku, který slepuje výměšky dohromady. Použije, co je po ruce (tedy vlastně po ploutvi) a tak vznikají kuriózní malé domečky ze zrnek písku, kamínků, jehličí, dřívek, rostlin i méně obvyklých materiálů. Potom zatančí před jikernačkou námluvní tanec a ukáže jí vchod do hnízda. Jikernačka do něj vpluje, vypustí jikry (ta malá rybka jich má v sobě i několik stovek!) a potom ji mlíčák bez nějakých dalších zdvořilostí vypudí, aby je sám oplodnil a hnízdo hlídal. Někdy si pozve i několik jikernaček, proutník jeden! A dále žárlivě hnízdo střeží, v té době útočí i na větší ryby, které plavou kolem, stejně tam na případné vláčecí nástrahy, takže občas takového rozvztekleného taťku můžeme vytáhnout podseknutého za bok nebo břicho. Jikry se vykulí po sedmi až osmi dnech, o potěr se mlíčák ještě nějakou dobu stará a brání ho před každým zvědavcem, potom se malé rybičky začínají vydávat do světa a už jsou samostatné. Koljuška žije i v moři, snáší bez problémů brakickou i slanou vodu. Ale do akvária si ji k jiným rybám rozhodně nedávejte, tahle rybička umí být pořádný agresor!

U všech druhů pohlaví od pohledu nerozlišíme

Mnoho druhů ryb nám nedává možnost určit ani s vyšší pravděpodobností pohlaví toho kterého kusu, natožpak se stoprocentní jistotou. Když jsou ryby bezprostředně v období před výtěrem, chováme se k nim co nejohleduplněji a snažíme se je uvolnit z háčku tak, aby nedocházelo k výronům mlíčí nebo jiker. Že jsou ryby zralé k výtěru lze poznat z toho, že jejich břišní partie bývají enormně zvětšené. U hájených druhů se čas výtěru většinou shoduje s obdobím hájení, buďme ale ohleduplní i při zacházení s rybami, které hájeny vůbec nejsou. V tomto období si maximální ohleduplnost zaslouží každý živý tvor.

Pohlaví nelze určit například u jeseterovitých ryb, u okounů, velmi nejasné je to i u jelců (tlouště, proudníka i jesena), protože třecí vyrážka se někdy objevuje i u jikernaček a někdy zcela chybí. Také u mnoha dalších kaprovitých ryb je určení pohlaví téměř nemožné (plotice, karasi, perlíni, boleni atd.) Pokud byste věděli něco, co jsem nezmínil, napište nám a podělte se o své zkušenosti!