Přívlač za tmy

V letních měsících můžeme začít rybařit ještě za tmy a večer zase za tmy končit, což je v případě extrémně teplých dnů velká výhoda. Pokud to máme k vodě daleko, znamená to ovšem hodně brzo vstávat, všechno už mít připravené a nachystané. Potom u vody jen sesadíme prut, hodíme na sebe vestu s bezpočtem kapes nebo na záda batoh a můžeme nahazovat. Ale to vstávání, člověku se někdy tak hrozně nechce, že... Potom máme samozřejmě k dispozici i druhou variantu, jít k vodě až večer a vláčet až do úplné tmy. Co si tedy vybrat?

Vyrazit ráno vyžaduje celého muže

Ať už vyhrává budík libou melodii nebo jen protivně bzučí, člověk by ho kolem půlnoci nejraději rozšlapal, ať už si šel lehnout za setmění nebo před pár hodinami. Ovšem v létě se to ranní vstávání často vyplácí, vždyť dospat se to dá kdykoli přes den, kdy ryby jsou mnohem méně aktivní. Zkompletovat prut tak, aby ho stačilo sesadit, už mít navázanou nástrahu a pokud jsme na místě, které dobře známe, klidně nahodíme ještě za tmy. Ono se bude už brzo rozednívat, ale právě teď jsou dravci na lovu a každá chvilka může přinést to vytoužené klepnutí do špičky, značící záběr. Pokud to u vody neznáme, raději počkejme aspoň na první sluneční paprsky a neriskujme, že začátek dne pokazíme nějakou hloupostí nebo dokonce úrazem. Posvítit si samozřejmě můžeme čelovkou nebo jinou baterkou, ale to se hodí spíš pro drobné úpravy výstroje než pro zkoumání přístupu k vodě a vhodného místa pro nához.

Kamarád takhle poránu jednou nahodil na menší říčce pořádnou, těžkou plandavku (prý s ní už jeho děda lovíval sumce) a první záběr, kterého se dočkal, mu přinesl kačenu i s rybičkou, kterou přitáhl od protějšího břehu, kde jakýsi dědula dřímal nad svými ohnutými bambusáky. Nad vodou se převalovala mlha a on ho uviděl až po chvíli, když zafoukal vítr. A jak se narychlo snažil důkladný trojháček třpytky vymotat z návazce nic netušícího rybáře, ten se probral, zjistil, že kačena je pryč, zatočil navijákem a jakmile pocítil odpor, mocně zasekl. No jasně, tekla krev, nebylo jí moc, ale díra v palci (špičku trojháčku jsme museli odštípnout, ještě že kamarád měl kleštičky, kombinované s nožem a dalším nářadím) mu značně znepříjemnila točení kličkou navijáku i na několik dalších dnů. Takže vždycky pozor, je lepší vědět, kam házíme, než "střílet naslepo", i když se jedná jen o wobler, rotačku, plandu nebo gumu.

Opatrně našlapovat a krýt se

Poránu jsou často i ti největší dravci vyjetí těsně u břehu a navíc při chuti, takže se toho snažme využít. Dvojnásob to platí na místech, která bývají později přes den hodně frekventovaná - tedy v místech, kde se lidé koupou, jezdí na loďkách nebo se věnují podobným aktivitám. Tam totiž bývá ranní lov úspěšnější než lov navečer, protože hlavně velkým dravcům to někdy trvá dost dlouho, než se vydají do míst, v nichž bylo po celý den rušno. První náhozy by měly směřovat podel břehu a končit pod nohama, nikdy si nestoupáme až těsně k vodě, dravec může jet za svou kořistí, silueta rybáře by ho vyplašila a odradila od záběru nebo i od další aktivity. Ráno se osvědčují především tmavě zbarvené nástrahy, ale neplatí to pochopitelně na sto procent. Hlavní je vést nástrahu tak, aby byla pro dravce dostupná a být připraveni na záběr i v samé blízkosti břehu. Pokud ryba nástrahu nedobere, můžeme to ještě zkusit s nějakou jinou nebo se vrátit za pár desítek minut.

Přes poledne to s dravci nebývá slavné

Pokud se chceme dočkat záběru dravce na vláčenou nástrahu přes den, je dobré zatažené počasí s mírným větříkem nebo přeprškami, ani vytrvalý deštík rybám nevadí. Rybáři z něj sice nadšeni nejsou, ale protože dopadající kapky pomáhají při okysličování vody, v takových dnech dravci bývají při chuti i přes den v letním období, kdy tenhle čas běžně raději trávíme jinou činností. Chceme-li vláčet v parném slunečném dni za každou cenu, zaměřme se na úsek pod jezem nebo na peřejnatou část řeky, případně zkoušejme štěstí tam, kde se nad vodou klenou větve stromů a vrhají stín. Jasně, v takových místech se dost nepohodlně nahazuje, ale zkušený a pohotový rybář si určitě dokáže poradit. V proudném úseku použijme plovoucí woblery, které můžeme nechat zanést pod převislé větve tahem proudu a následně je můžeme vodit v místech, kam jinak prakticky není často možné vůbec nahodit nebo to obnáší velké riziko "chytání veverek". S proudem můžeme nechat splývat pod klenbu keřů a stromů i mrtvou rybičku na systémku nebo na jednoháčku.

Večerní vláčení

Při vláčení za setmění a potmě lze s největší pravděpodobností očekávat z dravých ryb záběr candáta nebo sumce, překvapením může být ale i pěkný bolen, tahle ryba se za šera a za tmy s chutí vydává za kořistí. Předpokládáme-li záběr většího vousáče, neměli bychom se k vodě vypravovat s lehkým náčiním, bez kamaráda se světlem a pokud máme možnost si na vláčení nebo aspoň na zdolávání vzít loďku, je to bezesporu velká výhoda. Štiku a okouna ulovíme často při svítání a brzo ráno, ale za tmy jejich záběr lze téměř s jistotou vyloučit.

Souboj s rybou za tmy bývá mnohdy napínavý tím, že do poslední chvíle často nemáme jistotu, s jakým soupeřem máme tu čest. Navečer můžeme velmi úspěšně lovit dravce i na položenou, na mrtvou rybku, o kterou projeví zájem také úhoř. Ačkoli někdy poznáme hned po záběru, o jakou a jak velkou rybu se jedná, nikdy svého soupeře nepodceňujme, občas se i velká ryba nechá celkem poklidně přivést až ke břehu a boj začíná teprve v okamžiku, kdy zjistí, že jde to tuhého. Při podebírání většího kusu určitě oceníme šikovného kamaráda, který nejen posvítí, ale případně i pomůže nebo podebere. A hlídejme si dobu, kdy lov končí, případný konflikt s rybářskou stráží by byl zbytečný....