Podzimní kouzlo Lipanů

Když začne žloutnout a opadávat listí, dny už jsou chladnější a sluníčko hřeje jen kolem poledního, to je ten pravý čas vyrazit na lipany. Právě na pstruhových revírech a místy i v navazujícím podhorském pásmu se tenhle čím dál vzácnější krasavec vyskytuje. Na pstruhových revírech můžeme od začátku září lovit stejně jen na umělé mušky, v mimopstruhových vodách je tento způsob lovu právě při zaměření na lipany také preferován, ačkoli Rybářský řád připouští i použití dalších metod. Ovšem podzimní muškaření na lipanové řece, to je něco, co si člověk zamiluje a každou další sezónu se na trochu sychravé podzimní dny těší. Kouzlo zpěněné řeky s táhlými proudy je jen těžko popsatelné... Když se na hladině roztančí drobné jepičky a objeví se první kolečka od sbírajících ryb, to se i pravověrnému muškaři, který má už hodně sezón za sebou, tak trochu rozklepou kolena, vím o čem mluvím.

Kam se za lipany vydáme?

Stříbřití fešáci s barevným praporcem hřbetní ploutve jsou původním druhem v mnoha našich tocích, v průběhu minulého století byli navíc uměle vysazeni do dalších vhodných lokalit, v mnoha z nich zdomácněli a dokonce se vytírají. Největší lipani se chytali ještě v nedávných letech především na sekundárních pásmech pod přehradami (například pod Lipnem, pod nechranickou přehradou, pod Sečí nebo pod Jesenicí), v posledních letech však začalo docházet k intenzivním náletům kormoránů a právě lipani jim padli za oběť nejčastěji. Lipan se totiž neukryje pod břeh nebo pod kámen, pokud nás zaregistruje, zpravidla jen o kousek popojede a zpozorní, často se ale nadále věnuje shánění potravy. A hejna kormoránů se svou smrtící taktikou vykonala své... Na vině nejsou samozřejmě jen tihle nelítostní černí lovci, přispěl svým dílem i člověk, až už neuváženým vysazováním dalších predátorů (např. vydry), nerozumnými regulacemi toků, budováním malých vodních elektráren nebo i hladovým přístupem s cílem získání rybího masa. Už proto bychom měli lipany chytat spíš opravdu jen pro radost a stejně jako potočáky je celoročně vracet vodě, aby i naši potomci měli možnost se s touhle čarokrásnou rybou setkat. Jinak už by nezbývalo, než se vydat do zahraničí, lipan je rozšířen leckde, naši rybáři se vydávají zejména na jih Evropy nebo do skandinávských států.

Jemné náčiní je na lipany ideální volbou

Lovit budeme každopádně na velmi jemné náčiní, ať už zvolíme jakoukoli rybolovnou techniku. Pruty akce AFTMA 2 - 4 jsou pro lov lipanů optimální, poradíme si bez problémů i s velkou rybou. Lipan není příliš plachý, takže často nebude zapotřebí házet příliš daleko, ovšem prezentace mušky na hladině musí být zcela jemná, precizní a chod mušky nesmí nijak rušit tak vody za šňůru, opatrný lipan podezřelou mušku hned rozpozná a elegantně se pod ní jen otočí. Podruhé už za ní většinou ani k hladině nestoupá. Při novu na nymfy také používáme těch nejjemnějších návazců o síle 0,12 až 0,10 mm, mnozí zkušení lovci lipanů sáhnou i po průměru 0,08 mm. To už ale vyžaduje opravdu jistou praxi a lehkou ruku spolu s jemným prutem a citlivě seřízenou brzdou navijáku. Někdy budeme úspěšní i při lovu na takzvané "mokré mušky", což je v současnosti (podle mého názoru neprávem) trochu opomíjená metoda, při které necháváme umělé mušky - v počtu jedné až tří na návazci - unášet proudem, kdy napodobují především utopený a vodou unášený hmyz.

Na sucho nebo s nymfou?

Lipan má malou tlamku a vybírá si občas doslova titěrná sousta, s tím musíme počítat i při volbě vhodných mušek. Při lovu "na sucho" muška plave na hladině a zasekáváme nepatrnou chvíli po jejím sebrání rybou. Tento způsob lovu je velice napínavý a vidět lipana, který se z hloubky najednou objeví pod muškou a decentně ji nasaje, to je něco neskutečného. Ovšem pokud je aktivita hmyzu na hladině a nad ní minimální nebo ryby o líhnoucí se hmyz nejeví zájem, nemusíme věšet hlavu, postačí změnit styl lovu. Velmi účinný je v takových případech lov na nymfy, vedené nejčastěji v těsné blízkosti dna. Záběr registrujeme citem v ruce, podle pohybu konce šňůry nebo při lovu na "francouzskou nymfu" prostřednictvím signalizátoru, umístěného na návazci. Velikost mušek vhodných bývá nejčastěji 16 do 20, z oblíbených podzimních suchých vzorů nemohu nezmínit Iron Blue Dun (ocelovou jepku), Blue Dun (modrou jepku), z fantastických osvědčenou Red Tag (Rudořitku) a Willow Fly (vrbovku). Podobného výběru je možné držet se i u mokrých mušek, z nymf vybereme opravdu malé, nepříliš nápadně zbarvené vzory, připomínající zbarvením i velikostí hmyz, žijící u dna a pod kameny. Lipanům, na rozdíl od rybářů, vůbec nevadí ani špatné počasí, skvěle berou i za mírného deště nebo když padají sněhové vločky.