Neuvěřitelný zážitek, aneb co všechno zvládnou heavy feedery

08. 03. 2017
Příběh o jedné z letních výprav, kdy jsem do detailu prověřil své heavy feedery na několika krásných rybách.

Rybolov na feeder patřil od té doby, co jsem tento prut dostal do ruky k mým nejoblíbenějším disciplínám. Pomalu se vyrovnal i plavané, na kterou jsem chytal už od útlého věku. S postupem času jsem se dopracoval i k tomu, že jsem byl nucený použít těžší heavy feedery, jelikož jsem začal jezdit na větší řeky, kde je silný proud a moje mediumka se tam zohýbala takovým způsobem, že to vypadalo, jakoby už na háčku řádila ryba.

Chytání s heavy feedery jsem si ovšem postupem času také oblíbil. Ze začátku jsem si myslel, že už nebudu mít takový požitek ze zdolávání ryb, ale nakonec to nebyl až tak dramatický rozdíl. S heavyčkama jsem tedy začal chytat mimo řek i na větších přehradách, jelikož jsem najednou také mnohem dohodil na mnohem větší vzdálenost, dále jsem je začal používat i pro kaprařské účely a chytat s nimi na pelety či boilies. Zkrátka se z těchto prutů stali moji oblíbenci, kteří teď nechybí na žádné mé výpravě.

Rád bych v tomto článku popsal jednu z mých nejlepších výprav s těmito pruty, kdy jsem je konečně pořádně otestoval a mohu vám s klidem říct, co všechno tyto pruty dokážou.

Naše výprava začala jedno páteční ráno, kdy jsme se rozhodli, že vyrazíme na naši oblíbenou řeku, kde strávíme následující tři dny rybolovu. Naložili jsme tedy auto a vyjeli vstříc novým zážitkům. Výprava se však nevyvíjela podle našich představ. Krmili jsme jen peletami, boilies a partiklem, nechtěli jsme upoutat pozornost menších ryba, ale spíš se zaměřit například na větší kapry či parmy. Za celý víkend nám ovšem přišel jen jeden kapr, který měřil rovných šedesát centimetrů. Na feeder už je to pěkná ryba, ale mohlo jich být více. Já osobně po celou dobu naší výpravy chytal na kaprové pruty s domněním, že když se nějaký ten mohykán objeví, tak ho zkrátka budu mít šanci zdolat. Nic méně v neděli odpoledne jsme to sbalili a trochu smutně odjížděli domů. Vyhnal nás také silný déšť a trochu mě mrzelo, že nepřišel dřív, jelikož si myslím, že by probudil aktivitu ryb, zvedla a přikalila by se řeka a byla by, to zase úplně jiná písnička.

Pak přišlo pondělí a já měl po práci takové nutkání se vrátit zpět. Cítil jsem zkrátka, že to naše krmné místo po včerejší bouřce bude dobré. Přijel jsem tedy z práce domů a naložil jen heavy feedery a kýbl s peletama a boilies. Nechtělo se mi tahat kaprařské pruty, jelikož jsem zase až tak tolik tomu nevěřil. Spíš jsem doufal, že už by se v našem krmném místě mohli objevit aspoň menší kapříci a parmy.

Po páté hodině odpolední přijíždím k řece. Naše místo je zaplať pán bůh volné a tak ihned vybaluji věci, na vlas pod háčkem dávám peletu a začínám chytat. Ani už nezakrmuji, jelikož vím, co jsme tam za celý víkend naházeli a tak jen tiše doufám, že něco přijde. Po dvou hodinkách lovu je to stejné jako celý víkend. Žádný záběr, přitom voda se krásně zvedla a vypadá to opravdu dobře. Pomalu přemýšlím, že bych to zase sbalil, abych se mohl vyspat na zítřek do práce.

V několika následujících minutách, kdy jsem polemizoval nad odchodem, přichází záběr a já zdolávám menší Parmičku. Tak přece jenom něco přišlo, zkusím vytrvat a uvidíme, co bude dál. Začíná se stmívat a mě se z ničeho nic razantně zohýbá feeder. Žádné oťukování, tentokrát je to opravdu parádní záběr. Zasekávám a rozjíždí se docela dost utažená brzda.  Ryba má v proudu neuvěřitelnou sílu a opravdu ji hodně držím, aby se nedostala do vázek, kterých je tu veliké množství. Po dvaceti minutách urputného boje je po všem a já vytahuji na podložku krásného kapra měřícího 72cm. Rybu pouštím zpět a chytám dál. Říkal jsem si, že už to bylo docela na hraně pro moji sestavu, ale feeder, 0,25 vlasec a 0.24 návazec to zvládli na jedničku.

Sluníčko už zapadlo a za půl hodinky přichází další záběr. Tentokrát zasekávám jako do kamene. V prvotní chvíli si myslím, že je to vázka, poté ovšem cítím cuknutí v prutu a rybu pomaličku přitahuji. Feeder je ohnutý téměř až k rukojeti. Rybu se mi daří dostat ke břehu, kde bojuje asi patnáct minut a stále se neukázala. Celou sestavu vůbec nešetřím a držím svého protivníka opravdu natvrdo. Když vidím kameny kolem břehu a vím co je kolem dna, jen mi běhá mráz po zádech. Třepou se mi kolena a ruce, začínám se i potit, je to adrenalin jako hrom. Po čtvrt hodině rybu trochu odlepuji ode dna a následuje prudký výpad kolem břehu po proudu dolů. Ryba odvinula asi třicet metrů cívky, poté ji zastavuji a po deseti minutách opět přitahuji zpět k sobě. Konečně vidím záblesk a jedná se o překrásného kapra. Ještě pár minut řádění kolem břehu a kolega podebírá tohoto mohykána. Jo! Přichází neuvěřitelná radost, jelikož naměřuji 83cm. Na heavy feeder opravdu parádní bojovník.

Zbývají mi ještě dvě hodinky lovu. Znovu nahazuji a čekám na záběr. Myslím si, že teď budu čekat na záběr mnohem déle, jelikož jsem to tímto dlouhým soubojem musel vyplašit. I přes to, že se jedná o velikou řeku, nevěřím tomu, že by si ostatní ryby nevšimli. Asi se ale opět mýlím, jelikož po čtvrt hodině vidím razantně cukat celý prut. Netřepe se špička, ale doslova se ohýbá celý feeder a tak jen přizvedávám prut a držím. Dívám se na vlasec mizející z cívky, rybu po chvilce zastavuji a následuje asi deseti minutý souboj opět kolem břehu. Tentokrát je to sumec, na halibut peletu to není žádné překvapení, nic méně se jedná o velmi pěkné spestření lovu. Sumce dostávám na podložku a naměřuji devadesát dva centimetrů. Sice to není žádný velikán, ale také potěšil.

Poté je nějaký čas klid a už je třičtvrtě na dvanáct. Mírně povoluji brzdy navijáků a začínám pomalu balit. Za chvilku slyším kvílející brzdu a prut zaseklý ve vidličce. Asi jsem ty brzdy zas tak tolik nepovolil… Přizvedávám prut, utahuji brzdu a jen slyším kvílet cívku. Rychle zapínám čelovku a najednou nevěřím vlastním očím. Heavy feeder je ohnutý opravdu až po začátek rukojeti. Unikající rybě kladu neuvěřitelný odpor, ale ta takovým středně rychlým tempem naprosto bezproblémově jede dál. Jízda trvá asi minutu a půl a potom tah povoluje. Je pryč. Navíjím a počítám vzdálenost, kterou mohla ujet. Bylo to takových sto čtyřicet metrů, na takovou vzdálenost bych ani nenahodil.

Ve zbytku noci už nepřichází záběr. Byl to neuvěřitelný zážitek, na který budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Nebyl to žádný návodový článek, ale vyventilování mého zážitku na povrch. Zkrátka a dobře jsem se chtěl s něčím takovým podělit a upřímně přejí každému rybáři, aby zažil podobný den na rybách jako já.

Pokud máte jeden z kvalitnějších heavy feederu a celkově vyváženou sestavu, opravdu se nemusíte do prutu bát opřít. Myslím si, že kdybych nevyužil všech předností celé sestavy, tak bych nevytáhl na této proudné řece ani jednu rybu takových rozměrů.

Příště zase u dalšího zážitku, ať vám to jezdí.

Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Neuvěřitelný zážitek, aneb co všechno zvládnou heavy feedery

  • Karel Faksa před 2 lety

    Tak to asi potěší takové ryby no. To je naprostá paráda a spousta kaprařů by se podle mě nestyděla podobně prasátka vytáhnout i na klasický kaprový prut. Gratulace... Taky občas chodím na řeku a můj největší Kapr odsud má rovných šedesát. Hlavně na řece ty ryby bojujou dvakrát víc, takže jsou o to cennější když se zdolají.

  • Štefan Kóša před 7 měsíci

    Super článok! Z článku je cítiť aká parádna rybačka to bola. Chytám na feeder a presne poznám ten opísaný nával adrenalínu pri zdolávaní väčších bojovných rýb. Takéto články vždy oživia pekné spomienky na sezónu počas zimných dní.

Vložit nový komentář