Mé zimní vycházky na řeku s feederem

Je to asi pět let co jsem začal se zimním feederem, nikdy jsem nevěřil tomu, že bych mohl být v zimě úspěšný, vlastně jsem nevěřil tomu, že bych mohl vůbec něco chytit, ale když se našla volná chvilka a byla veliká chuť vyrazit na ryby, nemohl sem jinak než naházet věci do auta a vyrazit k vodě.

Ze všeho nejdříve je nutné začít od výběru vhodného revíru a potom samozřejmě i místa. V mém okolí je spousta rybníčků a nejbližší řeka se nachází asi čtyřicet kilometrů daleko, nicméně letošní zima mi konečně umožnila lovit nejen na většinou nezamrzající řece, ale i na rybníčcích, které jsou blízko mého bydliště a přece jenom když se chcete jít vyblbnout k vodě a neočekáváte veliké úlovky, tak se vám ani nechce nikam daleko cestovat.

V tomto článku se ovšem budu věnovat chytání na mé oblíbené řece, jelikož jsem zde vyzkoušel spoustu lovných míst a mé nově nabité zkušenosti tak budu moci popsat mnohem lépe a srozumitelněji. Řeka, na kterou chodím, má hloubku v korytu asi 3,5 metru a teče celkem rychle. První mé zimní chytání na této řece proběhlo přesně v místech, kde se nijak nezpomalovala, já byl nucený použít sto dvaceti gramové krmítko a heavy feeder a rázem bylo po nějakém preciznějším a přesnějším chytání. Za tři hodinky lovu jsem neměl ani jeden záběr a nezaregistroval jsem ani žádný pohyb na špičce. Bylo to pro mě jasným znamením, že ryby se budou zdržovat v klidnějších pasážích. Nechtěl jsem měnit revír, ale opravdu vytrvat a ryby najít, jelikož v létě to tu mám opravdu rád a vím co tato řeka skrývá.

Místo nad splavem

Před další vycházkou jsem si udělal obrázek google map, vytiskl jej na tiskárně a zakrouškoval fixou potenciální zajímavá místa. Jedním ze zajímavých míst bylo samozřejmě nadjezí. V létě zde moc nechytám, ale nyní by se tu ryby přece měly zdržovat. Řeka tu opravdu výrazně zpomaluje a tak jsem konečně mohl šáhnout po svém light až medium feederu a mohl jsem použít třiceti gramové krmítko. Namíchal jsem si svojí oblíbenou černou, slanou zimní směs, zaklipoval naviják na čtrnácti metrech, což je vzdálenost, kdy mi dopadá krmítko něco málo před koryto řeky a hloubka zde dosahuje stejně tak jako v korytu tří a půl metrů. Kdybych se přiblížil o metr blíže ke břehu, tak už chytám na dvou a půl metrech hloubky, což nechci. Chci chytat v co možná největší hloubce, ale co možná nejblíže, tak abych byl co nejpřesnější. Po tom co mám zaklipováno a označený vlasec lihovou fixou, posílám do místa čtyři krmítka, z nichž dvě jsou obohacené o masné červy. Standardně zde v létě mám záběry do pěti minut od náhozu, nyní si dávám limit deset minut a přehazuji právě po této době. První záběr přichází po čtyřiceti minutách a je to menší plotička. Další záběr už přichází do necelých deseti minut od náhozu a tentokrát mě mile překvapuje cejn okolo padesáti centimetrů. Ačkoliv mi do místa najíždí i větší ryby, tak krmnou dávku nezvyšuji, držím se nastaveného systému. V létě bych možná reagoval jinak, teď by to podle mého názoru bylo na škodu. Celkem dobře to jde a já mám během dvou hodin zdoláno pět cejnů o slušné velikosti a dvě plotičky. Potom jako když utne, jsem půl hodiny bez záběru. Zkouším dipovat své tři červíky na háčku a nic se neděje. Dále zkouším vyměnit návazec 0,14 za 0,12. Záběr také nepřichází. Posouvám se o půl metru pod krmné místo a přichází záběr. Opět cejn, tentokrát hrubě přes padesát centimetrů. Pár těchto krasavců jsem ještě chytnul a mířím domů.

V příští vycházce navštěvuji místo pod pilířem

V létě pod tímto mostem chytám opravdu velmi rád, vím totiž, že se zde zdržují všechny druhy ryb a tak tiše doufám v to, že i teď by to tu mohlo stát za to. Včera ovšem vydatně sněžilo a řeka se nejen zvedla, ale také nese spoustu nečistot a tak to nebude nic jednoduchého. Klipuji naviják na osmi metrech vzdálenosti od břehu a začínám krmit. Je to místo, které je vzdálené asi tři metry od pilíře, voda se tam různě otáčí a mírně zpomaluje. Navíc by se tu mohla hromadit i nějaká potrava a tak věřím, že bych zde mohl být úspěšný. Záběry přichází celkem rychle a pravidelně, já je ovšem neproměňuji, jelikož mi výrazně stěžují situaci nečistoty, které řekou plavou a mám veliký problém mezi rozlišováním záběrů od nečistot. Standardně to poznám v létě velmi dobře, nyní, ale tečou vodou jakási malá dřívka a nárazy jsou stejně agresivní, jako když bere ryba. V zimě jsou záběry ryb i na špičce viditelně poněkud pomalejší a nyní nastala situace, kdy se ze začátku opravdu snažím zasekávat všechno, ale nic neproměňuji. Přitom je zřejmé, že jsou masňáci pomačkání, ve dvou případech jsem o ně zcela přišel a vytáhl prázdný háček. Co s tím? Používám klasickou průběžnou feederovou montáž a tak mě napadá, že umístím broček na kmenový vlasec, kousek asi pět centimetrů za karabinku s feederovým krmítkem. Když ryba zabere a já záběr nebudu vnímat, měla by se jemně seknout o tíhu krmítka, které se zasekne o broček a poté by se mi mělo na špičce projevit pravidelnější cukání, které bych měl konečně proměnit. Ještě jsem chvíli uvažoval nad tím, že použiji paternoster, ale mé zmrzlé ruce by to v aktuálním stavu nedokázali navázat, proto přistupuji ke zkoušce s bročkem. Jednou zasekávám do prázdna a po druhé už to trefuji a zdolávám karase. Už nereaguji na každý, jemný pohyb špičky, ale zasekávám opravdu zřetelnější záběry a docela se mi daří. Opravdu mi broček pomohl a opravdu to není vůbec špatné místo. Ryby se za pilířem evidentně schovávají, jednak tu mají přísun potravy a za druhé nemusí vynakládat tolik energie, aby bojovaly s proudem. Zkrátka mě to tu opravdu docela baví a během tří hodinek chytám celkem pět rybích druhů nevalné velikosti a v celkovém součtu třináct ryb. Povedl se karas, jesen, tloušť, cejn a kapřík. Zima mě ovšem opravdu vyčerpala, necítím ruce a především prsty na nohách, na to, že jsem byl celkem aktivní to je zkrátka hrůza. Sedám do auta a dívám se, že bylo -7 stupňů. I v takových podmínkách si lze pěkně zachytat, byl jsem z toho opravdu mile překvapen.

Spojení řeky s kanálem

O pár dní později mířím na další vytipované místo, kde se spojuje řeka s menším kanálem. Je pět stupňů pod nulou, opět nic extra, ale mě to nedalo a po předchozích vycházkách jsem zkrátka musel vyrazit. Auto musím nechat kilometr od vody a k vodě dojít, ještě, že pro zimní rybolov netahám tolik vercajku. K vodě po svižné chůzí docházím, ale jsem nemile překvapen. Místo, ve kterém jsem chtěl chytat je zamrznuté. Tedy led pokrývá klidnější pasáž a to spojení kanálu s řekou. Když už jsem sem došel, tak to chci alespoň zkusit. Nejrpve zkouším chytat kousek před korytem řeky, ale po hodině a půl jsem nedostal žádný záběr. Nechtěl jsem, ale budu muset zkusit chytat na hranici ledu. S jemným vlascem co právě mám, mi může zabrat plotička a já ji mohu o ostrý led upálit, nic méně co mi v této chvíli zbývá. Zkouším si tedy rozkrmit nové místo, je vidět, že je to tu o něco klidnější, škoda jen, že se nemohu posunout ještě o dva metry doleva, blíž ke kanálu, kde by to mohlo být ještě lepší. Co už, musím zkrátka bojovat. Ihned po zakrmení přichází záběr, takovou bleskovou reakci jsem absolutně nečekal, vyklubal se z toho nádherný jelec jesen. Nahazuji znovu, pokládám prut do vidličky a v tom se mi zohýbá špička, jemně přisekávám s domněním, že sem při propadu trefil nějakou nečistotu, ta myšlená nečistota mi ovšem jede přes cívku pod led, kde o ní přicházím. Hold jsem to nečekal a třeba kdyby ano, tak reaguji jinak a o evidentně pěknou rybu nepříjdu. Se zmrzlými rucemi navazuji opět klasickou průběžnou feederovou montáž a nahazuji zpět do místa u ledu. Do dvou minut přichází další nádherný záběr, ryba opět jede přes cívku, tentokrát ale rovnou do proudu. Následuje nádherný pěti minutový boj a já podebírám parmu o velikosti padesát pět centimetrů. Tak už, alespoň vím co to předtím bylo. Zrovna tady bych parmy nečekal, vím, že se schovávají v zimovišti pod splavem, kde je rybolov povolen, já sem ovšem nerad chodím, jelikož je zde spousta rybářů a tak vyhledávám místa, kde mám svůj klid.  Chytám ve vysokem tempu ještě hodinku a v konečném součtu zdolávám dalších pět parem. Byla to nádherná chvilka, ale už musím vyrazit domů. Dnes mi kupodivu není zima, to asi bude těmi bojovnými parmami, které jsem našel.

Za další dva dny opět vyrážím na stejné místo, jelikož zde jsem byl zatím nejúspěšnější, tedy co se týče velikosti ryb. Dodržuji to co mi fungovalo a tak opět míchám slané, černé krmení, do kterého dávám masné červy. Opět rozkrmuji místo u ledu, ale dnes je to zase úplně jinak. Žádný záběr do pěti minut, ani do hodiny. Smutně musím přiznat, že jsem si tu odseděl tři hodiny bez záběru, tady se potvrzuje to, že se v zimě ryby zkrátka musí hledat a i já měl během lovu vstát a vyzkoušet jiné místo. Jenomže jsem marně doufal, že tady budu opět úspěšný.

To by bylo k vycházkám prozatím vše. Věřím, že se v letošní zimě k vodě ještě párkrát podívám a poreferuji vám v dalším článku, jak to vypadalo.

Na závěr mám pro vás shrnutí

• Vyplatilo se najít místa, kde je slabší proud a je to logické. Ryby mají v zimě zpomalený metabolismus, nepříjimají tolik potravy a zároveň nechtějí vydávat tolik potřebnou energii na to, aby bojovaly s proudem.
• Když to někde nejde dvě hodinky, přesuňte se jinam. Párkrát mě mrzelo, že jsem to neudělal, ale v zimě to opravdu nemá význam. Je lepší to zkusit zase někde jinde, než se na daném místě trápit a zkoušet nemožné.
• Držel jsem se svého oblíbeného slaného, černého krmení, které bylo úspěšné. Jednou jsem zkusil i nasládlou hnědou směs, která nepřinesla žádné ovoce. Je dobré si vybrat krmení, které je najemno pomleté, abychom ryby zbytečně v zimě nenasytily, spíš jen abychom je zaujaly a poté udržovaly jejich pozornost. Chceme přece, aby nám ryby braly na naše nástrahy, nikoliv, aby se nasytily z našeho krmení. 
• Ze začátku jsem dával do krmítka spoustu masných červů, když jsem potom zkoušel nahazovat jedno krmítko s pouhou krmnou směsí a další jedno krmítko obohacené opět o masné červy a takhle to střídal, tak to byla ta nejlepší volba. V předposledním případě, kdy jsem narazil na parmy, sem dával do krmítka masné červy pravidelně. Je zkrátka potřeba reagovat na nastalou situaci. 
• Čím přesněji tím lépe. Snažil jsem se nahazovat opravdu přesně, zároveň vybírat co možná nejmenší gramáž krmítka, abych ryby neplašil. 
• Označovač vlasce vám nemusí dost dobře fungovat, když bude pod nulou. Klipování v zimě není tak nebezpečné jako v létě, kdy mají ryby vícero sil, a věřte mi, že se klipovat v zimě vyplatí, budete opravdu přesnější. Minimálně můžete zaklipovat cívku pomocí gumičky, která při větším tlaku odletí. Pokud ovšem budete používat jemnější návazce, tak gumičce z cívky musíte pomoci rukou, jinak vám to ryba odstrojí, což se mi málem stalo v jednom případě s parmou. 
• Mějte co možná nejvíce věcí dopředu připravených. Hlavně návazce, když máte zmrzlé ruce, tak se vám váže opravdu špatně. 
• Dejte náhozům více času než v létě, nepřehazujte zběsile po třech minutách. Deset či patnáct minut zkuste vytrvat. 
• Záběry v zimě nejsou tak agresivní jako v teplejších měsících. Kolikrát se pomalu a jemně špička ohne jen o pár centimetrů, ale vyplatí se to sekat. Všechno je zkrátka pomalejší a i ryby nemají při souboji tolik sil, proto jakmile je zdoláte, zkuste je vrátit vodě co možná nejrychleji.
• Dávejte pozor, aby vám něco nezamrzlo a nezlomili jste si feederovou špičku. Především pokud se rozhodnete lovit na pletenou šňůru. Já osobně v zimě zůstávám u speciálního, málo průtažného silonu a jde to s ním taky. 
• Pořádně se oblečte, vezměte si s sebou do termosky například čaj, občas vstaňte a trochu se projděte.