Lov na gumové nástrahy ll.

Lov na populární "gumy" je natolik obsáhlé téma, že jsem článek raději rozdělil do dvou částí. V prvním jsme si představili nejčastěji používané typy plastových umělých nástrah i s přihlédnutím na jejich barvy. Teď je tedy čas věnovat se způsobům nastražení, vedení vodou a dalším věcem, které se týkají přímo lovu. Ono takové vláčení gumových rybek vypadá jednoduše, ale pokud chceme být úspěšní, je dobré znát zásady, které při používání těchto nástrah platí. Nic samozřejmě nemusíme brát jako dogma, ale něco o dané problematice vědět, to se přece vždycky hodí, no ne?

Použití lanek a návazců

Kdy má smysl použít silnější, zubům dravce odolný návazec z fluorkarbonu, silného vlasce nebo lanko či drátěný návazec? Především v situaci, kdy můžeme s větší pravděpodobností očekávat záběr štiky. Candát nemá tak ostré zuby a ani souboj nebývá tak ostře veden, u okouna nebo bolena či tlouště a nedravých ryb překousnutí návazce nehrozí.

Další situací, kdy je při vláčení gum vhodné návazec použít je možnost záběru většího sumce nebo cílený lov této ryby. Protože sumec často kolem sebe při zdolávání tluče ocasem, můžeme poškození šňůry nebo vlasce předejít použitím silnějšího, odolného návazce. V tomto případě je nejvhodnějším řešením silnější pletenka.

A ještě jedna situace si občas vyžaduje odolný návazec - jedná se o místa, kde je na dně hodně kamenů s ostrými hranami, případně tam, kde se vyskytují na dně hojně škeble. Hrany kamenů by totiž mohly při častějším kontaktu (kterému se při vláčení nevyhneme) šňůru nebo vlasec postupně narušovat, on si toho člověk pomalu ani nevšimne...ovšem pak zaseknete větší rybu, po chvilce přetahování to bez většího tahu najednou lupne a zbudou vám jen oči pro pláč. Po důkladném ohledání konce prasklé šňůry nebo vlasce zjistíte roztřepení nebo odření a zeslabení, které bylo příčinou utržení. A ostré hrany lastur škeblí - ty řežou skoro jako žiletky, při vláčení i při zdolávání na ně dejme pozor a snažme se kontaktu vyhnout. V tomto případě použijeme návazce mnohem delší, protože se snažíme chránit kriticky ohrožené místo. U návazců proti překousnutí postačí většinou délka 20 až 30 centimetrů, protioděrové návazce použijeme podle potřeby a situace v délce jednoho až několika metrů.

Lov bez návazce nám samozřejmě dává větší naději k oklamání dravce, protože tenký návazec je ve vodě méně nápadný než lanko nebo drátek, dobrým řešením jsou ale fluorkarbonové návazce, protože jejich vnitřní struktura je shodná s indexem lomu světla ve vodě a jeví se tak průhledné, pro ryby jen sotva postřehnutelné.

Obratlíky a karabinky

Výhodou při použití karabinek je především to, že můžeme rychle a velmi snadno měnit nástrahy. Ovšem pokud zvládáme základní rybářské uzly, jde to i bez karabinky, nutná z tohoto důvodu tedy rozhodně není. Je si ale třeba uvědomit, že gumy často při vedení rotují kolem podélné osy a tudíž mají velkou tendenci kroutit vlasec nebo šňůru, což nám po chvíli přinese zkrácení náhozů a riziko "motanic" u navijáku nebo v očkách prutu. A tady přichází ke slovu obratlík, případně raději obratlík, rovnou spojený napevno s karabinkou. Proč ne samotný obratlík? U obratlíku jsou většinou na obou koncích očka, takže upevnění na vlasec nebo šňůru je jednoduché, ovšem problém je uchycení nástrahy. Některé obratlíky jsou opatřeny spirálkou nebo klipem, ale navlékat do nich očko jigového háčku není nic pro prsty, prokřehlé ráno při lovu okounů nebo pro někoho, komu už se ruce přece jen trochu klepou. Proto je v takovém případě ideálním řešením použití karabinky s očkem, která umožní rychlou výměnu nástrahy a současně zabrání nežádoucímu zkroucení vlasce. Existují i speciální obratlíky s rychloupínáním, u nichž pružné závěsné očko nahrazuje karabinku.

Pozor na krabičky!

Gumy většinou k vodě nenosíme v jednotlivých krabičkách, to by bylo dost nepraktické s ohledem na skladnost. Ale současně to znamená, že potřebujeme vhodné krabičky s přihrádkami, kam pružné plastové nástrahy můžeme uložit. Ono to totiž není jen tak, nasypat je do přihrádek a hurá k vodě! U plandavek nebo rotaček se nám maximálně zachytí navzájem háčky nebo trojháčky a uvolnění nástrah nebývá žádný velký problém. Ovšem u gum hrozí problémů hned několik. Pokud by byla použita krabička z nevhodného materiálu, může dojít k tomu, že se (především v teplém počasí) po nějaké době začne materiál gum lepit a spojovat se s materiálem krabičky. To by znamenalo (například po déletrvajícím uložení v krabičce) trvalé znehodnocení nástrah a také krabičky. Takže volíme vždy krabičky z tvrdého plastu, nejlépe přímo určené k ukládání plastových nástrah.

Některé gumy mají tendenci (především to platí o těch nejlevnějších, ale občas se tak chovají i značkové výrobky) lepit se i k sobě navzájem nebo předávat a přebírat barvu. Takové nástrahy je třeba mít v krabičce oddělené jednotlivě, nebo je vložit do zvláštní krabičky. Nezapomenu, jak před mnoha lety můj kamarád, který si přivezl ze zahraničí krásné, tenkrát velice nedostatkové gumy a plastové rybky, zoufale hořekoval, když po návratu z oběda zjistil, že jeho vláčecí poklady vytvořily jakousi jednolitou pestrobarevnou a již nerozdělitelnou hmotu. Nechal je totiž za zadním okénkem auta v plastové krabičce a letní sluníčko mělo tenkrát pořádnou sílu.

Při ukládání do krabičky dbejme i na to, aby nástrahy nebyly zbytečně příliš namačkány v přihrádkách, může potom dojít k jejich vzájemnému poškození ostrými vyčnívajícími háčky. Utržení pružného ocásku nebo natržení tělíčka může výrazně zhoršit chod nástrahy. Gumy se sice dají i opravovat lepením nebo tepelným svařováním, výsledek už však většinou není příliš skvělý a opravy dlouho nevydrží. Navíc to je spíš téma do rubriky pro kutily.

Varianty montáží

Nejjednodušší montáž většinou vykazuje správný chod a je rychlá, ne vždy s ní ale vystačíme. Jednoduchou montáží myslím navázání nástrahy na konec kmenového vlasce, případně upevnění nástrahy pomocí obratlíku s karabinkou nebo ještě v kombinaci s návazcem proti překousnutí.

Pro daleký odhoz lze použít montáž s použitím zátěže, umístěné 30 až 50 centimetrů před plastovou nástrahou. Zátěž sice může působit trochu rušivě a při nahazování ve větrném počasí dochází často k zamotání koncové části, ale přece jen nám umožní nahodit do míst, kam bychom poměrně lehkou gumu jinak nedokázali dopravit. To platí především pro použití menších nástrah, tedy při lovu okounů, tloušťů nebo bolenů. Můžeme použít klasickou olověnou zátěž, ale lépe funguje u nás poměrně málo používané sbirulino (podvodní splávek).

Někdy potřebujeme zátěž ani tak ne pro dlouhý odhoz, ale pro dopravení nástrahy do dolní části vodního sloupce a její vedení u dna. Na hodně hlubokých vodách a tam, kde je silný proud, použijeme zátěž o potřebné hmotnosti. Ovšem montáž bychom měli uzpůsobit tak, abychom v případě vázky nepřišli o nástrahu a trhali jen samotnou zátěž. Jak na to? Postačí kousek vlasce o řád slabší, než je kmenový vlasec s nástrahou a obratlík se třemi očky (takzvaný "T" obratlík neboli "Triple Swivel"). Na boční očko obratlíku navážeme přívěs ze zátěží a na protilehlá očka kmenový vlasec a návazec.

Pro vláčení po dně lze použít výše zmíněnou montáž s tím, že přívěsná zátěž kalí dno a získává si tak pozornost ryb. Tato montáž je vhodná do míst, kde není mnoho přírodních překážek, hlavně do zatopených pískoven, na písčité pláže na přehradách a na rybníky i řeky se dnem, pokrytým jen pískem nebo malými oblázky. Při vláčení to tedy vypadá tak, že nástraha pronásleduje obláček zvířeného kalu, jako by se do něj chtěla ukrýt.

Montáž pro vlečení po dně a kalení lze sestavit i tak, že do bočního očka trojitého obratlíku upevníme návazec a tenký přívěs (o dvojnásobné délce než návazec s nástrahou) navážeme na konec. Při správném vedení se tak nástraha pohybuje kousek nade dnem a za ní se víří písek a kal.

Vedení nástrah

Správné vedení nástrah při vláčení je vždy důležité, ať se jedná o klasické plandavky, rotačky, woblery nebo gumy. Jde totiž o to, abychom nahodili (nebo jinak dopravili) nástrahu do požadovaných míst a vyprovokovali dravce k záběru. Měkké plastové nástrahy vodíme často poměrně pomalu a proto se musíme zaměřit na to, abychom napodobili co nejvěrohodněji pohyb imitovaného živočicha. Mnozí rybáři si myslí, že bohatě postačí, když nebudou monotónně navíjet a prostě po nahození nechají nástrahu trochu vyklesat, pak ji "oživí" dvěma zaškubnutími špičkou a dál jen točí kličkou. No, občas to může fungovat, pokud máme štěstí, ryby jsou při chuti a Svatý Petr je nám nakloněn. Ale můžeme pro úspěch určitě udělat víc.

Napodobeniny živočichů, kteří se zdržují u dna, vedeme v přiměřené hloubce a spíš jen jakýmisi "přískoky" u dna. Jedná se například o napodobeniny ráčků, larev, vranek nebo mihulí. Vyzkoušet můžeme i nepravděpodobný pohyb, ale to je spíš jen sázka do loterie s malou pravděpodobností.

Při vláčení v proudu nám nástraha působením nestejnoměrného proudění vody sama tak trochu "ožije", v klidnějších místech a v poklidných úsecích nebo na stojáku se vždy snažme dodat gumě trochu nepravidelného pohybu. Nejlépe to jde střídavými pohyby špičkou do stran i nahoru a dolů, případně změnami v rychlosti otáčení kličkou navijáku.

Plastové nástrahy s označením "nymfy" (neplést s těmi muškařskými!) mají spoustu jemných, měkkých a poddajných nožiček, které při pohybu výrazně zvyšují účinnost nástrahy. Musíme jim tedy dát možnost rozehrát drobné dráždivé pohyby naplno. V proudu je můžeme popotahovat a spouštět na jednom místě, například v jámě za kamenem nebo mostním pilířem, na stojáku je necháme občas dopadnout až na dno a postupujeme s nimi přerušovanými poskoky v blízkosti dna.

Plastové žížaly a pijavky můžeme v proudu nechávat volně splavávat s proudem a "oživit" je občas jen lehkým přidržením, nejedná se o vláčecí nástrahu v samotném slova smyslu.

Právě při pomalém vedení měkkých plastových nástrah a svislém vláčení často ulovíme i nedravé ryby, které menší gumu považují za něco ze svého oblíbeného jídelníčku. Jedná se především o cejny a cejnky, karasy, kapry i plotice, perlíny, v proudu na pomalu u dna vedenou tmavou gumu mnohdy dočkáme i záběru parmy. Záběru se často dočkáme po dopadu nástrahy na dno nebo už při samotném propadu.

Svislé vláčení

Vláčet zvedáním a spouštěním nástrahy je účinné především v místech, kde břeh spadá strmě do hloubky, na molech a z loďky na hlubších, stojatých nebo pomalu tekoucích revírech. Stejnou technikou lze lovit i pod ledem na dírkách, nástrahu necháváme dopadnout na dno, po chvilce ji lehce nadzvedneme, ještě několikrát ji necháme dopadnout zpět na dno a potom ji přerušovaně, pomalu a s častými pauzami zvedáme až k hladině. Někdy přicházejí záběru jen u dna, jindy až u hladiny, to nebývá nikdy stejné.

Pár tipů na závěr:

• Změna rychlosti v průběhu přitahování nástrahy bývá jednou z nejspolehlivějších cest k úspěchu.
• V chladné podzimní vodě zkuste vláčet co nejpomaleji, jen tak, aby nástraha nevázla za dno.
• Nechte nástrahu po nahození dopadnout na dno a klidně i půl minuty ležet, než začnete přitahovat. Návazec ale držte napnutý, abyste cítili případný kontakt.
• Nebojte se blízkosti padlých stromů, kořenů, zatopených pařezů a zatopených staveb. Právě tam se ryby s oblibou zdržují, risk se mnohdy vyplatí!
• Chytejte na místech, kde ostatní rybáři jen procházejí, ryby tady nebudou tak "vyškolené" a opatrné.