Kdy a jak zasekávat I.

Když ryba konečně zabere, musí následovat zásek, aby háček pronikl dostatečně do rybí čelisti, respektive do kožnatého kraje tlamky. U každé rybolovné metody se postup liší, navíc je způsob a provedení záseku ovlivněno i sílou vlasce a návazce, velikostí, tvarem i typem háčku, použitou nástrahou, vzdáleností od ryby a dalšími faktory. Lze říci, že zasekávání není žádná věda, ale je třeba mít cit, odhad a zkušenosti, potom už se to potřebné štěstí přidá tak nějak samo. Některé věci ale platí všeobecně a určitě stojí za zamyšlení. Takže čím začít?

Položená

Při lovu na položenou zjistíme záběr podle signalizátoru, špičky prutu nebo zabzučení odbržděného navijáku. V zásadě stejně jako u jiných technik i tady platí, že pokud zasekneme příliš pozdě, už možná ryba zjistila cosi nekalého ohledně nástrahy nebo dokonce ucítila v tlamce háček. V takovém případě může tedy sousto vyplivnout dřív, než přijde zásek. Hodně záleží na použité nástraze, například v rousnici je špička háčku a vlastně i ramínko ukryto mnohem lépe než v měkkém těstíčku nebo pastě. Ovšem na to nelze spoléhat, navíc by mohlo dojít ke zbytečně hlubokému pozření nástrahy a následovalo by nejspíš komplikované uvolňování háčku pomocí peánu nebo jiných pomůcek, které už může vést i k závažnému poškození ryby.

• Pokud lovíme "nakrátko" (kousek od břehu), je třeba počítat s tím, že průtažnost vlasce prakticky nevyužijeme, proto musí být zásek přiměřený síle vlasce a akci prutu - postačí většinou jen lehké přiseknutí. Silný zásek nakrátko může znamenat buď let menší rybky někam za nás do křoví nebo v případě záběru většího kusu vyříznutí háčku nadměrným tahem. Nebo to prostě "urazíme" a ryba je pryč i s háčkem, i to se může stát.
• Při lovu na střední vzdálenost (cca 20 až 50 metrů od břehu) je třeba respektovat to, zda používáme vlasec nebo pletenou šňůru. Vlasec je pružnější a při záseku se "protáhne", sice ne o mnoho, ale zásek trochu ztlumí. Oproti tomu pletenka je prakticky neprůtažná a tudíž zásek bude více razantní, záleží jen na případném prověšení šňůry. Takže s pletenkou vždy o něco méně důrazně! Pokud jsou před zásekem vlasec nebo šňůra hodně prověšené (při chytání v silném proudu), je dobré před zaseknutím prut sklonit špičkou k vodě a otočením kličkou průvěs zkrátit, teprve potom zaseknout. Nesmí nám to ale trvat příliš dlouho.
• Zaseknout na opravdu velkou vzdálenost (kolem 80 až přes 100 metrů), to není žádná legrace. U vlasce už se průtažnost projevuje natolik výrazně, že lze doporučit spíš jen používání pletených šňůr. Před zásekem je třeba zkrátit průvěs na minimum (viz postup o kousek výše) a přiseknout až po napnutí. Druhou variantou je udělat před zásekem jeden nebo i více kroků dozadu pro rychlé napnutí šňůry, ovšem musíme mít jistotu, že za námi je rovný a bezpečný prostor. Pokud tam bude pařez nebo třeba jen odložený kamarádův batoh, je to špatné a ryba bude nejspíš fuč.
• Pokud přijde prudký záběr, kdysi ryba vytahuje vlasec přes brzdu navijáku (takzvaná "jízda"), nelze nijak razantně zasekávat, protože by nejspíš došlo k utržení ryby. Postačí většinou přizvednout špičku prutu a pomocí brzdy zvýšit odpor. Tak se ryba dosekne spolehlivě sama a jen ji v úprku přibrzdíme, velký kus nemůžeme chtít v této situaci hned zastavit nebo dokonce obrátit.
• Když se při záběru ryba rozjede směrem k rybáři, vlasec se prověsí, čihátko poklesne - to je takzvaný "padavý záběr". To znamená, že není čas na otálení a je nutné rychle zkrátit uvolněný vlasec, získat lehký kontakt s rybou a teprve potom přiseknout.
• Při lovu na mrtvou nástražní rybku (nejčastěji se tyto nástrahy používají pro lov úhořů a candátů) někdy ryba jen lehce popotahuje za nástrahu, raději tedy počkejme než se rozjede, potom je ten pravý čas ihned zaseknout. Kdybyste nechali dravce s rybičkou odjet příliš daleko, hrozilo by zamotání do překážek a závad na dně nebo hluboké pohlcení nástrahy, které znamená nutnost usmrcení ryby nebo odříznutí návazce.

Plavaná

Při plavané sledujeme splávek a jeho pohyb do strany, chvění, přitopení nebo naopak položení na hladinu signalizuje zpravidla záběr. Při lovu v proudu může sice nástraha také "zakopnout" o kámen nebo jinou překážku, ale pokud to nedokážeme rozlišit, i tak často zasekáváme, tomu se ale jen těžko vyhneme, teprve časem se naučíme tyhle "falešné záběry" rozeznat. Pokud po zaseknutí ucítíme na druhém konci udice odpor a pohyb, případně zahlédneme blýsknutí rybího břicha, byl náš zásek úspěšný a začíná zdolávání. Jak tedy správně zasekávat při lovu na plavanou?

• Opět je velmi důležité, jakou nástrahu a náčiní používáme a jaké ryby se v dané lokalitě vyskytují. Pokud lovíme na červy, larvy, vodní šnečky a podobné nástrahy živočišného původu, můžeme se zásekem chvíli otálet, než se ryba odhodlá k razantnějšímu záběru, při lovu na kuličku těsta, střídku chleba nebo rohlíku a podobné měkké nástrahy, zasekáváme pohotově a včas.
• Dejme si práci s dokonalým vyvážením splávku, potom rozeznáme záběr mnohem snadněji, protože ho potopí nebo uvede do pohybu i minimální kontakt ryby s nástrahou. Dělená zátěž je vždy citlivější, do proudu soustředíme bročky do spodní části návazce, na klidnou nebo stojatou vodu postačí dělení na dvě nebo tři části, kdy nejblíž u háčku budou ta nejlehčí olůvka. Díky tomu se nám bude dobře nahazovat a lépe bude možné kontrolovat splávek i při pohybu v proudu nebo ve vracáku.
• Specifickým způsobem berou například cejni - takový záběr cejna se často projeví (především, pokud jsme správně nastavili hloubku a nástraha se nachází jen pár centimetrů nade dnem nebo leží na dně) tím, že se splávek zachvěje a potom se položí na hladinu. To je pravý čas na zásek. Proč se záběr projevuje takto nezvyklým způsobem? Cejn má vysoké tělo, takže se ke dnu pro nástrahu nakloní hlavou šikmo dolů a když ji uchopí, zase se vrátí do své původní polohy, Což se u správně vyváženého splávku projeví snížením zátěže, tedy tím položením splávku.
• K plavané lze zařadit i lov na živou rybku se splávkem, tady ovšem platí trochu jiné zásady. Naštěstí už je pryč doba důkladně několika trojháky "okovaných" nástražních rybek a loví se nejčastěji s jedním velkým jednoháčkem nebo trojháčkem, víceháčkové systémky se používají prakticky jen při lovu sumců a kapitálních štik. Takže můžeme zapomenout i na "pravidlo" našich dědů, kteří tvrdili, že po záběru štiky je dobré dát si v poklidu cigárko a potom teprve zaseknout, aby měl dravec nástrahu spolehlivě dost hluboko. Při lovu na živou rybku se splávkem sledujeme, co se děje a nečekáme se zásekem příliš dlouho, spíš jen několik vteřin. Pokud se jedná o velkého dravce, už má většinou nástražní rybku v tlamě a zásek správně "sedne" na okraji tlamy, když kačenka jen tak poskakuje a jakoby nervózně popojíždí po hladině, nic zásekem nepokazíme, nejspíš se jedná o podměrečné štíhle nebo jiného menšího dravce, který nedokázal nástrahu správně uchvátit. Díky včasnému záseku můžeme podměrečné i mírové ryby snadno zbavit háčku a pokud je chceme vrátit do vody, je to optimální způsob lovu. Dravce lovíme na živou rybku s poměrně důkladným náčiním, takže se nemusíme bát razantnějšího záseku, aby háčky dobře pronikly do kostnaté tlaky štiky nebo do sumčích "kartáčů".

Vyšlo mi to povídání nějak delší, než jsem původně zamýšlel, takže slibuju, že na techniku zasekávání při vláčení a muškaření se podíváme příště...