Jarní výzva na plavanou

Teď už se ani ti největší peciválové a lenoši nemohou vymlouvat, že by nemohli občas vyrazit k vodě. Trochu se nám s tím zatraceným koronavirem situace zkomplikovala a kdo neměl vhodný revír v dosahu, tak si moc rybaření neužil. Ale snad nám to částečné rozvolnění vydrží a už bude jen líp. Že jste si nevyřídili ještě pořád povolenku? Ale no tak, stačí chtít - většina organizací je připravena řešit výdej povolenky i formou zaslání poštou nebo individuálním odběrem, jen musíme trochu chtít. A když už nám i počasí naznačuje, že jaro je definitivně tady, proč nevyrazit s lehkým proutkem na plavanou? Nemusíme lovit kapitální kusy, ale užít si ten krásný pocit, když se splávek zachvěje, přitopí a po záseku cítíme odpor ryby - to je něco, co nám bezesporu udělá dobře. Liší se jarní plavaná od toho, jak tuto techniku provozujeme v létě, na podzim nebo v zimě? V určitých aspektech ano, tak se na to podívejme trochu zevrubněji...

Na jednom místě nebo formou procházky kolem vody?

Pro mě bývala plavaná vždycky symbolem rybaření "na lehko", s krabičkou žížal nebo kouskem těsta, zabaleným v kapesníku, všechno potřebné se mi vešlo do kapes a byla to taková pohodová procházka kolem vody. Jestli ponesu domů nějakou rybu, to mi bylo většinou jedno a čas nebyl mým pánem. Inu, vzpomínky, člověk si je i dost idealizuje... Co bych tenkrát dal za moderní vybavení, se kterým bych měl šanci přelstít i ryby, o kterých jsem věděl stejně dobře, jako ony o mně, ale byly mimo můj dosah! S pokročilejším věkem člověk už na tom prodírání kopřivami a roštím přestává vidět onu úžasnou romantiku a spíš by si dopřál trochu pohodlí. Na některých revírech zase není tolik míst, kolem kterých bychom mohli putovat a tak se soustředíme často na jedno nadějné, které si prokrmíme a zůstaneme tam po celou dobu chytání. Ano, i to je na plavané krásné, že si můžeme zvolit taktiku, jaká nám vyhovuje a nemusíme se do ničeho nutit. Většinou toho ale stejně s sebou moc netahám a aspoň pár nadějných míst projdu, ačkoli bych možná na jednom dobře vybraném nachytal víc. Ovšem o to přece v zásadě nejde...

Proplavání, zadržování...

Co se týče vedení sestavy, máme při plavané na tekoucích vodách výběr hned z několika možností. Nejčastěji se tady loví technikou takzvaného proplavávání, kdy necháváme nástrahu pod pečlivě vyváženým splávkem volně unášet proudem a vyčkáváme na záběr. Znamená to, že nahazujeme o kus výš proti proudu, než kde leží předpokládané stanoviště ryb a chod nástrahy ani splávku během proplavávání nijak neovlivňujeme. Tedy v případě, že sestava nemíří rovnou do vázky nebo nezůstala nikde viset. Nastavení hloubky je u tohoto způsobu chytání velmi důležité, troufám si říci, že je to často právě ten rozhodující faktor. Pokud se zaměříme na ryby, které se pohybují v horní nebo střední části vodního sloupce, nemusíme počítat s "falešnými záběry", ovšem cílíme tak jen na některé druhy ryb. Ulovíme často plotice, perlíny, proudníky, nějakého toho tlouště, oukleje, cejna nebo cejnka, se záběrem lína, kapra nebo parmy ale moc počítat nemůžeme. Lovíme-li při dně, máme šanci tyto ryby ulovit, ovšem zvyšuje se samozřejmě i pravděpodobnost toho, že budeme zasekávat při "zaškobrtnutí" nástrahy o nějaký kámen nebo větev. Jistě, už jsem slyšel od mnoha rybářů, že s trochou zkušeností lze téměř s určitostí odlišit falešný záběr od skutečného kontaktu ryby s nástrahou, ovšem skutečnost je často odlišná. Ano, pokud budeme nahazovat stále do stejného místa, o těch pár nerovnostech nebo překážkách na dně po nějaké době budeme vědět a nebudeme zbytečně zasekávat, ale plavaná je o tom, že i když lovíme na jednom místě, nahazujeme do různé vzdálenosti a snažíme se ryby hledat. Takže kdo by reflexivně nepřisekl, když se splávek zastaví a zmizí pod hladinou? Kdybychom totiž otáleli příliš dlouho, ryba může objevit v nástraze skrytý háček nebo ucítí tah a odpor splávku, navíc ta reakce je občas skutečně podvědomá.

Další variantou pro lov na tekoucí vodě je takzvané zadržování. V čem spočívá princip tohoto chytání? Jde o to, že sestavu sice nahodíme nad zvolené (případně i lehce zakrmené) místo, necháme nástrahu se zátěží vyklesat a potom pomocí prutu chod splávku lehce brzdíme. Čím delší prut, tím je to snadnější, samozřejmě. Díky zpomalování chodu splávku docílíme toho, že působením tahu proudu nástraha i se zátěží (nejlépe postupně dělenou) pomalu "předběhne" splávek a nástraha se tak pohybuje těsně nade dnem, ačkoli při volném proplavání by o něj zachytávala. Chce to dobře předem změřit hloubku v lovném místě a pochopitelně i trochu praxe - ale jde to a bezvadně to potom funguje! Zadržování je možné provádět jen lehce nebo poměrně důrazně, umožní nám to potom kopírovat profil dna a dosáhnout překvapivých úspěchů. Tedy pokud mají ryby náladu a spolupracují, zaručit úspěch totiž nejde u žádné z technik, to je snad jasné...

Podržení sestavy na místě v mírném proudu je další variantou lovu na plavanou v tekoucích vodách, hodí se především pro důkladnější a těžší sestavy a použití větších nástrah. Jde totiž o to, aby i při zadržení a úplném zastavení sestavy zůstala nástraha v kontaktu se dnem. Tato technika se mi osvědčila především při lovu větších cejnů v mírně táhnoucím proudu. I při zadržení splávku a tím vlastně celé sestavy však často dochází pozvolna k tomu, že se montáž působením tahu proudu pozvolna přibližuje ke břehu (pokud nelovíme na poměrně krátkou vzdálenost s dostatečně dlouhým prutem) a tudíž ji zase moc dlouho neudržíme na předem prokrmeném místě. Proto je vhodné použít dlouhý prut (nejlépe bič, boloňku nebo delší matchku), kdy docílíme toho, že splávek se nachází pod špičkou prutu. Tím snášení do strany snadno omezíme na minimum.

Techniku vedení a zadržování však nelze použít při chytání s "angličáky", protože tyto splávky by na snahu o zadržení reagovaly potopením.

Krmíme, i když berou

Pokud chytáme na jednom místě, prokrmujme si současně několik nadějných míst a střídavě do nich nahazujeme, až se dočkáme rybí aktivity na některém z nich. Krmíme vždy jen malými dávkami, ale nepřestáváme krmit, i když ryby najedou a berou, tolik času nám to přece nezabere a snáze je tak udržíme na lovném místě. Pokud při lovu chodíme podle vody, prokrmujeme také průběžně, vhodné je při zakrmování postupovat vždy směrem po proudu, protože krmení je unášeno právě tímto směrem. Postupovat proti vodě je spíš kontraproduktivní a většina krmení přijde nazmar. Tedy jinak - ryby si ho asi najdou, ale my už na prokrmovaném místě nechytáme, takže to je špatně. Důležité je, nepropadnout nadšení ze stále častějších záběrů natolik, abychom úplně zapomněli na krmení. To už budeme těžko napravovat, pokud ryby odjedou jinam.

Co se týče velikosti a druhu nástrahy - pokud ryby berou, moc neexperimentujme. Ovšem pokud je zájem o naši nástrahu minimální nebo žádný, zkusme nějakou změnu. Jinou nástrahu, jinou hloubku, větší nebo menší háček a tím i jinou velikost nástrahy, jiný způsob vedení sestavy...prostě je třeba objevit, jak jim to správně "naservírovat"... Když ryby berou, většinou vystačíme s jedním prutem. Pokud se budeme snažit lovit na dva, nesoustředíme se ani na jeden pořádně a výsledek bude horší, než kdybychom lovili jen na jeden.

Co na háček? Je to pokaždé jinak

Každý má své oblíbené nástrahy, ale pokud nejsme delší dobu úspěšní, zkusme něco jiného. I když ryby třeba včera chtěly napařenou veku, dnes ji mohou ignorovat a dát přednost třeba bílým červům nebo hnojáčkům. Nástrah nemusíme mít s sebou velké množství, ale pokud máme z čeho vybírat, naše šance strefit se rybám "do chuti" bude určitě mnohem větší.

Na stojaté vody je možné použít i techniku "přetíženého splávku", ale to je na delší povídání, to nechám na samostatný článek, jste pro?