Jarní chytání s peletama v ošemetném místě

Každý rybář se na jaro těší jako malý kluk na Vánoce, což není nic neobvyklého. Ledy nám roztály a my po dlouhé zimě konečně můžeme vyrazit plnohodnotně na ryby.  Tím plnohodnotně myslím právě to, že ryby už začínají pořádně přijímat potravu a například měsíc duben či květen patří k těm nejlepším měsícům, co se týká rybaření u nás.

V tomto článku vám něco povím o jednom místě na řece, která s jarní vodou stoupá a díky tomu sem vyjíždí pěkné ryby proti proudu, které bych zde neměl za normálních okolností možnost chytat. V létě je tu zhruba metrová hloubka s tím, že tu jsou nějaké jámy, v kterých se občas schovávají větší ryby. Nic méně ryb zde v létě moc není a tak je pro mě jaro tady vždy výjimečným časem, na který se těším celou zimu. Nepamatuji si na jaře, kdy bych si tu nezachytal a opravdu vždycky to stojí za to.

Jakmile se voda zvedne, tak hodím své heavy feedery, které odolají většímu proudu do auta, nakoupím pelety a jdu na to. Pokud se zde chci dopracovat k větším rybám, tak musím chytat na selektivnější nástrahy. Na jaře je v tomto místě pod splavem tolik bílých ryb, že mi není ani umožněno chytat na žádnou jinou nástrahu a tak musím používat větší a tvrdší nástrahy, které nějaký ten čas odolají nájezdům bílých ryb.

Místo v kterém chytám je velmi specifické

V místě kde chytám, to ovšem není úplně jednoduché. Za těch několik vycházek jsem zjistil, že zde není úplně snadné krmit. Respektive i pelety či boilies, které do vody nahážu se vždy odkutálí po proudu dolů. Možná je to tím, že je tu spousta vracáků, tvořících se různých vírů ve vodě, které dopomáhají k tomu, aby i tyto těžší nástrahy zvedli ode dna a odnesli pryč z místa, kde chytám.  Opravdu jsem zde toho zkusil hodně a nikdy jsem neměl stoprocentní jistotu toho, že mé krmení se právě nachází v místě kde chytám.

Čím vším jsem si zde musel projít

Když jsem tu chytal poprvé s klipovací gumičkou na cívce a v jednom vybraném místě, tak mi záběry ze začátku přicházely, ale později už to stálo za nic. Potom jsem odklipoval a začal házet do různých míst a ryby hledat a opět to šlo. Jednoduše jsem časem zjistil, že tím, jakým způsobem to zde proudí různými směry a velikou rychlostí, pokaždé se mé krmení odplaví a ryby se krmí částečkami krmení, které se někam odplavuje, a do mého místa ke krmítku zajedou jen velmi zřídka. Jednak už v mém místě většinou po pěti minutách nic není a za druhé ryby později také zjistí zradu, a proč by se taky měly hnát tak blízko něčemu co vypadá podezřele, když mohou chvíli bezstarostně počkat po směru proudu a posbírat si částečky krmení, které se odplavuje. Potom jsem samozřejmě zkoušel i větší kukuřici a mikro pelety v krmení, ale výsledek byl stejný. Když proud zde nemá problém s peletou či boilies, tak je pro něj kukuřice v krmení malinou a tak ryby opět sbíraly mou návnadu odplavující se z krmítka mimo mé místo. Zkrátka a dobře klasická krmná směs zde rozhodně nebyla efektivní záležitostí a tak jsem se po několika pokusech rozhodl přezbrojit na pelety. Do svého místa jsem zkoušel střílet pelety a boilies prakem, jenomže na záběr jsem opět čekal vždy velmi dlouho. Zkrátka i s těmito těžšími návnadami si zde proud bezproblémově poradil. Potom jsem zkusil i PVA punčochy s domněním, že když se to rozpadne přímo na dně a nebude to padat sloupcem, jako když jsem střílel pelety prakem tak to půjde. Výsledek byl ale opět stejný jako v předchozích pokusech.

Zvítězila pachová stopa

Nyní se konečně dostávám k poslednímu nejúspěšnějšímu pokusu. Nelíbilo se mi, i když jsem chytal na selektivnější nástrahy, že na záběr vždy čekám hodinu i více a zkrátka jsem měl takové tušení, že se zde dá udělat něco pro to, aby mi záběry chodily pravidelněji. Co mi v této ošemetné situace nakonec pomohlo? To, že jsem pelety nalisoval do krmítka a obvázal je vlascem, tak aby žádná z nich nevypadla. Ve své podstatě jsem došel k tomu, že když použiji opravdu veliké krmítko, do kterého mohu nacpat například i osm čtrnácti milimetrových pelet, tak to pak udělá tak silnou pachovou stopu, že ryby mojí nástrahu, která tam leží, jako třešnička na dortu najdou mnohem rychleji. Navíc ohromnou výhodou je také to, že do krmítka můžeme nacpat pelety o různých příchutích. Vůbec nejlepší kombinace byla, když jsem použil halibut pelety v kombinaci s peletami s příchutí kraba. Dařilo se mi, ale velmi dobře také když jsem do krmítka nalisoval lososové, halibutové, krabí a játrové pelety. Těch chutí a ta ohromná pachová stopa... Tomu zkrátka ryby neodolají. Tentokrát mi už s proudem odplouvalo jen minimum částeček, které zkrátka rybám nestačily a z ničeho nic začaly přijíždět k mému krmítku, kde kousek od něj na ně čekala sladká třešnička v podobě pelety. Z ničeho nic jsem se dopracoval k pravidelným záběrům. Začal jsem chytat krásné parmy, kapříky, tlouště a na záběr jsem čekal v maximu patnáct minut. Navíc jsem i díky této taktice mohl vyzkoušet chytat v různých místech a ryby třeba hledat. Většinou to, ale nebylo nutné, jelikož ryby následovaly pachovou stopu, ať už jsem nahodil kamkoliv.

Doufám, že vás tento článek potěšil a třeba vás inspiroval k vyzkoušení. Pokud narazíte na podobné místo a budete ve stejné situaci, tak se rozhodně nebojte podobně experimentovat. Třeba dojdete ještě k nějakému lepšímu a efektivnějšímu řešení. Já to budu zkoušet taky a snad se do budoucna opět ozvu formou článku s nějakou novou vychytávkou či nápadem.