Jak přelstít amura?

Amur bílý (Ctenopharyngodon idella) je u nás nepůvodní, ale už dávno běžnou rybou na mnoha revírech především cejnového a často i parmového pásma. Původně byla tato ryba dovezena kvůli tomu, že dokáže "spásat" porosty vodních rostlin a rákosí, měla tudíž sloužit k omezení rákosových porostů především na rybnících. Amur pochází z východní Asie, konkrétně z povodí řeky shodného jména. Dožívá se u nás přibližně patnácti až dvaceti let a největší ulovené exempláře vykazují úctyhodnou délku kolem metru při hmotnosti patnáct až dvacet kilogramů. Běžně se loví nejčastěji ryby kolem 60 centimetrů. Ve své domovině ovšem dorůstá až 150 centimetrů a dosahuje vzácně téměř půl metráku hmotnosti. U nás se přirozeně nerozmnožuje, setkáme se jen s rybami z umělého chovu, nemá proto stanovenou dobu hájení. Na většině revírů je jeho nejmenší lovná míra stanovena na 50 centimetrů, ne některých revírech je určena i "horní míra", přikazující navrácení trofejních ryb zpět do vody.

Torpédo plné energie

Kdo už měl příležitost změřit své síly s větším amurem, jistě potvrdí, že je to ryba, překypující energií. Protáhlé válcovité tělo trochu připomíná jelce tlouště a mohutné ploutve dávají na první pohled znát, že se amur umí do souboje pořádně opřít. Rozeznáme ho ale snadno podle toho, že ploutve nejsou vůbec zbarveny do červena (ani do růžového odstínu) a především podle typického tvaru hlavy s výrazně nízko postavenýma očima a poměrně velkou bezzubou tlamou nezvyklého tvaru, která je ve středním postavení s jakoby delším horním rtem. Hned po záseku často vyráží nekompromisně proti tahu vlasce a mnohdy máme na větší vodní ploše po chvíli starost o to, zda bude zásoba vlasce nebo šňůry dostatečná. Někdy se snaží dostat do porostu leknínů nebo rákosí, tyto tendence však nejsou u amura ale zdaleka tak výrazné a časté, jako tomu bývá u kapra. Pokud je jeho únik opravdu dlouhý a máme menší naviják s malou zásobou vlasce, lze v nouzi zkusit trik, který sice nemusí vždycky vyjít, ale občas je to dobré řešení. Spočívá v tom, že úplně uvolníme brzdu nebo odklopíme řadič navijáku a chvíli vyčkáváme. Háček s protihrotem sedí v kožnaté tlamě amura zpravidla spolehlivě, takže pravděpodobnost jeho samovolného vypadnutí je malá....a ryba se většinou po skončení tahu zastaví, aby se pomalu vydala zpět ke břehu. Pozvolným zvyšováním tahu sice znovu vyvoláme odpor ryby, ale další nápor už nebývá tak silný a mnohdy směřuje směrem do strany nebo přímo k nám. Ovšem to bývá další dramatický moment, protože obrat do protisměru někdy amur používá i bez přerušení tahu vlasce. Potom je tedy třeba netáhnout příliš silně, ale co nejrychleji navíjet, aby nedošlo k zamotání vlasce.

Když se silák vyčerpá

Amur je prostě takový "srdcař", který dává do souboje všechno a pere se o svobodu ze všech sil. Pokud lovíme s hodně jemným náčiním (nebo přijde nečekaný záběr amura například při lovu menších ryb), je plně unavená ryba zcela vyčerpaná a často jí dost dlouho trvá, než se dokáže vzpamatovat a odplavat. Především v teplé letní vodě (v níž je obsah kyslíku přece jen nižší) tedy věnujme "rozplavání" amura potřebnou pozornost, nestačí ho jen tak položit do vody kousek od břehu. Je třeba rybu držet hřbetem vzhůru a pohybovat s ní pomalu vpřed a vzad, aby docházelo k okysličení žaber. Když začne amur přicházet "k sobě", poznáme to z kroutivého pohybu a vlnění ocasní ploutve, potom už je většinou v pořádku a může se vrátit tam, kam patří.

Kdy na ně vyrazit

Amuři jsou podle mých zkušeností aktivní už od prvního výraznějšího oteplení vody, můžeme je tedy ulovit už koncem března, pokud bude počasí jako vloni. S teplejší vodou vyjíždějí mnohdy do velmi mělkých míst a často je můžeme i pozorovat. Ovšem takové ryby bývají opatrné, jedinou šancí je nahodit s dostatečným "předstihem" do míst, kudy předpokládáme jejich pohyb a pak trpělivě čekat. Nahazovat amurům "před nos", případně kousek za ně, to nebývá nijak efektivní, spíš je vyplašíme. Na mnoha revírech (stojatých i mírně táhnoucích) mají amuři často své pravidelné trasy, stejně jako tomu bývá u kaprů. Někdy se pohybují kousek pod hladinou, jindy jedou v hloubce, ale čas aktivity bývá poměrně dlouho stejný a lze tak chodit k vodě téměř najisto. Ideální je stálé počasí s neměnným tlakem - jakmile dojde ke změnám počasí, ryby třeba i několik dnů přijímají potravu jen v malém množství. Ideálním časem je pro lov amurů konec léta, kdy bývá voda prohřátá, berou vcelku dobře do prvních chladných podzimních dnů.

Ze dna, ve sloupci nebo na hladině

Největší počet amurů se uloví na položenou, s použitím menších nástrah. Ovšem nástraha by neměla ležet přímo na dně, buď použijeme nástrahy, které jsou lehčí než voda a tudíž se přirozeně vznášejí, nebo nástrahu nějakým vhodným způsobem nadlehčíme. Amur je vyloženě "žravá "ryba, takže krmení bude další správný krok. Pro nabídku nade dnem jsou vhodné plovoucí boilies, foukaná kukuřice, kostička chleba nebo veky, případně kulička plovoucího těsta. K nadlehčení může posloužit i kousíček polystyrénu, připíchnutý k nástraze, nebo polystyrénovou kuličku zabalíme do řasy, seškrábnuté z kamenů na dně. Na červy je úlovek amura poměrně vzácný, tyhle ryby dávají opravdu přednost hlavně rostlinným nástrahám.

Z hladiny můžeme lovit na nezatížený kousek pečiva, který před nahozením důkladně namočíme (ale musíme postupovat rychle, aby se pečivo nerozmočilo a při nahození nespadlo), to však vyžaduje použití hodně tenkých vlasců a navíc nenahodíme příliš daleko. Někdy ale postačí osm nebo deset metrů... Šikovným pomocníkem je kulové plovátko. Volíme ho vždy raději menší, které při dopadu nenadělá takový rozruch a když přibližně metr od plovátka ve směru k prutu vytvoříme boční návazec, je to většinou mnohem účinnější sestava než s háčkem až na konci montáže, můžeme ji na hladině i lépe vyrovnat.

Z nástrah se občas (po několikadenním krmení) osvědčuje i ovoce, amuři se naučí na mirabelky, případně na třešně, ovšem přijít s takovou nástrahou bez několika dnů zakrmování je prakticky zbytečné, takže o tom uvažujme jedině v případě, že to máme k vodě kousek.

TIP: Chceme-li amurům nabídnou to nejpřirozenější, sáhněme po křehkých lístcích rákosu, které sice na háčku moc dobře nedrží, ale pro ryby jsou přímo neodolatelné. Použít lze i kousek listu zelného salátu nebo listy ze zeleniny (ředkviček apod).

Co dalšího nabídnout opatrnému býložravci?

První potravou amura po vykulení je zooplankton (a přikrmovací moučky), postupně ale odrostlejší ryby brzo přecházejí na konzumaci rostlin, především řas a mladých rákosových porostů. Větší amuři nejsou ale příliš vybíraví a v rybnících občas bývají přikrmování nasekanou trávou, můžeme je také přistihnout, jak otrhávají převislou trávu těsně u břehu a listí s větví, skloněných nad hladinu. Když kvetou někde u vody topoly, milují jejich drobné chmýřité květy, snášející se v chomáčcích na hladinu. V tu dobu se mi podařilo několikrát ošálit velkého amura jednoduchou bílou chmýřenkou, opatrně nabídnutou v místech, kde se ryby věnovaly právě konzumaci topolových květů. A že je amur na muškařském prutu opravdu zážitek, který stojí za vyzkoušení!

Pozoroval jsem později velké i menší amury, jak pod hladinou trhají listy a stonky rákosu, se kterými potom popojížděli pod hladinou a tak dlouho je trpělivě polykali a znovu vyvrhovali, až změkly a podařilo se jim je celé polknout. To mě přivedlo na nápad, abych se pokusil nějak tuhle vodní "zeleninu" napodobit. Používal jsem zeleně obarvená slepičí pírka, ale nebylo to ono. Až jednou jsem na to přišel...

Muškař sáhne po lecčem

Nejspíš každý, kdo se jednou dal do vázání umělých mušek, ten vidí možné materiály všude kolem sebe, tudíž občas dostane nějaký zajímavý nápad. Na nějaké vánoční nebo silvestrovské oslavě jsem narazil na girlandy z ozdobných textilních kytiček. Jedna z girland byla přetržená a spadlé kousky se válely po zemi. Jeden jsem vzal do ruky, zamyšleně sežmoulal - a najednou jsem v tom uviděl kousek zeleniny. A podvědomě mě napadlo, že bych tuhle "falešnou zeleninu" mohl zkusit nabídnout opatrným amurům. Od nápadu už byl jen krůček k realizaci, posbíral jsem rozsypané zelené gázové kytičky a nacpal je do kapsy. A doma už to bylo okamžikem chvilky, napodobeniny zelného listu byla dokonalá! Navíc držela dobře na háčku a dalo se s ní nahazovat, na rozdíl od lístků rákosu nebo jiných listů, i pomocí muškařského prutu. A tuhle "amurovou mušku" používám dodnes.

Už jste se rozhodli, co zkusíte amurům nabídnout? Tak hurá na ně, dokud je ještě léto a jsou při chuti!