Jak je to s houpačkou?

Je to položená, protože nástraha spočívá na dně? Kdepak, je to plavaná, vždyť se při tomhle způsobu lovu používá splávek! Ale ne, ten splávek přece vůbec není na hladině.... tak bychom mohli nad lovem "na houpačku" rozumovat ještě docela dlouho a možná bychom stejně k definitivnímu zařazení tohoto stylu nedošli. Ovšem jedná se o velice účinný a přitom často opomíjený způsob lovu, na který stojí za to se podívat trochu zevrubněji...

V čem spočívá lov na houpačku

Velkou předností je dokonalý kontakt s nástrahou a okamžité rozeznání i nejjemnějšího záběru. Navíc zásek můžeme provést pohotově a hned. Pro lov na houpačku nebudeme potřebovat žádné speciální vybavení, použijeme jemnější dlouhý prut, může být s očky nebo tradiční bič a upravíme si splávek potřebným způsobem. Lovíme většinou nedaleko od břehu, což ale na mnoha revírech nebývá vůbec na škodu. Tento způsob lovu najde největší uplatnění na menších řekách, potocích a na nádržích, kde se ryby pohybují v blízkosti břehu. Můj děda tímto způsobem lovil cejny a byly to opravdu pořádné lopaty, s trochou zručnosti totiž není problém zvládnout na dlouhém prutu ani velkou rybu. Když se mu připletl mezi cejny kapr nebo lín, poradil si s ním úplně stejně. A pokud použijeme naviják s dobře seřízenou a citlivou brzdou, nepřijde si na nás ani opravdu bojovný šupinatý soupeř.

Fyzika, nic jiného na principu houpačky není

Splávek "houpačku" umísťujeme poměrně daleko od nástrahy, jde totiž o to, aby zůstal po uložení prutu do vidliček nebo do stojanu stále nad vodou - proto je výhodné použít delší pruty (ideální je již zmíněný bič nebo boloňka). Prut necháváme v úhlu asi 25 až 30 stupňů nad hladinou (špička je výš), takže záběr bude dostatečně patrný. Lovíme většinou se slabším vlascem, ale ani průměr 0,22 nebo 0,25 mm není nepoužitelný, pokud čekáme velké ryby. Nástrahu většinou je třeba lehce zatížit, někdy postačí pár bročků na návazci, jindy použijeme klasickou průběžnou zátěž. Pokud budeme lovit v mírném proudu, můžeme volný konec splávku-houpačky více zatížit, do silného proudu se tato citlivá sestava nehodí.

Samotný splávek - houpačku umístíme poměrně daleko od nástrahy, nenastavujeme podle hloubky, ale jde nám o to, aby visel nad hladinou a reagoval na každý dotek. Princip uchycení splávku je zřejmý z přiloženého obrázku, můžeme si ho koupit nebo vyrobit z husího brku, dikobrazího ostnu nebo z balzy či jiného lehkého dřeva, použít můžeme i plastovou trubičku. Vlasec je upevněn převlečnou bužírkou nebo gumičkou na špičce splávku a uprostřed, takže polovina je volná, tu můžeme podle potřeby zatížit například bročkem, hřebíčkem a podobně. Nápadné zbarvení houpačky (nebo jen části) zlepší její viditelnost. Záběr poznáme podle poklesnutí nebo zvednutí "houpačky" s velkou přesností.

Montáž udice

Vycházíme vždy z podmínek, ve kterých budeme lovit, tedy z hloubky i charakteru dna, vyskytujících se ryb a případné síly proudu. Ideální je lovit ve stojaté vodě nebo v opravdu mírném proudu, kde citlivou houpačku skutečně maximálně využijeme. Dlouhý prut sice komplikuje nahazování v místech, kde máme za sebou stromy nebo jiné překážky, ale umožní nabídnout nástrahu dál od břehu. Pokud použijeme čtyřmetrový prut, nastavíme vzdálenost splávku (houpačky) přibližně 2,5 až 3 metry od háčku, u sedmimetrové boloňky můžeme použít nastavení kolem 4 až 6 metrů od háčku. Prut do vidliček umístíme tak, aby špička nebyla zbytečně vysoko, protože bychom potom neměli dost místa pro pohotový zásek. Určitý průvěs je ale potřebný nejen pro snadné rozeznání záběru, dává nám i čas pro uchopení prutu, pokud se jedná o rychlý a razantní záběr. Ideálně se průvěs nastavuje v případě, že používáme naviják, ten nám navíc umožní i vést boj s větší rybou přece jen pohodlněji, využijeme nejen pružnosti dlouhého prutu, ale i jemné brzdy navijáku.

Výběr dalšího náčiní

O dlouhém prutu jsem se už zmínil, další v řadě je vlasec. Lze použít i tenkou pletenou šňůru, ale kvalitní vlasec o tenkém průměru se mi vždy osvědčil nejlépe. Sílu vlasce volíme podle cílové ryby. Na bílé ryby bohatě postačí průměr 0,10 až 0,14 mm, pro lov větších ryb lze použít i průměr 0,18 až 0,20 mm, případně "pletenku" o odpovídající nosnosti. Čekáme-li velké kapry nebo lovíme v místě s častými vázkami (kde si ryby často doslova libují, zatímco rybář zoufá), můžeme použít i sílu 0,25 - 0,28 mm.

Co se týče volby navijáku (pokud se nerozhodneme chytat na bič), vystačíme s lehčím modelem, hlavní je, aby naviják byl opatřen citlivou, jemně nastavitelnou a regulovatelnou brzdou, použít lze i malé modely s bojovou brzdou. Nejlevnější plastové navijáčky jsou spíš pro zlost, těm se raději vyhněme. Zklamou a zaseknou se nebo v nich něco chrupne přesně v okamžiku, kdy máme na prutu pěknou rybu, to je mnohokrát ověřený zákon schválnosti.

Samotný splávek-houpačku můžeme nahradit i běžným lehkým splávkem tyčkového typu s tím, že upravíme uchycení k vlasci tak, aby byl správně vyvážen. Těžší a zavalité splávky se k tomuto účelu nehodí, protože mají tendenci spadávat ke hladině a ryba jejich hmotnost může při záběru zaregistrovat, takže nástrahu často pustí.

Návnady a krmení

Na stojáku krmíme jemnější směsí, která nemusí být příliš kompaktní a bude se pozvolna rozpouštět, nahodit do krmného místa nebývá vzhledem k lovu na vzdálenost několika metrů nijak obtížné. Můžeme použít kupované krmné směsi nebo si je namíchat, pokud lovíme na červy nebo žížaly, je vhodné je do krmné směsi přimíchat. Pro lov v táhnoucí vodě volíme směs výrazně kompaktnější, aby se součásti uvolňovaly pomalu a nemuseli jsme vnadit příliš často. Ryby mají vynikající čich a najdou si naši nástrahu i na velkou vzdálenost. Nástrahy použijeme stejné, jako jsme zvyklí při klasické plavané nebo položené a feederu.