Zkuste zajít na plotice

Mnozí rybáři považují plotici obecnou (Rutilus rutilus) za jaksi méněcenný druh, spolu s perlíny a ouklejemi je řadí do kategorie, označované velmi nepřesně všeobecným označením "bělice". Přitom plotice, která je v mnoha našich revírech poměrně hojně zastoupena, může rybáři přinést spoustu hodin napínavého a zábavného rybolovu. Je to ryba, kterou lze lovit prakticky celoročně, nejlepším obdobím je nástup jara a přelom z jarního do letního období, chytání plotic se ale můžeme věnovat v parném létě i v zimě. Maso plotice není nijak mimořádné kvality, ale v zimě a zjara je vcelku dobré, hodí se především pro nakládání, přípravu salátů, rybích karbanátků, pomazánek a podobně. Navíc plotice (která nemá stanovenu nejmenší lovnou míru ani dobu hájení) je oblíbenou a velmi účinnou nástrahou na dravce, především na velké štiky a candáty, nepohrdne jí ani sumec nebo v menší velikosti bolen. V místech hojného rozšíření plotice často slouží jako jedna z hlavních složek v jídelníčku těchto dravců.

Kam na ně vyrazit?

Plotice se vyskytují v tekoucích i stojatých revírech. Zjara a v létě je najdeme v poměrně mělkých místech s hloubkou nejčastěji do jednoho metru. S podzimním ochlazením se stahují do hlubší vody. A přes léto? Často projíždějí v celých hejnech v místech, kde se vyskytují vodní rostliny, u přítoků a na hraně mělčiny, spadající do hloubky. Vždy hodně záleží na počasí, tedy především na tlaku, teplotě a síle větru, dále i na stavu a průhlednosti vody.

Plotice nejsou nijak nadměrně náročné na čistotu vody ani obsah kyslíku a nevadí jim ani vyšší teplota. V zimě je tedy lze lovit často i ve městě nebo v jeho blízkosti například v blízkosti vyústění kanalizace či odpadů z průmyslových podniků. Ano, taková místa se stále ještě najdou a v létě tam pobyt moc příjemný nebývá, ale v zimě a za chladných jarních nebo podzimních dnů se to dá vydržet, odměnou jsou pak časté záběry ryb. Pokud místa s výskytem plotic známe, po celý rok se příliš nevzdálí, ale je třeba hledat je podle situace a již výše zmíněné roční doby v odlišné hloubce a třeba jen o pár metrů dál. Všeobecně lze říci, že plotice dávají přednost tvrdšímu, štěrkovitému dnu před silně zabahněnými úseky. Jejich tlamka totiž není uzpůsobena pro vybírání soust z bahna na dně, spíš se věnují volně unášené potravě a nebo s oblibou obírají vodní plže z rostlin, nepohrdnou (hlavně za letních podvečerů) ani hmyzem, spadlým na hladinu.

Vhodné nástrahy

Volba nástrah nám dává možnost vyzkoušet téměř všechno. Jedná se o všežravou rybu, která v mládí konzumuje především zooplankton, později larvy hmyzu, červy, měkkýše, vodní rostliny a řasy, náletový hmyz a další. Jednoznačně lze říci, že plotice není vybíravá, vezme tedy z tradičních rybářských nástrah ráda zavděk například kopanými žížalami, larvami chrostíků, hnojáčky, bílými červy, zajímat se bude i o nejrůznější těsta, těstoviny, kroupy, hrách, kukuřici, upěchovanou nebo naopak napařenou rohlíkovou nebo chlebovou střídku. Použít lze i méně obvyklé nástrahy, jakými jsou třeba burizony, drobní vodní šnečci, zrnka konopí, vařená zrnka rýže nebo zelené řasy, přichycené na háček pomocí nitě. Zajímavou nástrahou jsou patentky, které jsou pro plotice i další kaprovité ryby velmi lákavé, ale dost problematicky se nastražují. Znám ale rybáře, kteří je s úspěchem na háček jednoduše lepí. Skvělou nástrahou jsou drobní šnečci, které nasbíráme z kamenů ve vodě nebo z vodních rostlin, kromě plotic je nesmírně milují i líni.

Krmení pro lov plotic

Největší zkušenosti mají v tomto oboru bezesporu závodníci, kteří se právě na lov této ryby cíleně zaměřují. Jedním z jejich poznatků, které se mi pro lov plotic skutečně spolehlivě osvědčily je volba barvy krmné směsi. Vždy preferuji tmavé barvy a plotice s tím nejspíš souhlasí. Na světlé krmení reagují plotice mnohem méně. Jak dosáhnout tmavého zbarvení krmné směsi? Někdy postačí přidat hlínu, ale směs pak nebývá dost kompaktní, takže sáhnu raději po potravinářských barvivech a problém je vyřešen.

Důležitou složkou krmení je rozhodně partikl, postačí osvědčené konopné semínko (důkladně povařené a rozmačkané). Pro zvýšení atraktivity je dobré přidat trochu živočišných složek, třeba nasekané nebo rozmačkané bílé červy, hnojáčky nebo kousky menších žížal. A k vytvoření viditelného krmného mraku (pro stojáky i na proudné vody) určitě trochu hlíny či antuky. Jinak samozřejmě použijeme strouhanku.

Krmení, připravené přímo pro lov plotic a dalších menších kaprovitých ryb lze koupit i hotové, pokud nemáte čas na přípravu nebo se vám do toho jednoduše nechce, vlastnoruční přípravě ale dávám rozhodně přednost.

Rozlišit plotici a perlína není tak obtížné

Spolu s ploticemi se na podobných lovných místech často kromě jiných druhů ryb (které si s ploticí nesplete ani začátečník nebo úplný laik), uloví především perlíni (nazývaní občas "červenopeřice") a jeseni. Je dobré vědět, jak tyto druhy od sebe odlišit. Plotice má lehce zploštělé tělo se stříbřitými šupinami, ústa bez vousků (i když se jedná o kaprovitou rybu) a načervenalou řitní ploutev i ploutve břišní a prsní. Ale podobně vypadá i perlín a jesen, kde je tedy nějaký výrazný znak pro rozlišení?

Prvním důležitým poznávacím znakem je barva oka - plotice má oči zbarvené narůžověle až cihlově červeně. Nejčastěji dochází k záměně s perlínem, ale stačí pohled na rybu z boku a můžeme si být jisti, protože hřbetní ploutev plotice začíná na stejné úrovni jako párové břišní ploutve, zatímco u perlína je hřbetní ploutev situována výrazně víc dozadu, směrem k ploutvi ocasní. A od jesena se plotice liší hlavně mnohem menší tlamkou, navíc oko jesena nikdy nemá nádech do červena a jesen má i znatelně menší šupiny.

Nejsou to jen rybky "jako dlaň"

V úživných vodách se setkáme s vysokými rybami, které dosahují běžně délky až okolo 35 centimetrů, úlovek plotice přes 40 centimetrů už je opravdu pěkný kousek a vzácně se uloví i plotice v délce přes půl metru. U nás je tato ryba rybáři stále dost podceňována, přitom například ve Velké Británii se rybáři na lov těchto ryb často cíleně zaměřují a věnují se jejich lovu intenzívně.

Vhodné rybolovné techniky

Plotice můžeme lovit na plavanou (což je asi nejčastější používaná rybolovná technika), na položenou i na umělé mušky. Při lovu na bič se můžeme plně soustředit na vedení nástrahy a rozlišit i ty nejjemnější záběry, tato technika je vhodná především pro chytání na tekoucí vodě. Lovit můžeme samozřejmě i s děličkou, kdy máme nad splávkem mnohem lepší kontrolu a spolehlivě nahodíme přesně do požadovaného místa. Dělička umožňuje i precizní vedení nástrahy těsně nade dnem (což není nutné vždy, ale když se ryby zdržují u dna, hraje i pár centimetrů velkou roli). Dělená zátěž pomůže k mnohem lepší kontrole celé sestavy při jejím vedení a tudíž i k lepšímu rozeznání často jemných a velmi opatrných záběrů.

Na stojáku použijeme lehký delší prut v délce kolem tří metrů se smekacím navijákem a tenkým vlascem (postačí průměr 0,15 - 0,18 mm), snadněji tak dohodíme i na vzdálenější místa. Velmi dokonalé vyvážení splávku je nesmírně důležité, záběry plotic jsou někdy rázné, častěji ale jen velmi jemné a téměř neznatelné. Nepoužívejme proto zbytečně velké splávky, důležitá je jen jejich dobrá viditelnost a hmotnost postačí taková, abychom i s minimální zátěží dohodili na zvolené místo.

Při lovu na položenou preferuji jednoznačně feederové pruty, u nichž je použití jemných vlasců samozřejmostí a na špičce prutu jsme schopni zaregistrovat i ten nejjemnější kontakt ryby s nástrahou. Krmítko postačí malé. Na stojatých vodách na jeho tvaru příliš nezáleží, do proudu jsou vhodná krmítka plochá, která nemají tendenci samovolně "cestovat" po dně.

S ploticemi se můžeme dobře pobavit i při lovu na umělé mušky, především za teplých jarních a letních dnů. Buď vidíme ryby sbírat hmyz z hladiny a použijeme menší suché mušky (vhodná je velikost 14 - 16), nebo ryby loví stoupající larvy hmyzu ve sloupci a pod hladinou, potom sáhneme po mokré mušce. Tu necháme samovolně a nerušeně propadat, ale v tomto případě se nám často nepodaří na některé záběry pohotově reagovat. Jsou tu ale i další možnosti, jak sestavu upravit.

Buď použijeme jako koncovou dobře plovoucí mušku (například chrostíka z peří CDC) a na přívěs umístíme drobnější mokrou mušku nebo řídce vázanou nymfu. To potom znamená, že pokud dojde k záběru na suchou mušku na hladině, rozeznáme záběr zrakem, pokud ryba vezme potopenou mokrou mušku nebo nymfu, pohne se na hladině konec plovoucí šňůry nebo dojde ke stopení suché mušky a hned reagujeme zásekem.

Další variantou je muška-splávek, kdy na přívěs umístíme suchou mušku a na konec sestavy nymfu nebo mokrou mušku, potom nám záběr signalizuje pohyb nebo potopení suché mušky jako skutečný splávek. Případně namastíme část návazce a ta potom zůstane na hladině, koncovou část v délce přibližně jednoho metru nemastíme a ta se bude pozvolna samovolně potápět. Kontakt ryby s propadající se muškou zaregistrujeme podle stopení nebo pohybu konce namaštěného návazce. Tato poslední uvedená technika je vhodná spíš jen na stojaté vody a doporučuji polarizační brýle, jinak je sledování tenkého návazce na hladině téměř nemožné.

Za nástrahu lze použít na mimopstruhových vodách i přirozený hmyz, ovšem špatně se s ním nahazuje a na háčku moc nevydrží.

U dna nebo ve sloupci?

V zimním období a za chladných jarních dnů budeme plotice hledat nejprve u dna, po oteplení vyhledávají potravu někdy ve sloupci a navečer často i u hladiny, především v době líhnutí hmyzu. To chce prostě zkoušet, než je najdeme, každý den to může být jinak, vždyť to jako rybáři dobře známe.

Při chytání plotic často ulovíme i jiné druhy ryb, například okouny, oukleje, tlouště či proudníky (pozor na to, některé z těchto ryb mají stanovenou dobu hájení a nejmenší lovnou míru!). S jemným náčiním nás může překvapit o záběr kapra, lína nebo parmy, každopádně zasekávejme vždy s citem a mějme pečlivě seříznou brzdu navijáku, jinak by to překvapení vzalo možná rychlý konec. Tak hurá na plotice!