Zimní experimentování s feederem na řece

Jeden z volnějších týdnů jsem se věnoval rybolovu na řece, kde i v zimním období je neustále velmi rušno. Rybáři sem chodí, protože to z pravidla mívají velmi blízko svého bydliště, čemuž se ani nedivím. Na druhou stranu když jsem zde byl poprvé jen a pouze jako pozorovatel, jelikož jsem projížděl autem okolo, všiml jsem si, že za půl hodiny nikdo z nich nepřišel k záběru. Možná to bylo tím, že právě v den pozorování zde chytalo starší osazenstvo, které více plkalo, než se věnovalo rybolovu, nic méně našlo se zde i pár feederařů, kterým to také moc nešlo.

Stála tedy přede mnou další výzva, kterou jsem chtěl zkusit. Hned další den se vydávám na revír a vybírám si ničím zajímavé místo. Zkrátka a dobře místo, kde seděli také všichni ostatní. Rozmíchávám slané, černé a najemno pomleté krmení, které se mi při rybolovu v zimě vždy jevilo jako nejlepší volba. Do krmení dále přidávám masné červy, označuji si vzdálenost, klipuji vlasec a začínám krmit. Po dvou hodinách lovu jsem ovšem nepřišel k záběru, takže ono to nebude zas tak jednoduché a pomalu se přestávám divit tomu, že jsem v podání borců předchozí den neviděl žádný záběr.

Začínám experimentovat

Prvním bodem je změna návazce, měním ho za slabší z 0,14 monofilu. Tato změna se ovšem nijak neprojevuje a tak musím přemýšlet dál. Zkouším měnit délky návazce, velikosti háčků a nástrahy. Po další hodině a půl experimentování mi přišel ovšem jeden záběr, který jsem neproměnil. Začínám se celkem děsit toho, že bych dnes neviděl rybu.

Pořád věřím svému zakrmenému místu. Chytal jsem na větší čtyřiceti gramové krmítko s celkem dost velikým košíkem a nechával nahozeno vždy zhruba čtvrt hodiny. Napadlo mě tedy, že zkusím změnit i krmítko, jelikož jsem do vody dopravoval celkem dost návnady. 

Krmítko s menším košíkem

Místu kde jsem chytal, nechávám klid a zkouším chytat o několik metrů dál. Tentokrát s 40 gramovým krmítkem, které má velmi malý košík. Posílám tam tři náhozy a poté se jdu opět pokusit konečně o nějaký ten záběr. Po zhruba sedmi minutách co to tam leží, záběr dostávám a proměňuji. Sice vytahuji plotičku, ale konečně mám rybu.

Teď zrovna nevím, jestli je to tím, že chytám dál nebo chytám s menším krmítkem, ale věřím, že to v následujících vycházkách zjistím. Nic méně začal jsem tedy chytat s menším krmítkem a nahazovat pravidelněji. Dopravuji do vody jen opravdu minimální část návnady a ryby se najednou dostanou k mému háčku s nástrahou. Přestávají ho přehlížet a jsou aktivní. Ve zbytku dne jsem nachytal ještě několik menších ryb v různém složení. Záběry začínaly být i docela dramatické na to, že byla zima. Připadalo mi, že ryby místo zajímalo a začaly se o tu malinkou porci návnady prát. Také bylo důležité, že jsem přesně nahazoval, jinak by to podle mě nefungovalo.

Další den a další pokus

Končím v práci už okolo druhé hodiny odpolední a tak mi vzniká dostatek času na to, abych si zachytal a pokračoval v mém zkoušení. Sice je v únoru brzy tma už okolo páté hodiny večerní, ale po včerejším experimentování jsem si jistý, že dnes si opět zachytám, byť budu u vody jen chvíli.

Vidím ještě značku na navijáku a tak tentokrát klipuji na bližším místě, kde jsem chytal včera s větším krmítkem a nepřišel k záběru. Rozdíl je dnes v tom, že použiji právě menší krmítko, které mi včera přineslo úspěch.

Po pár minutách lovu už zjišťuji, že tentokrát to opravdu o místě nebylo a nebylo to ani o návazci, či celkově sestavě. Menší krmítko mi opět přináší úspěch. Abych definitivně z mojí rovnice vyvrátil návazce, začínám s nimi experimentovat. Na různé délky návazců mi ovšem přichází také záběry. Dokonce i na například silnější návazce o průměru 0,20 mm.

Po třech hodinkách to balím a nadšeně odjíždím, protože to byl opravdu parádní lov. Nachytal jsem spoustu cejnků, podouství, plotic a na to, že jsou mínus dva stupně to zkrátka byla naprostá paráda. Pár sousedících rybářů se mě dokonce šlo ptát, jaké mám krmení a tak dále. Řekl jsem jim, že za jejich neúspěchem může stát mnohem více faktorů a krmení řadím až na poslední příčku.

O dva dny později zkouším i jiné krmení

Nic méně když už jsem tuto větu vyřknul z úst, musel jsem jí také ověřit. O dva dny později se vracím opět na místo činu, tentokrát si musím sednout na jiný flek, jelikož ten můj je obsazený. Míchám sladké krmení, které je světlejší barvy. Má úplně jinou strukturu než černé krmení, které jsem použil při předchozích vycházkách. Opět začínám s menším krmítkem a opět se mi začíná dařit. Tentokrát mi ovšem do místa najeli pěkní lopaťáci, na které jsem předtím nenarazil. Mezi ně se občas podívali i krásní jeseni a tak mi ono krmení přineslo zase další, jiný úspěch v podobě větších ryb.

Co říct závěrem…

Snad jen to, že někdy způsob rybolovu s krmítkem, které disponuje menším košíkem může být tou správnou cestou, jak se vůbec dostat k nějakým rybám. I přes to, že jsem vždy považoval tloušťku návazce, háček a krmení za přednostní, tak tentokrát jsem neměl pravdu. Co z toho plyne? Za mě zkrátka to, že je potřeba neustále zkoušet, když se nedaří. A v případě rybolovu v zimním období to platí dvojnásobně.