Inzerovat zde
Inzerovat zde

Zakrmovací raketa a heavy feedery

20. 06. 2017
V tomto článku vám popíšu, co jsem musel vytrpět, abych se dostal k větším rybám. A jakým způsobem jsem zakrmoval a chytal, ve vzdálenosti osmdesáti metrů od břehu.

Velmi rád jezdím na veliké revíry, kde nikdy nevíte, co vám může skočit na háček. Když si to tak vezmu, tak Pálavská jezera jsou něco jako malé moře a představa toho, že se zde skrývají veliké ryby, je tak naprosto pochopitelná. V létě tyto veliké revíry navštěvuji velmi často a tak pokud mám například celou sobotu volnou, tak vyjedu už v pátou hodinu ranní a chytám až do tak zvané zavíračky, tedy do dvanácté hodiny večerní. Ještě před třemi týdny jsem chytal klasickým způsobem s krmítkem, krmnou směsí a na háček jsem napichoval nástrahy jako kukuřici, masné červy a podobně. Pochopitelně jsem občas zkoušel i halibut pelety či menší boilies, abych se dostal ke kapříkům. Za posledních několik výprav mě, ale trápilo, že jsem se nedostal k nějaké větší rybě. Nemluvím zrovna o nějakém mobidikovi, i když taky bych se nezlobil, kdybych ho zapřáhl, ale mluvím například pouze o kaprovi přes šedesát centimetrů. Zábava a rybolov to byl vždycky skvělý, cejni hrubě přes šedesát centimetrů, ale právě kapři ti končili v maximu na padesáti pěti centimetrech. Nejeden rybář by se s tím spokojil a řekl by na feeder slušná ryba. Já ale vím, že heavy feedery zvládnou mnohem více a tak jsem si udělil opět další výzvu v podobě chycení kapra, který bude mít alespoň těch zmiňovaných šedesát centimetrů.

První zkouška o většího kapra

Přijíždím k mému oblíbenému místu a tentokrát nechávám sypké krmení v autě. S sebou k vodě si beru pouze pelety a boilies. Rozbaluji oba feedery a na jeden z nich umísťuji raketku, naplňuji ji a zkouším dohodit, co nejdál. Nic méně fouká docela protivítr, a když je raketka naplněná, tak už také není nejlehčí, takže ji dohodím na hranici zhruba čtyřiceti pěti metrů. Říkám si, že to už není málo a mohlo by tu fungovat, proto zde začínám krmit a označuji si vzdálenost na obou feederech. Vzdálenost při tomto hrubším lovu nedělám pomocí zaměřovacích tyčí, ale jednoduše nahodím vedle raketky a v té dané vzdálenosti si udělám fixou na vlasci značku. Při tomto hrubším stylu lovu si myslím, že naprostá přesnost nehraje zas takovou roli. Později jsem dokonce zjistil, že to může být ve své podstatě kotraproduktivní a mnohem lepší místa pro chytání větších kaprů jsou okolo krmného místa. Nic méně teď předbíhám. Do místa několika náhozy s raketkou posílám asi půl kilogramu kukuřice. Potom beru svůj nejsilnější prak a dostřeluji tam ještě celé koule boilies. Pelety tam nedopadnou. Myslím si, že za to může jejich tvar, zkrátka a dobře kulička mnohem lépe letí. Nic méně to je teď jedno. Pod háček na jeden feeder dávám halibut peletu a pod háček na druhý feeder jahodové boilies ve velikosti 20mm. Hodinu jsem bez záběru a měním olovo na karabince za raketku a dokrmuji ještě třemi hody kukuřici. Potom opět chytám. První záběr přichází zcela podle očekávání na halibut peletu a vyklubal se z toho hezky stavěný kapr, který měří 56cm. Jak se říká, vítězná sestava se nemění a tak opět nahazuji halibut peletu do svého krmného místa. Prut, na kterém mám boilies je trochu vedle krmného místa, tak aby při záběru nedošlo k zamotání a já měl trochu prostoru případně rybu otočit a bojovat s ní na volné vodě, dál od mého druhého vlasce. Na halibut peletu to začíná docela jezdit, ale jsou to opět kapři, kteří se motají kolem padesáti centimetrové hranice. Za den jsem jich chytil asi pět. Nyní přichází večer a já věřím, že tentokrát už by se mohl povést větší kousek. Průběžné jsem dokrmoval. Raději dokrmuji průběžně, než abych to tam nahrčel všechno na začátku naráz. Navíc paradoxně mě připadalo, že rozplácnutí raketky o vodní hladinu vždy přilákalo ryby, jelikož mi po dokrmení vždy pět minut na to přišel záběr. A dokonce jsem při zakrmování viděl otáčet ryby nahoře. Bylo to zvláštní, ale jakoby kapři vždy zaregistrovali plácnutí o hladinu a přísun nové potravy. Přitom věřím, že ze dna všechno nevyzobali a minimálně nějaké to boilies tam stále muselo ležet. Nic méně od osmé hodiny večerní až do jedenácté hodiny byl naprostý útlum a klid. Bylo to pro mě trochu zklamání, jednak jsem nepokořil šedesáti centimetrovou hranici a za druhé jsem tomu večer zkrátka opravdu věřil. Přichází ovšem půl dvanáctá večer a nekompromisně se zohýbá druhý feeder s kuličkou. Zasekávám a ihned cítím, že by to mohla být konečně slušnější ryba. Po pár minutách boje podebírám, pokládám kapra na podložku a říkám si jo to je on! Nic méně metr ukazuje padesát devět centimetrů. Trochu mě oklamal, jelikož byl vysoký a vyžraný. Krásné sluníčko. Rybu pouštím a do dvanácté hodiny večerní už nepřichází záběr. Balím věci a vyrážím směr domov. V autě ještě přemýšlím nad tím, co jsem udělal špatně a proč jsem se vlastně nedostal k rybě, která by měla přes šedesát centimetrů. Usoudil jsem, že jsem možná chytal příliš blízko a tak mám v plánu do příště nachystat kaprový prut, který bude sloužit pouze pro zakrmování, jelikož s ním dohodím mnohem dál.

Druhá zkouška o většího kapra

Přichází neděle a já už v pět ráno, potom co jsem spal, jen necelé čtyři hodinky šaškuji na zahradě a táhnu raketku s kaprovým prutem vedle metru. Klipuji ji na osmdesáti metrech a to samé dělám s oběma feedery. Tedy u nich jen označuji vlasec fixou. Rychle dávám pruty do auta a opět vyrážím na stejný revír a stejné místo, abych opravdu ověřil, zdali má teorie je správná a chytal jsem příliš blízko na to, abych dostal záběr od nějakého většího kapříka. Začínám krmit a s kaprovým prutem to jde opravdu snadno. Osmdesát metrů s raketkou nahazuji jako by se nechumelilo a myslím si, že mám ještě dostatečnou rezervu a dostal bych se i dál. Musím, ale myslet na to, abych tam se svými heavy feedery dohodil a tak neblázním a zůstávám na této vzdálenosti. Navíc pokud by začal foukat protivítr, tak bych asi začal v průběhu dne litovat toho, že jsem se posunul o něco dále od břehu. Mám zakrmeno a tak opět posílám do svého místa oba feedery. Nakonec s nimi dohazuji do místa celkem spolehlivě a tak jsem radostí bez sebe a věřím tomu, že dnes by to mohlo přijít. Tentokrát první záběr přichází už půl hodiny po zakrmení a opět je to na halibut peletu. Zdolávám kapříka ve stejné kategorii jako včera a tak mu dávám pusu a šeptám mu, ať pošle svého dědečka. Od úvodního zakrmení uběhly necelé dvě hodiny a tak opět trošičku dokrmuji. V batohu něco hledám a najednou slyším proklouzávat brzdu a tak se rychlé otáčím a zvedám prut, na kterém je boilie. Ryba ihned startuje a z cívky mizí zhruba dvacet metrů vlasce. Tento výpad je zatím nic neříkající, ale cítím větší váhu ryby a tak doufám, že tentokrát se už dočkám. Po pěti minutách souboje ovšem ryba padá z háčku. Opět další zklamání, ale nebyl bych to já, kdybych se z něj rychle neotřepal. Nahazuji opět a tentokrát hrubě netrefuji krmné místo a chytám od něj asi sedm metrů daleko. Říkám si nechám to tam a uvidíme. Ono na tu dálku už to není vůbec žádná sranda přesně nahazovat. Po čtvrt hodinu se ukazuje, že jsem udělal dobře, jelikož přichází další jízda na boilie, které je tentokrát úspěšnější než halibut peleta. Rybu zcela bez problému přitahuji ke břehu a najednou přichází velmi slušný výpad. Charakteristika boje mi připomíná amura a tak jen trpělivě zdolávám dál a těším se, jestli to bude ono překvapení nebo ne. A přece jenom je to amur, další výpad už jsem mu nedovolil, jelikož jsem ho díky dlouhému feederovému podběráku úspěšně podebral a položil na podložku. Měřím šedesát osm centimetrů, opravdu krásná ryba a konečně jsem překonal hranici šedesáti centimetrů. Odkládám metr a chci amura vyfotit, jenomže v tom přijde jeho skok a z ničeho nic je zpátky ve svém živlu. Ti amuři mě zkrátka nikdy nepřestanou překvapovat. Den pokračuje a na halibut peletu opět zdolávám pár kapříku okolo padesáti pěti centimetrů. Usuzuji, že na halibutku zkrátka větší ryba nepřijde a tak ji měním za boilie s masovou příchutí. Opět dokrmuji nakrájené boilie a kukuřici raketkou do místa. Boilie musím alespoň půlit, aby se spolehlivě vešlo do raketky a hlavně se vysypalo. Nic méně si myslím, že to není žádná překážka, jelikož je vidět, že ryby jsou aktivní a do místa mi najíždí. S masovou koulí jsem udělal dobře, jelikož přichází záběr a já po krásném souboji vytahuji na podložku kapra, který měří rovných sedmdesát centimetrů. Na heavy feeder to byl opravdu krásný souboj. Párkrát jsem ho vyfotil a opět pustil zpět do svého živlu. Ve zbytku dne jsem ještě zdolal tři kapry, kteří měli něco málo přes šedesát centimetrů a ještě k tomu pár menších. Spokojeně jsem zabalil věci a vyrazil domů se konečně vyspat.

Tentokrát za velikostí ryb opravdu stála vzdálenost. Krmil jsem a chytal naprosto stejně jako na kratší vzdálenost, ale větším rybám se zkrátka tak blízko ke břehu asi nechtělo. A to ani večer, což bylo pro mě veliké překvapení. Ještě bych chtěl napsat pár bodů, které mě také překvapily a stály za mým úspěchem.

  1. Rozpůlené boilie rybám vůbec nevadí. Jde také o pachovou stopu a navíc do své raketky bohužel nenarvu celé koule.
  2. Zjistil jsem, že chytání vedle krmného místa má také něco do sebe. Respektive ten největší kapr a také ten jediný amur přišel z místa, které bylo vzdáleno od krmného místa asi sedm metrů. Myslím si, že někdy větší ryby krmné místo objíždí oblouky, jakoby se jim něco nezdálo a pokud je na dně v této vzdálenosti něco zaujme, tak to zkrátka sezobnou. 
  3. Opravdu je lepší mít s sebou ještě jeden tvrdší prut pro zakrmování. Jednak je to pohodlnější, za druhé dál dohodíte a do třetice všeho dobrého můžete zakrmovat, i když máte oba pruty nahozeny. 
  4. Někdo to už nemusí považovat za feeder, ale za kaprařinu. Mě ovšem tento způsob rybolovu na feeder také baví a pořád ho považuji za feeder. Toť můj osobní názor. 
  5. I za jeden pouhý den se lze dostat k rybám dokonce přes sedmdesát centimetrů.

Přeji všem spoustu podobně skvělých zážitků od vody a doufám, že se vám tento článek líbil, případně vás inspiroval k vyzkoušení rybolovu na větší vzdálenost. Neříkám, že všude je to nutné, ale podle mě na větších a rozlehlých revírech to zkrátka člověk musí vytrpět a chytat dál než by si sám přál.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Zakrmovací raketa a heavy feedery

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář