Zahájení se streamery

Pomalu se nám blíží pstruhová sezóna a většina rybářů, kteří se lovu na pstruhových vodách věnují, se už nemůže dočkat. Jakou nástrahu nabídnout, abychom se konečně po zimní pauze dočkali záběru kropenatého krasavce? Ryby bývají zjara při chuti a ty větší ochotně berou i větší, energeticky hodně výživná sousta, včetně malých rybek. Mezi pstruhy není ničím výjimečným dokonce ani kanibalismus. Pokud nechceme vláčet, sáhneme tedy často po napodobenině drobné rybky, která je uvázaná z peří a umělých vláken, tedy po streameru. Těchto nástrah existuje spousta druhů a stále přibývají další nové vzory. Jaký zvolit a jakým způsobem ho nejlépe nabídnout?

Streamer nenapodobuje vždy rybku

Kromě klasických streamerů, které svým tvarem, siluetou i barvou připomínají rybky, existují i nástrahy, imitující suchozemské živočichy, obojživelníky i členovce, tedy dokonce i raky. Při volbě streameru bychom vždy měli vycházet z toho, jací živočichové se v daném revíru nejčastěji vyskytují a snažit se je co nejvěrohodněji napodobit. Ale také můžeme jít odlišnou cestou - snažit se v rybě prostě jen vyprovokovat reflex dravce a přimět ji tak k ataku na nástrahu. Obě varianty mohou být za vhodných podmínek úspěšné a ani jednu bych rozhodně neodsuzoval. Podívejme se tedy detailněji na napodobeniny skutečných živočichů...

Drobné rybky jsou přirozenou kořistí většího pstruha

Jednou z hlavních složek pstruhů na tekoucích vodách bývaly především střevle potoční. Ovšem, ačkoli je to smutné, dnes se s touto čipernou, kouzelně zbarvenou rybkou setkáváme stále méně často. Je totiž velmi citlivá na znečištění a funguje i jako přirozený indikátor prostředí. Pokud se v toku střevle vyskytují, je voda určitě vhodná i pro pstruha potočního, který je z lososovitých ryb na kvalitu vody asi nejnáročnější. Kromě tekoucích vod se můžeme se střevlemi setkat i v chladnějších jezerech a nádržích, kde se zdržují nejčastěji v oblasti u přítoků a na mělčích místech. Vzhled střevle je opravdu typický - rybka má na bocích světlý pruh a pod ním širší pás, skládající se z nahnědlých skvrnek. Tělíčko je protáhlé, válcovité a s nepříliš nápadnými ploutvemi. V období tření (které nastává s oteplením přibližně na přelomu května a června podle teploty vody) se zbarvení rybek stává ještě výraznějším a je nápadné především u mlíčáků, u nichž se na spodní části těla objevuje intenzivní červené a zelené zbarvení. Z toho vycházíme i při vázání umělých nástrah, tedy streamerů.

Rybka se pohybuje poměrně rychle a většinou hlavně v dolní části vodního sloupce, proto je vhodné použít potápivé šňůry nebo šňůry s potápivým koncem (na menší toky). Nástrahu vedeme šikmo proti proudu nebo v klidnějších místech i směrem po proudu, nejlépe na místě, kde mělčina přechází do hlubší části koryta. Pohyb zrychlujeme a zpomalujeme, abychom napodobili přirozený pohyb rybky, nahazujeme hlavně do blízkosti kamenů a dalších přirozených úkrytů, které střevle běžně využívá.

Dříve pronásledovaná, dnes chráněná

Dalším druhem, který provází pstruha v podhorských bystřinách a rychlých, čistých říčkách je bezesporu vranka obecná. Tuhle rybku si s jiným druhem prostě nespletete - má velmi výrazné rozpoznávací znaky. V první řadě to je nápadně zploštělé tělo, velká hlava s širokou tlamkou a typické hnědošedé skvrnité zbarvení, díky kterému je na dně jen těžko viditelná. Žije v čisté, studené vodě s dostatkem úkrytů, nejraději se ukrývá ve skulinách pod kameny. Protože vranka nemá plynový měchýř, pohybuje se pomalými a neobratnými přískoky v bezprostřední blízkosti dna. V případě bezprostředního ohrožení tudíž nedokáže nikam daleko prchnout, ale pokouší se ukrýt. Bývá aktivní především za šera a v noci. Mezi pstruhy a vrankami existuje jakési nepřátelství - pstruh na vranku často zaútočí i v případě, že je úplně sytý. Možná je to dáno tím, že pstruzi podvědomě brání přemnožení vranek, protože vranka se s oblibou po výtěru krmí pstružími jikrami. Ovšem vranky hodně doplatily na regulace a znečištění menších pstruhových toků a dnes již nejsou považovány za škůdce, přesunuly se naopak do seznamu ohrožených druhů. Pokud se v toku vranka vyskytuje, jsou její napodobeniny jednou z nejúčinnějších nástrah.

Ovšem chytání s napodobeninou vranky je mnohem obtížnější, než samotné uvázání vcelku věrohodné napodobeniny. Protože potřebujeme nástrahu vést po kamenitém dně malými přískoky s pauzami, je riziko uváznutí a utržení nástrahy opravdu vysoké. Napodobeniny vranek se vážou většinou hodně zatížené, aby s nimi bylo možné chytat přímo u dna. Jak se tedy vyhnout vázkám? Můžeme si pomoci tím, že nástrahu opatříme jigovou zátěží, která zajistí, aby špička háčku při vedení směřovala nahoru. Navíc je možné vytvořit ze silnějšího vlasce (o průměru 0,35 - 0,40 mm) očko, které brání uváznutí, ale při záběru ryby povolí. Není to samozřejmě stoprocentní, ale poměrně funkční řešení, které nám může ušetřit dost nástrah.

Rybka klidných hlubších míst

Teď mám na mysli hrouzka obecného, drobnou kaprovitou rybku, která vyhledává klidnější místa s měkkým písčitým nebo i lehce zabahněným dnem, ale najdeme ji i na některých pstruhových revírech. Hrouzek má protáhlé, válcovité tělo, je na bocích krásně mramorovaný a na tlamce s dolním postavením má pár jemných vousků.

Hrouzka není složité napodobit, ale je třeba streamer vodit pomalu u dna, nejlépe se mi osvědčilo nástrahu opatřit pořádnou tungstenovou kuličkou a vodit prakticky po dně, aby občas kalila písek a kal.

Druhy streamerů podle materiálu

Kromě peří, které je pro vázání umělých mušek základním materiálem, se velmi dobře osvědčují knoty se srsti na zhotovení tělíčka, nějaký ten lesklý drátek nebo lametka na kroužkování a určitě trocha CDC pro zvýšení atraktivity a udržení dráždivě působících bublinek. Využijeme i syntetické materiály, často se vyplatí přidat i "andělské vlasy" nebo flash a fluorescenční vlákna.

Účinné bucktaily zhotovíme z duté zimní srsti kopytníků. Kromě klasického srnce nebo jelena skvěle funguje i srst z muflona, daňka, kozy či chlupy z telecího ocasu. Hůře dostupná je polární liška nebo sněžný zajíc, prostě zkoušejte všechno možné, možná objevíte i něco dalšího.

Ke streamerům můžeme zařadit také nástrahy z pásku kůže se srstí, nařezané z kožešiny teplokrevných zvířat, označované jako zonkery. Používá se zajíc, králík, nutrie a další.

Vybavení pro lov se streamery

Pro lov na pstruhových vodách použijeme raději trochu tvrdší prut (vždy s ohledem na velikost a předpokládanou hmotnost nástrahy i cílových ryb) v kategorii AFTMA 5 až 6. Na malých vodách a s použitím opravdu lehkých, malých streamerů vystačíme i s prutem AFTMA 4, především pokud se jedná o kratší prut s rychlou akcí. Koncová část návazce o síle 0,18—0,20 mm by měla stačit, i když zásek při tomto způsobu lovu bývá přece jen o trochu důraznější, než je tomu u jiných muškařských technik.

Uzly a závěsy

Upevnění streameru není tak jednoduchá věc, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ty nejmenší nástrahy většinou vážeme tak, jak jsme zvyklí přivazovat běžné mušky. U větších však často požadujeme nerušený volný chod ve vodorovném i svislém směru a to už chce něco jiného. V takovém případě lze s úspěchem použít otevřené uzly. Nástrahu tak vlastně uchytíme do volné smyčky. Velice dobře se osvědčuje jednoduchý uzel Rapala (často používaný při lovu s woblery) nebo jeho různé varianty. Použití karabinek nebo lépe závěsných oček z tvrdého drátu je také možné, umožní nám rychlou výměnu nástrahy podle momentální potřeby. Každopádně si vždy raději vyzkoušejme chod streameru v mělké vodě nebo v místech, kde ho můžeme zrakem pozorovat a vybrat ten správný způsob upevnění.