Z rybářské historie ve světě i u nás

Lidé se věnovali lovu a rybolovu prakticky odjakživa, rybolov pro maso byl jedním z mnoha způsobů obživy a později i možného výdělku. Ryby se lovily nejrůznějšími metodami v řekách, mořích i potocích. S postupem času se způsoby rybolovu specializovaly a vzniklo mnoho různých technik, z nichž některé se zachovaly až do současných časů. Postupně už se nejednalo jen o úlovek na zpestření jídelníčku nebo o maso na směnný obchod či prodej, ale lov ryb začal lidi i bavit a stával se náplní volného času, kdy chutné rybí maso bylo symbolickou třešničkou na dortu. Jakmile člověka začne něco bavit, věnuje se takové činnosti stále víc, i kdyby nebyla až tak přínosná po stránce hmotných statků. Prostě pro ten pocit, pro vzrušení a občas pro hledání klidu či samoty, jindy zase z určité soutěživosti a pro sdružování s dalšími lidmi, kteří mají obdobné zájmy. Ono je hezké vychutnat si samotu a kontakt s přírodou, ale stejně tak přece nemá chybu o tom potom "pokecat" s kamarády a vyměňovat si zkušenosti spolu s historkami, zavánějícími "rybářskou latinou".

První tuzemští rybáři

Zachované fragmenty rybářských sítí a vrší jsou doloženy už z období dob Velké Moravy (podle dějepisců od roku 833), což dokazuje především promyšlený a cílený lov ryb pro obživu. V období středověku se ryby dostávaly na stůl poměrně často, většinou byly ale považovány spíš za jídlo chudších vrstev, což bylo dáno především bohatstvím ryb v řekách a tudíž jejich poměrně snadnou dostupností. Ovšem ryby byly v té době důležité hlavně pro křesťany tím, že se jednalo o takzvané "postní jídlo". Z Francie k nám na přelomu 11. a 12 století doputovala novinka v podobě rybníků, kde bylo možné ryby chovat a následně slovit velmi efektivním způsobem. K největšímu rozvoji rybníkářství došlo v jižních Čechách, kde se rybníky staly určitou tradicí. Dalším pozitivem bylo zadržení vody v krajině, což pomáhalo zajistit i nepřerušovaný provoz vodních mlýnů, které byly hospodářsky velmi důležité. V té době se vlastně rybářství začalo dělit na dvě oddělené frakce - na rybniční hospodaření a říční rybolov.

Říční rybolov byl základem sportovního chytání ryb

Když nahlédneme do světových dějin, zjistíme, že lov ryb pro zábavu a vzrušení má překvapivě dlouhou historii. Dochované záznamy svědčí o lovu ryb pro potěšení a zábavu už ve starověkém Římě. Nejstarší (ovšem nepříliš jasné) zmínky pocházejí už z období druhého století před naším letopočtem, o 1 století našeho letopočtu ale existují reálně doložené záznamy o konání prvních sportovních soutěží v rybolovu! Jednalo se o rybářské závody, pořádané jako pocta pro boha ohně Vulkána, kdy ulovené ryby byly upraveny v kuchyni a posloužily při obětní hostině jako její součást. Jaké druhy ryb se tenkrát nejčastěji lovily a jakou technikou, o tom se však dochovaly jen kusé zmínky.

Vznik spolků a rybářských organizací

První zmínka o založení takového spolku, jenž nesl název "rybářský cech" je datována z roku 1430, jednalo se však o cech profesionálních rybářů, kteří se rybolovem živili nebo to byl jeden z jejich různých způsobů obživy. Tyto cechy fungovaly až do roku 1849, kdy je po oficiálním zrušení nahradila evidence profesionálních rybářů coby živnostníků. V roce 1885 by vydán na našem území první Rybářský zákon, upravující podmínky lovu ryb.

V Čechách a na Moravě se ale už před rokem 1900 začaly objevovat i zájmové první spolky a kluby, sdružující nadšence, které bychom mohli už označit za sportovní rybáře. Zpočátku jich bylo jen několik desítek, ale počet spolků stále vzrůstal. Jedním z neznámějších byl První rybářský klub v Praze, založený již v roce 1886. Mezi jeho členy patřily i významné osobnosti politického nebo kulturního života, například první československý prezident T. G. Masaryk, Bedřich Schwarzenberg, Ferdinand Lobkowitz nebo jedna z prvních českých rybářek, světově proslulá zpěvačka Ema Destinová. Spolek dokonce vydával svou periodiku, nejprve Rybářský věstník, později Rybářské listy, na které navázal časopis Rybářství, který vychází dodnes.

Vznik Rybářského svazu

Rok 1957 znamenal pro rybářské spolky sloučení jednotlivých klubů a spolků v Čechách i na Slovensku do Československého rybářského svazu. Už v roce založení měl ČRS 409 místních organizací a 78 767 registrovaných členů! V roce 1968 došlo k rozdělení Československého rybářského rybářů na dva samostatné svazy, tak vznikl Český rybářský svaz a Slovenský rybársky zväz. Aby tomu dělení nebyl konec, v roce 1990 se oddělil tehdejší Jihomoravský územní svaz, na jehož základě následně nově i vznikl Moravský rybářský svaz. V dnešní době již má současný Český rybářský svaz 485 místních organizací v 7 územních svazech, v nichž je organizováno přibližně 250 tisíc členů. Mezi rybáře v poslední době stále více přibývají i ženy.

Český rybářský svaz obhospodařuje téměř 1 300 pstruhových i mimopstruhových revírů s celkovou plochou přibližně 35 hektarů. Déle má svaz pod sebou i chovné revíry o rozloze okolo 35 000 hektarů.

V posledních dvaceti letech výrazně přibývá i soukromých revírů, které mají občas odlišná pravidla a stanovy, než je tomu u svazových vod.

Knihy, filmy, cestovky

Spolu se stoupajícím zájmem o sportovní rybaření začaly vycházet ve světě i u nás knihy, zaobírající se zpočátku tématikou sportovního rybaření všeobecně, později i zcela specializovaně. Některé knihy mají platnost dodnes, jiné už přece jen trochu zastaraly, ale jsou vyhledávanými sběratelskými kousky a svědčí o tom, jak se odvíjela historie.

Údajně první knihu o sportovním rybaření však sepsala trochu překvapivě žena! Byla to benediktinská řeholnice Juliana Bernersová, která v roce 1496 sepsala knihu "The Treatys on Fysshynge With an Angle" (Pojednání o rybaření na udici), tedy vlastně první dílo o sportovním chytání ryb.

Dnes je nabídka knih o sportovním rybaření velmi obsáhlá, přibylo i rybářských časopisů, filmů na BVD i BluRay, rybáři se sdružují i na sociálních sítích a lze najít mnoho zajímavých rybářských portálů. V jednom z nich ostatně tohle povídání právě čtete.

Došlo i na rybářské školy

Rybáři mohli dokonce získat odborné vzdělání, první škola pro profesionální rybáře u nás byla založena v roce 1920 ve Vodňanech. Tamtéž později vznikla i Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie. Rybářské učiliště v Třeboni vychovává odborníky, kteří najdou uplatnění v rybničním i sportovním rybaření; je pojmenováno po legendárním zakladateli jihočeských rybníků Jakubu Krčínovi. Rybáři mohou získat i vysokoškolský titul, o to se starají Vysoké školy zemědělské v Praze a v Brně.

Sportovní přístup

Sportovní rybáři dnes prověřují často své schopnosti v nejrůznějších soutěžích a závodech, ať už v praktickém rybolovu nebo v rybolovné technice. Naši reprezentanti ve všech odvětvích dosahovali a stále dosahují výborných výkonů a máme i mistry a mistryně světa. Ale to je zase na jiné povídání...

Ohleduplný přístup je mezi sportovními rybáři dnes považován za samozřejmost, nejsou to však jen stále oblíbenější háčky bez protihrotu, jedná se o používání bezuzlíkových podběráků, prostředků na ošetření ranky po vpichu háčku, podložek pro měření a focení i mnoho dalších věcí. A tak je to určitě správné, o ryby je třeba se starat a chovat se k nim šetrně, abychom si u vody mohli pěkně zachytat a aby v revírech něco zůstalo i pro naše potomky.