Inzerovat zde
Inzerovat zde

Z rybářské historie - Přívlač Il.

05. 07. 2021
Nyní se při putování historií přívlače podíváme na nejrůznější používané nástrahy. Některé se za celá staletí skoro nezměnily, jiné se objevily teprve nedávno. Každopádně je to zajímavé ohlédnutí...

Na co se loví

Vláčecí nástrahy lze dělit podle několika různých měřítek. Základním dělením je (podle mého názoru) rozdělení na přirozené (živočišné) nástrahy a na nástrahy umělé.

PŘÍRODNÍ NÁSTRAHY

Nejpoužívanější přírodní nástrahou jsou bezesporu mrtvé rybky. Dříve se používaly i myši, žáby a další živočichové, žijící v blízkost vody, dnes je jejich nastražování již z velké části zakázáno a praktikuje se jen v některých zemích, kam civilizace dosud příliš nedosáhla. Kromě rybek se používají jejich části, například oblíbený "rybí cár", což je seříznutý proužek masa s kůží.

Výhodou přírodních nástrah je to, že vydávají i charakteristický pach a při kontaktu dravec mnohdy hned nezjistí, že se jedná o nástrahu.

KLASICKÉ UMĚLÉ NÁSTRAHY

K nejstarším umělým nástrahám patří bezesporu kovové třpytky, nazývané "plandavky". Název vychází z jejich charakteristického pohybu ve vodě. Autorem moderních evropských plandavek byl německý rybář Heintz, po němž je základní vzor také pojmenován. Má tvar rybky a je to dodnes velice účinná (a občas neprávem opomíjená) vláčecí nástraha.

Plandavky se vyrábějí také ve tvaru lžiček nebo pásků, některé mají perforace nebo zubaté okraje, ty větší bývají opatřeny i korálkovým očkem. Barevná úprava je buď matná nebo lesklá, používá se chromování, žíhání, barvení i holografické fólie. Větší plandavky jsou osazeny dvojicí trojháčků.

Rotační třpytky fungují na principu rotujícího oválného plíšku na kovové ose, procházející tělíčkem, které slouží pro zajištění dostatečné hmotnosti, na konci je většinou umístěn trojháček, u menších vzorů někdy jednoháček. Autora této nástrahy se mi však vypátrat nepodařilo. Rotační třpytky silně kroutí vlasec, proto se k nim používají obratlíky, většinou ve spojení s karabinkou, což umožňuje rychlou výměnu nástrahy. Rotačky s otvory v listu se označují jako "zvukové třpytky".

Cyankali je vlastně dvojitá rotačka, kdy na drátěné kostře je umístěna ještě jedna sestava se lžičkou, která se pohybuje pod tou první. Druhá rotačka může být také nahrazena plandavkou. Pokud lovíme ryby, které se s oblibou zdržují v hejnu (například okouny), můžeme se občas dočkat i "dublety", tedy úlovku dvou ryb současně.

Devony jsou také rotující nástrahou, ovšem princip je trochu odlišný. Na tělíčku z drátu je navlečeno kovové tělíčko, jehož součástí jsou dvě šikmé lopatky, takže se celé tělíčko nástrahy na ose otáčí jako miniaturní turbína. Trojháček nebo háček je umístěn zcela vzadu.

Woblery napodobují velmi věrohodně prchající nebo poraněnou rybku a jsou jednou z nejoblíbenějších vláčecích nástrah. Prvním, kdo vzal řezbářský nůž a vytvořil předchůdce moderních woblerů byl finský rybář Lauri Rapala. Ostatně výrobky firmy, honosící se dodnes jeho jménem, ty zná snad každý.

Woblery mají v současnosti nejrůznější tvary, barvy i vlastnosti. Principem dosažení dráždivého pohybu je náběhová lopatka na spodní části hlavy nástrahy. Vyrábějí se plovoucí (ponoří se až při tažení vodou) i pomalu nebo rychle potápivé. Legendární vzor "Big S" od firmy Shakespeare měl v těle dutinu a v ní chrastící kovové kuličky pro zvýšení atraktivity.

Poppery jsou vlastně takovou specifickou odrůdou woblerů, na první pohled jsou jim i hodně podobné. Ovšem rozdíl je v to, že nemají lopatku (jen náběhovou hranu) a při navíjení pouze kličkují po hladině, aniž by se ponořily. Slouží k lovu bolenů, okounů, tloušťů a dalších dravých ryb, které svoji kořist často loví u hladiny. Je to neskutečně adrenalinové chytání, protože celý útok dravce a záběr můžete většinou sledovat na vlastní oči! Přední část tělíčka bývá mírně zkosená, takže popper čeří vodu a dělá na hladině docela rozruch. Můj první popper byl vlastně obyčejný wobler, ze kterého se odlomila lopatka a přesto na něj ryby ve vývařišti pod jezem opakovaně útočily. Popper je navíc použitelný i tam, kde hustý porost vodního rostlinstva klasické vláčení znemožňuje.

Prop je podobný popperu, ale má na přední části malou vrtulku, takže dělá větší rozruch. Ale také se pohybuje výhradně po hladině.

Jerk vypadá vlastně také trochu jako popper a postrádá ponořovací lopatku, ovšem mívá plochý průřez a výrazně při správném vedení vybočuje do stran. Vodí se poškubáváním a je určen především pro lov štik.

Pilkery vznikly původně jako nástraha pro mořský rybolov, ale časem se začaly používat i na hlunbokých sladkovodních jezerech a nádržích. Tvar je nejčastěji protáhlý, pilker trochu na první pohled připomíná úzkou plandavku, je však mnohem těžší. Mořské pilkery často váží dokonce více než kilogram!. Nástraha se spouští e dnu a potom se přizvedává v krátkých intervalech.

K vláčecím nástrahám s pevným (tuhým) tělem patří ještě jedna nástraha, tentokrát původem z Ruska. Je to marmyška, které se používá i při chytání pod ledem a vertikálním vláčení. Jedná se o nalitou zátěž kapkovitého tvaru na háčku, často se na ni ještě přidává červ nebo rybí cár pro zvýšení přitažlivosti. Funguje skvěle na okouny a lze s ní úspěšně lovit i "na dírkách".

Měkké vláčecí nástrahy

Dalším převratem v oboru vláčecích nástrah byly nástrahy z měkkého, poddajného plastu, kterým naši rybáři často říkají jednoduše "gumy". Začaly se vyrábět v sedmdesátých letech minulého století a nahradily celuloidové či pryžové rybky, žáby a čolky, což byly nástrahy, které se velké obliby nedočkaly. U měkkých plastových nástrah se používá většinou jednoháček s nalitou zátěžovou hlavičkou, ačkoli u některých specifických druhů je zátěž zvlášť. Ale vezměme to pěkně popořadě:

Jigy a twistery jsou typické měkké nástrahy, které mají protáhlé tenké tělíčko kruhového průřezu, zakončené pružným ocáskem. Ten se při pohybu je vodě svádivě kroutí hned na jednu, hned na druhou stranu a je nejúčinnějším prvkem nástrahy. Barevná škála je nepřeberná, od bílé po černou, najdeme průhledné i průsvitné modely, jigy a twistery se zbarvením rybek, fluorescenční a dokonce i ve tmě fosforeskující. Také co do velikosti je výběr neskutečný - od sotva dvoucentimetrových až po velikány o délce přes pětadvacet centimetrů!

Rippery, nazývané též "kopyta" jsou podobné twisterům, ale tělíčko bývá zploštělé a hlavním poznávacím znakem je konec ocásku, který je rozšířený a svým tvarem připomíná právě to koňské (nebo snad čertovo?) kopyto, po němž tyhle nástrahy získaly své přízvisko.

Smáček je také napodobeninou malé rybky (ryba toho jména skutečně existuje, ale nejde o přesné napodobení) vyrobenou z měkkého plastu, ale s ocáskem, který je protažený do jedné neb dvou špiček, takže se nekroutí, jen vyzývavě splývá...se smáčkem je tudíž třeba vhodným způsobem pracovat. Hodí se i pro svislé vláčení a lze ho napíchnout i na marmyšku.

Banjo bylo svého času úplnou senzací, i dnes je to velice účinná nástraha z kategorie "gumovek". Jedná se o superměkkou rybku nebo žabku, která se ale nenapichuje na jigový háček, jen se zachytí kdo obloučku háčku pomocí gumového očka a drátěné spirály, kterou zašroubujeme do nástrahy. Do těla nástrahy je možné umístit zátěž, chod nástrahy je skutečně věrohodný a osvědčila se mi především na pomalu tekoucích a stojatých vodách.

► K nástrahám z měkkého plastu patří i žabky, pulci, čolkové, červi, chobotničky, ráčci, larvy a plastové nymfy, v menším provedení jsou to dobré nástrahy pro ultralehkou přívlač, větší obliby ale nedosáhly.

NÁSTRAHY Z PEŘÍ A SRSTI

Streamer je napodobeninou drobného potěru nebo malé rybky. Původně se jednalo o muškařskou nástrahu, kterou ale začali později používat i vláčkaři. Pro daleký odhoz většinou ve spojení se sbirulinem, v případě že ho nemáme, lze použít i běžné olůvko, umístěné nejméně třicet centimetrů před nástrahou. Do kategorie muškařských nástrah, vhodných pro lehké a střední vláčení, patří i další podobné nástrahy, kterými jsou například bucktaily, trubičkové mušky, hairflies, lury nebo velké lososí mušky. Patří sem i "bolenové peříčko", které se u nás používalo už před mnoha lety.

Hauzerovo peří je jakýmsi hybridem mezi muškou a vláčecí nástrahou. Princip spočívá v tom, že na těle z olověné trubičky jsou navázány kohoutí nebo slepičí srpky a nástraha s jednoháčkem nebo trojháčkem se tahá při dvě v proudných tocích.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Z rybářské historie - Přívlač Il.

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář