Z historie lovu úhořů 2. díl

O úhořích se dá napsat spousta zajímavých věcí - a to o nich pořád nevíme všechno. Tak tady je pokračování vyprávění o tajemstvích vodních tuláků...

"Mlýnky" na úhoře

Úhoř rozhodně nemá snadný život a nebýt vysazování monté, nejspíš by v našich tocích už nebyl. I když to není tak dlouho, co byl podobně jako mník i vranka označován za úhlavního nepřítele pstružích jiker a potěru a následovně nemilosrdně na pstruhových vodách pronásledován. Ono na tom tedy něco pravdy je, úhoř je nemilosrdný lovec, který pod rouškou tmy vyhledává svou kořist v podobě rybek a dalších drobných živočichů mezi kameny a zatopenými kořeny. Ale taková už je jeho přirozenost. Ovšem jen málokterý úhoř se z našich revírů dostane na trdliště, v cestě mu stojí spousta překážek. Jedná se hlavně o turbíny elektráren a hráze přehrad, ačkoli místy jsou budovány rybí přechody.

Odradit ale úhoře od toho, aby se dostal do vstupního otvoru turbíny, to je zatím nedořešený problém, takže jich zbytečně zahyne každoročně velké množství. Ovšem na zařízeních, snižujících mortalitu migrujících úhořů se stále pracuje a vymýšlejí se nová řešení. Posuďte sami:

• Pevné mechanické zábrany (žaluzie, česlice) fungují vcelku spolehlivě, ale příliš snadno se zanášejí nečistotami a úhoř se navíc dokáže protáhnout i úzkou skulinkou.
• Světelné odpuzovací systémy využívají stroboskopických záblesků o frekvenci 200 FPM/min a jsou jedním z vysoce účinných řešení.
• Bublinové odpuzovače se používají u MVE (malých vodních elektráren) a k provozu postačí kompresor nebo dmychadlo, jejich účinnost ale po čase výrazně klesá.
• Elektrické impulsy se také používají k odpuzení ryb z kritických míst, působí ale spíš na kaprovité ryby, úhoři na ně příliš dobře nereagují.
• Akustické infrazvukové clony jsou zatím ve stadiu zkoušek, ale ani jejich účinnost se na úhoře nejeví jako příliš vysoká.

Turbíny elektráren tak zůstávají pro dospělé úhoře při jejich putování zpět do moře jednou z největších pohrom.

Přirození predátoři a další hrozby

Kromě sportovních rybářů (kteří zas tak velkou hrozbou nejsou) jsou úhoři ohrožováni i bakteriemi a viry, působícími často smrtící skvrnitost úhořů. Úhořům se nevyhýbají ani plísňová onemocnění, napadající kůži i ploutve. Další pohromou pro úhoře mohou být parazité, kupříkladu kožovci, vrtejši, tasemnice nebo krevnatka úhoří, rybomorka či hlístice.

A pak jsou tu predátoři, kteří úhoře řadí jako složku do svého potravního řetězce. Vydra dokáže úhoře spolehlivě ulovit a ráda si na něm pochutná, pozadu se zájmem o kus masa nezůstává ani volavka nebo kormorán. Z ryb si na úhoři rád pochutná sumec nebo velká štika.

Jedovatá krev nebo sliz?

O úhořích se traduje, že jejich krev je jedovatá. Pravdou je, že pokud by se nám dostala do otevřené rány, působí v ní obsažené ichtochemotoxiny podobně, jako například uštknutí zmijí. Takže na manipulaci s úhoři při stahování a kuchání je třeba opravdu dávat pozor! Úhoří sliz jedovatý sám o sobě není, ale pokud by se dostal na citlivou sliznici, vyvolá nepříjemné pálení a podráždění, buďme tedy opatrní.

Další fakta a pověry o úhořích

Některé pověry o úhořích jsou docela legrační, na jiných možná je i něco pravdy. Například už středověké léčitelské a lékařské texty zmiňují občas používání prostředků, získaných z těla úhoře. Tuk této ryby byl doporučován na nervová onemocnění a při bolestech uší, na oční choroby prý zabírá úhoří žluč. No, raději to nezkoušejte! Vařený úhoří tuk prý pomůže holohlavým probudit vzrůst nové vlasové pokrývky, alkoholik se měl zbavit své závislosti po konzumaci syrového úhoře, naloženého delší dobu do vína. Sedláci si mezi sebou zase šuškali, že pro zabřeznutí krávy je spolehlivým prostředkem přidání ocasu z úhoře do krmení.

Že se chodí úhoři v noci krmit hrachem, to je také taková roztomilá pověra, která ovšem vznikla nejspíš z toho, že někdo přistihl úhoře, jak se snaží překážku v toku při své migraci překonat po zemi. To není výmysl, v nouzi to úhoř skutečně může udělat! Má totiž těsně uzavíratelné skřele, které zabrání okamžitému vyschnutí žaber a silně vyvinutý systém kožního dýchání, jenž mu umožní dokonce na nějakou dobu mokrý živel opustit. A svým hadovitým způsobem pohybu se tak může dostat za jinak neprůchodnou překážku, především v noci na mokré trávě nebo při ranní rose.

Zapomeňte na vezírek

Pokud chcete úhoře přechovat nějakou dobu živého, je třeba použít haltýř s maličkými otvory nebo hustou kovovou síťkou, koupit se dají i speciální drátěné vezírky, jinak nám tento "mistr úniků" dokáže zmizet skoro odevšud. Na krátký transport lze úhoře zavázat do plátěného pytlíku, nesmí však mít nekvalitní šev nebo byť jen maličkou dírku. Úhoř si ji špičatou hlavou zvětší a je hned pryč. Pokud byste chtěli úhoře uchovat živého doma, nenapouštějte mu chlorovanou vodu z řádu, jedině vodu z řeky, potoka nebo ze studně, chlor ve vodě snáší velmi špatně.

Nejlepší nástrahy

Čím se vlastně takový úhoř živí a co mu tedy nabídnout na háčku? Přirozenou potravou jsou pro něj v našich tocích drobné rybky, které vyslídí v jejich úkrytech pod kameny, raci, škeble, vzácně konzumuje i uhynulé nebo utopené drobné suchozemské živočichy. Po větším dešti bývá hodně aktivní a vyhledává spláchnuté červy, brouky, larvy, měkkýše, v období tření jiných ryb s oblibou požírá jejich jikry. Velký úhoř se klidně zasytí i menším příslušníkem svého vlastního druhu.

Takže za nejlepší nástrahu na úhoře u nás určitě platí pořádná rousnice, klidně napíchneme i dvě - úhoř hltá rychle a i s jeho poměrně malou tlamkou do sebe rychle nasouká docela objemné sousto. Nastražování hnojáčků na velký úhořový háček je trochu problém, ale když k rousnici přidáme hnojáčka, je to už nástraha dostatečně objemná a hlavně o ní úhoř s jeho dokonalým čichem bude rychle vědět i na velkou vzdálenost. Doporučovány jsou také pijavky, ale potom je třeba kousek před háčkem umístit polystyrénovou kuličku, která udrží pijavku nade dnem a nedovolí jí ukrýt se pod kameny. Navíc pozor, některé druhy pijavek jsou chráněny. A příjemné to nastražování taky není. Někteří z mých kamarádů se zapřísahají, že úhoře ulovili i na slimáky, ale sám takovou zkušenost nemám. Možná je to proto, že na ně prostě nechytám. Použít je možné i larvy vodního hmyzu, málokdy ale najdeme ty velké, které by pro úhoře byly správnou delikatesou.

Od poloviny června můžeme použít i mrtvou rybku (živou nedoporučuji), případně ocásek nebo seříznutý filet z větší nástražní rybky.

Z dalších doporučovaných nástrah podle mého názoru stojí za pozornost drůbeží játra, rozmrazené krevety nebo další plody moře. Pokud máme vyhlédnuté místo, můžeme pár dnů před lovem na něj "naučit" úhoře prokrmováním kousky nasekaných ryb nebo rousnic.

Žáby, mihule a krtonožky jsou chráněné, ty nechme na pokoji, ano? 

Hájení úhořů

Rybářský řád nám jasně říká, že: "od 1. září do 30. listopadu je v rybářském revíru hájen úhoř říční (Anguilla anguilla)". Není to dlouho, co bylo tohle hájení zavedeno (stalo se to v roce 2004 na podnět Evropské rybářské aliance) a abych pravdu řekl, moc logicky mi nezní. Vždyť úhoř se od nás do moře prakticky nedostane, k rozmnožení populace tedy už nepřispěje. A září bývalo ještě na lov úhořů dobrým obdobím, na to jsem dosud nezapomněl. Přitom evropské státy nejsou v otázce hájení úhořů ani nijak jednotné...no, třeba to někomu jednou dojde a postaví se té podivné vymyšlenosti. Nebo mi to někdo dokáže logicky vysvětlit?