Výroba vlastních zátěží

Za ty roky co chytám na plavanou, jsem měl možnost vyzkoušet desítky různých druhů olůvek. No a samozřejmě jsem za tu dobu už slušnou řádku olůvek potrhal. K vlastní výrobě olůvek mě ovšem nepřipomnělo to, že bych ušetřil nějakou tu korunu, ale především možnost výroby vlastního tvaru i gramáže olůvka.

Velmi rád chytám na plavanou Parmy a jednou jsem se setkal s olůvky, které se dokonale klouzaly po dně, nijak se nezasekávali, výborně brzdili celou sestavu a společně s rozprostřením broků po návazci se mi s lovem těchto říčních královen opravdu dařilo. Na tento druh olůvek jsem ovšem už později nenarazil, jelikož jsem je objednával z jednoho anglického eshopu a u nás o nich nikdo nevěděl. Jediné co mi tedy v dané chvíli zbylo, bylo to, že jsem se musel pokusit o vlastní výrobu.

Materiály, které budeme potřebovat k výrobě olůvek

• Ze všeho nejdříve samozřejmě potřebujeme samotné olovo a tak můžeme šáhnout například po staré trubce a různých nevyužitích zbytků olov. Kolikrát jsem použil i zbytky ve kterých byla i spousta nečistot, které ovšem vlivem tavení zmizeli. Většinou totiž po roztavení tyto nečistoty zůstanou plavat na povrchu. 
• Dále budeme potřebovat drát na očka zátěží a ten může být buď ocelový nebo měděný a nejlépe o průměru 0,7 až 1mm. 

Nářadí, které budeme potřebovat k výrobě olůvek

• Nádobu ve které bude docházet k roztavení olova. Nejlepší jsou přímo nádoby určené pro tavení olova, pokud ovšem něco takového nemáte, bude vám stačit pouze stará konzerva. V případě použití plechovky je nutné na jejím okraji udělat hubičku, která bude sloužit k lehčímu nalévání kovu a také plechovku opatřit rukojetí, kterou můžeme udělat například z drátu. Nutné je pamatovat také na to, že lze s plechovkou pracovat pouze za pomocí kleští a s nutnou dávkou veliké opatrnosti, což není jen a pouze u práci s plechovkou, ale mimo jiné také při celém procesu odlévání. 
• Sikokleště, které vám pomohou s bezpečností a spolehlivým odléváním forem, sevřením jejich polovin a podobně. 
• Dále také štípací kleště, které použijeme v případě čištění samotných odlitků, otřepů či odstranění nálitků. 
• Samozřejmostí je také nůž, které může mít stejné využití jako štípací kleště. - Určitě nesmíme zapomenout na nádobu s vodou, která nám bude sloužit pro chlazení již odlitých zátěží a občas se nám může hodit také k chlazení rozpálené licí formy, tedy za předpokladu, že je z kovu. Sádrové formy je nutné chladit vzduchem a tak proces chlazení logicky trvá o něco déle. 
• Drát, kterým lze vytvořit středový otvor v zátěžích. Nejlépe o průměru 1 až 1-3mm. 
• Hadr pro utírání. 
• Bezpochyby také ochranné brýle, což je jedna z věcí, bez kterých bychom rozhodně neměli začít pracovat. Jednou se mi například stalo, že jsem nalil roztavené olovo do formy, která nebyla suchá, a samozřejmě došlo k rozprsknutí olova všemi směry. Tehdy v mých začátcích jsem měl veliké štěstí, že mě tato kapička nezasáhla do oka, to by byla pořádná komplikace. Je tedy dobré těmto problémům předcházet a jednoduše použít ochranné brýle. 

Formy na zátěže

Samotné formy na zátěže mohou být moduritové, sádrové a nebo ty nejpoužívanější kovové. Forma je bezpochyby to nejdůležitější co budeme při odlévání potřebovat. Materiálů a možností pro výrobu forem je hned celá řada a liší se především v cenových hladinách. Největší životnost mají kovové formy, které já osobně považuji za nejlepší. Největší nevýhodou těchto forem je to, že nejsou tolik dostupné a samotná předloha pro jejich výrobu musí být dokonale zpracována. Když si to tak přeberu, tak se ve své podstatě jedná o výkresy, stejně tak jako byste navrhovali konstrukci auta, ale teď mírně přeháním. Tou nejsnadnější volbou je výroba forem sádrových. Když to řeknu stručně, postupuje se tak, že se nádoba naplní sádrou, poté se do ní vtlačí vzorová zátěž a po následném zatvrdnutí se už jen z formy vyklepe ven. Pak už samotnou formu můžeme rovnou použít. Tou nejlepší volbou je ovšem vytvořit si vlastní nákresy a nechat si tyto formy zhotovit například z mosazi. I kdybyste za to měli utratit nějakou tu korunku, můžete si být jisti, že se to ve výsledku vyplatí a budete tuto formu moci využívat nekonečně dlouho.

Konečně postup výroby olůvek

1. Před začátkem lití olova je potřeba se také připravit. Možná vám to bude připadat jako vtip, ale začněte už se samotným výběrem místa. Můj známí zátěže odléval v kuchyni, dokud ho manželka nemilosrdně po jedné nepovedené akci vyhodila. Nejlepší je tedy mít k dispozici nějakou dílnu, sklep či garáž. Možná se budete divit, ale olovo se taví velmi dobře a dokonce se vám to může povést nad pouhým plamenem svíčky. Pro tavení tedy můžete použít kamna, vařič a zkrátka jakýkoliv oheň. Nezapomeňte také na to, že je potřeba mít k dispozici dobrý, stabilní stůl i židli. V případě, že se vám něco bude kolíbat, tak nic netrefíte. Je potřeba maximální soustředěnost a klid. Na stole by také měla ležet již dopředu nějaká podložka z kovu a až na ní bychom měli pokládat samotnou formu. Další nářadí a pomůcky pro práci bychom si měli umístit například na vedlejší stolek. Nářadí by mělo být po ruce, ale zároveň by vám nemělo vadit a nijak omezovat při práci. No a tou poslední věci v přípravě a zároveň tou nejdůležitější, která už vám něco řekne na rozdíl od několika řádů rád popsaných výše je nasekání olova sekyrkou na menší kousky, které by se měli vejít do tavící nádoby. Připravené byste měli mít i očka za drátu v případě, že je máte v plánu použít. V průběhu lití už by totiž nebyl čas na samotné tvarování drátků. 
2. Dalším bodem je zahřátí formy. Nesmí být studená, ale zároveň ani přehřátá. Nejlépe to odhadnete v průběhu práce a časem se to tak snadno naučíte sledovat. 
3. Nyní jsme u procesu odlévání. V případě kdy chceme do olova umístit drátěné očko, musíme nejprve samotný drátek do formy vložit a teprve poté sestavit formu. To všechno provedeme ještě před zahřátím. Odlévání typických a jednoduchých tvarů není žádná věda a tak stačí do formy vložit pouze středový drát, který nám zajistí vytvoření otvoru na vlasec. Poté do formy nalijeme olovo, a jakmile kov ztuhne tak můžeme formu společně s jejím obsahem umístit do nádoby, ve které máme vodu. Následně vezmeme utěrku a zátěž vyndáme. 
4. Následuje čištění odlitků, které spočívá v tom, že očistíme nálitky a většinou další úpravy už nejsou potřebné. Tam kde je očko zapuštěné se musíme snažit o spolehlivé odštípnutí, které nezanechá žádné ostré tvary. 
5. Pár rad na závěr. Je dobré zátěže později natřít například tmavou barvou. Dle mého názoru je lepší tmavá nežli stříbrná, která může ryby plašit. Vůbec nejsnadnější řešení je to, že olůvka vložíme na několik dní do vody s octem, kde chytí ten správný tmavší odstín.