V únoru lákají úplavy

Každý rybář ví, co je to "úplav", případně ouplav, vracák, točák a kdovíco ještě. V technické definici se jedná o "oblast zvířeného proudění za překážkou", ovšem to zní trochu škrobeně, i když asi správně. Pro rybáře je to prostě místo, na kterém jeho zrak zálibně spočine a hned začne odhadovat, jaká je tady asi hloubka, jaké je složení dna, zda ve vodě pod  hladinou číhají nějaké ze břehu neviditelné závady a překážky, začne prostě hloubat, jaké ryby se tu zdržují a jak na ně. Úplavy jsou místem, kde se ukládá velká část rybí potravy, unášená proudem, zbytek tady třeba jen nějakou dobu víří ve vodním sloupci a potom je unášen dál. Rozhodně se jedná o výborné místo k rybaření a ryby tady nemusejí vydávat příliš energie na překonávání prudkého proudu.

I proudomilné ryby se přes zimu zdržují v úplavu

Není to jen dostupnost potravy a malý výdej energie, i dravci zde vyhledávají menší rybky, sloužící jim za kořist a pokud voda není příliš ohřátá slunečním svitem (jak k tomu dochází v letních měsících), je v úplavu i dostatek kyslíku, takže se tu zdržují i například pstruzi. Prostě pro toho, kdo umí "číst vodu", je právě úplav u břehu nebo za přírodní překážkou ideálním místem k lovu mnoha druhů ryb. Tohle místo je možné prochytat systematicky se splávkem nebo do něj nahodit klasicky "na těžko", případně to zkusit s feederovým krmítkem. Úplavy přinášejí v pokročilejší sezóně úlovky i milovníkům přívlače a muškařům, je to prostě slibné místo, které bychom rozhodně neměli míjet bez povšimnutí. V úplavu také nejčastěji uvidíme sedět i rybáře s velkou kačenou a nástražní rybičkou.

Za kterými rybami do úplavu za konci zimy

Dravci i pstruzi mají zatím od nás pokoj, ale můžeme se zaměřit na kaprovité ryby, které zde odpočívají a často se o potravu více či méně aktivně zajímají. V úplavech se zdržují proudníci a tloušti, kteří jsou při chuti po celý rok a naše nástrahy určitě brzo objeví, jen nesmějí dříve odhalit naši přítomnost. Spolu s mimořádně opatrným (a již hájeným) bolenem je právě větší tloušť jednou z nejopatrnějších ryb. Když poplašíme byť jen všudypřítomnou a všetečnou, stále hladovou tlouští drobotinu, jejich úprk varuje i velké ryby a záběru se od nich už nedočkáme, ačkoli na místě jsou v hojném počtu. V horní části vodního sloupce se občas pohybují oukleje, které jsou také při chuti, ale i ty se v chladné vodě někdy stahují do hlubších míst. Takže i v chladném únorovém a pozvolna se oteplujícím březnovém počasí je třeba se u vody pohybovat obezřetně a krýt se. Keře a stromy jsou zatím bez listí,což nám tento úkol ještě ztěžuje. Plotice a podoustve se drží ve střední a spodní části vodního sloupce, ale i tak při lovu dbáme také na to, aby se naše silueta nerýsovala proti světlé obloze, jakýkoli pohyb potom totiž ryby snadno zaregistrují i v hloubce. U dna máme šanci i na záběr parmy, která zůstává aktivní i přes zimu, v úplavech lze ulovit i kapra, cejna, na hranici úplavu a proudu podoustev nebo ostroretku.

Krmením určitě nic nezkazíme

Lehkým prokrmením můžeme pochopitelně jejich zájem o potravu probudit a zvýšit. Krmná směs pro lov na plavanou by měla být připravena v podobě menších kuliček (přibližně ve velikosti pingpongového míčku), které nahodíme nejen do samotného úplavu v místech, kde se voda vrací a točí stále dokola, ale i do proudu nad úplav. Tak dojde k tomu, že krmení, které se hned po dopadu do vody začne uvolňovat, je unášeno zcela přirozenou cestou tam, kde proud nese i přírodní potravu. Na hraně proudu a klidné vody mnohdy ryby na lákavá sousta čekají a tady potom povedeme i splávek s nástrahou. Často je právě tento způsob nabídky úspěšnější než nechat jen splávek kroužit ve středu úplavu. To je sice nenáročné (můžeme prut i opřít nebo položit do vidliček), ale cílíme tam spíš na odpočívající ryby v nejklidnější vodě. Ovšem ty, které mají o potravu výraznější zájem, si pro ni občas vyjedou i kousek do proudu, zdržují se tedy právě na rozhraní klidné tišiny a táhnoucí vody.

Rozhodneme-li se lovit na položenou, místo klasické sestavy bych doporučil lehčí náčiní nebo spíš využít jemný feederový proutek a spolehnout se na to, že citlivá špička nám dá vědět o každém záběru. Složení krmné směsi bude prakticky shodné jako při krmení na plavanou - základem tedy bude hlína a strouhanka, k nimž přidáme pšeničný nebo ječný šrot, rozmačkané granule nebo pelety a můžeme přidat i povařenou a mačkanou kukuřici, která se dobře uvolňuje a nese s sebou pachovou stopou. Použití aromatických přísad a dipů zvýší v určité míře přitažlivost nástrahy, nesmíme to ale přehnat. Potom by byl efekt zcela opačný a drahou esenci bychom tudíž vyplýtvali zcela zbytečně. Méně je prostě (při "ovonění" krmné směsi) často více, jak říká staré přísloví. Do krmné směsi se vyplatí přidat právě to, nač budeme lovit, tedy například kukly a bílé červy, nasekané hnojáčky nebo kousky žížal, případně namačkané roztrhané kousky bílého pečiva nebo těstoviny.

Co napíchneme na háček?

Nástrahy živočišného původu jsou pro většinu ryb při zimním a časně jarním rybolovu nejlákavější, ačkoli ani tohle neplatí vždy bez výjimek. Ovšem pokud máme ještě uložené larvy chrostíků, zásobu kopaných žížal nebo hnojáčky, osobně bych tyto nástrahy ve většině případů preferoval. Ale ani napařený a slisovaný rohlík, ze kterého vykrájíme nebo natrháme malé kostičky, případně správně uvařená kolínka (kterými jsme předem provnadili) nejsou bez šance na úspěch. Počítejme s tím, že záběry budou jemné a opatrné při plavané i na feeder, takže zasekávejme při každém náznaku záběru, v zimě prostě žádnou "jízdu" s ječícím navijákem čekat nemůžeme.