V létě je čas línů

Uvědomujete si občas, že v honbě za kapitálními úlovky, kterými jsou především populární kapři a dále štiky, sumci, jeseteři... prostě ryby, které dosahují velkých rozměrů a patří mezi ty nejznámější, tak trochu zapomínáme na další tradiční české ryby? Jednou z nich je bezesporu klenot našich rybníků, pískoven, slepých ramen a zapomenutých tůněk - lín obecný. Tahle kaprovitá ryba má ale stále své kouzlo a tam, kde se doposud hojněji vyskytuje, bychom na ni rozhodně neměli zapomínat. Tím určitě nemyslím zvýšit konzumaci línů (ačkoli mezi labužníky patří právě lín k jedné z nejvyhlášenějších lahůdek), spíš bychom si měli občas udělat čas a zkusit nějakého nazlátle hnědavého fešáka chytit.

Tak tohle je, prosím, lín obecný (Tinca Tinca)...

Lín je jednou z kaprovitých ryb, které vyhledávají klidné, stojaté nebo jen pomalu táhnoucí úseky a pokud je tady hodně vodního porostu v podobě leknínů, stulíků, rdesna nebo aspoň vodního moru, jsou na takových místech ještě spokojenější. Dávají přednost hlubším místům, ale dva nebo tři metry jim bohatě postačí. Lín má poměrně malé oči a zrak není jeho silnou stránkou, vždyť prakticky celý život stráví ve spodní části vodního sloupce. Ovšem bohatě to dohání čichem, ve kterém se mu vyrovná snad jen úhoř. Koutky tlamky zdobí dva krátké hmatové vousky a celý povrch zaobleně tvarovaného těla je pokryt silnou kůží s vrostlými malými šupinami. Díky silné vrstvě slizu na povrchu celého těla se může bez problémů obratně proplétat mezi vodními rostlinami, zatopeným rákosím a dalšími překážkami. Je sice poměrně náročný na čistotu vody, ale nízký obsah kyslíku mu nevadí. Dobře prospívá i v místech s nánosem bahna na dně, vyhledává v něm s oblibou drobné vodní živočichy. Všeobecně lze říci, že se jedná o všežravou rybu, která dává v případě možného výběru přednost živočišné potravě, můžeme mu ale s úspěchem nabídnout i nástrahy rostlinného původu. Pokud budeme lovné místo prokrmovat, zlákáme často i několik línů během chvilky, aniž bychom měnili stanoviště. Žije nejčastěji samotářsky nebo v menších hejnech, běžně dosahuje délky kolem pětatřiceti centimetrů, největší zaznamenané úlovky měřily dokonce přes šedesát centimetrů, v zahraničí se ulovily i ryby, dosahující kolem 80 cm.

Jak na ně?

Pro mě je nejoblíbenější rybolovnou metodou na líny lehká plavaná, prostě taková pohoda u vody, pruty můžeme umístit do vidliček a jen v poklidu sledovat nápadně zbarvené kuličky na anténkách splávků. Při lovu línů je třeba pečlivě v lovném místě změřit hloubku a nastavit potom sestavu tak, aby nástraha byla těsně nade dnem nebo se ho dotýkala. Záběr se projeví většinou jemným ťuknutím, po němž následuje u červů opakované přitopení splávku při polykání nástrahy, u těsta, kolínek nebo pečiva občas i lehký rozjezd s nástrahou směrem do strany. To je ten pravý čas na zásek, aby menší rybka zbytečně nespolkla nástrahu příliš hluboko. Je třeba použít jemný plavačkový prut s menším navijákem, tenký vlasec (stačí 0,15 mm) a dobře vyvážený splávek, nosnost 2 gramy nebo méně bohatě postačí. Líny totiž budeme prakticky vždy lovit kousek od břehu, chytit je kdesi na volné vodě je spíš rarita. Menší háček z tenkého drátu umožní napíchnout i drobné hnojáčky, larvy hmyzu nebo patentky, navíc snadno pronikne do tuhého, jakoby kožnatého pysku ryby.

Pro lov na položenou lze použít tradiční sestavu, ale záběry línů bývají opatrné, takže mnohem efektivnější bude lov na lehký feederový prut s tou úplně nejjemnější špičkou. Pro místa s vyšší vrstvou bahna nebo tlejících usazenin umístíme návazce dostatečně vysoko nad krmítko, případně můžeme použít i nástrahy, které jsou lehčí než voda. Právě použití citlivých feederových špiček nám dává šanci zaregistrovat i ty nejopatrnější záběry, na které je lín přímo mistrem. S línem zpravidla nevedeme příliš dramatický souboj, ačkoli větší ryba se dokáže bránit stejně silným tahem, jako například kapr. Ovšem lín nepodniká dlouhé výjezdy a bojuje o svobodu na několika metrech čtverečních. K vylovení doporučím podběrák, udržet kluzkého lína v ruce není nic snadného a při použití písku, hlíny nebo příliš silném stisku bychom rybu nejspíš nenávratně poškodili.

Kam na líny vyrazit

Kdepak, tipy nehledejte na internetu, o tohle tajemství se asi těžko někdo podělí s anonymní veřejností. Zapátrejte spíš mezi rybářskými kamarády, zda se někdo z nich lovu této ryby věnuje a poproste ho, jestli by vás někdy nevzal s sebou. Opravdový kamarád to možná pro vás udělá a tím máte z poloviny vyhráno. Jinak totiž nezbývá, než hledat a zkoušet, což vyžaduje i slušnou dávku trpělivosti, někdy totiž líni prostě neberou a jen tak odpočívají u dna. Když jsou aktivní, velmi často je prozradí drobné bublinky, které uvolňují při rytí ve dně a hledání drobných živočichů.

Pokud najdeme pěkné místo, kde se líni vyskytují a ono nám v průběhu sezóny zaroste vodní zelení tak, že už není prakticky možné nahodit, můžeme si takové místečko pomocí hrábí na dlouhé násadě vyčistit, líni se neodstěhují a už druhý den budou zase tady, navíc připraveni na braní.

Zacházení s ulovenými líny

Pro mě zůstává lín takovou roztomilou zlatou rybkou a neponechávám si ho, vždyť i přes občasné výjimky je těchto krasavců v našich vodách stále méně. Mizí slepá ramena a meliorují se opuštěné tůně, lín prostě ztrácí své přirozené prostředí. Ale abych to řekl na rovinu, lína mi je tak nějak v koutku duše i trochu líto, vždyť má v přírodě stále za zády (tedy vlastně za ocasní ploutví) nelítostné predátory v podobě štik a sumců, navíc je některými rybáři používán i jako neodolatelná nástražní rybku pro lov právě těchto dravců. Ani zákonná míra se k línům nechová moc přátelsky, těch povolených dvacet centimetrů (!) je skutečně hodně nízko nastavený limit. Kdepak, lín pro mě zůstane tou kouzelnou zlatou rybkou z dětství, jen promluvit a zeptat se na první ze tří přání...