Typy muškařských šňur a jejich vlastnosti

Umělou mušku dopravujeme na místo určení nejčastěji pomocí muškařské šňůry. Existují i další varianty, ale to už ono "pravé" muškaření není. Muškařská šňůra prošla dlouholetým vývojem a stále se objevují nové typy, používají se vylepšené materiály a mění se tvar i profil šňůry. Prostě to elegantní házení (pokud se to tedy umí) k muškaření patří a rybáři si vybírají vždy tu nejvhodnější šňůru, která dokonale spolupracuje s akcí prutu, vyhovuje na jeho délku, volbu ovlivňuje i charakter revíru a další podmínky. Podívejme se tedy na používání muškařských šňůr a vhodnost jejich použití trochu zevrubněji...

AFTMA je základem

Pod tímto velmi často používaným a při výběru náčiní potřebným označením (zkratka AFTMA znamená American Fishing Tackle Manufactures Association) najdeme rozdělení muškařských šňůr (jsou tak označovány i pruty - u nich AFTMA znamená doporučenou hmotnost používané šňůry) do hmotnostních kategorií. Jedná se o hmotnost prvních 30 stop (tedy v metrické soustavě 9,14 metru) muškařské šňůry, kdy se nebere v úvahu při měření kónicky zúžená přední část šňůry. Základní značení bylo původně nastaveno od nejlehčích šňůr s označením 0, časem se ale pro nově vyvinuté techniky (sem patří například francouzská nymfa) objevily i ultralehkoučké šňůry s označením 00 nebo dokonce 000. V našich podmínkách se nejčastěji používají pro běžné chytání šňůry v kategorii AFTMA 3 až 6, pro lov se streamery 7 až 8, pro lov s dvouručními pruty a pro chytání na moři se občas používají i šňůry o vyšší AFTMA. Číslování je běžně používáno do kategorie 12, vyrábějí se ale občas i šňůry v hmotnosti až AFTMA 15. Jedná se spíš o orientační značení, nemáme nikde danou záruku, že dvě šňůry se stejným označením AFTMA se budou na prutu chovat opravdu stejně. To už musíme doladit srovnáváním a zkoušením. Pro orientaci uvádím hmotnost oněch měřených 30 stop u běžně používaných šňůr:

Jedná se o hodnoty pro jednoruční pruty, u prutů typu switch a dvouručních je to trochu jinak

Podélný profil ovlivňuje házení

Tvar šňůry není většinou rovný (pokud se setkáme s paralelními šňůrami, označovanými L (Level), hodí se spíš jen jako running pro takzvané "střelné hlavy", o nich se zmíním dále), kvůli zlepšení házecích vlastností dostaly muškařské šňůry mnoho různých podob. Pro lepší vedení a dokonalé položení se začaly používat šňůry s oboustranným ujímáním (označované DT - Double Tapered), které jsou velmi rozšířené a oblíbené. Jejich všeobecně známou výhodou je to, že po opotřebení jednoho konce můžeme šňůru obrátit a používat ten druhý, který bývá ve stejném tvaru. To znamená dvojnásobnou životnost šňůry, což při poměrně vysoké ceně může být pro mnohé rybáře zajímavé. Další, ne tak známou předností oboustranně ujímané šňůry je mnohem snazší a přesnější nahazování při použití valivých hodů, které využijeme hlavně při nahazování na menších, zarostlých vodách, kde za sebou nemáme dost prostoru pro klasické házení.

Existují i oboustranně ujímané šňůry, které mají každá konec v jiné AFTMA kategorii, takže je lze po obrácení použít na jiný prut nebo za odlišných podmínek (při větrném počasí se smíříme i s kratšími hody, hlavně, že je šňůra ve vzduchu ovladatelná). Ovšem je to výhoda spíš teoretická, neznám nikoho, kdo by byl ochoten u vody šňůru obracet.

Velkou oblibu dosáhly v poslední době šňůry typu WF (Weight Forvard), které bývaly dříve označovány trochu strašidelným termínem "kyjovité". Ono na tom sice s ohledem na tvar něco je, ale ten název budí dojem, že při dopadu nadělá taková šňůra rachot jako vržený kyj. A to není vůbec pravda, koncová část bývá většinou u šňůr pro běžné chytání stejně pozvolna ujímaná, jako je tomu u oboustranně ujímaných šňůr. S touto šňůrou dohodíme dál a s vynaložením méně sil. Existují ale i šňůry s výrazně zesílenou koncovou částí (těsně před finálním zeslabením), které se označují jako Heavy head a hmotnost je u nich výrazně soustředěna do přední části. Ty umožňují snadné "odstřelení" šňůry tam, kde máme za sebou málo místa.

Další specifickou kategorií jsou střelné hlavy (SH), které se používají v kombinaci s runningem (tenkou paralelní šňůrou bez tvarové paměti). Nad hlavou vodíme pouze střelnou hlavu a zbytek runningu máme připraven v košíku (nebo vymotán na břeh či do vody) pro odhození, kdy hmotnost hlavy (mnohdy má délku jen okolo pěti až šesti metrů) táhne running za sebou. Využívají se hlavně při mořském muškaření ze břehu a při lovu dravců s velkými stramery.

Zmínit je třeba i speciální šňůry, mezi které patří typ Skagit a Spey Line. Ty se používají hlavně na jezerních prutech a při lovu s dvouručními pruty a pruty stylu switch, existují ale už i varianty pro jednoruční pruty.

Materiál a plovací vlastnosti

Jádro muškařské šňůry ovlivňuje její tvarovou paměť (velmi nežádoucí efekt), je tvořeno nejčastěji pletené, což zaručuje u šňůry větší poddajnost a dostatečnou pevnost. U některých (nejčastěji intermediálních) šňůr se občas setkáme i s monofilním jádrem, které má určitě smysl u průsvitných šňůr, bývá ale spíš důvodem ke zlosti, protože (hlavně za nižších teplot), protože působí vysokou tvarovou paměť, takže házení s takovou šňůrou bývá spíš masochismus.

Při házení má velký vliv i materiál, z něhož je šňůra vyrobena, dále také typ jádra a povrch samotné šňůry. Že se snadněji hází s potápivými šňůrami (S), to je celkem logické, při stejné hmotnosti mají značně menší průřez a nekladou takový odpor vzduchu, což ovlivní maximální odhoz i přesnost umístění hodů. Šňůry kombinované (F/S), u nichž je potápivý konec spojen s plovoucím tělem, ty jsou někdy naopak na házení těžkým oříškem, protože se každá část šňůry při hodu chová trochu jinak a není je možné příliš elegantně vodit, hodí se ale výtečně pro lov se streamery a také pro některé nymfovací techniky. Plovoucí šňůry (F) se zase mnohem snadněji zvedají z vody, nemusíme je před dalším hodem tolik zkracovat, abychom je mohli vyšlehnout do vzduchu. Intermediální šňůry (I) mají hmotnost, která přibližně odpovídá hmotnosti vody a tudíž nepůsobí rušivě na hladině a přitom se nijak rychle nepotápějí.

Na házení má obrovský vliv samozřejmě kvalita i tvar povrchu muškařské šňůry. Čím je povrch hladší, tím lépe šňůra klouže očky a dohodíme dál, o tom není pochyb. A někdy ten metr nebo dva bývají moc důležité. Mazání šňůry není moc prospěšné, protože mazivo nabírá na sebe i drobný prach a další nečistoty, tudíž po určité době taková šňůra v očkách spíš drhne a lepí. Lepší je šňůru občas omýt vlažnou mýdlovou vodou. Tvrdý povrch má nižší tření, ale zase taková šňůra mívá větší tvarovou paměť. Možná se ještě dočkáme dalších překvapení, zatím výrobci přišli se šňůrou o průřezu Ridge, připomínajícím ozubené kolečko (kdy se výrazně zmenší třecí plocha) a s takzvaným profilem žraločích šupin (Shark Skin), u něhož povrch tvoří struktura, napodobující překrývající se šupiny. Ovšem všechny šňůry s podélně vroubkovaným povrchem mají tu nevýhodu, že jsou trochu nepříjemné do ruky.

Tak už víte, jakou šňůru si vybrat?