Treska na majáku

A je to tady. Vítr se konečně po 2 dnech více uklidňuje, již prosvítá mezi ustupujícími mraky sluníčko a my konečně můžeme vyrazit dále z našeho fjordu. Vhledem k velikosti lodě, no spíše loďky a 15 HP motoru, který nás ovšem po celý pobyt nezklamal, vybíráme místa sice vzdálenější od břehu, ale zároveň na bezpečný dosah. Během asi 2 hodin lovu vláčíme spíše menší tresky obecné do 50 cm, nějaké měnší polaky a kelery. Pomalu tedy během lovu také sleduji změnu počasí, krásně vystupující sluníčko a naopak ustupující sílu větru a asi po 3 hodinách lovu, jen tak do slábnoucího větru prohodím „Hoši jedeme na maják“.

Netušil jsem, že reakce ostatních členů posádky bude tak okamžitá a než jsem stačil vyvláčet svoji nástrahu z vody, ostatní 2 členové posádky již trpělivě seděli a byli připraveni k odjezdu.

Startuji tedy motor a vyrážíme. Při vyplutí z ochranného pásma fjordu to sice trochu v lodi háže, ale nejsme již v Norsku poprvé a tak spolehlivě asi po hodině plavby se přibližujeme k majáku. Táhne se od něj lavice v šířce 300 m s hloubkou cca 20 m a následně klesá až na dno fjordu do cca 200 m hloubky. Sluníčko se pomalu prodírá, ale je stále pod mrakem, tak nastražuji na 20 g hlavičku malého světle zeleného tvistera. Záběry na hraně pobřeží majáku a dna protáhlého do 20 m hloubky na sebe nenechají dlouho čekat a tak jako první vytahuji slušnou tresku polak 60cm. Následují ještě 2 tresky obecné, 55 a 62 cm a jsou úspěšní i kolegové na lodi a zdolávají podobné velikosti ryb. Při stále foukajícím větru a probíhajícím driftu jsme ovšem během pár minut mimo zónu, kde bychom si přáli lovit a dno klesá na 50,100 a více metrů. Právě při klesání z lavice 20 m do větší hloubky jsem si všimnul záběrů menších kelerů a také jsme jich asi 6 ulovili. Přejíždíme tedy zpět a celá situace se opakuje se střídavými úspěchy. Přemýšlím, že při domto driftu, velikosti jemného vláčení a 20 g hlavičce ovšem nedostanu nástrahu do potřebné hloubky na hranu lavice ve 20 m, kde jsme chytili ve sloupci malé tresky tmavé a kde si myslím, že by také pod nimi mohla číhat větší ryba.

Zkouším tedy navázat nástrahu na hranici možností mého náčiní, protože vláčim s 50 g vláčecím prutem a měnším navijákem s pletenkou na 7 kg. Vytahuji z krabičky 40 g hlavičku, k tomu vzhledem k vystupujícímu sluníčku ztmavuji barvu twisteru při mém výběru na tmavě oranžovou a jdu na to. Již při 1. náhozu ještě s lodí v zákrytu pobřeží majáku jsem schopen nástrahou osahat dno a také po několika otočkách navijáku přichází záběr, opět z kategorie předešlých ryb. Při vzdalování se od pobřeží majáku a driftu lodě je dosažení dna každým metrem težší a težší. Odhaduji, že již by jsme mohli být někde na hraně lavice a tak nechávám nástrahu volně s mírným přibrzděním mezi prsty klesat a při tom kontroluji a pozoruji na špicce prutu, jak se ji pokoušejí zhltnout neodbytní kelírci.

Konečně dno ve hloubce asi 20 m, ale vzhledem k driftu lodi mám vymotáno z malého navijáku asi přes 100 m šňůry a již moc jí není nazbyt. Překlapuji naviják a začínám pomalu navíjet. Po asi 5 otočkách navijáku přichází mírný zobanec do nástrahy, který zasekávám, ale do prázdna. Nedá mi to, záběr byl úplně jiný, než které jsem zaznamenal a tak kontroluji množství šňůry na navijáku a rozhoduji se toto tajemné zobnutí zkusit prozkoumat, popouštím tedy z navijáku nějakých 10 m a nechávám nástrahu znovu klesat. Překlapuji naviják, nestihnu ani otočit 3x kličkou, když opět přichází jemné škubutí. Nyní již nezasekávám, ale pozastavuji navíjení a jemné škubnutí se mění na zavěšený autobus na druhé straně prutu. Přisekávám a začíná tanec. Ryba zprudka vyráží a vzhledem ke kapacitě cívky, drifu lodě vím, že jediná moje šance je okamžitě nastartovat motor a vyjet k rybě naproti. Držím tedy prut v jedné ruce, druhou startuji motor a kolegům hlásím „krásná ryba, pruty ven“. Okamžitě vyrážím k rybě a podaří se mi zkracovat vzdálenost a navíjet chybějící metry šňůry zpět do navijáku. Trošku si oddychuji, ovšem jen na chvíli. Následuje několik desítek neskutečných výpadů, které moje slabé náčiní zvládá na hranici svých možností a ve větru a driftu je to ještě o to složitější.

Krásný boj s treskou obecnou trval cca 60 minut a šlo o neskutečný zážitek. Ryba měřila 117 cm a vážila přes 17 kg. Navijáček vydržel, ale po zbytek pobytu dál již použitelný nebyl, měl celé vložky vymačkané a při posledních minutách zdolávání, kdy jak ryba tak i já, jsme byli značně unaveni, jsem odvíjení vlasce reguloval přitlačením cívky rukou.

Přeju všem podobný zážitek a spoustu krásných ryb, protože vás osvobodí od všeho zlého a přikládám pár fotek této krasavice.