To není úhoř, to je užovka!

Petrův zdar přátelé, od zahájené lovu dravých ryb uběhla již pěkná řádka dní a nám nezbývá než se zeptat, jak vám to šlo? Budeme rádi, když se nám v komentářích pochlubíte svými úlovky či novými poznatky například ohledně vašich oblíbených nástrah či nějakým tím příběhem od vody.

Inzerovat zde

Pokusíme se tak zvednout náladu těm, kteří mají aktuálně úplně jiné starosti a rybaření bohužel musí na nějaký čas do ústraní. Vždyť i samotné čtení osobitého příběhu od vody dokáže v člověku vyvolat vzpomínky a na nějaký čas ho zatáhnout alespoň v myšlenkách tam, kde to má nejradši.

A abych nebyl pozadu ani já, podělím se s vámi o příběh jak jsem zapřáhl hada. To bylo totiž tak, že jsem bezmezně hodiny házel a měnil nástrahy až konečně přišel kontakt. Přizvedávám prut a moje rybářská duše se začíná radovat, jelikož konečně cítí odpor. Když pak v dáli vidím hadovité tělo, tak se adrenalin v krvi stupňuje o to rychleji. „Jo! Já mám asi úhoře“, říkám radostně svému kamarádovi, který chytá jen kousek vedle mě. On reaguje typickou odpovědí „to si děláš srandu?“.

Poté co ovšem vysněného úhoře na přívlač přitahuji blíže ke břehu, tak se začíná rozléhat škodolibý smích mého kamaráda a já jen nevěřícně kroutím hlavou. Tak to hold nebyl úhoř, ale užovka. Neutuchající smích však vzápětí po několika náhozech ztichnul, jelikož cítím na svém lehkém přívlačovém prutu opravdu pěknou rybu. Pohodově stíhám reagovat i hláškou „tohle jestli bude užovka, tak má přes metr“ a pokračuji ve zdolávání. Po několika nádherných a adrenalinových minutách boje však přitahuji ke břehu sumce a děkuji svatému Petrovi za krásné překvapení.

Buďte silní, buďte zdraví a ať vám to jezdí přátelé, ahoj!