Ten nedočkavý pocit

Znáte ten nedočkavý pocit plný nadšení a očekávání kdy vyrážíte k vodě a máte úsměv na tváři, aniž byste o tom sami věděli? Tato fotka z Norska to plně reflektuje. Jo, to je přesně ta exploze, kterou rybář zažívá a to ještě nemá ani nahozeno.

Kolikrát vidím, jak se rybáři po cestě k vodě zastaví ještě u benzínky pro nějakou tu vodu a kafé, už po příchodu do benzínky jsou z nich cítit aromatické oleje, krmení a kousky boilies, které se vždy nějak dostanou do kapsy. Celkově v kombinaci s kolikrát několika týdny nepraným oblečením se to aroma ve své podstatě docela vyvažuje (když tak se omlouváme dámy). U kávovaru se netrpělivě čeká na ten stroj, až tu kávu v kelímku vyplivne a celou dobu se probírá taktika lovu, když do toho vstoupí další rybář, který si vybírá o stojan vedle bagetu a zahlásí „kam jedete chlapy?“. V tom rázu u kávovaru vzniká debatní kroužek, který ale moc dlouho netrvá, jelikož ani jedna strana nemá zrovna čas si povídat, ačkoliv by chtěla, ale ta touha po tom konečně přijet k vodě, rozbalit vercajk a nahodit je až moc veliká.

Rychle se nasedá do auta a pokračuje v cestě, někdy i přes rychlostní limit i přes to, že si je řidič z Petrova cechu vědom, že kdyby se rozsypal ten kýbl s krmením a kukuřicí či masňáky vzadu v kufru, tak má o nedělní čištění auta dozajista postaráno, nic méně řídí s vědomím, že to dobře zajistil rybářskou židlí a batohem a tak kýbl ve své podstatě nemá kam uhnout i když se řežou zatáčky hlava, nehlava. Situace se opravdu uklidní až po příjezdu k vodě a nasátí té pravé atmosféry po útěku z města. První uklidnění se potom střídá s akcí, dokrmováním, soustředěním a vším co souvisí s činností rybáře. Právě v tom člověk zapomíná na starosti, problémy a užívá si přítomného okamžiku…