Sekavčík horský

• Celoročně hájený
• Minimální lovná délka: nemá
• Chráněný, veden v kategorii “silně ohrožený”

latinsky: Sabanejewia balcanica
slovensky: Pĺž zlatistý
anglicky: Balcan spiny loach
německy: Balkanischer Steinbeisser

řád: Máloostní
čeleď: Sekavcovití

potrava: všežravec
délka života: 4 roky
pohlavní dospělost: 1-2. rok
doba rozmnožování: březen-květen

běžná velikost: 8 až 11 cm
maximum: kolem 12 cm

Rozlišovací znaky

• hřbetní ploutev má 1 – 3 tvrdé paprsky a 4 – 8 (nejčastěji 7) měkkých větvených paprsků
• řitní ploutev 1 – 2 tvrdé a 4 –7 (nejčastěji 5) měkkých větvených paprsků
• prsní ploutev 1 tvrdý a 6 – 9 měkkých a břišní ploutev 1 – 2 tvrdé a 5 – 7 měkkých paprsků
• pro zanedbatelné rozměry se šupiny v postranní čáře, případně nad a pod ní, nepočítají

Čeho si všímat při běžném pohledu

• protáhlé ze stran zploštělé tělo
• malá ústa se 6 vousky
• žlutošedé zbarvení s řádkou větších hnědých skvrn

Rozlišovací znaky při srovnání se sekavcem podunajským

• tmavá poloměsíčitá skvrnka v celé výšce základny ocasní ploutve, která se může dělit na horní a dolní část (sekavec má skvrnku výraznější, ale pouze v horní části ocasního násadce)
• podstatně delší vousky než u sekavce – sahají až na úroveň oka

Popis

Sekavčík horský je jednou z našich nejvzácnějších ryb, vyskytující se možná jen na jediné lokalitě na východě republiky.

U nás probíhá západní hranice areálu jeho rozšíření a těžiště jeho výskytu leží dále na východ – počínaje Slovenskem přes Ukrajinu až na Kavkaz a k Aralskému jezeru. Žije i na Balkáně.

Sekavci přinesli vědcům v poslední době mnohá překvapení a u tohoto druhu je to podobné. Odborníci se dlouhá léta domnívali, že na našem území žije druh Sabanejewia aurata.

Nedávno bylo ale zjištěno, že naše populace označované jménem sekavčík horský patří úplně jinému druhu a to Sabanejewia balcanica. Tento taxonomický problém se promítl i do ochrany této vzácné rybky, protože druh Sabanejewia balcanica vůbec nebyl uveden v textu patřičné vyhlášky a ze zákonné ochrany se těšil na našem území zcela nepřítomný příbuzný druh. Naproti tomu skutečně přítomný druh po nějakou dobu vůbec chráněn nebyl. V současnosti už je tento problém samozřejmě vyřešen.

Na Internetu je možné setkat se i s názvem sekavčík balkánský, což je přepis latinského názvu, česká vědecká literatura se obvykle přiklání k označení sekavčík horský.

Stejně tak existuje nejednoznačnost v anglickém pojmenování – setkal jsem se s označením Balcan spiny loach , Golden spined loach a Goldside loach. Druhý a třetí název ovšem evokují spíše druh Sabanejewia aurata, jehož nejčastější anglická pojmenování jsou Golden loach a překvapivě Goldside loach.

Jak je vidět, názvosloví zkrátka nestačí tempu vědy…

Vzhledově je sekavčík horský velmi podobný sekavci podunajskému. Je to rovněž drobná rybka s tělem stlačeným ze stran a také zbarvení obou druhů je do značné míry podobné. Oba také mají kolem úst šest vousků, přičemž vousky sekavčíka horského jsou zřetelně delší a zasahují směrem dozadu až za úroveň oka. Ploutve sekavčíka jsou v porovnání se sekavcem méně zaoblené, jejich zakončení je prakticky rovné.

Základní barva těla je více našedlá s nazlátlým nádechem v zadní třetině těla, který je více patrný u větších jedinců. Hnědavé skvrny na boku jsou větší než u sekavce a je jich tím pádem méně. Ve hřbetní části jsou navíc celkově výraznější – sekavec má hřbet téměř beze skvrn.

Šupiny se u sekavčíka téměř nikdy nepřekrývají, ovšem při jejich velikosti je využití takovéhoto rozlišovacího znaku dost obtížné.

Velmi spolehlivým rozlišovacím znakem je tmavou skvrna u báze ocasní ploutve, která se ale u sekavčíka táhne ve dvou půlměsíčitých obloucích v celé výšce ocasního násadce, zatímco u sekavce jen v horní polovině (ale zato je výraznější).

Pro sportovní rybáře je sekavčík prakticky neznámou a bezvýznamnou rybou. Žije skrytě na minimálním počtu lokalit, na udici je prakticky neulovitelný a navíc se jedná o chráněný druh.

Délka

průměrná: 8 až 11 cm
obvyklé maximum: kolem 12 cm

Hmotnost

průměrná: 3 až 10 g
obvyklé maximum: do 15 g

Výskyt v ČR

Vyskytuje se v čistých tekoucích vodách s tvrdším dnem od nížin do středních poloh, u nás asi do výšky 600 m nad mořem. Preferuje mělčí úseky, často jen 50 cm hluboké. Dokáže ale žít i ve stojatých vodách – například v záplavových jezírkách kolem Dunaje. U nás byl v 50. letech minulého století doložen z Bečvy u Lipníka nad Bečvou, ale později už nebyl jeho výskyt na této lokalitě potvrzen. V současnosti je u nás známa pravděpodobně jen jediná populace v povodí říčky Vláry na východní hranici naší republiky.

Biologie druhu

Sekavčík horský je stejně jako všichni sekavci rybou žijící u dna. Zatímco mladší exempláře se zdržují raději v blízkosti břehu, kde ryjí v nánosech detritu, starší kusy stojí v proudící vodě na štěrkovitém dně pokrytém jemnými nánosy.

Protože preferuje o něco tvrdší podklad, nezahrabává se tak často jako sekavec podunajský, spíše se jen ukrývá mezi kameny. Jenom na zimu se zavrtává do usazenin dna tak, že mu vyčnívá jen hlava.

Potravou sekavčíka jsou drobné vodní organismy, přičemž se zdá, že se živí o něco hrubšími sousty než sekavec.

O rozmnožování této rybky se ví velmi málo a většinou jde o údaje z východní části areálu rozšíření. Výtěr by měl probíhat od dubna ve 2 až 3 dávkách až do léta, samice běžné velikosti klade 200 – 1800 jiker. Většina autorů uvádí, že třecím substrátem je písčité nebo štěrkovité dno, ojedinělé názory hovoří i o vodním rostlinstvu.

Na našem území prochází západní hranice rozšíření tohoto druhu. Přestože se jedná o druh s původním a dlouhodobým výskytem, zřejmě nikdy nepředstavoval významnou složku vodních společenstev a jeho vymizení by možná prošlo bez povšimnutí. Bylo by však byla škoda, kdyby z našich vod vymizel – už jen proto, že by se tím naše země ochudila o jeden rybí druh.

Rozměry a růst

Stejně jako sekavec je i sekavčík horský krátkověký pomalu rostoucí druh, který se obvykle dožívá 2 – 4 let a jen výjimečně překročí délku 11 – 12 cm. Úlovky tohoto druhu se omezují pouze na dokladové exempláře zajištěné při sběru vědeckého materiálu pro ichtyologická studia a celkově se na území ČR jedná o několik desítek, maximálně stovek kusů.

Pravděpodobnost zjištění maximálních růstových možností na základě takovéhoto souboru exemplářů je malá.
Na východ od našeho území dorůstá tento druh snad až 15 cm, u nás je tato velikost značně nereálná.

Rybolov

Na naprosté většině našeho území se s tímto druhem nelze setkat. S ohledem na velikost této ryby a potravu, kterou se živí je pravděpodobnost záběru i tam, kde se vyskytuje, téměř nulová.

V případně náhodného ulovení do čeřínku je žádoucí tuto mimořádně vzácnou rybu okamžitě vrátit do revíru.