Se splávkem nebo raději s krmítkem?

Dříve se mezi zastánci "klasického" rybaření vedly spory především o tom, zda "na plavanou" nebo "na těžko". S nástupem techniky lovu na jemné a citlivé feederové pruty se tato debata přesunula do úrovně, v níž mnozí řeší, zda je efektivnější a účinnější lov s použitím splávku nebo na feeder. Tento spor svým způsobem pokračuje i v dnešní době, ačkoli podle mého názoru je trochu nelogický a zbytečný. Každá z uvedených rybolovných technik má totiž něco do sebe a své přednosti i slabiny, také tradiční položenou nelze najednou házet "do starého železa". Po které sestavě tedy raději sáhnout?

Splávek nebo chvějivá špička

Ačkoli se to leckomu nebude zdát, tyhle techniky mají i hodně společného. Myslíte, že tomu tak není? Porovnejte spolu se mnou:

• Používá se velmi jemná koncová montáž, tenký návazec a menší háčky
• Lovíme v zakrmeném a průběžně přikrmovaném místě
• Používané krmné směsi a samotné nástrahy se nijak výrazně neodlišují
• Rozlišíme spolehlivě i ty nejjemnější záběry
• Zaměřujeme se v první řadě na stejné nebo podobné druhy ryb (bílá ryba, menší kapři)
• Velká část vybavení je shodná a lze ji použít při obou technikách (podběrák, nádoby na krmení, malé háčky, sedačka, zakrmovací prak atd...)

Každá z uvedených technik má své výhody a přednosti

PLAVANÁ

• Při plavané můžeme snadno prohledávat zvolenou část vodního sloupce
• Díky absenci relativně těžkého krmítka lze použít opravdu extrémně jemné montáže
• Splávek spolehlivě a okamžitě signalizuje záběr ryby, ať už proběhne kterýmkoli směrem

FEEDER

• Lze lovit i na poměrně velkou vzdálenost
• Mnohé ryby se zaseknou samovolně díky hmotnosti krmítka
• Háček se díky sestavení montáže vždy nachází v bezprostřední blízkosti krmítka
• Na feeder mnohdy ulovíme větší ryby než na plavanou
• Při použití jemné špičky a feederového terče snadno rozeznáváme záběr, oči se tak rychle neunaví

Žádné srovnávání nebude vypovídající a definitivní

Každá ze zmíněných technik se ale hodí pro trochu jiné podmínky, navíc čím poměřit, co je pro rybáře "lepší"? Někdo dává přednost většímu počtu záběrů a nijak mu nevadí, že se jedná o drobnější rybky, hlavně že se u vody "nekouše nudou". Jiný se zaměřuje na konkrétní druh ryby a chce si tak nějak v klidu posedět. Nelze tedy srovnávat nesrovnatelné a zjednodušovat. Navíc každá z uvedených technik je účinná jindy, což mnohdy nedokážeme spolehlivě určit ani po příchodu k vodě. Ryby jsou někdy náladové, jindy berou jako na běžícím pásu, s tím asi každý, kdo už nějaký čas u vody strávil, dokáže počítat. Ostatně i plavaná, stejně jako lov na feeder se dá praktikovat s tím nejjemnějším náčiním i s vlascem výrazně silnějším a většími háčky i nástrahami. Potom se musíme samozřejmě smířit s méně početnými záběry, ale zase máme šanci bez problémů vytáhnout i opravdu velké ryby. Na některých (hlavně privátních) revírech tedy právě tento způsob bývá velmi účinný.

Pro lov těsně u břehu lze doporučit lov se splávkem

Na mnoha místech není třeba nahazovat příliš daleko, ryby vyhledávají potravu často jen kousek od břehu a pokud se chováme tak, abychom je zbytečně nevyplašili a navíc si místo vhodně (třeba i o den dříve) prokrmíme, pobavíme se skvěle se splávkem, umístěným klidně jen několik metrů od břehu. Splávek je také výborným pomocníkem do mělké, pomalu plynoucí nebo stojaté vody, kdy postačí minimální zátěž a dobře vyvážený spláveček v miniaturní velikosti, který se navíc na malou vzdálenost sleduje mnohem lépe než na dálku nebo v silnějším proudu. Při zakrmování na tekoucí vodě ale máme se splávkem o trochu víc práce, feederové krmítko spolehlivě bude ležet kousek od háčku (ani na přesnost náhozu to tedy nebude tak náročné) a nemusíme každou chvíli sestavu přehazovat. Už jsme zase u toho, že každá technika má své, vybereme si tedy vždy tu, která bude na konkrétnější místo vhodnější.

V rychleji táhnoucím proudu má krmítko navrch

Feederové krmítko nám dává v proudu velkou výhodu tím, že uvolňování krmné směsi probíhá pozvolna (především u krmítek s malými otvory nebo hustou síťkou) a pro lov u dna je skutečně ideální volbou. Ryby totiž mají samozřejmě tendenci vyhledat zdroj pomalu se ve vodě uvolňujícího krmení a tak se pozvolna stahují do místa, kde je nahozena feederová sestava s krmítkem. Stojatá voda nepodporuje rozptýlení krmné směsi tak výrazně, ale pomoci si můžeme "ochucením" směsi pomocí (raději jen střídmě) použitého dipu nebo atraktoru, jenž šíří ve stojaté vodě lákavou pachovou stopu a ta zůstává pro ryby dlouho velmi zřetelná. Takže stažení ryb je poměrně snadné, ovšem je žádoucí, abychom po ulovení ryby (nebo i promeškaném záběru) nahazovali co nejpřesněji do stejného místa, kde byla nástrahy s krmítkem nahozena předtím. S prohřívající vodou je působení atraktorů sice intenzívnější, ale ryby se často začínají zajímat o potravu nejen u dna, ale i v celém vodním sloupci. Takže potom můžeme přejít na plavanou nebo zkusit lovit s feederem i výš nade dnem. To sice není běžnou praxí, ale není to nic nemožného.

S krmítkem se dá lovit nejen ze dna

Jednou z variant je lov s návazcem, umístěným poměrně vysoko nad feederovým krmítkem, kdy se záběrů často dočkáme ještě během propadu sestavy ke dnu nebo s použitím poměrně nezvykle dlouhého návazce s nástrahou, která je lehčí než voda a vznáší se nad zakrmeným místem. Ovšem ani tady možnosti feederové sestavy nekončí, výrobcům rybářských potřeb totiž neschází fantazie a invence, přišli tedy ještě s další zajímavou "vychytávkou", kterou je PLOVOUCÍ KRMÍTKO. Jak tahle věc funguje? Spojuje v sobě vlastně přednosti splávku a tradičního feederového krmítka! Pomocí tohoto zařízení lze vytvořit krmný sloupec od hladiny až ke dnu, takže si ho všimne prakticky každá ryba. Princip je přitom jednoduchý, důležitý byl základní nápad. Na krmítko, připomínající robustní splávek, postačí namačkat lepivou krmnou směs a potom už jen nahodit a čekat. Drobné částečky krmení se uvolňují z krmítka a pozvolna propadávají, ryby se tedy vydají po stopě krmení a následně najdou naši nástrahu. Velmi zajímavým prvkem při tomto způsobu lovu je i to, že můžeme záběr většinou sledovat na vlastní oči, což dodává tomuto chytání pěknou porci adrenalinu, který by v rybařině rozhodně scházet neměl.