Rybolov na řece Pád, na kterou nejsme vítáni

V Česku řeka Pád, v Itálii ji zase říkají pouze Po. Řeka, která je pro mnohé sumcaře srdcovým revírem, na který nedají dopustit. Úchvatná a impozantní řeka skrývající opravdová sumčí monstra. Povím vám, že jsem toho procestoval hodně, ale co se týče sumcových vod, je pro mě řeka Pád tou nejoblíbenější. Důvod je prostý, řeka Pád má zkrátka duši. A co to taková duše je?

Tato řeka totiž patří k nejtěžším revírům, na kterých jsem chytal, nezkušení sumcaři bez praxe tu obvykle chodí s prázdnou a i ti zkušení jsou v určitých chvílích naprosto bezradní. Někdy se ovšem řeka Pád blýskne svým neobvykle velikým darem v podobě obrovského sumce, kterého jen tak nechytíte. Někdy to, ale budete mít opravdu těžké, jelikož počasí, byť jsme v Itálii, nemusí být jako v pohádce. Občas tu je opravdu hrozné počasí, které doprovází silný proud a vy pak jen bezmocně sledujete veliké stromy, unášející se proudem. Navíc jsou tu velmi složitá a těžká místa pro lov sumců a tak rybolov na této italské řece patří k opravdu adrenalinovým záležitostem od A až do Z. Pád se na vás podepíše jednoduchým způsobem, buď ho navštívíte a uchvátí vás, doslova si ho zamilujete nebo naopak tu nic nechytíte, nevytrváte a natolik budete zklamaní, že se sem už nikdy nevrátíte. Já se řadím do skupiny rybářů, kteří tento revír milují, za což jsem rád. A proč tuto impozantní a složitou vodu miluji? O tom bych vám rád povyprávěl v dnešním článku.

Nemilosrdná duše Pádu

Zkuste si na chvíli s mými slovy při čtení tohoto článku představit, že stojíte na břehu řeky, která měří šest set padesát dva kilometrů. Na břehu řeky, kde silný proud občas unáší urvané stromy měřící patnáct metrů. Na břehu řeky, kterou když sjedete pohledem, tak vás mrazí po zádech, jelikož nikdy nevíte, co se v takovém toku může skrývat. A ti co sem jezdí pravidelně, ví, že se tu situace může každou hodinou změnit. Například, že v noci kvůli rychle stoupající hladině budete nuceni rychle sbalit své věci a přesunout se o několik metrů dál. Řeka Pád je zkrátka nemilosrdná a tak nezkušené sumcaře může opravdu hodně v negativním slova smyslu překvapit.

Každý rybář lovící sumce by ovšem neměl být z cukru a navíc by měl být připraven na pořádné výzvy. Když totiž musíte pořádně zapojit své mozkové závity a využít všechny své síly, tak to je právě to pravé, co k rybařině patří. V porovnání například s Ebrem se tady opravdu nudit nebudete. Ebro je oproti Pádu doslova hodná dívka, která vám neublíží.

Proč tu rybáři z našich končin nejsou vítáni?

Začátky na této řece zkrátka nejsou jednoduché. Když sem tu začínal já, tak jsem to měl velmi těžké. Kdykoliv jsem na tuto nádhernou řeku přijel a někdo zjistil, že jsem z Čech, tak jsem okamžitě dostal doslova napliváno do obličeje. Čechy tu nikdo nemá rád, tvrdí o nás, že si ničeho nevážíme a že po nás vždy zůstane jen spousta nepořádku. Jenomže ono s tím nelze nesouhlasit. Po návštěvě rybářů z Česka či Slovenska tu zůstávají břehy řeky pokryté odpadky. Netvrdím, že všichni jsme stejní, ale tohle se prostě nedělá. Navíc tu někteří rybáři z našich končin ulovené sumce masivně berou a poté prodávají. Zkrátka Italové nám říkají bastardo. Tím jsem chtěl říct, pojďme tuto skutečnost trochu změnit a chovat se slušně. Vždyť u nás byste také u vody nenechali odpadky nebo nezabíjeli ryby pro peníze. A pokud ano, tak vám opravdu není pomoci.

Ještě k tomu všemu výše popsanému přidám jedno tajemství. Místní sumcaři často loví v úseku Porto Viro a Porto Tolle, což jsou města Itálie, kde tato nádherná řeka protéká. Čeští i slovenští rybáři pak tvrdí, že právě zde se zdržují největší sumci a tak jezdí nejčastěji právě sem. Realita je ovšem úplně jiná, rybáři z našich končin tu chytají, jelikož mají zavřené dveře výše po proudu, kvůli jejich neslušnému chování. Výše po proudu je zkrátka několik nádherných kempů, které z pravidla vlastní Italští či Němečtí majitelé a ti o Čechy neprojevují zájem, doslova říkají, že nás tu sem nepustí. Přitom do těchto kempů jezdí rybáři z Německa, Rakouska, Itálie i Maďarska. Zkrátka jsme to dohnali tam, kam nechceme. Já jen doufám, že se naše chování zlepší a konečně nás i Italové přijmou mezi své slušné návštěvníky. Rybaření by mělo lidi a národy spojovat, nikoliv rozdělovat, nejde o box, jedná se o pohodový koníček.

Nejlepší místa na Pádu

Já osobně mám veliké štěstí, seznámil jsem se s několika skvělými zdejšími i německými rybáři, s kterými jezdím pravidelně na výpravy na ta nejlepší místa na Pádu. Aktuálně nejčastěji jezdím do střední části toku, do míst, kde se právě devadesát devět procent rybářů z našich končin nedostane. Byť by se jednalo o slušné rybáře, tak už jsme v jednom pytli, z kterého se jen tak nedostaneme. Slušné chování, pořádek na mém místě a přátelství mi nakonec vypomohli k tomu, abych se na tato skvělá místa mohl vracet.

V těchto více odlehlých místech je řeka Pád poměrně rychlá i široká, takže je tu potřeba docela intenzivně při rybolovu přemýšlet a jednat. Je to tu složité a přitom tak krásné. Převážně chytám na hlavním toku, jelikož vím, že právě zde se zdržují ti největší sumci. Odlehlá ramena či různé kanály mě vůbec nelákají. Nejčastěji zde chytám na živé nástrahy, mezi které patří cejni, kapři a cípalové a nejraději sem jezdím v tom nejhorším čase, kdy hladina řeky kolísá o několik metrů a jsou tu nikdy nekončící deště. Právě v tomto období je to nejtěžší, ale na druhou stranu mám v tomto období zdolané také nejtěžší sumce. A tak jsem usoudil, že právě v takových podmínkách mám největší šanci na ulovení opravdového sumčího monstra. Někdy je to například o jednom či dvou záběrech za celý týden od opravdu velikého sumce, ale znáte to, když přijde ta chvíle, tak vynahradí jakékoliv čekání a mojí dřinu. Když je tu teplota vody okolo pěti stupňů tak se jedná opravdu o nejideálnější stav pro lov sumčích velikánů. Na středním toku Pádu se velicí sumci přes sto kilogramů chytají právě převážně v období od ledna do března. A to jsou sumci i období, které mě právě láká!

Ohromující je taktéž stavba těla sumců v Itálii. Sumci tu vypadají naprosto jinak nežli třeba na Ebru. Sumci z Pádu mají z pravidla menší hlavu, ale na druhou stranu silný ocas a velmi mohutné tělo. A samozřejmě hrb za hlavou, který najdeme jen u italských sumců. Z toho všeho si můžeme lehce vyvodit, že sumci na této řece jsou více divocí, silní a bojovní, jednoduše proto že žijí v silném proudu, s kterým se musí každý den prát.

Zároveň každý rybář si myslí, že sumec je potvora, která všechno zhltá a spase. Já se na středním toku stále setkávám s tím, že jsou tu sumci velmi chytří. Kolikrát se mi tu stane, že rolnička jen trošku cinkne a poté co vytáhnu nástrahu, tak zjistím, že pořádný záběr byl opravdu blizoučko, ale bohužel nepřišel, jelikož sumec nástrahu jen lehce olízl. Tady jsou sumci zkrátka vychytralí a mazaní a tak není jejich lov vůbec jednoduchou záležitostí.

Řeka Pád, to je místo, kde plave světový rekord sumce

Tato řeka je skvělým domovem velikých sumců a pravděpodobně právě zde plave ten největší sumec světa. Tato řeka je skvělým místem pro ty, kteří hledají nějakou výzvu a nechtějí sumce chytat například jen na pelety. Je to místo pro ty, kteří u rybolovu chtějí myslet a pořádně se zapotit. Je to zkrátka revír, který je hodně zrádný a má své kouzlo. Opravdu si nevybavuji žádný jiný revír, který by byl tak nevyzpytatelný. Pokud tedy hledáte pořádné dobrodružství a dřinu, jeďte právě sem. A pamatujte na to, jakou tu máme pověst, chovejte se slušně a zkuste kartu obrátit. Jinak také může nastat chvíle, kdy nás na tuto řeku nepustí kvůli neslušnému chování nikde a bude to jen naše vina.