Rybářské závody Bellybross a první příčka kluků z naší redakce

08. 09. 2021
Petrův zdar přátelé, rybářské závody jsou za poslední roky vyhledávanou zábavou celou řadou rybářů, chytajících na různé rybolovné techniky.

Inzerovat zde

FISHMACHINE - Unikátní rybářská značka bez kompromisů

Petrův zdar přátelé, rybářské závody jsou za poslední roky vyhledávanou zábavou celou řadou rybářů, chytajících na různé rybolovné techniky. Je to možnost, jak se seznámit s dalšími tichými blázny, navázat nové přátelské kontakty, zachytat si, ověřit si své znalosti i zkušenosti s kamarádskou konkurencí a načerpat nové rady, tipy a inspiraci pro další vycházky k vodě. Kluci z naší redakce se právě nedávno jednoho skvělé závodů zúčastnili a tak máme jedinečnou možnost, podělit se s vámi o bezprostřední zážitky.

Přijíždíme den před samotným závodem (Bellybross), pro nás na neznámou vodu. Už po příjezdu k revíru tušíme, že to bude obrovská výzva, na kterou se o to víc těšíme. Lov z bellyboatu známe jen ze stojatých vod a tohle mělo od stojáku opravdu hodně daleko. Náš prvotní plán zněl jasně, projet závodní úsek, najít zajímavá místa a seznámit se s nějakým zdejším dravcem.

Za bodované druhy ryb se považovali sumci, štiky, candáti, okouni, tloušti a boleni. Boduje se největší ryba od každého druhu. Po krátké chvilce na vodě nám bylo jasné, že to bude dřina, především kvůli aktuálně panujícímu velkému průtoku. Voda tu na náš vkus teče víc než dost, ale možná to je právě to, co chce každý rybář zažit. Chytat v podmínkách, které sám ještě neměl možnost poznat.

Při splavávání jsme narazili na pár zajímavých zátok plných leknínů. Nasazujeme povrchové nástrahy a po chvíli přichází krásné záběry od štik. Žádnou z nich se nám ale nedaří zdolat. Nesmíme se tu ovšem dlouho zdržovat, potřebujeme zkoumat i dále a tak odjíždíme opět na hlavní tok, kde se nám daří zdolat obrovského jelce atakujícího hranici šedesáti centimetrů. Přesně tuhle rybu bychom si přáli ulovit i během závodu.

Naše průzkumná akce končí po ulovení několika tloušťů i okounů. Hurá k autu, nabrat nové síly. Zde však nastává první komplikace. Jedno auto jsme nechali u místa vylodění a druhé auto asi tři kilometry po řece. Kde jsou však klíče od auta u kterého právě stojíme? Ano přesně tak, v autě, které parkuje tři kilometry proti proudu. Vše pohotově zachraňujeme domluvou s ochotným chlapíkem disponujícím lodí.

Večer přijíždí kamarádi a začíná zábava plná rybářských historek i zážitků. Ráno však nedočkavě stepujeme u vody. Závod začíná ve dvanáct hodin a končí jakmile odbije devátá hodina večerní. Začínáme jelcem měřícím 49 centimetrů a jsme nad míru spokojeni. Teď nás čeká další druh, jelikož uznáváme, že zatím míru jelce navyšovat nechceme.

Jedeme do zátoky k potopeným lodím, kde jsme předchozí den zaregistrovaly lovící boleny. Tak jak to však u rybaření bývá, dnes je vše úplně jinak. Boleni zde neloví a žádné zdejší stříbřité torpédo nezareagovalo na námi vedené nástrahy. I tak si však na tomto místě připisujeme okouna ve velikosti 16 centimetrů.

Pokračujeme na hlavní tok, kde se na nás usmálo štěstí společně se značnou dávkou smůly. Jára podebírá bolena, který se však osvobozuje pohotovým výskokem z podběráku. Následuje úlovek štiky, která šikovně využívá situace a při focení padá z podložky přímo do vody. Přicházíme o cenné body mrknutím oka. Nálada opadá, ale za chyby se zkrátka platí. První den končí a zjišťujeme, že se aktuálně nacházíme na průběžné druhé příčce. První tým v závodu však vede o celý metr délky. Tak jak tomu bývá, probíráme taktiku pro další den a jdeme brzo spát.

Druhý den začínáme v šest hodin ráno a končíme v pravé poledne. První ryba, na kterou cílíme je opět tloušť, ten přichází asi na desátý nához. Metr ukazuje úctyhodných 56 centimetrů a tak se bleskurychle přesouváme na další vytipovaná místa, kde budeme chtít přelstít k záběru pruhovaného okouna.

Cestou zkušebně nasazuji sedmicentimetrové kopýtko a snažím se vydráždit některého ze zdejších banditů. Hned po náhozu však dostávám záběr a tuším, že se jedná opět o tlouště. V omyl mne však uvede nádherně mramorovaná štika měřící padesát sedm centimetrů.

Zatímco okouni na nás kašlou, tak naopak kousek od bellyboatu přichází nádherný záběr od bolena. O tuhle rybu vážně nechci přijít, stála mě hodně sil i času. Opatrně ho zdolávám a přitom se modlím, aby tohle silné torpédo nevyužilo potopených stromů a já měl rázem po radosti. Po nějakém čase však úspěšně podebírám nádherného bolena, který nám přináší dalších šedesát šest bodů.

V krátkém zbytku času ještě zkoušíme chybějícího okouna a candáta. Ani jeden z nich nám však do prutu neklepnul. Závod končí, vše balíme a nedočkavě čekáme na výsledky od ostatních účastníků závodu. Nakonec to vyšlo pro náš prospěch. Obsazujeme první místo s náskokem čtyřiceti pěti bodů. Šťastní, plní nových zážitků, zkušeností i dojmů se navracíme zpět k domovu a už nyní se těšíme na další podobnou akci, která neměla vůbec žádnou chybičku.