Rybářské loďky a další plavidla

Co nám o plavidlech říká Rybářský řád? Jednoznačně se vyjadřuje v tom smyslu, že lov z plavidel je zakázán, ovšem ponechává si i otevřená zadní dvířka s tím, že "je povolen tam, kde to povoluje uživatel rybářského revíru". Takže s loďkami, pramicemi, čluny a nafukovacímu plavidly vlastně leckde chytat lze, ovšem raději si vždy udělejme chvíli na prostudování Soupisu revírů s nejrůznějšími doplňky. Tak se vyhneme problémům a komplikacím. Někde je navíc používání plavidel zpoplatněno, takže musíme zaplatit (nebývá to drahé) a mít u sebe doklad o platbě. Navíc platí ještě důležité pravidlo, které říká, že osoba, lovící z plavidla, nesmí mít další udici nastraženou mimo plavidlo. Takže jeden prut na břehu a jeden na lodi - to v žádném případě ne!

Rybářské pramice

Nejčastěji se setkáme s dřevěnými pramicemi, které se vyrábějí v různých velikostech a provedení. Ty menší jsou vhodné pro jednoho nebo maximálně dva rybáře, velké modely uvezou i čtyři nebo více rybářů včetně celé výbavy. K přemísťování velkých dřevěných pramic na vodě se používají často benzínové motory - ty ale nejsou zdaleka všude povoleny. Další variantou potom je použití elektromotoru, poháněného baterií s dostatečnou kapacitou nebo vesla, což je sice trochu pracnější, ale ekologicky stoprocentně nezávadné. Pokud dřevěné pramici věnujete aspoň základní údržbu, vydrží mnoho sezón, často se tyto lodě dědí z otce na syna. Ovšem potřebujete vždy vhodné kotviště a loďku je třeba bezpečně přivázat, aby nějací nenechavci si ji nezkusili odvézt. Loďka je označena jmenovkou majitele a číslem, to ale lumpy nezastaví, spíš důkladný řetěz a solidní zámek. Dřevěnou loďku je vhodné nechat na vodě i přes zimu, jinak se může začít rozesychat. Můžeme ji ale přikrýt a měli bychom také i přes zimu občas vybrat případnou vodu, ať už do loďky naprší, nebo prosákne mezi prkny. Dřevěná loďka je docela těžká, takže pokud ji budeme někam převážet, pozvěme na "stěhovací akci" pár silných kamarádů.

Kovové pramice jsou zhotoveny nejčastěji z ocelového, hliníkového nebo duralového plechu a část dna bývá zesílena výztuhami. Lavičky a podlážky bývají dřevěné, snadno vyjímatelné. Pohon využívá stejné alternativy jako u dřevěných loděk, tedy motor nebo vesla. V kovové loďce bychom se neměli moc pohybovat, protože přenáší zvuk kroků (nebo i upadnuvších částí rybářské výbavy) velmi snadno do vody, což by mohlo ryby poplašit. Kovovou loďku můžeme na zimu vytáhnout z vody a obrátit, protože rozeschnutí u ní nehrozí, navíc menší loďky nejsou tak těžké, abychom je na vozíku nebo speciálním valníku nemohli na přezimování odvézt například do prázdné garáže. Stejně jako všechna ostatní plavidla by i kovová pramice měla být opatřena spolehlivým kotevním mechanismem. U kovových pramic se často používá princip komor, které slouží proti utopení plavidla. Je-li použita jedna komora, udržuje v případě převrácení plavidlo ve svislé poloze, v případě, že jsou použity komory dvě, dokáží loď udržet v poloze vodorovné. Komory jsou často umístěny pod lavičkami. Navíc bývají tyto pramice opatřeny i úložným prostorem, který slouží k uskladnění potřeb, které nepotřebujeme stále, ale chceme je mít po ruce.

V poslední době jsou velmi oblíbené i laminátové pramice a čluny, které jsou značně lehčí a vyžadují proti dřevěným nebo kovovým plavidlům minimální péči. Hodí se především pro rybáře, kteří chtějí svou loďku vozit na různé revíry a nehodlají se nechat omezovat jedním stálým kotvištěm. Ty menší je často možné převážet dokonce na střeše auta. Laminátové pramice se vyrábějí nejčastěji v délce od dvou do pěti metrů. Lehký materiál umožňuje snadnou manipulaci a lodě mají i minimální ponor, takže ať je poháníme elektromotorem, spalovacím motorem nebo vesly, pohybují se po hladině rychle a pohotově. Pokud je loďka opatřena kýlem, je s ní jízda mnohem snadnější, lépe se totiž udržuje v přímém směru.

Nafukovací čluny

Nafukovací čluny jsou další variantou rybářských plavidel. K jejich přednostem se jednoznačně počítá snadný transport, skladnost a mobilita. Ovšem mají i své nedostatky. Při manipulaci s ostrými nebo špičatými předměty lze snadno poškodit nejen potah, ale i samotné nafukovací komory. Potom se pochopitelně nepotopíme, ale plavidlo je najednou hůř ovladatelné, navíc máme práci s lepením. Můžeme se samozřejmě obrátit na odborníky a nechat perforovanou komoru opravit u odborníků, dokonce bych osobně tento postup doporučoval. I nafukovací čluny bávají vybaveny úchytem pro upevnění spalovacího nebo elektrického motoru, stejně jako havlenkami pro nasazení vesel. Podlážka bývá řešena jako protiskluzová, někdy i nafukovací, stejně bychom se ale v nafukovacím člunu nějak moc "špacírovat" neměli. Pro dlouhodobé uskladnění je třeba nafukovací člun důkladně vysušit a pokud ho můžeme uložit alespoň částečně rozvinutý, je to určitě mnohem šetrnější, než ho přes zimu nechávat složený na minimální rozměry.

Rybářské kajaky

U vody můžeme vidět i rybářské kajaky, které se hodí především pro lov na přívlač a pro muškaření. Jsou poháněny výhradně pádlem a umožní nám dostat se za rybami i do míst, kam ze břehu nedohodíme. Rybář sedí na dostatečně stabilním plavidle (možná to tak nevypadá, ale opravdu má takový rybářský kajak až neuvěřitelnou stabilitu) v pohodlné sedačce a všechno potřebné má v dosahu. Sedačka je navíc prakticky vždy polohovatelná. Kajak je opatřen podlážkou (u některých modelů i nafukovací), nasedání i vystupování je po troše praxe snadné a pohodlné. Složený kajak s potřebným příslušenstvím bez problémů odnesete na zádech až k vodě, nejste závislí na pomoci kamarádů.

Bellyboat

Poslední plavidlo, o kterém se chci zmínit - to je bellyboat. Takové pro někoho "plovoucí křeslo", velmi šikovná pomůcka především pro pstruhaře, ovšem hodí se i k tomu, abychom zavezli nástrahy nebo krmení přesně na zvolené místo, navíc z něj lze lovit i v místech, kam se jinak nahodit nedá (za rákosím, mimo dohoz). Bellyboat máme nafouknutý během několika minut, potom už stačí obléknout neoprenové nebo goretexové brodicí kalhoty (protože částečně sedíte ve vodě), nasadit ploutve na nohy - a jste připraveni vyrazit. Nosnost bývá běžně kolem 120 až 150 kilogramů, takže ani "dobře rostlí a živení" rybáři se nemají čeho obávat.