Rybaření za větru má své klady i zápory

V první řadě určitě záleží na tom, o jak silný vítr se jedná. Úplné bezvětří nebývá pro rybaření moc příznivé, klidná hladina umožňuje rybám dobře vidět siluetu rybáře nebo další podezřelé objekty, hmyz nepadá sražen větrem na hladinu, na hladině plovoucí potrava není unášena do určitého místa a pokud potřebujeme brodit nebo se pohybujeme na plavidle, ryby o nás také budou vědět téměř okamžitě. Mnohem lepší bývá mírný větřík, který lehce čeří hladinu, navíc okysličuje vodu, i člověku na břehu je tak nějak příjemněji. Co se ale týče silného větru nebo prudkých nárazů skutečného vichru, to je pro rybáře mnohdy téměř neřešitelný problém. Nebo aspoň pořádný problém, který nás nutí hledat řešení a případně i způsoby, jak větru využít dokonce ke svému prospěchu. Vítr totiž vytváří i vlny, které mohu rybáři lov komplikovat, současně ale kromě okysličení vodu i ochlazuje a tudíž může podporovat zvýšení rybí aktivity, působí na podvodní proudění (spojené často s přísunem potravy) a v mělčích místech může mít vliv i na žádoucí zvíření kalu na dně.

Když nám vítr bere čihátka...

Kdo s oblibou používá lehká čihátka před prutem, ten si za silnějšího větru moc nezachytá, pokud nebude trochu improvizovat a vymýšlet. Nasadit zatížené čihátko, to není úplně pravé řešení - ryba by na tah vlasce mohla reagovat tím, že nástrahu pustí z tlamky dříve než rybář stačí zareagovat a zaseknout. Takže co s tím? Pokud vítr není zas tak extrémně silný, lze s jemnějšími špičkami prostě postavit pruty tak, aby se zvedaly k obloze a sledovat záběr podle pohybu špičky, ale za silnějšího větru začne prut vibrovat a navíc tady působí i tahem na vlasec nebo šňůru, takže pokud fouká trochu víc - ani tudy cesta skutečně nevede. Prvním správným krokem je snížení vidliček nebo stojanu a umístění špiček prutů těsně ke hladině nebo dokonce pod úroveň hladiny. Tak působení větru můžeme výrazně eliminovat. Používáme-li elektronický hlásič záběru, máme to jednoduché, stejně tak v případě, že záběr signalizuje zabzučení volnoběžné brzdy navijáku. Abychom mohli záběr registrovat i zrakem, můžeme umístit před naviják na vlasec (nebo šňůru) naříznutou kuličku z polystyrénu nebo pěnové hmoty. Je-li nápadně zbarvená, svým pohybem nám záběr oznámí a při záseku prostě odpadne.

Nahazování na položenou za větru

Jasně, na první pohled to vypadá vcelku jasně - po větru to krásně poletí a proti větru by házel jen blázen... Ale tak jednoduché to určitě není. Proč?

Tedy zaprvé, nahodit po větru není tak náročné, hezky to letí, jen ke konci hodu se vyplatí přibrzdit vlasec na cívce, aby ho tah větru nevzal "s sebou" a nevyběhly zbytečně další metry, které budeme muset navíjet zpátky, pokud se nám to celé vlivem větru nezamotá. Má ale smysl nahazovat ve směru po větru, když drobné předměty na hladině i pod ní (včetně rybí potravy) jsou unášeny kamsi ke druhému břehu? Jistě, pokud nahazujeme na zlomovou hranu nebo do trasy původního toku (u přehrad a nádrží), potom to má smysl. Stejně tak v případě, že dokážeme dohodit až ke druhému břehu, kde se s nánosem plovoucích větviček a listí současně soustřeďuje i leccos z toho, oč mají ryby zájem. To platí i pro případ, kdy z druhé strany nelze nahazovat.

Pro nahazování proti větru platí, že s pořádnou zátěží se dá nahodit vcelku daleko, lehkou sestavu ve větném počasí nelze doporučit. Ale pokud nám vítr unáší všechno možné pod nohy, nebývá daleký odhoz bezpodmínečně nutný, platí to i na poměrně mělkých místech, kde se ryby jinak příliš často nezdržují. Vlasec musíme občas stahovat, abychom zachovali kontakt s nástrahou, někdy by ale bylo opravdu škoda jít od vody, protože záběru se dočkat určitě můžeme.

Nahodit při bočním větru může být poměrně snadné, pokud dokážeme využít jeho vlivu, občas dokážeme dopravit nástrahu i do míst, kam bychom ji za bezvětří jen těžko dopravili. Tím myslím především místa pod převislými větvemi, jen je třeba dát pozor na to, aby se vlasec nebo šňůra nezachytily vlivem větru za větve, potom to bývá často na trhání.

I na plavanou se dá lovit za silnějšího větru

Pokud máme vítr v zádech, nahodíme snadno i s lehoučkým splávkem a minimální zátěží, jen při vedení musíme sklonit špičku k hladině, aby tah větru nebo občasné závany nepůsobily na vlasec takovým způsobem, kdy ztěžují rozpoznání záběru. Snadno se nám bude házet i lehká krmná směs, ovšem pokud ji chceme nahodit dostatečně daleko, je třeba ji předem navlhčit nebo uhníst do kuliček.

Nahazovat se splávkem proti větru je sice obtížnější, ale dostatečně zatížená sestava nám umožní lovit, byť to bude spíš na kratší vzdálenost. Protože splávek bude působením větru pozvolna cestovat směrem k nám, průběžně vlasec zkracujeme a stále musíme být připraveni na pohotový zásek. Pokud chceme sklonit prut k hladině, abychom snížili tah větru, provedeme to raději sklopením do strany.

I vláčet je ze větrného počasí možné

Pro nahazování ve směru po větru můžeme použít i velmi lehké nástrahy, vítr nám s nahozením přece jen trochu pomůže a dohodíme dále, než jsme běžně zvyklí. Ve směru větru skvěle létají nástrahy, které mají větší plochu, především tedy plandavky a rotačky nebo lehké plovoucí woblery, při vedení je ale vhodné držet špičku prutu u hladiny nebo ji dokonce lehce ponořit, jinak bychom u lehčích nástrah občas mohli považovat i silnější závany větru za záběry. Větrné počasí dravcům na aktivitě neubírá, takže si můžeme dobře zachytat.

Náhozy proti směru větru jsou obtížnější, v tomto případě volíme spíš těžší nástrahy a vlasci dáme přednost před pletenkou, která klade ve větru přece jen o něco větší odpor a náhozy tak často zkracuje. Devony, plandavky s úzkým tělem, těžší rotačky a jigy nebo twistery s velkou hlavičkou budou nejspíš tou pravou volbou.

Dlouhé hody s bočním větrem nebudou často příliš rovné, ale to nám nemusí vadit - když budeme s působením větru počítat, někdy se nám podaří nahodit i za překážky. Po dopadu nástrahy v blízkosti větví nebo jiných překážek nad hladinou je ale třeba rychle sklonit špičku a zkrátit vlasec (nebo šňůru), jinak se může zachytit a škoda každé drahocenné nástrahy!

Lov na umělou mušku

Záměrně píšu tuto formulaci, definovanou Rybářským řádem, aby nedošlo k záměně "lovu muškařením", který zmíním dále. Pro muškaře je silný vítr občas pohroma, především pokud nemohou zvolit pozici bokem nebo po větru.

Házet s umělou muškou proti větru je spíš očistec a kromě použití zatížených nástrah při lovu nakrátko to nemívá smysl. Takzvaná česká nymfa se dá vcelku přijatelně praktikovat, ale i tak bývá vedení nástrah a rozeznání záběru dost problematické.

Co se týče nahazování ve směru po větru, při použití prutu s rychlou akcí a těžší šňůry je třeba házet s větší razancí, vzadu vést šňůru výše a rychleji, než jsme běžně zvyklí.

Při nahazování s bočním větrem ho lze využít k položení šňůry do oblouku, pokud se nám to hodí (tedy pokud fouká z té správné strany), často to může být především pro vedení suché mušky nebo nymfy výhodné.

Všeobecně musíme vždy počítat s tím že nějaký ten uzlík na návazci asi vznikne, tomu se za větrného počasí nevyhne ani zkušený rybář. Mušky vodíme většinou se špičkou těsně u hladiny nebo špičku ponoříme (především při lovu na streamery to je běžné i za normálních podmínek).

Lze využít i "muškaření"

Tento způsob lovu podle Rybářského řádu znamená lov s použitím přírodních nástrah včetně hmyzu, proč tedy s delším prutem (nepotřebujeme muškařské náčiní, vyhovuje i smekací naviják) nezkusit lov na "vátou šňůru", což je určitá varianta chytání "na třepanou". Jde o to, že špičku prutu zvedneme co nejvýše a uvolníme vlasec s přírodním hmyzem na háčku a necháme hmyz odnést závanem větru na hladinu. Tento způsob lovu lze provádět ze břehu i z loďky.