Retro rybaření
23. 04. 2022
Vzpomínáte občas na to, s jakým vybavením jste začínali chytat nebo s čím lovili vaši tátové a dědové? Někdo takové náčiní má ještě doma a buď je uloženo někde na půdě nebo ve sklepě, kde na něm pracují myši.
Vzpomínáte občas na to, s jakým vybavením jste začínali chytat nebo s čím lovili vaši tátové a dědové? Někdo takové náčiní má ještě doma a buď je uloženo někde na půdě nebo ve sklepě, kde na něm pracují myši. Pokud jste ho nevyhodili, možná by stálo za zamyšlení, co s takovými muzeálními nebo jen z dnešního pohledu trochu zastaralými kousky udělat. A o tom bude tohle povídání...
Na co to ten zoufalec chytá?
Setkáte-li se u vody s rybářem, který loví na náčiní, pocházející na první pohled z minulého nebo snad dokonce z předminulého století, nemusí to ještě na sto procent znamenat, že si lepší náčiní nemůže dovolit nebo moderní výbavu nemá třeba doma či v autě. Mnozí si prostě chtějí připomenout ty svoje začátky nebo klukovskou dobu, kdy se chytalo s tím, co bylo po ruce a dostupné, co člověk dostal nebo zdědil. Svým způsobem je to i určitá rytířská výzva, protože ryba má proti rybáři s retro-náčiním jistě větší šanci než proti tomu s moderním vybavením, které za rybáře udělá spoustu práce vlastně samo. Ne, není to snaha udělat si rybařinu zbytečně složitější nebo komplikovanou, spíš naopak - je to jakýsi pomyslný nostalgický návrat k tomu, jak jsme začínali. Takže když uvidíte rybáře s vybavením z doby "krále Klacka", neposmívejte se mu, naopak hoďte očkem po jeho vybavení. Pokud se mu opravdu věnuje a má ho v perfektním stavu, je to nejspíš nadšenec, který si vycházky k vodě občas chce nějakým způsobem zpestřit.
Co jen na ozdobu a co se dá použít
Ať už se jedná u pruty, navijáky, podběráky, čihátka, splávky, třpytky, sedačky nebo další drobné i větší součásti rybářského vybavení, je třeba brát v potaz jejich stav, možnost restaurace a využití. Začněme třeba u těch prutů:
Bambusové a tonkinové pruty samozřejmě uběhlými roky mění své vlastnosti a na rozdíl od archívních vín nebo kvalitního nábytku se jejich použitelnost snižuje, materiál ztrácí pružnost (s ohledem na dlouhodobé uskladnění to může být i velmi výrazné) a ohebnost. Tyto pruty samozřejmě ani jako nové nedosahovaly parametrů, jaké nabízejí moderní výrobky, ale mají specifickou akci a své kouzlo. Rozhodně se nehodí na lov trofejních ryb na VIP revírech, ale pokud jsou ještě v přijatelné kondici, mohou ještě odvést dobrou službu a nezaslouží si likvidaci. Jsou-li ve špatném stavu, potom je rozumné použít je spíš pro dekoraci a působí velmi efektně. Nemáte-li svůj rybářský koutek, můžete je (stejně jako další již u vody nepoužitelné součásti rybářského vybavení) nabídnout například ve sběratelských skupinách, kterých kupříkladu na internetu najdete až překvapivě velké množství. A každá koruna dobrá, ne? Navíc ještě někomu určitě uděláte radost...
Duralové a ocelové pruty jsou tak trochu slepou uličkou ve vývoji rybářského vybavení, ale i ty patří do "retro" rybařiny a většinou zubu času odolávají lépe než přírodní materiály. Občas to chce vyspravit korek na rukojeti nebo vyměnit očka, ale použitelné jsou. Ovšem chytání s nimi není pro každého, odhozové vlastnosti a akce při zdolávání bývají velice specifické. Osobně k nim moc dobrý vztah nemám.
Štípané bambusové pruty v současné době zažívají velkou renesanci a jsou žádané, co se týče nových výrobků, ale pokud jsou i ty starší zachovalé, lze je často použít i pro chytání. Jsou-li v horším stavu, žádají si ovšem i tak často poměrně náročné opravy, především je třeba věnovat pozornost vyvázání a lakování jinak by mohly brzo dosloužit. Nechceme-li je renovovat, jsou skvělou a velmi stylovou dekorací, po těch nejstarších je velká sháňka i mezi sběrateli, kteří si je chtějí jen vystavit.
Plné laminátové pruty jsou sice poměrně těžké, ale při lovu na položenou a při chytání velkých ryb jsou opravdu velice odolné, pokud nebyly závažně poškozeny. Většinou je možné po drobných "kosmetických" opravách rovnou povolat "do akce".
Duté dělené sklolaminátové pruty nejsou už takovými pamětníky a tudíž bývají docela zachovalé. Jsou-li v pořádku spojky a prut není naštípnutý (často to nelze zjistit pouhým pohledem, ale je třeba jednotlivé díly prutu lehce prohnout a potom jimi pootáčet), také mnohdy nevyžadují velké opravy a lze je použít i pro retro chytání.
Teleskopické laminátové pruty mají často své odslouženo, ačkoli na pohled vypadají zachovalé. Jejich zásadní slabinou a Achillovou patou jsou spojky. Ty jsou totiž mechanicky namáhány nejen při sestavování prutu a skládání, ale i při nahazování a zdolávání ryby. Takže u tenkostěnných sklolaminátových trubek, tvořících základ prutu je právě ten konec spolu s upevněním spojky a nalepeným kroužkem s očkem opravdu vystavován značnému otěru i tlaku. Pokud jsou spojky v pořádku, je prut vhodný k používání, pokud jsou koncová místa jednotlivých dílů více či méně mechanicky poškozena, řešením může být výměna spojek s očky. Ta nás ostatně čeká i v případě, že je některé z oček ulomené, ohnuté nebo v něm chybí keramická vložka. Ale pro ty, kdo se nebojí trochy piplavé a na pečlivost náročné práce ani tohle není nijak závažnou překážkou. Sehnat nový díl bývá však často dost problematické.
Retro navijáky
Při některých rybolovných technikách (především při přívlači a muškaření) je naviják vlastně neustále používán a tudíž dochází k jeho mechanickému opotřebení častěji i při pečlivé údržbě a opatrném zacházení. Ale spousta věcí se opravit dá, jen to zabere trochu práce nebo shánění náhradních dílů. Navijáky na položenou a na plavanou nebývají tak často opotřebené používáním, spíš jsou odloženy "do kouta" po zakoupení modernějších výrobků nebo pokud dojde k poškození například pádem na zem, sednutím na naviják a podobně. Když dostane člověk do ruky některý z těch opravdu historických kousků, často užasne, jak pečlivě a precizně jsou tyto navijáky vyrobeny a zjistí, že se od těch moderních v zásadě zase o tolik neliší.
Bubínkové navijáky jsou většinou opatřeny jednou nebo dvěma kličkami a jednoduchou brzdou "cvrčkem", lepší modely mají dokonce kuličkové ložisko a achátové nebo ocelové vývodní očko či rámeček pro vlasec nebo šňůru. Ohnutou nožku nebo ulomenou kličku si zručný kutil dokáže často opravit sám nebo požádá šikovného kamaráda a naviják je zase plně funkční. Rozhodně ale není vhodné používat navijáky, u nichž je poškozen výstup vlasce či šňůry, bez opravy by napáchaly zbytečné škody.
Otočné bubínkové navijáky jsou pro sběratele a milovníky retro náčiní skutečnou lahůdkou, bohužel jen málokomu se poštěstí takový získat. A pokud je navíc v dobrém stavu nebo se dá opravit, je to dvojnásobná výhra! Přitom se vyráběly i u nás (původní vzor vznikl v Anglii) a takový mít Vlčkův vrhací naviják, to je opravdu něco!
Klasické muškařské navijáky jsou přímo unikátní kousky a mnohé modely se bez výraznějších změn v designu i provedení vyrábějí dodnes a jsou velice oblíbené. Pokud nejsou moc těžké (v kombinaci s retro muškařským štípaným proutkem budou tak akorát, jen na některé moderní uhlíkové pruty by to bylo moc), velmi dobře poslouží při chytání. K retro stylu už dnes patří i automatické muškařské navijáky s pérovou pružinou, které jsou sice dost těžké, ale na delším dutém sklolaminátu přibližně stejného data výroby sedí dobře.
Také smekací navijáky jsou pro milovníky retro rybaření i pro sběratele velmi lákavou výzvou, například takový Tap-Tlustoš s křížovým vinutím, to je naviják, který by snad nadšený sběratel byl ochoten vyvážit zlatem. A pokud nejdou moc vyběhané, postačí vyměnit ložiska, případně sehnat novou kličku (ta bývá jednou z nejkritičtějších slabin u smekacích navijáků) a může se s ním k vodě. Ovšem pokud má naviják odslouženo své, zbývají nám dvě možnosti. Buď z něj uděláme dekorační předmět, nebo začneme shánět stejný typ na součástky. Některé díly sice lze vyrobit u jiných je to ale opravdu téměř neřešitelný problém. Při chytání je třeba myslet na to, že starší typy nemají většinou převlečenou cívku a tudíž může snadno docházet k zapadnutí vlasce nebo šňůry pod cívku. A potom stačí párkrát razantněji zatočit kličkou a je v lepším případě co rozmotávat, v horším musíme kus vlasce odstřihnout a celou sestavu dát dohromady znovu. Ať už to bude některý z kdysi tak nedostupných "šejkspírů" nebo dětský naviják Rex, mezi rybáři dříve hodně rozšířený Stabil či jakýkoli další model, náhradní díly se většinou dají mezi retro-nadšenci sehnat.
Další vybavení, které už něco pamatuje
Co se týče letitých vlasců a šňůr, ty raději nechme na původních cívkách a použijme je jako dekoraci nebo jimi obdarujme někoho, kdo si chce staré rybářské náčiní a vybavení vystavit, na chytání už to opravdu není. To samé platí o háčcích, dvojháčcích, trojháčcích, karabinkách a obratlících - nechci tvrdit, že všechno už bude nepoužitelné, ale i drobnost může být příčinou ztráty pěkné ryby a proto když už tyhle drobnosti (jedná se o minimální položky ve srovnání s ostatní rybářskou výbavou) nechcete vyhodit, důkladně je zkontrolujte a dělejte to i později.
Historické retro třpytky, devony, woblery a další vláčecí nástrahy mohou velmi dobře fungovat i dnes, ale radil bych pro jistotu vyměnit háčky, závěsné kroužky, obratlíky a karabinky. I když karabinka s obratlíkem třeba odolá tahu ryby, její špatné otáčení může být příčinou špatného chodu nástrahy, na to je také třeba dát pozor.
Olůvka, krmítka, splávky a čihátka můžeme použít, pokud nejsou mechanicky příliš poškozené. Případně je opravíme, vyčistíme, znovu nabarvíme, prostě co bude potřeba.
Podběráky mívají většinou zpuchřelou nebo potrhanou síťku, pokud jsou ale tyč a ramena v pořádku, stačí vyměnit síťku a podběrák může dál dobře sloužit. Sehnat síťku požadovaného tvaru a velikosti není občas snadné, ale s trochou trpělivosti se to dá zvládnout. A výměna je poměrně jednoduchá.
K retro rybaření může pro někoho sloužit i chlebník nebo ruksak, který odpočíval někde na dně skříně a letitá sedačka, pokud pořád dobře drží a má pevný potah. Jinak ho stačí vyměnit a je to.
Skládací nebo patentní vidličky nahradí pro retro-rybáře moderní hrazdy a tripody, těch starších, ale pořád funkčních věcí můžete najít ještě mnoho, chce to zapátrat ve věcech po rybářích, kteří už na ryby nejezdí, nebo už chytají "na druhém břehu".
Co se považuje za retro
Retro rybařina nemá (aspoň zatím - a doufám, že to tak zůstane) žádná pevná pravidla, neřídí se předpisy a omezeními nebo vyhláškami. Takže co jednomu připadá jako retro, může být pro druhého starý krám nebo naopak nádherný, téměř muzeální kousek. Máte doma něco z retro rybařiny? Nevyhazujte to, jednou byste toho mohli litovat...
Komentáře Retro rybaření