Inzerovat zde
Inzerovat zde

Racek chechtavý

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) je nejběžnější evropský zástupce čeledi rackovitých. Je typickým obyvatelem mořských i vnitrozemských pobřeží v západní, severní, střední i jižní Evropě a na velkém území Asie.

Inzerovat zde

latinsky: Chroicocephalus ridibundus
řád: dlouhokřídlí
čeleď: rackovití
potrava: hmyz, červi, ryby
doba rozmnožování: duben – červenec
běžná velikost: 35 – 39 cm, rozpětí křídel 86 – 99 cm, hmotnost 0,2 – 0,4 Kg

Racek chechtavý. (Chroicocephalus ridibundus) je nejběžnější evropský zástupce čeledi rackovitých. Je typickým obyvatelem mořských i vnitrozemských pobřeží v západní, severní, střední i jižní Evropě a na velkém území Asie.

Racek chechtavý patří se svou délkou 35–38 cm a hmotností kolem 260–350 g mezi malé druhy racků. Má štíhlou postavu, oranžové až červené nohy, bílé břicho, ocas a hrdlo, křídla svrchu světle šedá, s převážně černými konci, v zimě i bílou hlavu s minimálně jednou černou skvrnou za okem. V létě je pro něj typické čokoládově hnědé opeření na hlavě, které pomalu s příchodem zimy mizí. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci mají hnědá křídla, tmavý ocas a v létě méně viditelné hnědé opeření na hlavě.

Rozšíření

Mimo severovýchodu kontinentu hnízdí v celé Evropě včetně Islandu, areál druhu dále pokračuje širokým pásem přes střed Asie až na její východní pobřeží. Převážně tažný druh, většina populace se posouvá v zimě k jihu. Islandská populace zimuje na východním pobřeží Severní Ameriky, většina evropských ptáků na jihu areálu, ale někteří se dostávají podél obou pobřeží Afriky až k rovníku, východoasijské populace zimují podél celého východního pobřeží až po Malajsii.

Na území ČR hnízdí pravidelně hlavně v nížinách, v rybničních oblastech i ve vyšších polohách. Nejvýše položené hnízdiště je v nadmořské výšce 730 m. na Lipně. Na nezamrzlých tocích u nás běžně zimuje.

V první polovině minulého století u nás hnízdil vzácně, po roce 1945 se početnost i velikost kolonií začala rychle zvyšovat. Maximální počty u nás hnízdily v 70. letech min. století – počty byly odhadovány na 200 000 – 350 000 hnízdících párů. V těchto letech u nás byly i velké kolonie, např na mělčinách údolní nádrže Nové Mlýny, v době jejího budování hnízdilo až 50 000 párů. V následujícím desetiletí nastal silný úbytek stavů, do roku 1989 se počty snížily na 80 000 – 150 000 párů. Početní stavy se snižují i nadále, při sčítání v letech 2001 – 2003 stavy opět poklesly asi na 50 000 – 100 000 hnízdících párů.

Způsob života

Hnízdí v koloniích, i ve značně velkých (i v současnosti až několik tisíc párů), především u rybníků se zarostlými břehy nebo u slepých říčních ramen a v bažinách. Hnízda jsou ve vegetaci na zemi nebo v mělké vodě. Od dubna do července snáší v naprosté většině případů 3 vejce, oba rodiče sedí 23-26 dní. Mláďata setrvávají po vylíhnutí asi 10 dní na hnízdě, pak ho opouštějí a ukrývají se v okolí – někdy se i desítky mláďat shlukují do tzv. školek. Po 26-28 dnech jsou mláďata vzletná, pohlavně dospívají ve 2. roce života. Nejvyšší prokázaný věk je 32 let a 1 měsíc.
Větší část potravy je živočišná – hmyz a další bezobratlí, drobné rybky. Rostlinnou potravu konzumuje ve větším množství pouze v době zrání třešní a při sklizni obilí.

Rozmnožování

Nejžádanější hnízdiště v mnohočetných koloniích jsou vodou obklopené ostřicové kopce (stoličky). Hnízdění probíhá v květnu a v červnu, na třech asi 52 mm dlouhých vejcích trvá sezení 22 až 24 dnů. Mláďata patří vzezřením i chováním mezi pravé nekrmivé ptáky. Hned jak se vylíhnou, mohou zobat ze země potravu, zůstávají však v prvním týdnu většinou na hnízdě a rodiče jim potravu předkládají. Zhruba po týdnu jdou dobrovolně do vody a v nebezpečí se skrývají. Když však přijde nenadále velká voda, jsou už i v prvních dnech života schopna utéci nebo odplavat do bezpečí. V nouzi se mláďata dovedou i potápět, staří ptáci však ne. Proti plenitelům hnízd jako jsou vrány nebo ježek, vyrážejí rackové z kolonie se společným křikem. Přesto vrány zničí mnoho racčích vajec. Zaútočí-li dnes už tak vzácný sokol stěhovavý, který neloví mláďata, ale dospělé racky, dá se na útěk vše, co má křídla. Jakmile jsou mladí rackové schopni letu, opouštějí hnízdiště. Mnozí středoevropští rackové přezimují v západní Evropě a ve Švýcarsku. Proto přilétají rackové chechtaví z východní Evropy do středoevropských měst.

Potrava

Rackové chechtaví jsou převážně masožraví a živí se nejrůznější potravou od hmyzu a červů až po ryby a zdechliny. Sbírají za pluhem, loví na louce kobylky a saranče, nenadálými výpady loví i rybky. Přitom se jen krátce zastaví nad vodou a potopí jen hlavu. Racek chechtavý využívá i smetiště ze sídel. Dnešní zamoření měst racky, jež se nám zdá být už samozřejmé, začalo až na přelomu století.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Racek chechtavý

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář