Proč mám rád podzimní plavanou

Tak nějak na mě vždycky se žloutnoucím a padajícím listím padá nostalgie, chýlí se pomalu další sezóna, dny se zkracují a aktivita ryb zažívá poslední záchvěvy. Jsou to dny, kdy procházka jen s malým batůžkem, skládacím podběrákem a lehkým proutkem na plavanou bývá spíš jakýmsi předčasným loučením se sezónou, než výpravou za rybími velikány. Ale pestrá druhová skladba lovených rybích druhů a lehoučká, citlivá rybařina s tenkým vlascem a malými háčky mi prostě přinesou uspokojení, i když si nakonec třeba žádnou z ulovených ryb domů neodnesu. To se mi ostatně stává stále častěji, aniž bych chodil od vody s "nulou" nebo se stal fanatickým zastáncem metody "chyť a pusť!". Prostě je to ode mě takové poděkování řece či potoku a šupinatým obyvatelům vodní říše.

Teleskop, boloňku nebo matchový prut?

Konkrétní volbu typu prutu, jeho délku i zbytek vybavení se vždy snažím přizpůsobit revíru, na nějž se vydávám. Na malém potoce se nemá cenu trápit s devítimetrovým bidlem, ale na velkou vodu mi zase takový prut občas přijde docela vhodný, kontrola nástrahy a vedení splávku včetně možnosti pohotového záseku má potom samozřejmě smysl. Ale na menších a středně velkých vodách chytám moc rád na bič, přece jen mi to připomíná klukovské doby, kdy právě prut bez navijáku, plné soustředění na červenou anténku splávku a rozbušené srdce při každém zhoupnutí hladiny dělaly z rybaření nezapomenutelný zážitek. U prutů s navijákem se vždy snažím o dokonalé vyvážení, není nic horšího, než celý den držet v ruce prut, který "padá na špičku" kvůli příliš lehkému navijáku nebo nutí k nepohodlnému uchopení těsně nad nožkou pro kompenzaci nadměrné hmotnosti nevhodně vybraného navijáku a namáhá paži.

Vyvážení musí být dokonalé

Na klidnější vodu soustředím zátěž poblíž háčku a jen několika drobnými bročky dovážím použitou torpilu. S takovou sestavou dohodím poměrně daleko, dobře klesá ke dnu a nemotá se. Pro lov v rychlejším proudu si raději pohraju s dělenou zátěží tak, aby splávek spolehlivě signalizoval každý kontakt i při nadržování nebo popouštění celé sestavy. Malý splávek je určitě výhodou v tom, že neplaší ryby a nevyžaduje velkou zátěž, ale pokud je potřeba nahodit dál nebo je hladina pokrytá pěnou, ocením přece jen o něco větší vzor splávku s nápadnou signální anténkou. V proudné vodě zase tolik neruší a já nemusím zoufale namáhat oči.

Při plavané dávám přednost chození kolem vody před statickou rybařinou na jednom místě, i tak lehce prokrmuji a když postupuji po proudu, předem vím, kam je krmení unášeno a kam bych tedy měl také nahodit sestavu s nástrahou. Ovšem i postup proti proudu má něco do sebe, chováme-li se opravdu tiše, nenápadně a kryjeme se, jak je to jen možné, ryby o nás hned nevědí. Tato taktika se dobře osvědčuje na menších tocích s výrazně zarostlými břehy.

Jemné náčiní dělá lov dramatický a zvyšuje šanci na úlovek

Na plavanou používám nejčastěji vlasec o síle 0,14 až 0,12 mm, návazce potom i tenoučké 0,10 mm, jež jsou sice už na hranici nosnosti, když dojde na přetahování s větší rybou, ale zase mi umožní s jemným prutem nahodit daleko a přesně. Navíc jemný plavačkový prut mi při opatrném zdolávání hodně pomáhá. Také menší háčky typu Crystal jsou samozřejmostí.

Nástrahy všeho druhu

Podzimní nástrahy jsou pro mě především bílí červi a hnojáčci, případně kousek pečiva, lehce namočený a vytvarovaný tak, aby špička mohla snadno ven. Také pařený rohlík nebo veka přinášejí velmi dobré výsledky. Pokud si v lednici uchovávám larvy chrostíků, vytažené ze schránek, jsou na mnoha místech nejúčinnější nástrahou, jakou si vůbec člověk dokáže představit. Do krmné směsi přidávám nadrcené červy a dostatek písku nebo hlíny, na podzimní lov tloušťů jsou výbornou nástrahou i drůbeží střívka, potom je ale třeba si důkladně umýt ruce, než se vydáte mezi ostatní lidi.

Tak ať vám nějaká ta podzimní vycházka s "plavačkou" přinese hodně radosti a nějaký ten úlovek!