Přívlač s čeburaškou

Taky vám ten název "čeburaška" zní tak nějak rusky? Stejně jako třeba "marmyška"? No, vlastně máte pravdu, ačkoli zda skutečně z Ruska pochází, to není úplně jisté. Ale pojmenování získala po knižní a později i filmové postavičce s velkýma ušima, to je bez debat. Když se na čeburašku podíváme, skutečně tu ušatou hlavičku připomíná. Není to další nesmysl do haldy rybářských "cajků", které člověk v prvotním nadšení koupí a použije maximálně jednou? Určitě ne, jen se naučit tuhle atypickou zátěž správně používat.

Dvě velké výhody

Asi tím nejzajímavějším na čeburašce je fakt, že při vedení vláčecí nástrahy funguje jako excentrická zátěž, takže brání spolehlivě kroucení vlasce. To oceníme především u těch nástrah, které mají silnou tendenci rotovat a kroutit vlasec nebo šňůru, což jinak vede ke zkráceným a nepřesným hodům. Další výraznou předností je, že umožňuje volné kloubové spojení nástrahy s vlascem nebo šňůrou, takže pohyb nástrahy může být mnohem přirozenější. To oceníme u jigů, streamerů, měkkých plastových nástrah i při nastražení mrtvé rybky nebo takzvaného "rybího cáru". Osvědčuje se proto především tam, kde běžné jigové nástrahy už ryby znají a nemají k nim velkou důvěru. Vždy, když rybám nabídneme něco nového, bývá to po nějakou dobu velmi účinná metoda. Čeburaška je na našich vodách poměrně málo používaná a tudíž s ní lze docílit úspěchu i tam, kde běžné nástrahy již nejsou příliš účinné.

Různé velikosti a provedení

Protože tyto zátěže jsou snadno dostupné v různých velikostech a provedení, lze je použít pro ty nejmenší nástrahy stejně jako pro opravdu velké smáčky a kopyta. Montáž je velmi jednoduchá - po vysunutí drátěné svorky navlékneme do očka svorky háček nebo očko nástrahy a svorku zasuneme do otvoru v zátěži. Na vyčnívající menší očko potom uvážeme vlasec nebo šňůru, případně pomocí karabinky upevníme drátěný návazec, počítáme-li s pravděpodobností záběru štiky. Zajímavou variantou jsou i hlavičky ve tvaru rybí hlavy, často s natištěným okem.

Pokud zvolíme čeburašku s ploškami po stranách (nebo kulatou čeburašku lehce zbrousíme), můžeme si očko domalovat sami nebo nalepit epoxidové oko, používané hlavně na streamerech. Právě to výrazné oko na nástraze nebo na zátěži těsně před ní je podle mnoha rybářů jedním z nejspolehlivějších "spouštěčů", které rybu v rozhodujícím okamžiku vyprovokují k útoku na nástrahu.

Pro dosažení co nejrychlejšího klesání a pro vedení nástrahy v dostatečné hloubce lze použít i tungstenové čeburašky, jsou ale výrazně dražší (což je pochopitelné s ohledem na použitý materiál - wolfram).

Barevné provedení nemusí zůstat jen u původní barvy materiálu (olovo je stříbřité, ale časem zmatoví a zešedne), i ty "obyčejné" olověné čeburašky můžeme snadno vodostálými barvami nebo lakem nabarvit podle potřeby, fantazii se v tomto ohledu meze rozhodně nekladou. Zajímavé jsou i experimenty s fluorescenčně nabarvenými zátěžemi.

Nymfy a ráčky lze s čeburaškou prezentovat mnohem lákavěji

Zatížení menší čeburaškou umožňuje lovit i s velmi populárnímu umělými nymfami, ráčky a dalšími drobnými "hemživými" nástrahami, které proslavila firma Berkley. Dnes už se různých napodobenin úspěšných vzorů vyrojilo tolik, že je nemá cenu počítat. Právě čeburaška umožňuje drobnou a lehkou nástrahu dopravit do spodní části vodního sloupce, kde s ní nejčastěji chytáme. Přitom zachovává volný pohyb nástrahy, která tak působí mnohem přirozeněji než na jigovém háčku s kuličkou. Pro lov okounů lze použít i barevný "střapec", jenž lze vodit dráždivými propady a přizvedáváním. Tuto nástrahu s oblibou vezme i candát.

Na pstruhových vodách s čeburaškou nemůžeme lovit na mušky

Jde totiž o to, že na pstruhových vodách není povolena zátěž mimo tělo mušky, ačkoli v případě použití většího streameru je to už tak trochu otázka do pranice. Ty nejmenší čeburašky lze muškařským prutem odhodit stejně jako výrazněji v tělíčku zatížené mušky nebo mušky s velkou zátěžovou hlavičkou, ale předpisy hovoří jasně. Muškaři mohou tedy čeburašku použít jen na mimopstruhových vodách! Ovšem při vláčení na "pstruhovce" tuto zátěž použít lze, streamer na vláčecím prutu by pro někoho snad mohl být tématem k diskusi, ale v tomto případě se jedná bezesporu o vláčení. Pokud je třeba dodat drobné vláčené nástraze zdání života, je čeburaška výborným řešením.

Taktika lovu a využití kloubového spojení

Při vláčení udělujeme jemným pohybem špičky prutu čeburašce vlastní pohyb, to znamená, že stoupá nebo klesá ve vodním sloupci a nástrahu vede za sebou. Následuje tedy pohyb čeburašky s určitým vláčným zpožděním a pohybuje se tudíž volně, spíše jakýmisi obloučky. To mnohdy oklame i zkušené, ochytané ryby, které už dobře rozeznají pohyb klasické jigové nástrahy. Pokud není potřeba házet příliš daleko, použijme co nejmenší čeburašky, s těmi je pohyb nástrahy nejpřirozenější. Po nahození necháme nástrahu většinou vyklesat a následně ji vedeme drobnými přískoky v požadované hloubce, rychlost navíjení a délku přískoků průběžně stále měníme, vyvarujme se stereotypu! Velmi dobře se tato zátěž osvědčuje především při pomalém vláčení a vláčení na stojatých nebo pomalu tekoucích vodách. Hodí se i pro lov z loďky, kdy nahazujeme co nejdál a potom pozvolna nástrahu necháme stoupat a klesat.

Porovnání s lovem na jigové nástrahy:

• vláčnější pohyb nástrahy
• libovolná kombinace velikosti a hmotnosti zátěže s háčkem a nástrahou jakékoli velikosti
• rychlá výměna nástrahy bez jejího poškození
• ryba při zdolávání nemůže páčit hlavou o háček
• nízká pořizovací cena (až na ty tungstenové)

Čeburašku si lze vyrobit i podomácku, ale to už je zase na jiné povídání...