Poslední šance v sezóně

Ne, ten název článku rozhodně neměl být smutný, natož depresivní. Ale je to tak, milovníci lovu pstruhů se budou koncem měsíce srpna muset smířit s tím, že by se za původními pstruhy obecnými už neměli cíleně vypravovat, protože se bude blížit jejich čas rozmnožování a v té době jsou ryby přece zpravidla hájené, nemám pravdu? Ovšem ten poslední měsíc před termínem hájení je pro pstruhaře velmi slibný, možná je na úlovek pěkného "potočáka" dokonce větší šance, než tomu bylo při zahájení sezóny. Ryby se totiž začínají více zajímat o potravu a šance na ulovení opatrného krasavce přes čtyřicet nebo dokonce přes magickou hranici padesáti centimetrů jsou tedy výrazně vyšší. Potočáka si od vody dnes nejspíš žádný sportovní rybář neodnese, ale ulovit jednoho z těch opravdu velkých, to je pro pstruhaře rozhodně velká výzva.

Brzo ráno s muškařským prutem

V srpnu se loví od šesté hodiny ranní, což je s ohledem na pozvolna se zkracující den přesně ten čas, kdy už je vidět, ale slunce ještě nevystoupilo nad obzor a u vody bývá úžasný klid. Velcí pstruzi shánějí potravu často po celou noc a zrána bývají ještě mnohdy aktivní, vyplatí se tedy přivstat si a na šestou už být připraveni nahodit. Suché mušky můžeme v chladném jitru nechat zatím v krabičce a zaměříme se buď na streamery, nebo použijeme nymfy či mokré mušky. Osobně bych zrána volil spíš streamer, nějaký štíhlejší, napodobující drobnou rybku nebo i pstroužka. Tam, kde se hojněji vyskytuje vranka, je právě imitace vranky velice účinná, ovšem chytat s ní není úplně snadné, protože se musíme naučit napodobit charakteristický pohyb této rybky dna. Zatímco běžné rybky se pohybují rychleji nebo pomaleji nade dnem či ve sloupci a jejich pohyb lze snadno dráždivě imitovat vedením s lehkým zachvíváním špičky prutu a občasným rychlejším zatažením, u vranky je to jiné...

Jak se chytá s napodobeninou vranky

Imitace vranky bývá výrazněji zatížená a velkou výhodou je, když použijeme jigový háček. Ten totiž v kombinaci se zátěží v hlavičce nebo i v přední části tělíčka umožní dopravit nástrahu spolehlivě ke dnu a napodobit charakteristický pohyb rybky s tím, že jeho špička směřuje nahoru a nemá tak velkou tendenci uváznout. Vranka se totiž pohybuje výhradně u dna a protože nemá plynový měchýř, je poměrně špatným plavcem. Využívá úkrytů pod kameny a dalšími překážkami, protože pro dravce je vždy velmi vítaným soustem. Dříve byly vranky často používány jako nástražní rybky pro lov dravců, v současné době je ale vranka hájena celoročně jako ohrožený druh. Jak s napodobeninou vranky pracovat? Vždycky musíme trochu riskovat, nějaké té vázce se však stejně nejspíš nevyhneme, pokud chceme být úspěšní. Vranka se zdržuje v blízkosti balvanů a jiných překážek, lovit s její napodobeninou na místech bez vázek by tedy bylo nesmyslné. A když důkladně zatíženou nástrahu necháme "poskakovat" u dna a občas i chvilku ležet na dně, snadno zapadne do mezery mezi kameny nebo se někde zachytí. Nástrahu nahazujeme šikmo proudem nebo ji spouštíme po proudu, případně do vývařiště pod jezem. Oživení pohybem musí být jen minimální a hlavně je třeba být připraveni na důrazný záběr, po němž musí ihned následovat zásek. Protože hmotnost napodobeniny vranky bývá poměrně velká, použijeme raději prut AFTMA minimálně 4 nebo raději 5 a k tomu návazec o síle 0,18 - 0,20 mm. Vázání napodobenin vranky není příliš náročné, důležité je vystihnout tmavé, lehce skvrnité zbarvení a kuželovitý tvar těla s výraznou velkou hlavou. Vzhled vylepší napodobení do stran směřujících prsních ploutví ze srpků nebo menších pírek, ale ani to není zcela nutné, základem a cestou k úspěchu je především napodobení typického pohybu rybky.

Vláčení za úsvitu

Ranní čas je vhodný i pro pstruhaře, kteří se zaměřují na přívlač. Určitě bychom měli používat jen nástrahy s jednoháčkem bez protihrotu (na většině pstruhových revírů není používání víceháčků a háčků s protihrotem stejně povoleno), protože pstruh potoční si zaslouží opravdu šetrné zacházení a maximální ohleduplnost. Všichni přece chceme, aby tyhle ryby byly dál v našich revírech a jejich stav se přinejmenším stabilizoval, když už se nijak výrazně nedaří ho zvýšit. Pokud rybu musíme podebrat, dělejme to namočeným podběrákem s bezuzlíkovou síťkou, menší ryby většinou snadno uvolníme z háčku i bez vytažení z vody.

Jaké vybavení a nástrahy použít? Prut na ultralehkou nebo lehkou přívlač s vlascem 0,16 - 0,18 mm nebo odpovídající pletenou šňůrou bude vhodnou volbou, na menších vodách oceníme přednosti krátkých prutů (150 - 200 cm), na větších vodách lze použít pro lepší a především delší odhoz nástrahy i pruty o něco delší (200 - 240 cm). Samozřejmostí je spolehlivý smekací naviják s lehkým chodem, v poslední době jsem se u vody setkal i s několika rybáři, používajícími miniaturní multiplikátory. Návazec proti překousnutí nebo lanko použijeme jen v případě, že na pstruhové vodě zjistíme přítomnost větší štiky, potom můžeme sáhnout i po "důkladnějším" náčiní. Na velkých řekách a na sekundárních pásmech pod přehradami občas o štiky nebývá opravdu nouze.

Velmi dobře fungují ty nejmenší woblery, ale občas je jen s obtíženi v hlubším proudu dostaneme ke dnu, potom je tedy čas sáhnout po klasické plandavce nebo rotačce s úzkým listem a tělíčkem o vyšší hmotnosti. Měkké plastové jigy jsou také velice účinné, stejně jako populární vláčecí berkley-nymfy, opomenout bychom neměli ani větší pstruhové streamery (před které je třeba většinou použít drobnou zátěž) a těžší trubičkové mušky typu Hauzerovo peří.

V čisté vodě rozhodně volíme menší nástrahy, v přikalené vodě potom o něco větší; překvapivě i v kalné vodě se ukazují jako vhodnější volba tmavé vláčecí nástrahy. Zda budeme lovit proti proudu nebo po proudu, případně šikmo proudem, to je dáno vždy konkrétní situací. Někdy si můžeme vybírat, jindy jsme rádi, že se nám vůbec podaří nějak přijatelně nahodit. Ale právě tahle obtížná místa bychom neměli přehlížet, spousta rybářů je totiž přejde a nechce riskovat zachycení nástrahy na větvi nebo někde u dna - ovšem právě na takových místech ještě občas přežívají ti opravdoví pstruží mohykáni.

Večer to bývá nejlepší

Přes den to na pstruhových vodách v srpnu většinou za moc nestojí, ovšem velmi nadějný je večerní čas. To platí především pro muškaře, protože za dusných dnů se rojí hmyz stále velmi hojně a ryby se tudíž krmí. Osobně dávám při večerním muškaření přednost lovu na suchou mušku, ale pokud ryby nesbírají hmyz z hladiny, může vše zachránit mokrá muška, vedená kousek pod hladinou a napodobující utopený hmyz, volně unášený proudem. Marné nebývá ani použití nymf, ovšem s těmi lovím spíš ještě před setměním, kdy ryby začínají hledat potravu, ale zdržují se dosud většinou u dna. Jakmile se objeví na hladině první kolečka, převazuji nejčastěji na suchou mušku. Používám větší vzory, ale pokud se vyskytuje jen drobný hmyz, občas je třeba sáhnout i po muškách ve velikosti 16, na kterých sice velký pstruh moc dobře nedrží, ale když velké mušky ryby odmítají, co se dá dělat?

Každý večer sice není ani na pstruhových tocích zárukou ochotného braní, ale na menších vodách si zachytáme téměř vždy. A na těch větších, kde je to s aktivitou ryb vždycky trochu sázka do loterie, tam zase máme šanci zaseknout na jemné muškařské náčiní ty největší ryby, které našim nástrahám po celou sezónu odolávaly. Loví se ještě do desáté hodiny, stejně jako tomu bylo v červenci, ovšem s viditelností už to bývá trochu slabší, prostě se dřív stmívá a potom je každá výměna mušky nebo rozmotávání zauzlovaného návazce zbytečným zdržováním i s tou nejkvalitnější čelovkou. Vyberme si tedy na závěr dne vhodné místo a prohlédněme si okolí ještě za světla, vyhneme se tak možnému uváznutí mušek na nedalekém stromě stejně jako riziku zabrodění do příliš hluboké jámy nebo uklouznutí na kamenech, obrostlých řasami. Každopádně večerní muškaření v srpnu má své kouzlo a je to skvělé loučení s potočáky.