Poslední den na rybách v Ománu

Petrův zdar přátelé, jak jsme slíbili tak zasíláme fotky i z posledního chytacího dne v Ománu. Ten byl naprosto úžasný a nezapomenutelný. Zkrátka skvělá tečka za naším rybářským pobytem.

V 5:30 ráno jako každý den jsme vstali, dali věci do lodě a společně s naším nejoblíbenějším kapitánem Moem vyrazili na vodu. Už večer předtím jsme se domluvili, že dnešní den strávíme lovem na přívlač s lehkými proutky nedaleko našeho přístavu a to z toho důvodu, že po třinácté hodině odpolední hlásila předpověď veliký vítr okolo dvaceti metrů za sekundu. Tak trochu nás mrzelo, že se již nedostaneme na nejatraktivnější místa, podmořské hory, kterým vládnou GTčka, Doráda a další veliké druhy ryb. Nic méně i přes to jsme byli hrozně natěšení na náš poslední výlet na moře, jelikož s Moem jsme předtím chytili 47 kilogramové GTčko, je špička ve svém oboru, skvělý kapitán, rybář, průvodce a navíc neuvěřitelný srandista.

Naši první zastávkou po vyplutí z přístavu bylo nedaleko vzdálené místo, které bylo prý vždy proslulé vysokým výskytem krásné ryby Queenfish. Tomáš už nedočkavě na lodi stál s prutem v ruce a ihned po příjezdu na místo nahodil. Já s Tomínem jsme teprve vyndávali pruty ze stojanů a mezitím nám už Tomáš hlásí záběr, Queenfish, je tam! Blesku rychle nahazujeme i my naše nástrahy do vody a ihned v prvním driftu všichni tři vytahujeme ryby na palubu. Každý z nás chytil minimálně pět těchto krásných dravců, někteří z nich přesahovali i metrovou hranici. To jak nám tyto ryby při vláčení hladinových woblerů jezdili až k lodi v několika kusech a při útoku na naši nástrahu vždy vyskočili nad hladinu, se ani nedá popsat slovy. To lze zkrátka jen zažít a později vstřebat jelikož v té chvíli člověka ani nenapadne jak úžasná paráda to je.

Potom jsme se přesunuli na další místo, kde Tomíno zapřáhnul nádherného Kranase na jigovací prut. Už od první chvíle jsme všichni věděli, že to bude pořádná ryba. Prut se ohnul až k hladině, Tomíno začal sahat po brzdě navijáku, v té chvíli mu Mo říká, drž a nepovoluj, jsme na malé hloubce, tu rybu musíš dát! A taky se tak stalo, Tomíno to bravůrně zvládnul a vytáhl do lodi nádhernou rybu. Po těch dnech s problémy si to opravdu zasloužil a všichni jsme měli nefalšovanou radost.

Mezi tím vším se pořádně rozsvítilo sluníčko a aktivita ryb šla mírně dolů. Začali jsme tedy objíždět pevninu a prochytávat místa kolem břehu, kde jsme chytili spoustu ryb jménem Wolffish. Tyto krásné ryby s obrovskými zuby jsou zajímavé v tom, že ohromně smrdí a tak se nedoporučuje na ně sahat rukou. Jedna z nich ovšem po vytažení na loď Tomínovi spadnula z háčků a tak začalo vtipné motivování, aby ji do rukou vzal. A on to skutečně udělal, ve své podstatě neměl na výběr, jelikož celá posádka hlásala „vem ho do ruk, vem ho do ruk“. Po pár Wolffishech neboli našim zkomoleným názvem Wolverinech jsme zjistili, že nám tyto neuvěřitelné ryby dokážou svými silnými zuby prokousat woblery. Člověče ten stickbait se nechová tak jak má, to není možný. On je plný vody, Wolverin mi tam udělal díru, dokonce tam má kus zubu. No zkrátka i tohle byla pořádná pecka.

Ve chvílích, kdy jsme byli schovaní u pobřeží za vysokými skalami, jsme si dali oběd, chvíli ho trávili a poté jsme se rozhodli, že vyrazíme zpět na místo, kde jsme ráno chytali Queenfishe. Tam po pár náhozech ovšem nepřišel žádný záběr a tak jsme přemýšleli co dál, když z ničeho nic náš kapitán hlásí pruty z vody, vidím ptáky, kteří nalétávají pravděpodobně do hejn malých rybiček a tam kde jsou malé rybičky, musí být i pořádní predátoři. Sedáme, plný plyn a za dvě minutky zpomalujeme, tak abychom byli co nejméně nápadní. Nahazujeme kousek za obrovské hejno malých rybek a vláčíme naše stickbaity. Bum, bum, bum všichni tři máme Queenfish přes metr na prutě. Zdenál po patnácti sekundách hlásí je pryč, ohnula mi jigovou hlavičku. Tomové dostávají tyto nádherné ryby na palubu, rychle je fotíme a pouštíme zpátky. Hejno rybek se opět přesunulo a tak zase startujeme motory a následujeme je. Taková akce člověku dokáže pořádně rozproudit krev v žilách.

Pochytali jsme ještě několik těchto krásných predátorů a poté se odebrali na cestu zpět do přístavu. Sednuli jsme si na korbu auta, kde nás společně s lodí vyzvednul Robbie z No Boundaries a začali jsme vstřebávat to, co se v dnešní den zrovna událo. Po příjezdu na barák vytahujeme věci z lodi, čistíme je od mořské soli, dáváme si povinného panáka rumu a vydatnou večeři. A na závěr realizujeme společnou fotku s celým týmem No Boundaries, který se o nás skvěle postaral. Později až se nám vše pořádně rozloží v hlavě, určitě ještě něco z Ománu vydáme.

Pro dnešek se s vámi loučíme a přejeme hezký zbytek dne, ahoj.