Podzimní duháci

Pstruh duhový i siven jsou poměrně hodně rozšířené ryby i na mimopstruhových revírech. Najdeme je hlavně v místech s rychleji tekoucí vodou, v okysličeném podjezí, u přítoků a v peřejích, vysazují se také do vhodných nádrží a rybníků s chladnou vodou, kde tvoří s ostatními rybami takzvanou smíšenou obsádku. Vyhýbají se místům s větším výskytem štik a sumců, jinak se ale sami také živí z velké části jako dravci, především větší kusy. Na pstruhových vodách je můžeme na podzim lovit už jen na umělou mušku, ovšem na vodách mimopstruhových to jsou ryby, na které se výborně osvědčuje i lehká přívlač.

Vysazenci se nepočítají

Mnozí rybáři odsuzují pstruhy duhové kvůli tomu, že útočí na všechno, co padne do vody a nejsou ani plaší, nechají se chytit i několikrát za den, pokud neskončí hned v tašce prvního rybáře který je ulovil. Ovšem to je trochu nespravedlivé! Čerstvě vysazené ryby opravdu nemají zábrany a jsou naučené konzumovat co nejrychleji vše, co dopadne do vody (jinak by na ně při umělém odchovu nic nezbylo). Ovšem problém je v tom, že ryby se vysazují často den před zahájením sezóny nebo v jejím průběhu, nějaké hájení a čas na aklimatizaci jim tedy nikdo neposkytne. Ano, duhák (a siven vlastně také) je určen jako konzumní ryba pro ty, kdo si chtějí ryby od vody odnést a pochutnat si na nich, to ovšem neznamená, že by měl být odloven během několika dnů, což se však na mnoha revírech běžně stává. Pokud jste se však setkali se pstruhem duhovým, který měl to štěstí, že se mu vyhnul první rybářský nápor a našel si místo někde, kde se nástrahy obtížněji nabízejí, určitě jste zaregistrovali ten rapidní rozdíl. Taková ryba je mnohem bojovnější, navíc už získá i určitou dávku plachosti a dokáže si vybírat i mezi přirozenou potravou, podezřelou nástrahu si prohlédne a dál ji v poklidu ignoruje, i když se (na rozdíl od pstruha potočního nebo bolena či štiky) nepřesune jinam nebo do úkrytu. Zkušený duhák je důstojným soupeřem sportovního rybáře a lze ho potom považovat za opravdu hodnotný úlovek. Jak čerstvě vysazené ryby poznáme? To je celkem snadné, mnohdy mají okousané nebo odřené ploutve (či jen jejich pahýly), olámané skřele a jejich vybarvení je zpravidla nevýrazné, jako by vybledlé. Navíc nebojují nijak důrazně, jdou z vody často doslova "jako kus hadru". Takovou rybu je vhodné pustit zpět a dát jí šanci k domestikaci, navíc ani maso čerstvě vysazených duháků a sivenů nedosahuje ani zdaleka kvality "přírodních" ryb.

Vhodné nástrahy

Pro vláčení se hodí především rotační třpytky v menších velikostech (do velikosti 1), skvěle se osvědčují miniwoblery a twistery i smáčky, opět v menších velikostech, můžeme použít ty nástrahy, se kterými lovíme běžně například okouny a tlouště. Další vhodnou nástrahou (především na ryby, které už poznaly záludnost vláčecích nástrah a mnohdy si je jen zdálky prohlédnou, aniž by je atakovaly), jsou nástrahy, uvázané jako umělé mušky - streamery, lury, bloby a další muškařská dráždidla. Běžné nástrahy lze nahazovat prutem na lehkou nebo ultralehkou přívlač, u těch lehoučkých, které vlastně patří mezi umělé mušky, je třeba použít vhodného prostředku k dopravení nástrahy na požadovanou vzdálenost. Jednoduchým řešením je použití zátěže v podobě sbirulina, které "donese" nástrahu hodně daleko a podle vybraného typu ji můžeme následně vést těsně pod hladinou, ve vodním sloupci nebo i u dna.

Jak hluboko vláčet

Duháci svou potravu vyhledávají různě, vždy podle toho, jaká je zrovna dostupná v největším množství. Dokáží prohánět drobné rybky u břehu, ládovat se larvami chrostíků u dna nebo lovit vodou stoupající hmyz, který se zrovna líhne. Pokud se nestrefíme do vhodné nástrahy a hloubky, můžeme mít občas dojem, že ve vodě žádní duháci nejsou, ačkoli přitom opak bude pravdou. V proudné vodě nemusíme při vláčení proti proudu vést nástrahu příliš rychle, ovšem pokud vláčíme po proudu, je to nutné. Žádný strach, duhák dokáže dohnat i hodně rychle se pohybující nástrahu a rychlý pohyb mu nedává takovou šanci si ji příliš důkladně prohlédnout, což často přispívá k vyšší účinnosti. To platí i na stojatých vodách, kde duháci v čisté vodě nástrahu často sledují (podobně jako okouni) a přesto ji nevezmou. Jediným schůdným řešením potom bývá použití tmavých umělých nástrah a rychlé, nepravidelné vedení, s poškubáváním špičkou prutu a přerušovaným navíjením.

Podzimní vláčení na pstruhové vodě

Ne, to není nesmysl ani překlep, i na pstruhové vodě je možné vláčet. Ovšem netýká se to svazových revírů, lze to praktikovat na některých vodách, které jsou v rukou soukromníků. Úžasné podzimní vláčení lze zažít až do konce listopadu na krkonošské pstruhové nádrži Labská, kde lze vláčet třpytky, woblery, twistery,  a další vláčecí nástrahy pod podmínkou, že jsou opatřeny pouze jedním jednoháčkem bez protihrotu, nebo se zamáčknutým protihrotem. Loví se na spodní části nádrže (horní úsek je vyhrazen pouze pro muškaření technikou "chyť a pusť"), kromě pstruhů duhových a sivenů se tu dají ulovit i pěkní okouni. Přístup je kvůli poměrně strmým břehům z pravého břehu možná v blízkosti silničního mostu a z několika dalších míst (záleží na stavu napuštění), z levého břehu pak je možné lovit téměř po celé délce. Část u hráze je označena cedulemi na obou březích a je celoročně hájena, tady můžete jen kulit oči na rybí velikány, kteří v poklidu hodují na rohlících a chlebu, které jim házejí turisté. Pstruh potoční je zde celoročně hájen, duháci a siveni mají lovnou míru od třiceti do čtyřiceti centimetrů, větší i menší ryby je třeba s nejvyšší opatrností pustit. Povolenku lze zakoupit v místě, bližší informace najdete na webových stránkách přehrady: https://www.labskapstruhova.cz/pravidla-lovu-2018/; zajímavé je i to, že lze lovit také z bellyboatu nebo rybářského kajaku, které lze na místě vypůjčit. Občas se tady podaří ulovit i skutečně kapitální exempláře pstruhů obou druhů. Když si budete chtít udělat výlet a spojit ho s rybařením, je směr Špindlerův mlýn vážně dobrý nápad!