Podzim ve znamení muškaření

Jak z názvu vypovídá, podzimem pro mnohé končí rybářská sezóna, včasná tma většině z nás nedovolí se po práci dostat k vodě a počasí už bohužel nebývá nijak přívětivé. Nám muškařům končí sezóna posledním dnem listopadu a tím se pro nás pstruhové vody uzavírají až do 15. dubna. Podzim je pro mnohé muškaře vrcholem celé sezóny, ryby bývají aktivní, voda se vyčistí a lze ulovit opravdu krásné ryby. Jedinou nevýhodou tohoto období je padající lístí, které plave s vodou a tak každá chvíle u vody dává pořádně zabrat našim schopnostem i nervům, jelikož z 5 nahození zpravidla 4 krát chytneme list. Dalším nepříjemným aspektem podzimu bývá ,,protitvný“ vítr, který dokáže pořádně znepříjemnit házení a při troše smůly nám udělat například zdarma piercing, ale i tohle k podzimnímu muškaření zkrátka patří.

Počasí, že by ani psa nevyhnalo…

Ráno mráz, odpoledne nad nulou. Počasí se střídá jak na běžícím pásu, ráno zamrzá šňůra v očkách prutu, odpoledne zase sundáváme jednu vrstvu oblečení. To ale rybám očividně nevadí. Nelze už vyhledávat moc mělčin, ale najít si krásnou klidnou tůň, kam většina ryb v tomto období směřuje a pomalým vedením brázdit nymfou dno. Tam se skrývá ten správný poklad ve formě pěkné ryby. Mám rád ty chvíle, kdy teplota vody je ještě větší, než teplota vzduchu a nad ranní vodou lehce stoupá mlha, slunce se pomalu prodírá a vše se barví do zlaté barvy, to jsou ty chvíle, kvůli kterým včasně brzo vstávám a vyrážím k vodě. Když se oteplí a slunce prohřeje hladinu, zvýší se aktivita ryb a můžeme fascinovaně pozorovat sběr hmyzu z hladiny. V tu chvíli sahám do krabičky a volím suchou mušku. Jak rychle podzim přijde, tak rychle odejde. Je potřeba si ho užít do poslední chvíle.

Podzimní trofej z tůně…

Pomalu se prodírám křovím na břehu, vím o jedné tůni, která mne rok co rok nenechá na podzim klidným. Nikdy jsem tam nikoho nepotkal a vždy mne tato tůň obdaruje krásnou rybou. Našlapuji potichu, pomalu vymotávám šňůru z navijáku, kontroluji návazec a dolů umisťuji mikro nymfu na 18ce háčku. Pomalu pokládám šňůru na hladinu a v napětí čekám na záběr. Nic se neděje, nahazuji znovu. Nymfa pomalu klesá na dno, pomalým pohybem pocukávám se šňůrou, když najednou uváznu. To je pech, teď si vše poplaším v tom najednou mi proklouzne šňůra mezi prsty a začíná ten správný boj, kvůli kterému jsem zde. Ryba jezdí sem a tam, bojuje velmi zdatně. V duchu si říkám s kým mám tu čest. Ryba se nechce odlepit ze dna, hledá úkryt, ale zatím naštěstí vyhrávám já. Po minutě se objeví slušná ploutev a vím, že je to pstruh. Chvíli ještě bojuje, ale už také ví, že tento boj prohrál. Podebírám rybu a štěstím jsem bez sebe. Přesně kvůli tomuto jsem zde. Roztahuji metr a měřím. Je to pstruh jako poleno. Metr ukazuje krásných 46 cm, což je na místní potůček vskutku klenot. Opatrně rybu vyháčkuji a pouštím do své domoviny, ať mi udělá třeba radost i příští rok nebo vykouzlí úsměv na tváři dalšímu rybáři.

Řeka nebo jezero?

Podzim a muškaření, to jsou dvě věci, které jsou se mnou spjaty již od mého dětství. Toto období mě také poskytuje vynikající šanci k ulovení elegantní a nepříliš často lovené ryby jménem lipan, kterých je v našich končinách bohužel po skromnu a člověk za nimi musí mnohdy i cestovat, pokud to ovšem čas dovolí. Když už voda padá pod 5 stupňů celsia, dávám rybám klid v jejich zimovištích a řeka se pro mne uzavírá. Využívám tedy možnosti muškaření na jezerech, kde je cílovou rybou pstruh nebo siven, ale toto pravidlo samozřejmě neplatí vždy a všude. Jezera jsou skvělá varianta pro toto období. Člověk nemrzne ve vodě, ale příjemněji na břehu a některá jezera nabízí opravdu kvalitní rybí osádku pstruhů, mnohdy atakující hranici 80cm. Taková ryba na prutě je sen každého rybáře. Stojaté vody mám zkrátka také rád a neplatí zde pravidlo, že zabere jen pstruh nebo siven. Kapr, karas, lín i to jsou ryby, které Vám zaberou na mušku.

Jezero se nesmí podcenit

Jak jsem již zmínil, není problé chytit i jinou rybu než li je pstruh. Proto dbáme i na patřičné náčiní a vybavení. Nikdo nechce přece ztratit krásnou rybu kvůli selhání vybavení nebo narovnání háčku. Na jezero volím prut v délce 9,6ft AFTMA #7 a více. Šňůru volím #7 intermídu v čirém provedení. Návazec volím o průměru 0,18mm a více, podle rybí osádky. Důležité je mít i delší podběrák a nespoléhat se na ten raketový s krátkou rukojetí. U jezerního muškaření doporučuji lavór nebo košík na odkládání šňůry. Mnohdy si na šňůru šlápnete a celá koncová sestava se Vám zamotá nebo se šlápnutím může poškodit šňůra a její vlastnosti po poškození mohou být špatné, nejčastěji se zadrhává o očka prutu a může zničit i prut, takže po každém chytání ji doporučuji zkontrolovat a to tak. Ve své podstatě ji stačí projet 2x mezi prsty a očistit nečistoty jarovou vodou. Jezero je ideální varianta pro ty, kteří si chtějí zlepšit techniku hodu, jelikož na řekách šňůru na backing (podkladovou šňůru) málokdy vyhodíte.

Na co berou na jezerech?

Streamery, lury, nymfy, bloby, pakomáři. Tohle vše podle aktuální situace. Já převážně chytám na tři mušky. Návazec volím na délku prutu se třemi přívěsy. Nahoru dávám dráždidlo ve formě blobu v reflexní barvě. Na druhý přívěs volím luru různých barev podle situace a dolů dávám pstruhový streamer černé barvy se zlatým kroužkováním a reflexní oranžovou hlavičkou. Tohle je má oblíbená a několik let účinná sestava na jezerní pstruhy. Když i toto zklame, volím pakomáry a pomalým pohybem je s plovoucí šňůrou protahuji sloupcem. Někdy je potřeba zkoušet různé mušky, mockrát se mne stalo, že pstruhům se něco nelíbilo a až při 15 mušce jsem se jim trefil do chuti. Vysazení duháci nejsou až tolik vybíraví, ale čím délé v dané vodě jsou, tím jsou ostražitější a vybíravější. Někdy můžete vyzkoušet vše a stejně je k záběru nepřesvědčíte. Ale tyto prohry k rybařině patří a dávájí mne jakousi motivaci pro přístí vycházku k vodě, kdy si v hlavě říkám co jsem udělal špatně a co bych mohl zlepšit. Nemůžeme pořád chytat trofejní kusy, to by nás po chvilce přestalo bavit a mnoho z nás by také logicky ztratilo motivaci.

A co bude dál?

Pro mnohé z nás začínají zimní chvíle na vázání mušek, někteří utečou za rybami do teplých krajin. Pár bláznů, mezi které patřím i já, budou chodit k vodě až do zamrznutí hladiny. Začátek zimy je pro mne čas, kdy si kontroluji veškeré vybavení, dokupuji materiál na vázání mušek, poohlížím se po nových věcech a plánuji rybářské výpravy na příští rok. Někdy zima odejde rychle, ale minulý rok se držela hodně dlouho, tak se pro mne sezóna posunula o nějaký ten měsíc později. Pokud jste někdy uvažovali nad muškařením, rozhodně Vám doporučuji tuto techniku lovu vyzkoušet. Jakmile si k této metodě přičichnete, učaruje vás. Muškaření není jen chytání ryb, ale pro mnohé je to životní styl a srdcová záležitost.