Plavaná nepatří do kouta ani v lednu

Leden sice není obdobím, kdy očekáváme u vody trofejní úlovky, ale pokud je počasí natolik mírné, jako to letošní, koho by nelákala procházka k vodě. A samozřejmě s prutem, třeba jen tak nalehko, na plavanou. To by v tom byl čert, aby se nám nějakou tu zvědavou rybku nepodařilo přelstít. Na lehkou plavanou si vystačíme s batůžkem, kam se nám vejde trocha krmení, svačina, termoska s čajem a případně složený podběrák (můžeme si vzít i lehký raketový, pokud jsou břehy snadno přístupné). Do kapsy krabička s červy nebo sáček s těstem a hurá na pár hodin k vodě!

Které druhy ryb budeme lovit?

K rybím druhům, které lze úspěšně ulovit v zimním období, patří především drobnější kaprovité ryby. Tedy tloušť, jesen i proudník, cejn, cejnek, plotice, perlín, karas, podoustev a ostroretka. Úlovek lína je v zimním období skutečnou raritou, ale občas se splete i pěkný kapřík - a na jemném plavačkovém náčiní to potom bývá docela napínavý souboj. Pokud ulovíme náhodou všetečného a stále hladového okouna, mysleme na to, že se konečně také dočkal hájení (stejně jako ostatní dravé ryby) a lze ho cíleně lovit až od poloviny června. Hájen je od 1. ledna i mník, který se v některých revírech může koncem roku lovit a je to typická zimní ryba, na plavanou se s ním ale prakticky nesetkáme. Je to poměrně vzácně se vyskytující ryba, kterou ulovíme spíš na položenou. Pokud bychom ulovili kteroukoli z dravých ryb (štiku, candáta, bolena nebo sumce), dbejme na to, že i tyto ryby jsou od začátku roku hájené! Pravděpodobnost takového úlovku je při plavané malá, ale útok štiky i candáta na ulovenou menší rybku už jsem párkrát zažil. Hájen je i pstruh potoční a lipan.

Kde ryby hledáme

Stojaté vody nejsou na zimní plavanou příliš vhodné, ale pokud nemáme na vybranou, zkusme to u přítoku a v nejhlubší části nádrže. Tedy u hráze, u výpusti nebo tam, kde vedlo třeba původní koryto nebo kde víme o výrazném terénním zlomu. Také v blízkosti potopených stromů, zaplavených pařezovek nebo zbytků staveb pod hladinou se ryby často zdržují. S chladnější vodou se snižuje i aktivita ryb a proto vyhledávají klidná místa, kde nemusejí vydávat mnoho energie. Na řekách je to snadnější, zaměříme se na klidnější tůně, hluboké pomalé tahy a vracáky, stejně jako klidnější místa v podjezí. Velmi vhodnými místy jsou i náhony, přítoky, výtoky z elektráren a čističek, případně i vyústění odpadních struh. Když objevíme místo, kde se ryby shromáždily, bývá to parádní chytání. Ne vždy jsou ale na tom nejhlubším místě, občas to zkoušejme a hledejme, až narazíme na to pravé místo. Zajímavý bývá i lov na malých potocích, kde snadno vytipujeme hlubší tůňky, v nichž se ryby soustředí. Překvapivě právě malé, hlubší, pomalu táhnoucí potoky často přichystají pro opatrného a vytrvalého rybáře příjemné překvapení.

Když ryba nástrahu z dálky ucítí, je šance na úlovek větší

V chladné vodě se lákavé vůně a pachová stopa mnoha atraktorů šíří značně hůře a pomaleji, než v teplejší vodě při letním nebo podzimním chytání. To se týká především těch prostředků, které fungují na bázi olejů a tuků. Proto do krmení přidáváme často nadrobno nasekané nebo rozmačkané bílé červy a kukly, drobné částečky se rozptylují ve vodě a nesou s sebou i lákavou pachovou stopu. Samozřejmostí je strouhanka, která je základem většiny krmných směsí, dobře funguje příměs vanilky, fenyklu nebo nadrcené boilies s masovou příchutí. A nástraha vždy musí být stejného nebo podobného typu jako krmení. Bezesporu nejlepší jsou bílí červi (často i obarvení na žluto nebo do růžového odstínu), hnojáčci se svou nezaměnitelnou aromatickou vůní a v zimě jsou vynikající nástrahou na plavanou i malé kostičky lančmítu a nudličky z kuřecích jater. Vynikající (ale poměrně těžko dostupnou) nástrahou jsou v tomto období i větší patentky. Na tlouště platí drůbeží střívka (včetně obsahu, samozřejmě), ovšem, s touto nástrahou mnozí rybáři odmítají mít cokoli společného, skutečně nevoní pro lidi zrovna příjemně. Ale jelci ji milují, obsah drůbežího žaludku a střev je možné přidat i do krmení... ale jak říkám, chce to silný žaludek a odhodlání. Překvapivě dobrou nástrahou na tlouště, proudníky, plotice i perlíny jsou i kukly, vůbec nevadí, že jsou o něco tužší, o to déle vydrží na háčku. Jen musíme ohlídat, aby v nich zůstal pro rybu lákavý obsah, samotná vymáčená slupka už přitažlivá není. Jednou z nejdostupnějších a přitom účinných nástrah je i natrhaná střídka z bílého pečiva nebo napařené a následně slisované kostičky z rohlíku či veky.

Vybavení na zimní plavanou

Pro lov na menších vodách postačí lehký teleskopický proutek v odpovídající délce s malým smekacím navijákem, na větších vodách je skvělou volbou dělička. Pokud chceme lov pojmout jako procházku kolem vody, nebereme si děličku nijak extrémně dlouhou, postačí zpravidla délka kolem pěti metrů, ryby se zdržují stejně spíš poblíž břehu. Nepotřebujeme stojan ani hrazdu, prut při lovu držíme v ruce. Lov s děličkou má některé přednosti, jež při zimním lovu oceníme. Je to vysoká přesnost nahození do požadovaného místa (tedy přesně tam, kde máme zakrmeno) a při použití amortizéru, tlumícího výpady ryb i možnost použití těch nejtenčích vlasců.

Samozřejmostí je i dokonale vyvážený splávek, do proudné vody spíš kulovitého typu a na stojatou vodu doutníkového tvaru. Zimní záběry jsou mnohdy velice jemné a opatrné, optimální je tedy takové vyvážení, při němž z vody vykukuje jen pestře nabarvený koneček část anténky. Neměli bychom zapomínat ani na podběrák, nasazený na dostatečně dlouhé rukojeti, především to oceníme při lovu s děličkou a tam, kde není k vodě úplně snadný přístup.