Plavaná na proudné řece

Roční období, vhodná lovu na plavanou

Plavaná je rybolovná technika, která je použitelná na tekoucích vodách prakticky celoročně, i když dosahované výsledky se samozřejmě mění podle konkrétní situace, aktivity ryb při vyhledávání potravy, stavu a teploty vody a mnoha dalších faktorů. V zimním období na stojatých vodách může být možnost lovu snížena nebo zcela vyloučena v době, kdy jsou vodní plochy zamrzlé, i když potom je někde (pokud je to v daném revíru povoleno a síla ledu je dostatečná) chytání na dírkách“. Ovšem jak nadpis článku říká, zaměříme se na proudné řeky, takže na těch je možné s plavačkovou sestavou lovit prakticky celoročně. Nejlepší čas je podle mých zkušeností nástup jarního počasí, kdy se ryby začínají intenzívně shánět po potravě a navíc rybáře to po zimě většinou k vodě táhne i v případě, že to nemusí nakonec být žádná sláva. Také přes léto je plavaná velmi efektivní, dokonce si tvrdím říct, že bývá na řekách účinnější než na stojatých revírech. A až do nástupu zimního počasí je stále vhodný čas vyzkoušet to na plavanou nejrůznějšími způsoby. V zimě sice vyrazí s prutem k vodě jen opravdoví nadšenci, ale se správnými nástrahami, při dobré volbě lovného místa a s tou příslovečnou trochou štěstí si i v zimě můžeme hezky zachytat.

Vhodné náčiní

Na plavanou se používají různé typy prutů i rozmanité navijáky, lovit lze i bez navijáku. Takže jak si to náčiní jednoduše a přehledně rozdělit? Pruty s navijákem lze dělit na boloňky a odhozové (matchové) pruty. Bez navijáku se chytá takzvaně „na bič“, tento způsob je určen spíš pro lov menších ryb, ale má také svoje kouzlo. Do této kategorie patří kromě klasických bičů i takzvané děličky a závodníci používají i topsety, které vlastně také patří do kategorie děliček. Takže postupně to můžeme vzít trochu zevrubněji…

Boloňka (správný název je „bolognese“) je zpravidla dost dlouhý prut s očky, který je určen primárně právě pro plavanou na tekoucích vodách. Tyto pruty se vyrábějí nejčastěji v délkách od pěti do osmi metrů a umožňují rybáři přímý kontakt se splávkem díky používání plovoucích vlasců. Jedná se o velmi lehké pruty, takže ani při déletrvajícím chytání neunaví ruku. Jsou osazeny větším počtem odstávajících oček (okolo 13 až 15!) kvůli dobrému kontaktu a hlavně proto, aby se vlasec nelepil na blank prutu.

Odhozové pruty bývají většinou výrazně kratší, od dvou a půl do maximálně pěti metrů a jsou buď dělené nebo teleskopické a lovíme s nimi zpravidla na větší vzdálenost, protože s těmito pruty lze odhodit i těžší sestavu a tak logicky dohodit o dost dál. Pro opravdu daleké hody (což ale při plavané zase tak často nepotřebujeme) jsou dělené pruty vhodnější než teleskopické.

Bič se říká prutu, který není opatřen navijákem a lovíme tedy pouze s vlascem, který bývá o něco málo kratší než prut.

Dělička je prut, u kterého se naviják nepoužívá, od klasického biče se ale odlišuje na první pohled tím, že díly děličky nejsou teleskopické. V tomto případě se zasouvají do sebe a umožňují tak při zdolávání ryby prut postupně odebíráním spodních dílů zkracovat až po horní díl na němž je upevněn návazec. Ten bývá v délce, odpovídající délce špičky, takže při lovu samotném máme dokonalý kontakt se splávkem i s nástrahou. Děličky bývají hodně dlouhé, často až kolem deseti metrů (závodníci používají občas ještě delší) a rybář si (podle toho, v jaké vzdálenosti od břehu chce chytat) sestaví odpovídající prut délky. Protože mívá s sebou i další díly, může délku prutu rychle (a bez výměny návazce) měnit podle potřeby.

Většinou se u děliček používají v duté špičce umístěné tlumiče z gumového svazku, které umožní zvládnout i velké ryby.

Co se týče navijáku, nejčastěji se používá smekací ve střední velikosti s citlivou a dobře přístupnou brzdou (chytáme mnohdy na opravdu slabé vlasce) a svojí hmotností vyvažující prut tak, aby nám dobře seděl v ruce.

Zda použít vlasec nebo šňůru, to záleží v první řadě na rybáři, ovšem jsou tu u obou variant výhody i nevýhody, takže je nejlepší, když si každý vyzkouší obojí a sám se rozhodně, co mu víc vyhovuje. Vlasec velmi dobře prochází očky a umožní i dlouhé hody, ovšem má větší tvarovou paměť, která může znesnadňovat vedení sestavy i samotný zásek. Ale na druhou stranu díky určité pružnosti může zjemnit zásek. Pletenka tvarovou paměť prakticky nemá, zásek na větší vzdálenost je okamžitý a pevnost je i slabé pletenky velmi dobrá, ovšem mokrá se lepí na blank ještě víc než vlasec…prostě co vybrat je každého věc .

Když to shrnu, vidím to s výběrem prutu tak, že při plavané na řekách se nejčastěji používají boloňky, můžete ale tuhle rybolovnou techniku praktikovat i s jinými typy prutů podle situace a cílové ryby.

Není montáž jako montáž

V proudné vodě záleží na velikosti a tvaru splávku mnohem víc, než na stojáku, protože proud ovlivňuje jeho pohyb na hladině a současně je i důležitá dobrá viditelnost splávku. Přitom by ale neměl být extrémně velký a nápadný, především proto, aby ryby zbytečně neplašil. Ideální jsou tedy splávky kapkovitého nebo kulovitého tvaru, protože kolem nich voda proudí pravidelně a nestahuje je nikam do strany, jak by to mu bylo při použití „lízátek“ a podobných tvarů.

Ohledně hmotnosti, velikosti a tudíž i nosnosti splávku je třeba brát v úvahu druh použité nástrahy, požadovanou odhozovou vzdálenost a pochopitelně i viditelnost splávku kvůli sledování záběru. V mírně proudící vodě a na kratší vzdálenost vystačíme často s malými, nenápadnými splávky o hmotnosti kolem jednoho gramu. Problém s odhozem nemusíme řešit u děliček a bičů, jedná se především o odhodové pruty. Větší splávek bývá lépe vidět a unese i těžší zátěž, montáž už ale nadělá větší rozruch při nahození a i svým chodem může ryby rušit, hlavně v čisté, zapadlé vodě. Viditelnost splávku výrazně zlepší nápadně zbarvený horní dřík nebo anténka s kuličkou, za horších světelných podmínek (tedy především ráno a navečer)

Zátěž do rychleji tekoucí vody je téměř vždycky vhodnější dělená, protože nepůsobí rušivě díky rozložení zátěžových prvků a snadněji se s ní pracuje, což oceníme zejména při nadržování a snaze o maximální a přitom jemný a citlivý kontakt nejen se splávkem, ale i s nástrahou samotnou. Pro malé splávky použijeme jeden nebo více bročků, jen je musíme především na opravdu tenkých vlascích upevňovat opatrně a s citem, abychom vlasec stisknutím neoslabili. Takže oceníme měkké, poddajné broky, které lzue upevnit i pouhým silnějším stiskem mezi prsty. Mačkání bročků peánem nebo kleštičkami není moc ohleduplné vůči vlasci, na to pozor! Ale musíme to zase udělat tam, aby bročky nesjížděly po vlasci, chce to zíkat určitou praxi, napoprvé to možná nebude ono. Ale jde to, nedejte se odradit!

Použít můžeme i torpily, riziko oslabení vlasce je u nich mnohem menší a především umožňují precizní vyvážení montáže. Lze je kombinovat s broky a lze jich použít i několik, pokud jde o chytání v hodně silném proudu. Pro tekoucí vody bych doporučoval jedině torpily ve tvaru na obou koncích zúženého válečku, excentrické by měly tendenci kroutit v proudu vlasec – a to přece nikdo nechce.

Návazec nebo vcelku?

Při lovu na plavanou se používají často návazce, Jak a proč? Především lze o to, zvýšit počet záběrů. Na tenčí vlasec bývají záběry častější už jen proto, že jemného návazce si ryba nevšimne tak snadno, jako toho ze silnějšího vlasce. Například při lovu s pletenkou je použití tenčího návazce z fluorkarbonového vlasce logickým řešením už proto, že fluorkarbon díky své minimální viditelnosti pod hladinou mnohem méně nápadný (kdo nevěří, ať si to otestuje třeba v akváriu nebo v obyčejné láhvi od okurek). Navíc pokud lovíme na problematických místech, jako v bezprostřední blízkosti potopených stromů, zatopených staveb, přístavních mol nebo obdobných místech, kde se ryby s oblibou zdržují, použití tenčího návazce je ohleduplné i vůči rybám, pokud se nám to utrhnou i s částí celé sestavy. Mají tak totiž mnohem vetší šanci se zbavit zbytku montáže, než v případě, že za sebou táhnou i třeba několik metrů utrženého vlasce.

Délka návazce bývá nejčastěji kolem 17 až 20 centimetrů, vyplatí se nosit si k vodě návazce už hotové, tedy včetně zátěží. Abychom předešli jejich zamotání, lze použít kus kartonu, prkénko nebo plastovou kostřičku, důležité je udržet je d sebe a mít je po ruce když je potřebujeme. Ke spojení s kmenovým vlascem slouží buď provlečení pomocí dvou smyxšek nebo drobný obratlík, který navíc eliminuje kroucení návazce díky tvaru nástrahy a působení tahu proudu.

Výběr lovného místa

Lovné místo volíme podle toho, jaké ryby se v daném revíru vyskytují a které chceme cíleně lovit. Když trochu umíte „číst vodu“, dokážete většinou odhadnout, kudy proud unáší potravu a kde ji ukládá. Tam, se často ryby zdržují. Rybě prostě musíme v rámci možností vyjít vstříc a hledat ji tam, kde se v daném nočním i denním období zdržuje a krmí. Lepší než nahazovat přímo do místa, kde předpokládáme stanoviště krmící se ryby je nahodit o kousek dál proti proudu a nechat sestavu proudem snést do vytipovaného místa. Má tak čas vyklesat do zvolené hloubky a prezentace nástrahy je tudíž zcela přirozená. A kde se ryby často zdržují? Jdou to vymleté jámy ve dně, místa za velkými kameny, za mostními pilíři, v podjezí a v blízkosti přirozených úkrytů. Chce to trochu praxe a přijde na to každý…

Rozpoznání záběru a jak dál…

Záběr při plavané nemusí být jen stopení splávku nebo jeho pohyb do strany, každé nepatrné hnutí splávku může indikovat kontakt ryby s nástrahou. Lovíme-li těsně nade dnem, sice občas zasekáváme i při „zaškobrtnutí“ nástrahy o kámen nebo jinou nerovnost na dně, ale i to se mnohokrát vyplatí. Někdy ryby prostě berou velice jemně a opatrně.

Na tekoucích vodách je to občas trochu jinak

Kromě běžného splavávání s proudem se můžeme naučit i poněkud opomíjenou techniku „nadržování“ splávku, nejlépe to jde s dlouhým bičem nebo s děličkou. Proudění vody u dna bývá často o něco pomalejší než proudění na hladině a tak rybě nabízíme nástrahu zcela přirozeně a přitom jí dáváme víc času na to, aby na nástrahu reagovala a vzala ji. V některých místech (například ve víru za kamenem) můžeme sestavu dokonce klidně úplně zastavit a nechat nástrahu kroužit ve víru, který se za překážkou vytvořil.

Co se krmení týče…

Nejsem příznivcem nadměrného krmení, ale pokud lovíme na jednom místě, je to velmi účinný způsob, jak především menší ryby stáhnout na zvolené místo a udržet je tam. K tomu stačí i malé dávky krmení, kterými poměrně často místo prohazujeme.

Pokud jdeme podle vody a prochytáváme nadějná místa, funguje krmení také, protože voda stejně velkou část krmné směsi unáší díky proudu kdovíjak daleko a tak při postupu po proudu máme trochu prokrmeno stále. Krmná směr by měla samozřejmě obsahovat kromě drobného partiklu, vytvářejícího „krmný mrak“ i to, co dáme na háček. Krmení si k vodě nosíme většinou suchá a teprve před započetím lovu ho navlhčíme, i tak nám mnohdy hodně pomůže k většímu počtu záběrů. Použít lze i již hotové prodávané směsi, do kterých přidáme další složky, případně si namícháme krmnou směs podle svého.

Výběr vhodné nástrahy může být rozhodující…

Lovit můžeme na nejrůznější nástrahy, kdybych tady měl vyjmenovat všechny, nabyl by tex kolosálních rozměrů. Takže to vezmu jen ve zkratce. Nástrahy si můžeme rozdělit na živočišné, rostlinné a umělé. O které konkrétně se jedná?

Jako nástrahy živočišného původu jsou nejčastěji používány žížaly nebo jejich kousky, oblíbení aromatičtí hnojáčci, larvy nejrůznějších druhů hmyzu, patentky, nítěnky, vodní plži, pijavky, suchozemský hmyz (třeba oblíbený luční koník) brouci, bílí i kostní červi (které lze i snadno obarvit nebo koupit už barevné).

Z nástrah rostlinného původu určitě zaslouží zmínku pečivo (až už napařené a lisované, nebo v podobě kostiček či uhnětených kuliček), dále kukuřice, hrách a pochopitelně nejrůznější těsta. Do této kategorie pochopitelně patří i pelety a bolies, ale tyhle nástrahy se při plavané moc často nepoužívají.

Na umělé nástrahy jsem toho osobně moc nenachytal, ale někteří kolegové si je vychvalují, takže zmíním i stále hojnější nabídku umělé kukuřice (často dodávané v aromatickém dipu), umělé larvy a brouci, měkké plastové žížaly…

Na plavanou prostě můžeme s trochou fantazie lovit téměř na všechno (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, co povoluje Rybářský řád), tak se nebojme experimentovat. I o tom je přece rybaření…