Inzerovat zde
Inzerovat zde
Inzerovat zde

Okoun říční a jeho úbytek, charakteristika, chování i sportovní rybolov

07. 10. 2019
V tomto článku si rozebereme do detailu okouna říčního, rybu, jejíž stav se v posledních letech velmi zhoršil. Co za tím stojí? Jaká je charakteristika tohoto rybího druhu? Jak se chová a na co se loví? Na to vše tu najdete odpověď.

Inzerovat zde

Charakteristika druhu a popis těla

Nejčastější celková délka okouna říčního je do 40cm a hmotnost do 2 kg, dorůstá však až do délky 60 cm a hmotnosti do 5 kg. Tělo okouna je daleko vyšší než u candáta. Základní barva je olivová s nádechem žlutavých a zelenavých tónů s tmavým hřbetem a bílým břichem. Jeho barva se však může výrazně měnit podle prostředí ve kterém daná ryba žije. V silně zarostlých a čistých vodách mají okouni pruhy daleko výraznější než z rybníků s malou průhledností vody. Na bocích se nachází 5 - 7 vertikálních tmavých pruhů a různě tvarované tmavé mramorování. Dvě hřbetní ploutve jsou oddělené patrnou mezerou. První hřbetní ploutev je složena z 14 - 20 tvrdých paprsků, druhá je složena z 13 - 16 měkkých paprsků. Břišní, řitní a ocasní ploutev je zbarvena do oranžova až červena, prsní ploutve můžou mít červený nádech. Jako většina okounovitých ryb má výrazně předsazené břišní ploutve umístěné za prsními ploutvemi. Okoun má velké oči, které používá k lovu. V široce rozeklaných ústech se nachází velké množství drobných zubů. Drsné ktenoidní šupiny jsou výrazně členitější než u candáta a jsou celkově o poznání drsnější. Postranní čára je složena z 56 - 77 šupin.

Rozšíření

Přirozeně se okoun říční vyskytuje na severní polokouli. Okoun říční je rozšířen v celé Evropě, dále na velké části Asie a Severní Ameriky. Jedná se tedy o velmi rozšířený rybí druh. Dále byl introdukován (uměle přivezen) na několik míst jižní polokoule a to do Austrálie, na Nový Zéland a do Jihoafrické republiky.

Reprodukční znaky

Okoun pohlavně dospívá ve 2. - 5. roce života. Výtěr okouna probíhá na jaře v měsících duben a začátek května při teplotě vody 8 - 10 °C. Okoun říční je výtěrově vysoce indiferentní druh, který je schopen se úspěšně vytírat na nejrůznějších typech dna. Nejtypičtější podklad pro výtěr je tvrdé kamenité dno s potopenými větvemi. Jikry okouna jsou v typických bílých provazcích a rodiče jikry nechrání. Velikost jiker je 2 - 2,5 mm, inkubační doba je 8 - 16 dní a vylíhnuté larvy mají délku 5 mm.

Ekologické znaky

Okoun žije ve všech typech stojatých a tekoucích vod. Nejvíce mu vyhovují hlubší nádrže s tvrdým dnem a dostatkem úkrytů (velké kameny, potopené stromy, větve), které okoun rád využívá k odpočinku a jako místo odkud vyjíždí na lov. V tekoucích vodách se okoun stává spíše zřídka lovenou rybou z důvodů regulace toků. Silné populace okounů se nachází v údolních nádržích. Okoun je typická dravá ryba, která žije dravým způsobem celý život. Je to ryba žijící v hejnech, které se v rostoucí velikostí ryb zmenšují. První potravou larev jsou drobní vířníci, se zvyšující se velikostí larev pak dochází k přechodu na zooplankton a dále pak na plůdek menších druhů ryb. V prvním roce života dorůstá okoun 5 - 10 cm. Okoun patří do ryb se střední délkou života kolem 15 - 20 let.

V Severní Americe žije jeden podobný druh  a tím je okoun žlutý (Perca flavescens), který patří mezi nejmenší sladkovodní druh okounovitých ryb. Obývá stojaté i tekoucí vody a nevadí mu ani braktická voda. Od okouna říčního se na první pohled může lišit odlišnou barvou těla, ale tento znak není vždy spolehlivý. Nejspolehlivější rozpoznávací znak je postavení predorzální kosti, která zasahuje u okouna žlutého mezi 1. a 2. páteřní trn kdežto u okouna říčního je umístěn před 1. páteřní trn.

Chov

Okoun je chován v rybnících jako vedlejší dravá ryba. Příliš mu nevyhovují typické kaprové rybníky s bahnitým dnem, proto není nikde v ČR extenzivně chován ve velkém množství. Jeho cílený chov se uskutečňuje v recirkulačních systémech, kde se odchovává do velikosti násady a tržní ryby. Jeho intenzivnímu chovu se věnují firmy po celém světě a v dnešní době je již zaveden spolehlivý způsob mimosezónních výtěrů, které zaručují kontinuální produkci. Například ve Švýcarsku je okoun velmi žádanou rybou a jeho tržní hmotnost je zde kolem 100g.

Úbytek ve volných vodách

To, že se populace okouna výrazně snižuje není žádnou novinkou. Rybářský svaz již začal dělat opatření, které by měly přispět ke zvýšení stavu okounů jako například nejmenší zákonná délka nebo zavedení doby hájení okouna. Tyto kroky jsou dozajista správné, ale rozhodně to neřeší situaci. Během posledních 20 let se výlovek okouna z volných vod snížil téměř 6x. Za razantní úbytkem okouna stojí několik faktorů, které se pokusím shrnout do několika bodů. Na většině území ČR negativně působí narovnávání koryt. V přirozeně meandrujícím toku mají okouni velmi dobré podmínky pro život a rozmnožování. Narovnaný tok s absencí klidnějších úseků a hlubších pasáží s tvrdým dnem neposkytuje okounovi ideální podmínky. Tyto toky pak vyhovují jiným rybím predátorům jako například sumci velkému, který okouna vyhledává jako snadnou kořist. Dále stavy okounů ohrožují i početná hejna kormoránů. Dále na okouna negativně působí nízká průhlednost většiny volných vod. Jako predátor využívající k lovu především zrak je pro něj čistá voda naprosto vyhovující.

Specifické populace okounů

V Evropě se vyskytuje podle polohy několik velkých populací okouna říčního. Současné probíhající studie jsou založené na genetické rozdílnosti daných populací. Z výsledku studií plyne, že populace okounů ze Skandinávie je geneticky odlišná od zbytku Evropy pravděpodobně z důvody izolace severské populace během některé doby ledové. Rozdíly mezi populacemi jsou patrné i mezi populacemi v rámci různých povodí. Dobrá znalost genetických vlastností populací může vést k efektivnějšímu chovu, protože tyto různé populace mají i různé růstové schopnosti.

V některých vodách žije početná populace okounů, kteří ale nedorůstají velkých rozměrů a jsou tzv. "zakrslý". Tyto vody jsou většinou menší stojaté vody, které jsou izolované od dalších revírů. Okouni jsou zde podobně velcí a průměrná velikost je zde zastoupena ve velkém množství. Okouni v těchto vodách mají tendence postupně snižovat svoji velikost především z důvodu velkého množství ryb, nedostatečné potravní základny a postupem času i vysoké příbuznosti ryb. Na těchto vodách je okoun často jediným dravcem a absence štik a candátů se na populaci negativně projevuje.

Sportovní rybolov

Okoun je ryba aktivní ve všech ročních obdobích. Nejlepší denní doba jsou brzké ranní a pozdní večerní hodiny, kdy jsou okouni nejvíce aktivní. Místo k lovu vybírám podle hloubky a podloží. Řídím se heslem, že na tvrdém dně je šance na chycení nejvyšší. Na velkých jezerech se okouní rádi zdržují u kamenitých břehu nebo kolem skal. Okoun rád vyhledává nejrůznější úkryty na dně jako potopené stromy nebo větve a rád se zdržuje i kolem vodní vegetace. Na přehradách jsou dobré místa k lovu přístaviště, kde jsou okotveny lodě. Okouni se schovávají ve stínu pod loděmi a při dobrém náhozu pod loď přichází záběr většinou již z propadu. Okouna lze cíleně chytat na všechny možné způsoby lovu. Nejklasičtějším způsobem je plavaná a přívlač. Dále se okoun dá chytat i na položenou a lovem na umělou mušku.

Pro plavanou se nejlépe hodí těžší matchové pruty s délkou 3,6- 4,2m nebo jakékoli univerzální delší přívlačové nebo feederové pruty osazené navijákem do velikosti 4000. Vlasec volím do průměru 0,20, v případě čisté vody rád sáhnu po návazci z floucarbonu. Při plavané používám nejradši průběžné 5gr. splávky. Průběžný splávek volím z důvodu, že během chytání můžu nástrahu nenásilně pouhým popotažením vlasce vyzvednout do slouce a lákat tak zvědavé okouny. Jako nástraha slouží chomáč červů, rousnice nastražená "na kalhotky" nebo malá rybička. Záběr od okouna je rázný a je dobré ihned zasekávat, protože okoun je velký hltavec a často se stane, že při odložení záseku má i menší ryba nástrahu hluboko v tlamě.

Poslední dobou je nejoblíbenější lov okounů přívlačí. Rybářské firmy nabízejí nepřeberné množství různých přívlačových nástrah, takže se je pokusím shrnout do několika skupin. Všechny tyto nástrahy se vyrábějí ve více barevných variantách. Barvu volím podle typu revíru a podle čistoty vody. Vždy se dá říct, že začínám s přírodními vzory a při neúspěšném chytání přechází do ostřejších barev, které jsou schopné lépe vyprovokovat okouna, který třeba ani neloví nebo bere velmi opatrně.

První velmi úspěšnou a zřejmě nejuniverzálnější skupinou jsou gumové nástrahy, do kterých se řadí kopyta, smáčci, twistery a napodobeniny různých živočichů. Jako nejúčinnější nástrahu považuji smáčky a jejich neodolatelný pohyb vznikající při pocukávání prutem. Na některých revírech se mi velmi osvědčily umělé imitace raků nebo larev vodního hmyzu. Nejčastější způsob nastražení je na jigovou hlavičku. Gramáž volím podle hloubky. Nejraději používám hlavičky bez nálitku, v případě potřeby radši použiji trochu vteřinového lepidla na pevné upevnění gumy k háčku. Dalším způsobem použití smáčků je tzv. drop shot, kdy je smáček (napíchnutý na háčku s kroužkem a přes uzel palomar uvázaný na vlasci) umístěn v určité výšce nad koncovým olovem. Tento způsob je vhodný pro cílené prochytávání malého prostoru, protože doba zdržení nástrahy na určitém místě je daleko delší než při klasickém vedení s jigovou hlavičkou.

Další velkou skupinou nástrah jsou woblery, které mi přinesly už několik pěkných okounů v místech, kde byly jiné nástrahy naprosto jalové. Pro začátečníky jsou woblery tvrdé nástrahy vyrobené ze dřeva nebo umělé hmoty, které jsou opatřeny lopatkou, pomocí které wobler ve vodě pracuje a potápí se do určité maximální hloubky určené velikostí a sklonem lopatky. Woblery během přitahování rychle kmitají ze strany na stranu a tímto chodem lákají ryby, proto není nutné s ním nijak pocukávat (mimo woblerů bez lopatky, kterým dává chod pocukávání prutu). Woblery se dělí na jednodílné a vícedílné, na woblery s malou či velkou lopatkou nebo úplně bez lopatky. Vždy se na místě snažím woblery prochytat celý vodní sloupec, proto rychle měním typy woblerů. Mé nejoblíbenější jsou štíhlé tvary do 5cm, které mají ponor do 2-3m a málo agresivní chod.

Poslední skupinou jsou rotační třpytky a plandavky, které jsou někdy velmi účinné, ale často velmi opomíjené nástrahy. Oba typy nástrah se nechají po náhozu vyklesat do určité hloubky a pak se přitahují k sobě. Samozřejmě během přitahování můžeme nechat opět nástrahu vyklesat na dno pokud právě tam chceme chytat.

Slovo na závěr

Okoun dlouhou dobu patřil mezi běžné ryby vyskytující se v našich vodách, v dnešní době se na většině revírů stává spíše raritním úlovkem, proto bychom si ho měli vážit a těšit se z každého uloveného kusu.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Okoun říční a jeho úbytek, charakteristika, chování i sportovní rybolov

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář