Není splávek jako splávek

Splávky se vyrábějí v nejrůznějších barvách, tvarech a z obyčejných i vcelku exotických a ojedinělých materiálů. Primární účel různých typů splávků je vcelku shodný, jedná se o nadnášení nástrahy a současně většinou i o prostředek k signalizaci záběru. Ovšem když se na široké spektrum splávků podíváme trochu zevrubněji, jde z toho docela hlava kolem...

Malé červené vajíčko s dříkem

Takhle nějak bych asi stručně a jednoduše popsal první splávek, který jsem v dětství měl a na který prostě nikdy nezapomenu. K tomu bambusový jednodílný proutek s několika drátěnými očky, pár metrů duhově zbarveného vlasce a malý bubínkový navijáček, plechovku od paštiky s pár žížalami a už se šlo k vodě. Ty začátky s očima upřenýma na splávek, poskakující v proudu kousek od břehu, zaťukání a už se splávek pomalu rozjíždí proti proudu a pomalu se potápí, jak mi to dokázalo pokaždé zrychlit dech a vyvolat ten slastný třas v rukách, svírajících primitivní prut! Tyhle obyčejné splávky lze dodnes koupit za pár korun nebo si je s trochou zručnosti můžeme snadno vyrobit. Materiálem bývá nejčastěji balza nebo korek. Dalším jednoduchým a populárním typem jsou splávky, zhotovené ze silnějšího husího nebo labutího brku, případně z ostnu dikobraza.

Vhodné barvy nejsou jen na parádu

Spodní část splávku bývá opatřena nenápadným zeleným nebo hnědým lakem, aby nepůsobila pod vodou rušivě, horní část potom je zpravidla mnohem nápadněji zabarvená. U mnoha typů splávků se používá anténka (z plastu, bambusové štěpiny nebo slabého drátku, na ní je někdy ještě pro lepší sledování (za horších světelných podmínek, v proudu a při odlescích hladiny) umístěna nápadně zbarvená kulička. Všeobecně platí, že proti lesknoucí se hladině bude snadnější sledovat tmavý splávek nebo kuličku na anténce, zatímco za soumraku a na zastíněné hladině lépe uvidíme kuličku nebo anténku bílou, žlutou, prostě světlou. Anténky jsou často vyměnitelné, u některých splávků můžeme místo anténky umístit i odlamovací chemické světlo.

Napevno nebo klouzavý?

Zjednodušeně řečeno, u splávků se používají dva základní způsoby upevnění na vlasec. Jedná se buď o běžné pevné uchycení, kdy splávek zajistíme stabilně v požadované vzdálenosti od háčku tak, aby se nástraha pohybovala v požadované části vodního sloupce nebo dokonce dopadla až na dno. Tato montáž je vodná pro delší pruty a pro případy, kdy zvolená lovná hloubka nepřesahuje délku prutu. Jak si poradíme při lovu se splávkem na větší vzdálenost? Použijeme takzvaný klouzavý splávek, který není na vlasci pevně uchycen a o jeho zafixování v požadované poloze se postará drobný zarážka na vlasci. Tak můžeme nahodit bez problémů svou nástrahu i do několikametrové hloubky s poměrně krátkým prutem. Způsobů montáže existuje pochopitelně mnohem víc, v zásadě se už ale jedná o různé varianty těchto základních způsobů.

Vyvážení je základ

Splávek volíme pokud možno nenápadný a tím pádem ne zbytečně velký, ovšem s ohledem na viditelnost a především pokud potřebujeme nahodit opravdu daleko, najdou své místo v naší výbavě i větší typy splávků. Vyvažujeme pokud možno tak, aby z vody vyčnívala jen anténka s kuličkou nebo barevná horní část tělíčka splávku, tak nebude ryba cítit žádný výraznější odpor při záběru a my ho snadno zaregistrujeme. Velmi oblíbené jsou takzvané "anglické splávky" neboli wagglery, které bývají na spodní často opatřeny vyměnitelnou zátěží a velmi dobře se s nimi nahazuje. Na splávku je předvážení vyznačeno spolu s nosností, takže snadno přidáme potřebné zatížení nad háček a je hotovo.
Při lovu cejnů se používají tužkové splávky, které zatížíme tak, aby se při záběru vynořily, protože cejn nástrahu často u dna bere tak, že ji vlastně zvedne ve směru nahoru, zátěž tedy musí být umístěna blízko háčku. Pro chytání v proudu se často používají splávky s tělíčkem ve tvaru obrácené kapky, které jsou i v rychlém proudu dostatečně stabilní. Velké splávky (kačeny) se používají při lovu dravých ryb na nástražní rybku.