Inzerovat zde
Inzerovat zde
Inzerovat zde

Nejčastěji lovené druhy ryb v Norsku

25. 01. 2021
Článek o nejčastěji lovených druzích ryb v norských fjordech, který vám přiblíží pohled na jejich rozměry, výskyt, délku života a přijimání potravy.

Inzerovat zde

Treska obecná (Gadus morhua)

Stručná charakteristika

Treska obecná je jedním se symbolů Norska, ostatně je vyobrazená i na nové 200 NOK bankovce. Je to ryba, které se u norského pobřeží zdržuje po celý roku a lze ji tak úspěšně chytat kdykoli. Je to hejnová ryba, která cestuje za potravou v podobě menších druhů ryb

Maximální rozměry

Maximální délka je udávána 2 metry a může mít až 96 kg. Běžná lovená délka je okolo 80 cm. Rybáři nesmí zapomenout, že treska obecná má minimální lovnou míru a to 44 cm, osobně však doporučuji ponechávat si ryby minimálně "bedýnkové délky", což je přes 60 cm.

Délka života a růst

Maximální zjištěná délka života je 25 let. V úživných oblastech s dostatkem potravy roste velmi rychle (není výjimkou pětiletá ryba s hmotnosti přes 15kg). Její růst velmi souvisí s výskytem potravy, protože treska obecná není ryba, která by podnikala dlouhé potravní migrace.

Areál výskytu

Vyskytuje je po celém pobřeží Norska a její areál výskytu je po obou stranách Atlantického oceánu, v Baltském moři a v části Severního ledového oceánu

Výtěr

Její výtěr probíhá podle zeměpisné šířky od ledna až do poloviny dubna, kdy má teplota vody 0-12°C, ideální teplota pro výtěr je však 0-6°C. Výtěr probíhá v hloubce 150- 200m. V hejnech bývá poměr pohlaví přibližně půl na půl nebo s malou dominancí jikernaček, které mohou naklást až 9 milionů jiker. Inkubace pelagických jiker trvá 14 dní (při teplotě vody 6°C) a pelagické larvární stádium trvá 2 až 3 měsíce, než plůdek dosedá na dno. Mladí jedinci se zdržují v mělké vodě (20 - 30m). Treska obecná pohlavně dospívá okolo 70 cm.

Lov

Tradičně se tresky obecné loví pilkrováním na hranách v hloubkách od 80 do 150m. Během tohoto způsobu lovu se ryby i často podsekávají, pilkr není příliš selektivní a často hrozí ztráta nástrahy zaseknutím o mořské dno. Mnohem lepší je chytat metodou jiggování na velké gumové nástrahy od 200 do 500g, které napodobují přirozenou potravu velkých tresek. Menší jedinci se loví v okolí podmořských hor buď na malé pilkříky nebo přívlačí na menší gumové nástrahy.

Treska tmavá (Pollachius virens)

Stručná charakteristika

Keler má mezi sportovními rybáři velkou oblibu především pro její početnost v mořích Norska a adrenalinové souboje. Je to ryba, která je neustále v pohybu, proto má vždy dostatek sil na prověření kvality rybářského vybavení a silných paží rybářů. Souboj s velkou treskou tmavou může na přívlačový prut trvat i několik desítek minut, během kterých Vám bude neustále vymotávat z navijáku metry pletenky. V Americe je jí také říká pollock, v Anglii coalfish nebo saithe a jinak pro Čechy lidově keler. Norsky se nazývá sei. Je to také ryba ceněná v gastronomii. Často nahrazuje tresku obecnou (Gadus morhua) nebo tresku jednoskvrnnou (Melanogrammus aeglefinus) v tradičních receptech a skvěle se hodí i na grilování. Oproti jiným treskám má tmavší svalovinu.

Maximální rozměry

Treska tmavá se může dorůstat až 130 cm a hmotnosti 30 kg.

Délka života a růst

Celková délka života je až 25 let. Roste poměrně pomalu, tříletá rybá má 50cm, pětiletá přibližně 70cm a ryby kolem metru mohou mít mezi deseti a patnácti lety.

Areál rozšíření

Areál rozšíření tresky tmavé je na obou stranách severního Atlantického oceánu a na vyskytuje se také v části Severního ledového oceánu. Díky její početnosti v Norském a Severním moři okupuje Norsko dlouhodobě přední příčky celosvětového lovu tresky tmavé (přibližně 40% z celkového odlovu). V dnešní době se ročně celosvětově vyloví z moří kolem 300 tisíc tun tresky tmavé. Nejvyšší výlovky však byly zaznamenány v 70. letech (v roce 1974 to bylo 762 tisíc tun).

Výtěr

Výtěr tresky tmavé probíhá v měsících listopad a prosinec, před kterými se tresky shlukují do početných hejn a připravují se na tření. Na štěstí pro tresku tmavou je to v měsících, kdy na moři chytá minimální množství sportovních rybářů, kteří si v jarních a letních měsících domů jako odměnu za poctivou rybařinu vezou celé filety a ne jenom hřbety. Jako výtěrový substrát jim slouží kamenité nebo skalnaté podloží v hloubce 50 - 100m. Výtěr nastává, jakmile klesá teplota vody pod 8°C a nejvyšší reprodukční aktivita je mezi 4,5 - 6 °C. Jedna velká jikernačka může naklást až 8 milionů jiker, ale průměr je okolo 3 milionů jiker. Jikry jsou pelagické (volně se vznáší ve sloupci) a inkubační doba jiker je 5 - 15 dní. Poté ještě 5 dní váčkový plůdek vstřebává žloutkový váček než se rozplave. Larvární stádium trvá 3-4 měsíce a jakmile je dokončen vývoj a z larev se stane plůdek, přesouvá se plůdek do mělkých pasáží podél pobřeží, kde se drží další dva roky života. Často jsou v tomto období nazýváni přístavními kelery, protože v přístavech tvoří velké školky konzumující plankton společně s juvenilními jedinci tresky polak (Pollachius pollachius). Po dvou letech se už téměř dospělé třiceticentimetrové ryby vrací na otevřenou vodu a žijí zde životem, na jaký jsme u kelera zvyklý, tedy neustálým pelagickým cestováním za potravou v hloubkách nejčastěji od 30 do 130m. Jako potrava jim z počátku slouží větší plankton a korýši (speciálně atlantský krill, který často z menších ryb přímo červeně teče) a ryby nad 70 cm se živí pouze rybami. Ryby jsou schopné výtěru od 3 - 4 roku život a délky kolem 50cm.

Lov

Treska tmavá se loví celoročně v okolí podmořských hor v hloubkách od 50 do 150m. Je velmi důležité rybu lokalizovat a v případě neúspěchu nezůstávat na jednom místě, ale ryby aktivně vyhledávat. Nejlepší metodou je rychlé vedení gumové nástrahy v imitaci sledě nebo makrely o délce 12 - 15cm na jiggových hlavičkách 80 - 120g, které jsou nejvíce selektivní a lze s nimi přelstít i opravdu velké exempláře. Další využívanou nástrahou je pilkr 100 - 300g, který ovšem není moc selektovní, ale má výhodu rychlého propadávání sloupcem. Jednou se mám stalo, že jsme najeli do obrovského hejna kelerů a chytali na hod ryby přes 70 cm. Jeden náš kamarád si místo gumy dal na prut težší pilkr, aby nachytal nejvíce ryb. Nejvíce ryb skutečně nachytal, ale největší ryby se nechali přelstít právě na gumové nástrahy. Malé kelírky, které můžeme použít jako nástražní ryby, lze nachytat na každé podmořské hoře v hloubkách od 10 do 30 metrů na peříčka s menším pilkrem.

Treska polak (Pollachius pollachius)

Stručná charakteristika

Treska polak je ryba typická pro lehkou letní přívlač ve Středním Norsku v menších hloubkách. Mnoho rybářů ani jinou rybu nechytá a jezdí sem právě jenom na polaka.

Maximální rozměry

Treska polak se dorůstá délky 130 cm a maximální zdokumentovaná hmotnost je 18,1 kg. Nejčastější lovená délka je 70 cm.

Délka života a růst

Je to krátkověká ryba, která se dožívá maximálně 8 let. Růst je tedy velmi rychlý. Jednoletý polak měří přibližně 15 cm, tříletá ryba pak 40 cm.

Areál výskytu

Vyskytuje se v severovýchodním Atlantickém oceánu především ve Středním a Jižním Norsku, dále v okolí Islandu, Velké Británie a méně početně pak v Baltském moři. Jižní hranici rozšíření je pobřeží Portugalska.

Výtěr

Pro polaka je typickým obdobím pro výtěr květen. V tomto měsíci, kdy voda dosahuje teploty 7-9°C se polaci vytírají v hloubkách od 100 do 150m s tvrdým dnem. Jikry jsou pelagické a váčkový plůdek se kulí poměrně brzy a putuje do mělkých vod. Mladí jedinci se zdržují v mělkých vodách kolem pobřeží během prvních dvou let života. V přístavech vytváří hejna s malými kelery. Pohlavně dospělý je polak o délce 40 cm.

Lov

Nejlepším obdobím pro lov polaka jsou měsíce červen a červenec, kdy má polak po výtěru a aktivně vyhledává potravu. Loví se na podmořských horách nebo kolem pobřeží v hloubkách od 5 do 40 metrů, kde rostlou chaluhové pásy, mezi kterými se rád schovává. Samozřejmě najíždí i do hejn menších druhů ryb na vrcholcích podmořských hor. Nejlepší metodou lovu je přívlač s lehčím vybavením. Jako nástrahy se používají jiggové hlavičky 20 - 40g a gumové nástrahy 8 - 15cm. Důležitou součástí montáže je návazec z monofilu. Polak rád reaguje na pomalé vedení nástrahy a po záseku neomylně míří do chaluh. Proto je třeba mít dobře seřízenou brzdu a nepustit ho tam, protože jinak bychom o něho téměř jistě přišli.

Platýs obecný (Hippoglossus hippoglossus)

Stručná charakteristika

Většina rybářů zná tuto rybu pod názvem halibut. Jedná o největší druh platýze. Je pravooký a na dno dosedá svou levou stranou. Každý rybář jezdící do Norska by si ji přál ulovit a o její velikosti a bojovnosti není potřeba psát. Je to rozhodně největší bojovník a v každém rybářském kempu je ročně mnoho rybářů, kteří si na něm vylámali zuby. O legendách o nezastavitelných rybách a zlomených prutech ani nemluvě. Zajímavostí je, že latinský název Hippoglossus je složenou slova Hippo (což znamená kůň) a slova Glossa, což znamená Jazyk. Je teda o mořský jazyk se sílou koně.

Maximální rozměry

Maximální udávaný délka je 470 cm a hmotnost 320 kg. Jedná se tedy o nevětší rybu, která žije v Norském moři.

Délka života a růst

Halibut patří mezi dlouhověké ryby, které se dožívají až 50 let. Jeho růst je velmi odlišný podle hustoty výskytu, kompetici mezi jedinci a množství potravy.

Areál výskytu

Halibut se vyskytuje podobně jako většina ryb v norských mořích na obou stranách severního Pacifiku. V Norsku se opět začíná vracet i do jižní část díky silné migrující populaci ze Středního Norska. Můžeme ho nalézt v mělkých vodách kolem pobřeží, ale i v hloubkách kolem 2 000m.

Výtěr

Kvůli pomalému růstu a pozdní době pohlavní dospělosti se jedná o druh, který je velmi náchylný k přelovení. V 90. letech byl v Jižním Norsku halibut v podstatě vyhuben kvůli velkému komerčnímu lovu. V dnešní době mají norští profesionální rybáři přísné kvóty na lov halibuta a musí také používat jenom určitou velikost ok v sítích. Proto se k nám dováží převážně platýs tichomořský (Hippoglossus stenolepis) z Aljašky případně z Kanady. Od roku 1996 byl zařazen na červenou listinu jako ohrožený druh. Sportovní rybáři musí halibuty nad 2 metry délky pouštět zpět. Halibut je také hájený od 20. prosince do 31.března a má také zákonnou míru 80 cm. O jeho rozmnožování se ví velmi málo. Jikernačky dosahují pohlavní zralosti v 10 - 11 letech a mlíčáci v 7 - 8 letech. Výtěr probíhá od prosince do dubna v hloubkách 300 - 700m. Předpoklad je, že se ryby vytírají v blízkosti dna. Ověřené informace jsou, že má porcový výtěr (jikernačka se vytírá na několikrát po menších dávkách), jikry mají velikost 3 - 3,8mm a plůdek má po vykulení 6,5mm. Plůdek žije pelagicky dokud nemá délku 40 mm. Poté dosedá je dnu a žije bentickým způsobem života. Juvenilní ryby se živí korýši (krabi a krevety) a větší jedinci se živí téměř výhradně rybami.

Lov

Pro cílený lov halibuta vyhledáváme písčité nebo oblázkové plošiny kolem podmořských hor. Dalším dobrým místem je okolí lososích sádek s podobným podložím. Ale v podstatě nám může překvapit kdekoli dokonce i na vrcholku podmořské hory. Jako nejlepší metoda se osvědčila lov na celou nástražní rybu nebo přívlač s velkou nástrahou. Důležité je, aby byl pohyb nástrahy co nejvíce přirozený. Občas je dobré udělat mírné pocukání nástrahou, aby imitovala zraněnou rybu. Halibut má výborný čich, takže se nástražní rybka může po stranách trochu nařezat, aby zanechávala větší pachovou stopu. Není potřeba tahat nástrahu v úplné blízkosti dna jako se to dělá například při lovu mníka mořského. Halibut velmi dobře vidí a je schopný si pro zraněnou rybu vyjet i 10 metrů nade dno. Osobně při chytání na pološinách nechám nástrahu metr nade dnem a sleduji echolot. Jakmile vidím, že se hloubka zvětšila o 5 - 10m, tak o pár metrů popustím. Záběr se může projevit jako ztěžknutí prutu a následná jízda. Často se stává, že si halibut do nástrahy nejprve kousne a rybář cítí ťukanec jako od menší ryby. V tuto chvíli je nutné nesekat, nespouštět nástrahu zpátky až na dno, ale pokračovat ve vedení a maximálně malinko pocukat s rybkou a vyčkat až halibut nástrahu dobere a prut ztěžkne. A pak začne koncert.

Mník mořský (Molva molva)

Stručná charakteristika

Mník mořský je velmi oblíbený mezi sportovními rybáři ze Střední Evropy. Jeho cílený lov byl velmi zpopularizován díky elektrickým multiplikátorům a pleteným šňůrám, ale samozřejmě byl loven i v 90. letech se smekacími navijáky. Mník mořský je typický hlubokomořský predátor vyskytující se v hloubkách více než 600 metrů. Živí se rybami a korýši. Je průmyslově loven pomocí dlouhých šňůr a jeho výlovek je ve světě kolem 40 tisíc tun ročně.

Maximální rozměry

Mník dorůstá maximální délky 2 metry a hmotnosti 50 kg. Obvyklá lovená délka je 1 metr.

Délka života a růst

Muže se dožívat až 25 let, ale obvykle se mlíčáci dožívají 10 let a jikernačky 14 let. Růst je velmi rychlý. V první roce se dorůstají 20 cm a je čtvrtém už 80cm. Jikernačky rostou výrazně rychleji než mlíčáci.

Areál výskytu

Nejrozšířenější je v oblasti Norska, Islandu a Velké Británie. Jeho areál rozšíření je na západ až na nejvýchodnější cíp Kanady. V Norsku je nejlepší lokalita pro trofejní mníky Střední Norsko a v Jižním Norsku se vyskytuje větší počet mníku o menší velikosti.

Výtěr

Pohlavní dospělosti dosahují v pátém roce života, kdy mají mlíčáci 80cm a jikernačky 90-100cm. Výtěr probíhá od března do července. Výtěrový substrát se nachází v 200m. Plodnost jikernaček je 20- 60 milionů jiker. Larvy jsou pelagické a první 2 roky života tráví v mělkých vodách nebo blízko pobřeží. Od třetího roku života začínají migrovat do větších hloubek.

Lov

Nejlepším obdobím pro lov mníka mořského je pozdní jaro a léto. V tomto období končí výtěr a ryby jsou hladové a potřebují velké množství potravy. Při lovu mníka je nejdůležitější hloubka a podloží. Loven je v hloubkách 100 - 400 metrů. Mník má obecně velmi rád tvrdé podloží ideálně pak skalnaté nebo kamenité. Taky vyhledává úkryty jako skalní průrvy, jeskyně nebo mezery mezi kameny. Obávají také potopené vraky lodí. Právě na těchto místech je nejlepší cílený lov. Mníci nejsou ale typicky stanovištní, často se vydávají za potravou poblíž podmořských hor. Mě se potvrdilo, že přítomnost okouníků dává signál ke spuštění mníkových montáží, protože mník se v okounících rád krmí. Na lov mníka používám silné vybavení a montáž s celou nástražní rybou a dvěma velkými jednoháčky. Montáž pak doplním o fluo komponenty jako hadičky, chobotnice nebo korálky. Důležité je nechat fluo doplňky nasvítit chvíli slunečním zářením. Rozhodně není dobré vzít montáž z kufru a hned ji poslat do vody. Jako nejlepší nástražní ryba se jasně ukázala makrela nebo sleď. Dá se ale použít kterákoli ryba nejčastěji pak treska tmavá. Chytám v blízkosti dna. Záběr se projevuje jako ztěžknutí prutu nebo typické mníčí pocukávání, na které je dobré reagovat pomalým skloněním prutu k hladině. Poté malinko přizdvihnu prut a pokud cítím tíhu, silně zasekávám. Pokud necítím žádný odpor, tak popouštím montáž a pokračuju v chytání.

Okouník mořský (Sebastes norvegicus, Sebastes mentella, Sebastes viviparus)


Stručná charakteristika

Okouník mořský je název, který se mezi rybáři používá pro několik samostatných druhů okouníků z čeledi ropušnicovití (Scorpaenidae), do které patří i například perutýni. Okouníci jsou ryby, které jsou v norských mořích naprosto nezaměnitelné a všichni rybáři je znají. Jsou to hlubokomořští predátoři, kteří se živí vším co najdou a co se jim vejde do tlamy. Nejsou to žádní rychlí plavci, ale spíš stanovištní ryby. V letním období se živí převážně krillem, po zbytek roku tvoří jeho potravu menší druhy ryb jako sleď, smáček, huňáček a nebo také krill a žebernatky.

Rozlišovací znaky

Rozlišovat mezi jednotlivými druhy není vůbec jednoduché. Okouník živorodý je nejmenším ze zmiňovaných druhů a je možné, že ryby kolem 20 cm, které rybáři uloví během chytání na šelfu v okolí podmořských hor, jsou právě tento druh. Okouník zlatavý (Sebastes norvegicus, anglicky golden redfish) je často zaměňovaný s okouníkem hlubinným (Sebastes mentella, anglicky beaked redfish) a jako jediný možný (ne však stoprocentní) rozlišovací znak je menší oko u okouníka zlatavého. Další znaky jsou meristické a jejich určování se provádí v rámci vědecké činnosti a zkoumání populací okouníků. Jsou to například dorso-ventrální měření od báze prvního tvrdého paprsku hřbetní ploutva k postranní čáře, šířka mezi okrajem oka a prvními skřelovými ostny (chcete-li operkulárními trny) nebo šířka ocasního násadce v nejužším místě.

Maximální rozměry

Maximálních rozměrů dosahuje okouník živorodý při délce 65 cm, okouník zlatavý při délce 100 cm a hmotnosti 15kg a okouník hlubinný při délce 80 cm. Běžně lovené délky jsou více než poloviční oproti maximálním rozměrům.

Délka života a růst

Všechny druhy okouníků jsou dlouhověké a mají velmi pomalý růst. Maximální délka života je u okouníka živorodého 40 let, u okouníka zlatavého 60 let a u okouníka hlubinného dokonce až 75 let.

Areál výskytu

Areály výskytu mají všechny zmíněné druhy podobný a to Severní Atlantik od východního pobřeží Kanady, přes Grónsko, Island až do Západní a Severní Evropy. Okouník živorodý se navíc vyskytuje v menších počtech i na Aljašce, Západním pobřeží Ruska a i na jihu Jižní Ameriky.

Výtěr

Pohlavní dospělosti dosahuje okouník živorodý při délce 10 - 15cm, okouník zlatavý při délce 38 - 41 cm a okouník hlubinný při délce 43 cm. Údaje vychází z vědeckých článků, ale samozřejmě mezi lokalitami jsou rozdíly a ryby mohou dospívat i dříve, ale i později. Okouníci jsou oviviparními druhy, což znamená, že jsou vejcoživorodé. Pro přiblížení to probíhá tak, že jikernačky kladou vajíčka, ze kterých se okamžitě při kontaktu s vodou líhnou larvy. Vaječné obaly nezůstávají v pohlavní soustavě jikernačky. V průběhu roku nedozrávají jikernačky a mlíčáci najednou. Mlíčáci během jara a léta oplodní jikernačky, ve kterých je mlíčí neaktivní až do doby pozdního léta až začátku podzimu (srpen, září), kdy se tělesnýma tekutinama zaktivuje mlíčí a dochází ke kopulaci (oplodnění). V zimě nebo na jaře jikernačka "porodí" 50 000- 350 000 pelagických larev o délce 6-8mm podle druhu, které žijí samotářským životem v mělčích vodách.

Lov

Okouníci se loví cíleně v hloubkách od 100 do 400 metrů na imitace jejich přirozené potravy. Klasická montáž je těžký pilkr s několika návazci. Jako návazce se používají papriky nebo umělé fluochobotničky. Dají se použít i samotné háčky s kouskem filetku. Pokud používáme samostatné háčky, doporučuji dát ke každému háčku alespoň fluo-korálek. Mezi návazci jsou minimálně metrové rozestupy, aby by rybář bych schopný prochytat co největší vodní sloupec, protože člověk nikdy neví, jestli budou ryby stát metr nebo několik metrů nade dnem. Záběr se projevuje pocukáváním a při souboji okouník neklade příliš velký odpor. Rybář si ale musí dát pozor při zdolávání a zdolávat co nejopatrněji, aby mu ve sloupci ryby nepopadaly.

Vlkouš obecný (Anarhichas lupus)

Stručná charakteristika

Vlkoušovi se často mezi rybáři přezdívá "kočka" a jde o další vyhledávanou sportovní rybu. Vyskytuje se v hloubkách do 600 metrů (nejčastěji však do 150m). Je to jedna z několika ryb, který může nahánět trochu strach při pohledu na její zuby. Musím objektivně říct, že zaslouženě. Jelikož se vlkouš živí na tvrdých korýších, měkkýších a jiných velmi tvrdých živočiších, má ve svých čelistech velkou sílu a dokáže velmi hravě prokousnout prst až na kost a možná ještě dál. I vzhledem k jeho hadovitému tělu a nepředvídatelnému chování je třeba s ním zacházet maximálně opatrně a nepodceňovat ani vykrvenou rybu. Reflexy dál pracují a i usmrcená ryba může svými zuby ošklivě poranit.

Maximální rozměry

Dorůstá se maximální délky 150cm a maximální publikovaná hmotnost je 23,6 kg. Běžně se loví exempláře kolem 60 cm.

Areál výskytu

Rozšířen je v severním Atlantiku na východě Kanady a USA přes Grónsko a Island až do Jihozápadní, Západní a Severní Evropy. Část populace žije i na západní kraji Středozemního moře.

Výtěr

Pohlavní dospělost nastává při délce 50 - 60 cm a stáří šesti let. Výtěr probíhá podle teploty vody a lokality od července do února. Oproti ostatním rybám se vlkouši vytírají v párech na připraveném "hnízdě, které může mít podobu průrvy ve skále, malé jeskyňky nebo jenom na okraji pásu vodní vegetace. Jikernačka klade až 10 000 jiker o průměru 5,5 - 6 mm, což jsou jedny z největších v celé rybí říši. Jikry jsou uloženy na kameny, skálu nebo rostliny ve slepených shlucích, které jsou podobné okouním jikrám (Perca fluviatilis). Po výtěru mlíčák stráží jikry a téměř nepřijímá potravu. Inkubační doba jiker je velmi dlouhá (až půl roku). Larvy se líhnou od ledna do července opět podle teploty vody a lokality a jsou pelagické až do délky 5-6cm, kdy začnou obývat dno.

Lov

Vlkouš se zdržuje na místech s kamenitým, ale i písečným nebo bahnitým dnem a je stanovištní. Nejlepší místa pro jeho lov jsou v hloubkách 30 - 80m (ale i hlouběji) na skalnatých srázech s různými překážkami. Jako nástrahu lze použít vyloupané mořské mlže, krevety nebo kraby na jednoháčku. Ačkoli jsou vlkouši známí tím, že aktivně neloví ryby, nepohrnout ani voňavému kousku rybího masa.

Zajímavost

Pro mnoho lidí je vlkouš velká neznámá a nevědí o něm mnoho informací. Je to ale ryba plná překvapení a vědci ji mají v hledáčku už nějakou dobu díky její výjimečnosti, kterou je život při velmi nízkých teplotách. Ideální teplota pro jeho výskyt je -1 až 11°C. Ano čtete správně -1°C. Mořská voda se chová malinko jinak než sladká a má nižší bod mrazu. Vlkouš je i při takto nízké teplotě cítí velmi dobře díky speciálnímu genu s krvi, který umožňuje život i v mínusových teplotách vody. Říká se mu také "antifreezing gen" neboli nemrznoucí gen.

Ďas mořský (Lophius piscatorius)

Stručná charakteristika

Další lovenou rybou a snem rybáře je ďas mořský. Jedná se o rybu přizpůsobenou životu na dně s obrovskou hlavou, která tvoří třetinu těla a dvě třetiny hmotnosti. Ďas nemá žebra a jeho břišní část je velmi pružná, což mu umožňuje pozřít velká sousta. Žije v hloubkách od 20 metrů až po několik kilometrů. Můžete na něj narazit v podstatě kdekoli, ale na prut se ho podaří chytit jen málokomu. Ďas má na hlavě zvláštní útvar zvaný illicium, kterým láká potravu do jeho blízkosti.

Maximální rozměry

Maximální délku má 2 metry a hmotnost až 70 kg. Standardně lovené kusy mají délku kolem 1 metru.

Délka života a růst

Jedná se o poměrně dlouhověkou rybu. Mlíčáci se dožívají přibližně 20 let a jikernačky až 25 let. Růst byl vypočítán podle odebraných vzorků na 13 cm ročně.

Areál výskytu

Ďas mořský se vyskytuje ve všech evropských mořích, nejlepším lovištěm je pobřeží Norska, Islandu, Velké Británie a Francie.

Výtěr

Ďas pohlavně dospívá v případě mlíčáka v 6 letech při délce 50cm a jikernačka až ve 14 letech v délce kolem 1 metru. O samotném výtěru se ví velmi málo informací. Vytírá se v období od zimy do léta. Mlíčáci jsou plodní celoročně. Vzhledem k malé možnosti potkání se na trdlišti, mlíčák po střetnutí jikernačku neopouští až do výtěru. Je možné, že se s jednou jikernačkou vytírá více mlíčáků. Jikry mají velikost 2 - 3mm a jsou nakladeny ve formě tenké lepivé "stuhy" široké 25 cm a dlouhé až 10 metrů. Podle laboratorních experimentů byl odhadnut čas líhnutí larev při teplotě vody 7°C na 3 týdny po oplodnění.

Lov

K jeho lovu se nedá napsat nic jiného než, že jeho ulovení může rybář čekat kdykoli něčím ťukne o dno. V podstatě musí mít člověk štěstí a montáž spustit ďasovi "před čumák", aby ho ulovil. Ďas se rád do něčeho zahrabe a čeká na kořist. Dobrým místem pro výskyt ďase jsou písečné lavice nebo lehce zabahněné oblasti kolem lososích sádek. Přiblížit se mu dá určitě chytáním na montáž s masem nebo pilkr s masem v těsné blízkosti dna.

Makrela obecná (Scomber scombrus)

Stručná charakteristika

Makrela obecná je typická letní a podzimní ryba, která se od konce července hojně vyskytuje při pobřeží Norska. Je to ryba od přírody přizpůsobená k rychlému pohybu. Žije ve velkých hejnech, které neustále migrují za potravou. Živí se zooplantonem (krill, drobní korýši) a menšími rybami. Hejna tvoří jedinci podobných rozměrů. Jsou to ryby příbuzné tuňákům a proto jsou dobrými sportovními rybami. Je to jedna z nejtučnějších ryb v Norsku, proto je její chuť velmi výrazná a mnoho rybářů v ní i z gastronomického hlediska našlo velkou oblibu.

Maximální rozměry

Maximální délka může být až 60cm, běžně se loví jedinci 40cm. Maximální publikovaná hmotnost je 3,4kg.

Délka života a růst

Maximální délka života je 17 let. Makrela roste velmi rychle, kdy během prvních dvou měsíců může mít až 5cm, v 1 roce má 15cm a ve druhém roce života už může být už pohlavně dospělá s délkou 25cm.

Areál výskytu

Makrela obecná (Atlantic Macrell) se vyskytuje na východní i západní straně Atlantického oceánu a areál rozšíření zasahuje i do Středozemního moře.

Výtěr

Pohlavně dospívá při délce 25 - 35cm. Jikernačky bývají delší než mlíčáci. Makrely se přijíždějí od května do srpna vytírat k pobřeží (přesněji 30 - 100km od pobřeží), když se voda na konci jara a počátkem léta oteplí na 11-14°C. Jikernačka naklade až 450 000 jiker, které se inkubují přibližně týden. Vytírají se u dna a jikry i jsou pelagické. Juvenilní ryby vytváří velké školky, které jsou velice lákavé pro všechny větší predátory.

Lov

Na lov makrel používáme přívlačové pruty do 200g. Nedoporučuji používat pilkrovací proty, protože lov makrel je velká zábava a s tvrdým prutem si chytání vůbec neužijete. Makrely hledáme v hloubkách od 10 do 30 metrů ve vodním sloupci. Je dobré sledovat příliv a odliv a při přílivu hledat ryby na podmořských horách. Makrely se v průběhu léta opravdu vydatně krmí a mají chuť téměř vždycky. Loví se na systémek peříček v pilkrem. Firmy vyrábí systémky, které mají až 10 háčků. Já osobně tak dlouhé systémky vždycky rozdělím a chytám na maximálně 3 peříčka a pilkr, protože pokud montáž projede hejnem, je pravděpodobné, že na všech háčcích budou makrely, které celou sestavu dokonale zamotají. Rybář pak tráví čas rozmotáváním místo chytání. Pro mě je úplně nejkrásnější chytat makrely s jemným 30g prutem a malým pilkříkem nebo plandavkou okolo 20g. Makrela nebo respektive její kousky jsou také výborná nástražní ryba.

Zajímavost

Makrela obecná nemá plynový měchýř. V 60. a 70. letech byla populace makrely v Severním moři velmi hojně lovena do sítí a jejich počty rapidně ubývaly. V současné době jsou jich výlovky velmi vysoké, ale za současného houstnutí populace a rozšíření. Nejvíce lovené jsou Velkou Británií a Norskem. Oteplování oceánu přináší makrely čím dál více na sever.

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Nejčastěji lovené druhy ryb v Norsku

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář