Na léto hladinové nástrahy

Chytání na hladině má své kouzlo. Je v tom adrenalin a vzrušení, když můžeme sledovat záběr na vlastní oči už od okamžiku, kdy se ryba pomalu a opatrně k nástraze blíží nebo když vyjede z hloubky jako blesk a uchvátí ji. Lze tak lovit většinu kaprovitých ryb a navíc i některé další druhy. Prostě zajímavá chytačka, kterou lze každému doporučit.

Na které ryby vyrazíme? BOLEN

U hladiny se často za potravou shání bolen, stříbrný šíp našich řek i údolních nádrží. Tuhle rybu vůbec není snadné ošálit a znám rybáře, kteří bolena nikdy v životě neulovili. Ovšem když se vám toho opatrného fešáka podaří ošálit nebo aspoň vyprovokovat k pronásledování nástrahy, už jste se chytili drápkem. Lov bolenů má svá pravidla, ale nastanou někdy i situace, kdy je všechno jinak. Tahle ryba je neuvěřitelně pohyblivá a rychlá, mívá svoje stanoviště, ovšem často se za kořistí vydává poměrně daleko. Nejčastěji prozradí svou přítomnost charakteristickým "tlučením" na hladině a dodnes se rybáři neshodnou na tom, zda prostě vletí do hejna drobných rybiček a na poslední chvíli v obratu rozstřikuje vodu při divokém manévru nebo rybky záměrně omráčí svým nájezdem a potom je spolyká. Každopádně pokud zabere, je to rána do prutu jako z děla a nastává dramatické zdolávání, protože bolen se hned tak nevzdává. Vzít si na něj silnější náčiní? Tudy cesta nevede, podezřelou nástrahu bude jednoduše ignorovat, stejně tak ho odradí i silnější vlasec nebo pletenka. V zásadě to znamená, že pokud nechceme (většinou marně) čekat, až se dravec konečně jednou splete, je lepší volit jemnější náčiní a riskovat, že ryba bude nakonec vítězem v dramatickém souboji.

Stanoviště bolenů

Od poloviny června až do nástupu podzimu v půli října se boleni drží v proudných úsecích řek, kde vyhledávají podjezí nebo místa za přírodními překážkami, za mostními pilíři a podobně. Na stojatých vodách stávají a projíždějí často v blízkosti přítoku a poblíž mělkých úseků, kde se drží i drobné rybky. Ovšem na "stojáku" je lov bolenů většinou značně obtížnější, protože tahle ryba velice dobře vidí a jakmile o nás ví, naše šance na úspěch rapidně klesají. V podjezí se někdy drží i celé hejno bolenů a klidně loví i nedaleko rybáře, ovšem o jeho nástrahách ryby dobře vědí, znají je a spolehlivě je ignorují.

Volba rybolovné techniky

Bolen se jen velmi vzácně uloví na položenou, všechny ostatní metody na něj ale můžeme s větší či menší úspěšností zkusit použít.

• PŘÍVLAČ je bezesporu nejčastěji praktikovanou technikou a přináší velmi dobré výsledky. Při volbě nástrah můžeme vybírat mezi jednoduchými štíhlými plandavkami, rotačkami s úzkým listem, plovoucími woblery nebo povrchovými nástrahami typu popper, osvědčuje se i lehká a ultralehká přívlač se streamery nebo s takzvaným "bolenovým peříčkem". Vždy je třeba přivést nástrahu do zorného pole bolena z větší vzdálenosti - pokud dopadne do jeho blízkosti, zpravidla si jí nevšímá nebo ho vyplašíme. Další podmínkou je rychlý chod nástrahy u hladiny nebo těsně pod ní. Jakmile se nástraha pohybuje pomalu, opatrný bolen má dost času si ji prohlédnout a potom ji zpravidla nevezme. Jediná "pomalá" nástraha, se kterou se mi dařilo boleny občas přelstít, byla měkká plastová napodobenina duháka, ale i ta fungovala jen někdy, v posledních letech už také nějak ztratila na účinnosti. Velmi účinná bývá i mrtvá rybka, ovšem bez zatížení ji někdy těžko dohodíme tam, kam bychom potřebovali...a s větším zatížením je její chod pro bolena podezřelý
• Plavaná s živou rybkou je efektivní, ale i ten malý splávek mnohdy opatrného bolena odradí, je lepší nechávat rybku splavávat s proudem nebo lovit ve zpěněném podjezí, na stojáku to nebude žádná sláva
• MUŠKAŘENÍ na boleny je úžasný zážitek, ryba s oblibou bere lehké streamery, vedené rychle těsně pod hladinou, čím proudnější a víc zvlněná voda, tím větší naději na záběr máme.

TLOUŠŤ

Je to všežravec, který se vyskytuje téměř v každém revíru. Ovšem pokud byste chtěli tlouště podceňovat, tak nechytejte tlouštíky jako dlaň, ale zkuste ošálit některého z "profesorů", dosahujících kolem padesáti centimetrů nebo víc. To už je úplně jiný level, taková ryba je opatrná, zkušená a jen tak na něco nám neskočí. Lov tloušťů je navíc skvělá zábava - pokud hejno poplašíme, popojdeme o kus dál a zase nějaké tlouště najdeme. I velcí tloušti rádi stávají těsně u břehu a jsou při chuti, ovšem velmi snadno je znervózníme a potom už můžeme nabízet cokoli, nezaberou a nezaberou.

• PŘÍVLAČ je na větší tlouště skvělou technikou, především tam, kde můžeme zabrodit a nahazovat ke břehu. Osvědčují se mikrorotačky, menší streamery nebo rychle vedené mokré mušky, vynikající nástrahou jsou i ty nejmenší woblery. Právě speciální hladinové woblery jsou na tlouště přímo lahůdkou, osobně dávám přednost typům "pop" a "walk". Pořádný tloušť vezme i povrchové nástrahy kolem osmi centimetrů, aniž by se nějak ostýchal. A pokaždé je to razantní útok, žádné okukování zdálky.
• PŘIROZENÝ HMYZ je pro tlouště lahůdkou, které neodolá. Ovšem jen v případě, že mu pochoutku správně naservírujeme. To znamená jemný prut a tenoučký vlasec, slabý háček a indiánské plížení. Použít můžeme luční koníky, brouky a housenky, buď nahazujeme z toku směrem ke břehu, nebo se zkusíme připlížit, skrýt za strom nebo keř a dráždivě "zaťukat" hmyzem o hladinu. Pokud o nás tloušť už neví, neodolá. Ale pozor, během přístupu k vodě nesmíme vyplašit ani drobné tlouštíky nebo jiné rybky, jinak svým úprkem ty velké okamžitě varují!
• CHLEBOVÁ STŘÍDKA na háčku, puštěná po vodě pod převislé větve, to je takový návrat do dětství, pohoda a šance na pěkného tlouště, to všechno v jednom. Kdo takhle nezkusil chytat, netuší, o co přišel.