Inzerovat zde
Inzerovat zde
Inzerovat zde

Labuť velká

Labuť velká. Patří mezi největší ptáky v Česku. Má dlouhé, bíle zbarvené tělo s krátkým ocasem, černýma nohama, obloukovitě zahnutým štíhlým krkem a oranžovým zobákem s hrbolem na kořeni, který je u samce viditelně větší než u samice.

Inzerovat zde

latinsky: Cygnus olor
řád: vrubozobí
čeleď: kachnovití
potrava: vodní rostlinstvo
doba rozmnožování: květen – červen
běžná velikost: 140 – 160 cm, rozpětí křídel měří 200 – 240 cm, hmotnost 6,6 – 15,0 Kg

Labuť velká. Patří mezi největší ptáky v Česku. Má dlouhé, bíle zbarvené tělo s krátkým ocasem, černýma nohama, obloukovitě zahnutým štíhlým krkem a oranžovým zobákem s hrbolem na kořeni, který je u samce viditelně větší než u samice.

Mláďata v prachovém peří jsou šedobílá, mladí ptáci jsou hnědošedí s černým zobákem bez hrbolu. Labuť létá s pomalými údery křídel a nataženým krkem. Ve střední Evropě si ji můžeme splést snad jen s podobně velkou labutí zpěvnou (Cygnus cygnus), která má černožlutý zobák.

Rozšíření

Labuť velká obývá stojaté i pomalu tekoucí vody na velkém území Evropy a v mírných oblastech v rozmezí od východní, severní až po západní Asii. Postupem času byla vysazena také v Austrálii, na Novém Zélandu, Islandu, Faerských ostrovech, v jižní Africe a ve Spojených státech amerických. Současná žijící populace je stále početná – čítá zhruba 600 – 620 000 jedinců. Labuť je částečně tažný pták; evropské populace migrují především do severní Afriky, asijské do střední a jižní Asie.

V České republice se labuť velká chovala nejprve jako okrasný pták v zámeckých parcích a ve volné přírodě se vyskytovala jen velice ojediněle. Během druhé poloviny 20. století se začala výrazně šířit a na několika místech vytvořila nové populace. Přibližně v současné době na českém území pravidelně hnízdí zhruba 600 – 700 párů, které mají svá hnízdiště např. v Praze na nábřeží kolem toku řeky Vltavy. V posledních letech se její početnost v Česku mírně zvyšuje.

Způsob života

Mimo období rozmnožování, kdy žije labuť velká spolu se svým partnerem, se zdržuje samostatně nebo v menších hejnech, která se během tahů seskupují.

Nijak výrazně se po celý rok neozývá, díky čemuž získala i svůj anglický název Mute Swan (doslova přeloženo jako němá labuť). Výjimkou jsou pouze hvízdavé zvuky, které vydávají křídla za letu a syčení vydávané na obranu teritoria a obvykle doprovázené esovitým prohýbáním krku a máváním křídel.

Labuť velká se živí zejména vodními rostlinami, občas si jídelníček zpestří také starým pečivem, které jí lidé házejí do vody.

Na rozdíl od příbuzné labutě černé (Cygnus atratus) jsou samci v období rozmnožování silně územní. Opravdovou podívanou jsou velice složité námluvy trvající obvykle jen několik minut, při kterých se obě pohlaví zvedají nad vodu, máchají křídly, roztahují ocasy, kroutí krkem a vzájemně se o sebe třou.

Velké hnízdo z proutí a rákosu staví na okrajích jezer, rybníků a na březích tekoucích vod. Samice do něj klade obvykle během května 4 až 8 zelenavých vajec o velikosti 112 × 75 mm. Na vejcích sedí především samice, samec zatím střeží okolí a na hnízdě ji zastupuje pouze ve chvíli, kdy si samice hledá potravu. Inkubační doba trvá zhruba 35 – 38 dní. Nekrmivá mláďata poté doprovázejí oba rodiče asi dva měsíce.

Rozmnožování

Labutě žijí v monogamii. Jejich tok se každoročně odbývá v zimních měsících. Pak plavou oba partneři těsné vedle sebe a ve stejném taktu bez hlesu pohybují krky a otáčejí stejně hlavu, klaní se a namáčejí zobáky do vody, často přes krk druhého partnera. Výzvou k páření je, když samice natáhne krk rovně nad hladinou, samec vystoupí na její hřbet, zatlačí ji díky své váze pod vodu a drží se pevně zobákem za krk partnerky. Během páření vydává samička hlasité skřípavé zvuky. Poté zase plavou oba ladně vedle sebe s prohnutými krky a svěšenými zobáky.

Párek labutí je věrný svému hnízdišti. Labuťák odhání zhruba od času jarního tání ze svého revíru ostatní labutě. Nejmírnějším způsobem vyhrožování je mávání křídly, silnější vyhrožující labuťák plave s krkem daleko dozadu položeným trhavě a hlučně na protivníka. Nakonec se rivalové popadají za krky a pokoušejí se za tlukotu křídel druhého odstrčit nebo zatlačit pod vodu. Přitom lítá spousta peří a může dojít i k vážným zraněním.

Hnízdo staví jen samice tak, že před sebou trhá kusy rostlin a klade je pod sebe. Mnohonásobným opakováním těchto jednoduchých pohybů nakonec vzniká veliká hromada rostlinných částí. Se sezením samice začíná, když 1 je snůška asi zpola ukončena. Většinou klade 5 až 7 vajec dlouhých asi 115 mm. Hnízdění’ se odbývá v květnu a v červnu a trvá zhruba 35 dnů. Samec je na stráži v blízkosti hnízda. Polokrotké labutě napadají při hnízdění i člověka, vztyčují se přitom co nejvýše a hrozivě přitom bijí křídly. Když zjistí, že nepřítel neutíká, vzdávají se a stahují se zpět. Mláďata vodí oba rodiče. Mláďata divokých labutí mají šedé prachové opeření, naproti tomu potomstvo chovných ras je bílé nebo částečně bílé, částečně šedé. I v opeření mladého ptáka jsou labutě šedé. Teprve během příštího pelichání zbělají a současně pohlavně dospívají.

Potrava

Vodní rostlinstvo. Labuť velká je odtrhává díky dlouhému krku z hloubky, kde jí nemohou konkurovat kachny, zato však lysky.

Připojené obrázky

Rybostroj Zděněk Řeřucha Šéfredaktor Zachytame.cz

Sdílet tento článek

Inzerovat zde

Komentáře Labuť velká

Zatím nebyl vložen žádný komentář. Buďte první!

Vložit první komentář