Královská disciplína a nádherná lopata

Petrův zdar přátelé, nedávno mě vytáhl můj kamarád na řeku, abychom vyzkoušeli kouzlo královské disciplíny jménem muškaření a na velmi drobné mušky se pokusili ulovit nějakou bílou rybu. Já samozřejmě nebyl proti, ostatně muškaření se moc nevěnuji a tak jsem si pomyslel, že budu rád za jakoukoliv radu i tip, který nadšeně odpozoruji.

Inzerovat zde

Přijíždíme tedy k lovnému místu, oblékáme na sebe brodící kalhoty, chystáme si pruty a jdeme na to. Já po předchozí zkušenosti s muškařením ještě běžím zpět do auta pro sluneční brýle, aby se mi náhodou nestalo to, že mi muška zamíří do oka, což vážně není vůbec příjemná záležitost.

První čtvrthodina se nese v duchu toho, že si marně nemohu vzpomenout na to, jak se s muškařským prutem nahazuje. Proto prozatím chytám svá záda, zadek i okolní stromy. Později už konečně začínám házet a s vyšším sebevědomím roste samozřejmě i chuť. Na místě, kde jsou za mnou stromy, šňůru zdárně rozbaluji do boku a chci ji po vodě odhodit do proudu. To se ovšem nekoná a já opět lezu na břeh, abych nepřišel o mušku, kterou jsem poctivě před lety u svěráčku stvořil.

Kolega Jára mezitím zdolává několik pěkných ryb, mezi kterými k našemu překvapení kraluje obrovský cejn. Taková lopata v proudu dokáže v člověku v první fázi zdolávání navodit myšlenky na parmu trofejních rozměrů. Posléze ještě chytáme několik ryb o menší velikosti, které se určitě nevyrovnají té první lopatě co neodmítla malou mušku vedenou u dna.

Po několika hodinách brodění a házení se dostavuje únava a my se rozhodujeme lov ukončit. Ono takové muškaření na řece se dokáže opravdu vyrovnat celkem slušnému sportovnímu výkonu. Člověk tak spojí příjemné s užitečným a domů přijíždí unavený jako beránek.